9 As 12/2020 — Nejvyšší správní soud

9 As 12/2020- 28 - text 9 As 12/2020 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: Mgr. F. S., proti žalovanému: ministr spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2019, č. j. MSP-190/2017-OOJ-SO/16, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2019, č. j. 8 A 77/2019 - 30, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2019, č. j. 8 A 77/2019 - 30, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím ze dne 29. 4. 2019, č. j. MSP-190/2017-OOJ-SO/16, žalovaný nevyhověl žalobcovým opakovaným žádostem o přeložení k Městskému soudu v Brně, Okresnímu soudu Brno  venkov, případně k jinému okresnímu soudu v obvodu Krajského soudu v Brně podle § 71 odst. 1 a § 73 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Konstatoval, že oproti předchozím žádostem, jež byly v roce 2013 zamítnuty tehdejším ministrem spravedlnosti, už sice předseda Krajského soudu v Plzni a předseda Okresního soudu v Sokolově přehodnotili svůj původní negativní postoj k žalobcovu přeložení, ovšem předseda Krajského soudu v Brně souhlas s žalobcovým přeložením ani nadále neudělil, neboť žádný z okresních soudů v obvodu jeho působnosti neprojevil zájem o žalobcovo přeložení. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze (dále také „městský soud“), který ji v záhlaví uvedeným usnesením odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Uvedl, že rozhodnutí o přeložení činí ministr spravedlnosti z moci úřední, a to jen tehdy, pokud dospěje k závěru, že jsou dány důvody k takovému přeložení. Je tedy vždy na jeho volném uvážení, zda v případě konkrétního soudce existují důvody a předpoklady pro jeho přeložení k výkonu funkce soudce k jinému soudu. Pokud shledá, že existují, vydá rozhodnutí podle § 73 odst. 1 zákona o soudech a soudcích a soudce přeloží, jestliže ale takové důvody a předpoklady nenalezne, nemá o čem rozhodovat. Z § 71 a násl. zákona o soudech a soudcích nevyplývá, že by žádost soudce o přeložení byla úkonem, kterým by bylo zahájeno řízení o této žádosti, a že by tudíž ministr spravedlnosti měl povinnost vydat o ní rozhodnutí, ať již vyhovující nebo zamítavé. Žádost soudce je pouhým podnětem k tomu, aby ministr spravedlnosti věc zvážil a případně rozhodl o přeložení soudce. Dospěje-li však k závěru, že přeložení soudce k jinému soudu není namístě, nevydává o tom rozhodnutí, ale věc uzavře s tím, že není důvod k tomuto opatření. Jinak řečeno, v pravomoci ministra spravedlnosti je vydat rozhodnutí o přeložení soudce k výkonu funkce na jiný soud; dojde-li však k závěru, že k přeložení konkrétního soudce nejsou dány důvody, nevydává o tom rozhodnutí, ale žadatele o tom pouze vyrozumí. Napadené rozhodnutí žalovaného je tudíž úkon, který nemá povahu rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s., přestože má po formální stránce podobu rozhodnutí, neboť obsahuje výrok, odůvodnění i poučení o opravném prostředku. Jde pouze o informativní vyjádření o tom, že pro přeložení žalobce k výkonu funkce soudce k jinému soudu neshledal důvody. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [3] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. [4] Zákon o soudech a soudcích, který odkazuje také na zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), umožňuje zahájit řízení i na žádost, z čehož plyne i povinnost žalovaného o takové žádosti rozhodnout. Podle judikatury Ústavního soudu se ve správním soudnictví lze bránit i proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání rozhodnutí o žádosti soudce o přeložení. Tím spíš by mělo být možno přezkoumat rozhodnutí žalovaného v této věci. Zopakoval své věcné námitky proti tomuto rozhodnutí a popsal své důvody, zejména rodinné, které jej vedly k podání žádosti o přeložení od Okresního soudu v Sokolově, kde je předsedou senátu, k některému z okresních soudů v obvodu Krajského soudu v Brně, neboť bydlí s manželkou a nezletilým synem v L. u B. Rozvedl také vývoj svých žádostí a výběrových řízení, jichž se účastnil, a těch, jichž se naopak coby již jmenovaný soudce účastnit nemohl, a to od roku 2014, kdy předseda Okresního soudu v Sokolově a