8 Afs 350/2018 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 350/2018- 80 - text 8 Afs 350/2018-86 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Milana Podhrázkého a soudců Ondřeje Sekvarda a Petra Mikeše v právní věci žalobkyně: HARD LINE BROKERAGE s. r. o., sídlem Pražská tř. 2540, České Budějovice, zastoupené JUDr. Pavlem Brachem, advokátem se sídlem Klapálkova 3132/4, Praha 4, proti žalované: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 864/28, Praha 1, proti rozhodnutí bankovní rady žalované ze dne 10. 3. 2016, čj. 2016/29849/CNB/110, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2018, čj. 3 Af 34/2016 - 72, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím žalované z 2. 12. 2015, čj. 2015/132539/570, byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 430 000 Kč za správní delikt podle § 26 odst. 2 písm. b) zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona (zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí). Toho se měla žalobkyně dopustit tím, že nesplnila opatření k nápravě uložené jí žalovanou podle § 23 odst. 1 zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích rozhodnutím čj. 2013/7463/570 ve znění rozhodnutí bankovní rady žalované čj. 2013/3657/110, které nabylo právní moci dne 18. 9. 2013. Žalobkyně nezavedla ve lhůtě do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, tj. do 23. 10. 2013, odpovídající a účinné systémové opatření, které do budoucna zajistí, aby řádně písemně zaznamenávala požadavky a potřeby klienta související se sjednávaným pojištěním a řádně písemně zaznamenávala důvody, na kterých zakládá svá doporučení pro výběr daného pojistného produktu. [2] V rámci kontroly zaměřené na dodržení uvedené povinnosti zaznamenat příslušné informace bylo prověřeno 52 pojistných smluv z období 1. 1. 2014 až 31. 3. 2015, přičemž u 23 z nich byly požadavky a potřeby klienta vymezeny pouze obecně nic neříkajícími formulacemi typu „klient žádá úrazové pojištění“, „úrazové pojištění“, životní pojištění“, „klient žádá životní pojištění“, apod. U smluv, u nichž byl přiložen formulář „Povinných informací pro zájemce“, nebyly potřeby a požadavky klienta popsány tak, aby bylo možné učinit kvalifikované doporučení ohledně typu produktu. U dalších smluv nebyl vůbec uveden důvod, který vedl žalobkyni ke zprostředkování konkrétního pojistného produktu. Některé smlouvy použily formulace typu „klient odmítl poskytnout další informace o potřebách a požadavcích a trvá na uzavření konkrétního typu pojištění“, „nabízené pojištění odpovídá potřebám klienta“, „vybraný produkt nejvíce odpovídá potřebám zájemce“ apod. U některých smluv se jednalo o změnu pojištění se současnou výpovědí pojištění stávajícího, aniž by byla uvedena případná doporučení klientovi k takovému postupu a informace o dopadech daného kroku. Uvedená pochybení svědčila podle žalované o tom, že případně přijatá nápravná opatření podle shora citovaných rozhodnutí žalované nebyla dostatečná (pochybení nastala u 42 smluv z 52), kromě toho o nich žalobkyně žalovanou neinformovala. Nebylo povinností žalované stanovit konkrétní opatření k nápravě, ale ponechat jejich výběr na žalobkyni. Ustanovení § 21 odst. 8 zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích je vyloženo v úředních sděleních žalované, z nichž žalobkyně mohla dovodit, co je považováno za dostatečné opatření ke splnění povinností žalobkyně, a původně uložená povinnost není jen z důvodu bližšího neuvedení formy opatření nevykonatelná. Pokud se žalobkyni zdála povinnost nejasná, mohla se žalované dotázat. Povinností zprostředkovatele je celý proces získávání vstupních informací, jejich vyhodnocení a důvody pro vybrání příslušného produktu zaznamenat. Pokud klient informace sdělit nechce, musí být ze záznamu tato skutečnost patrná, stejně jako na to navazující poučení klienta zprostředkovatelem o vlivu absence informace na doporučení. Údaje, jež je třeba od klienta získat, závisí na složitosti konkrétního produktu. Při stanovení výše pokuty žalovaná přihlédla mimo jiné ke konzervativnímu odhadu možné provize ve výši jednonásobku ročního pojistného u každé z 37 smluv, kde toto pojistné bylo zjistitelné v průměrné výši 970 Kč měsíčně, což činí cca 430 000 Kč. Bylo tomu tak i z důvodu, že u 40 ze 42 smluv se jednalo o životní pojištění, kde je výše provize možná až do dvojnásobku ročního plnění podle délky trvání