předseda Krajského soudu v Plzni udělili souhlas s jeho přeložením. Navrhl, aby bylo usnesení městského soudu zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení, popřípadě aby bylo zrušeno též rozhodnutí žalovaného. Pokud by mu správní soudy nevyhověly, žádá, aby mu bylo sděleno, jakými způsoby se může domáhat svého ústavně zaručeného práva na přístup k veřejné funkci soudce u jím preferovaných soudů za rovných podmínek. [5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti připomněl, že rozhodování o přeložení soudce k jinému soudu podléhá absolutní diskreci a není vázáno žádnými zákonem stanovenými podmínkami. Na přeložení k jinému soudu soudce nemá právní nárok a případný soudní přezkum tohoto rozhodování by měl být omezen na splnění procesních podmínek, na ověření, že nebyl porušen zákaz libovůle, a na dodržení relevantních procesních ustanovení. Není naopak namístě podrobovat přezkumu jeho správní úvahu. Své procesní povinnosti žalovaný splnil. Možné přeložení stěžovatele projednal s předsedou Krajského soudu v Brně, jenž s ním nesouhlasil s odkazem na to, že žádný z okresních soudů v jeho obvodu neprojevil o přeložení stěžovatele zájem. Žalovaný neshledal ani důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž by bylo namístě rozhodnout o přeložení navzdory nesouhlasu předsedy Krajského soudu v Brně. Napadené rozhodnutí není ani v rozporu se zákazem libovůle a není ani věcně nesprávné či založené na nerovném zacházení. Ostatně stěžovatel byl původně k Okresnímu soudu v Sokolově přidělen se svým souhlasem a s vědomím vzdálenosti tohoto soudu od místa bydliště své rodiny. Neexistuje právní nárok na přidělení či přeložení ke konkrétnímu soudu a nelze ani dovodit právo na přístup k veřejné funkci soudce u konkrétně určeného soudu. Z těchto důvodů žalovaný navrhuje, aby byla kasační stížnost zamítnuta. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [6] Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [7] Kasační stížnost je důvodná. [8] NSS nejprve konstatuje, že byla-li žaloba odmítnuta, přichází pojmově v úvahu pouze kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., jako zvláštní ustanovení ve vztahu k ostatním důvodům podle § 103 odst. 1 s. ř. s. (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004  98, č. 625/2005 Sb. NSS). Právě tomuto důvodu ostatně stěžovatel svou kasační stížnost také podřadil. Je však zároveň třeba připomenout, že tento důvod vymezuje, že v nynějším řízení může být posuzována pouze otázka, zda měla být žaloba odmítnuta, či zda měla být naopak věcně přezkoumána. Nelze proto nyní posuzovat, zda mělo být žalobě z věcného hlediska vyhověno. NSS se tudíž nijak nevyjadřuje k případné důvodnosti žaloby, a tedy ani k důvodům, kvůli nimž stěžovatel o své přeložení k některému z okresních soudů v obvodu Krajského soudu v Brně žádá a jež obšírně rozebral na stranách 3 až 7 kasační stížnosti. [9] Podle § 71 odst. 1 zákona o soudech a soudcích [s]oudce přiděleného k výkonu funkce k určitému soudu lze s jeho souhlasem nebo na jeho žádost přeložit k výkonu funkce na jiný soud. [10] Podle § 73 odst. 1 a 2 téhož zákona platí: (1) O přeložení soudce rozhodne ministr spravedlnosti po projednání s předsedou soudu, k němuž je soudce překládán, popřípadě s předsedou příslušného krajského soudu, jde-li o přeložení soudce k okresnímu soudu v jeho obvodu, a po projednání s předsedou soudu, z něhož je soudce překládán, popřípadě s předsedou příslušného krajského soudu, jde-li o přeložení soudce okresního soudu v jeho obvodu. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. (2) Není-li stanoveno jinak, platí pro řízení a rozhodnutí přiměřeně ustanovení správního řádu. [11] Povahou rozhodnutí o přeložení soudce podle právě citovaných ustanovení se již NSS zabýval v rozsudku ze dne 16. 4. 2009, č. j. 5 As 13/2009 - 61, č. 1855/2009 Sb. NSS. Zde jasně konstatoval, že „rozhodnutí vydané podle § 73 odst. 1 zákona o soudech a soudcích je rozhodnutím o veřejném subjektivním právu uchazeče, musí být tedy přezkoumatelné ve správním soudnictví.“ Dále pak připomněl, že „ministr spravedlnosti je představitelem výkonné moci, kter