smlouvy. [3] Bankovní rada žalované výše uvedeným rozhodnutím rozklad žalobkyně zamítla a s rozhodnutím žalované se ztotožnila. To, co se rozumí požadavky a potřebou klienta, je dostatečně vymezeno v úředních sděleních, na něž správně poukázalo rozhodnutí žalované již v předchozím správním řízení o uložení nápravného opatření. Formulace zjištěné žalovanou mají nulovou vypovídací hodnotu. Zdůvodnění doporučení musí být individualizované. Ani u jedné ze 42 smluv nebyl nabízen alternativní produkt a chybělo zdůvodnění, proč byl vybrán právě zvolený. Kritéria pro stanovení výše pokuty byla řádně zdůvodněna. Žalobkyně ani netvrdila, že by výše provize byla nižší než kalkulovaná žalovanou. [4] Městský soud v Praze (dále „městský soud“) napadeným rozsudkem žalobu podanou žalobkyní proti rozhodnutí bankovní rady žalované o rozkladu zamítl. Žalobkyně přesto, že jí byla pravomocným rozhodnutím žalované čj. 2013/7463/570 uložena povinnost zavést nápravné opatření a o takovém opatření žalovanou informovat, toto neučinila. Uložená povinnost byla formulována dostatečně určitě, a to i odkazy na úřední sdělení, jež jsou výkladovým vodítkem. To, jakým způsobem se měl pojišťovací zprostředkovatel chovat v závislosti na míře sdělnosti klienta, bylo dostatečně uvedeno již v napadených rozhodnutích žalované. I při nesoučinnosti klienta byl povinen uvést důvody, pro něž je nabízený produkt pro klienta považován za nejvhodnější. Správní orgány obou stupňů podle městského soudu správně shledaly naplnění znaků skutkové podstaty projednávaného správního deliktu. Skutkový stav byl zjištěn dostatečně. Podle městského soudu nebylo podstatné, jaká opatření byla přijata, ale zda byla způsobilá zamezit nedostatkům zjištěným dříve a zda byla splněna informační povinnost. V případě, že měla žalobkyně pochybnost o účinnosti nových záznamů a splnění tak uložené povinnosti, mohla tuto otázku konzultovat se žalovanou v rámci splnění své informační povinnosti a sankci předejít. Opakování pochybení v 80 % zkoumaných případů nasvědčuje nedostatečnosti přijatých opatření a systémovému selhání. Specifikaci potřeb klientů uváděné správními orgány obou stupňů za dostatečné podle městského soudu nelze považovat. Souhlasil rovněž s nutností získat dostatečné informace o potřebách a požadavcích klienta a jejich vyhodnocení, stejně jako zohlednění znalostí, zkušeností a finanční situace klienta u složitějších produktů typu životního pojištění. [5] Výši uložené pokuty městský soud shledal řádně odůvodněnou, stejně jako kritérium potenciální výše provize ze smluv o životním pojištění. Ze strany žalované se nejednalo o svévolný přístup, neboť vycházela ze zjištěných skutečností. Potenciální výše provize nebyla jediným kritériem pro určení výše pokuty. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované [6] V kasační stížnosti proti shora specifikovanému rozsudku žalobkyně (dále „stěžovatelka“) namítala, že městský soud nesprávně posoudil právní otázku [§ 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále „s. ř. s.“)]. Stěžovatelka má za to, že dostatečně průkazným dokladem o zkoumání požadavku zájemce o pojištění je samotná pojistná smlouva, z níž zájem klienta vyplývá. Není tak třeba jej dále zkoumat, a to v souladu s § 2789 občanského zákoníku, který měla žalovaná rovněž aplikovat. Povinnost podle § 21 odst. 8 zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích má odlišný právní důvod, i tak však byla povinnost stěžovatelkou dodržena. [7] V řízení před správními orgány byl též porušen zákon a skutkový stav, ze kterého správní orgány vycházely, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu [§ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Nedostatečně se správní orgány i městský soud vypořádaly s otázkou „řádného zaznamenávání požadavků a potřeb klienta“. Požadavky jsou klienty formulovány většinou jako obecná přání, pohnutky a motivy, než že by vyjadřovaly parametry požadovaného pojištění. Požadavky a potřeby klienta může stěžovatelka zaznamenat pouze tehdy, pokud od něj nějaké informace získá a následně tyto informace klient podepíše, což se ne vždy stane. Požadavky a potřeby klienta byly vždy v souladu se zákonem zaznamenány tak, jak byly vzneseny, byť obecně a vágně, a následně se projevily v uzavřené smlouvě. Ta dokládá, co je pro klienta správné, pro něj subjektivně žádoucí a jím chtěné. Stěžovatelce tak bylo uloženo nesm