1 As 162/2021 — Nejvyšší správní soud

1 As 162/2021- 33 - text pokračování 1 As 162/2021 - 38 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: H. Š., zastoupené Mgr. Petrem Juráněm, advokátem se sídlem Dvořákova 13, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2019, č. j. JMK 70181/2019, sp. zn. S-JMK 59026/2019/OD/Ša, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2021, č. j. 41 A 50/2019  119, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 4.114 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta Mgr. Petra Juráně. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení [1] Předmětem souzené věci je to, zda somatická porucha – tranzitorní ischemická ataka (dále jen „TIA“), případně tranzitorní globální amnézie (dále jen „TGA“), může být důvodem pro nepříčetnost dle § 19 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“). [2] Z dosavadních skutkových zjištění učiněných ve správním řízení vyplývá, že v neděli 5. 11. 2017 před jednou hodinou odpolední žalobkyně řídila své vozidlo na ulici Srbské v Brně. Jela směrem k ulici B. N., kde bydlí. Při jízdě dvakrát po sobě narazila do vozidla jedoucího před ní. Z místa nehody odjela. Řidičce vozidla jedoucího před ní (dále jen „poškozená“) ublížila na zdraví. Poškozená utrpěla otřes mozku a poranění krční páteře. [3] Žalobkyně v přestupkovém řízení uváděla, že si dopravní nehodu nepamatuje. V minulosti mívala zdravotní obtíže, kvůli kterým po vypjatých událostech nebo bez zjištěných příčin na 10 až 15 minut ztratila paměť. Vybavuje si jen, jak zatočila na ulici Srbskou. Pak byla doma s manželem. Podívala se z okna a viděla svůj poškozený vůz. Zavolala proto policii. Řekli jí, že způsobila nehodu. Tu si ovšem nepamatovala. Nezpochybňovala, že k nehodě došlo a vůz řídila. V důsledku své zdravotní indispozice však nejednala úmyslně. [4] Z lékařských zpráv (a anamnézy), které žalobkyně doložila, vyplývalo, že obdobné zdravotní potíže, jaké uváděla při dopravní nehodě, měla již v minulosti (ztráta paměti na určitý časový úsek). Ve svém vyjádření k věci žalobkyně opakovala, že si na průběh nehody a následný časový úsek nevzpomíná. Domnívala se, že ji nelze uznat odpovědnou za spáchané přestupky z důvodu její nepříčetnosti. Po nehodě podstoupila několik vyšetření. Zpráva z neurologie ze dne 24. 1. 2018 u žalobkyně diagnostikovala TIA. Ta měla za následek krátkodobou poruchu mozkových funkcí v důsledku nedostatečného přísunu kyslíku. Tato porucha se vždy samovolně upraví. Žalobkyně čas od času těmito stavy trpí, což dokládají další doložené lékařské zprávy. Jde však o stavy naprosto nepředvídatelné. Nevyskytují se příliš často. [5] Magistrát města Brna (dále jen „správní orgán 1. stupně“) námitky žalobkyně nevyslyšel. V červnu 2018 shledal, že porušila několik povinností podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích („zákon o silničním provozu“). Uložil ji pokutu ve výši 29.000 Kč, zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 14 měsíců a uhrazení nákladů řízení ve výši 1.000 Kč. Zejména zdůraznil, že žalobkyně je způsobilá (dle posudku o zdravotní způsobilosti ze dne 6. 4. 2018) k řízení motorových vozidel skupiny B. Zdravotní potíže tvrzené žalobkyní nebyly ke dni nehody prokázány. [6] Žalovaný k odvolání rozhodnutí správního orgánu 1. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Správní spis neobsahoval žádný podklad pro závěr o tom, v jakém stavu byla žalobkyně v době dopravní nehody. Platí přitom zásada in dubio pro reo. [7] Správní orgán 1. stupně posléze nechal vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie dětí a dospělých. Znalkyně konstatovala, že žalobkyně netrpí psychózou v užším slova smyslu. Výpadek paměti na dobu nehody znalkyně spojovala spíše s dissociativní amnézií. Ovládací schopnosti měla žalobkyně v době nehody jen nepodstatně snížené. Následná ztráta paměti způsobená emočním šokem má obranný charakter. Nebyla však určující pro jednání žalobkyně při nehodě a ujetí od ní. [8] V odvolání žalobkyně připomněla, že z rozhodnutí správního orgánu 1. stupně neplynulo, jak se magistrát vypořádal s jejími námitkami proti psychiatrickému posudku; pominul, že se psychiatrický posudek k této diagnóze nevyjadřuje. Pokud by žalobkyně v době nehody byla při smyslech a rozpoznávala by nebezpečnost svého jednání pro společnost, pak by se vzhledem ke sledu událostí během nehody muselo jednat o jednání natolik agresivní, nepřiměřené a hraničící se sociálně-patologickou poruchou, že by se tyto psychopatické rysy osobnosti zcela jistě projevily v některém z testů, které žalobkyně podstoupila během zpracovávání psychiatrického posudku. Stavy typu TIA se projevují velice specificky a nárazově, nelze je objevit standardními psychiatrickými metodami, které se zaměřují na dlouhodoběji a průběžněji se projevující duševní poruchy. Žalobkyně má ve svých dřívějších lékařských zprávách záznamy, že opakovaně obdobné stavy prodělala. Jedná se tedy o opakovanou TIA. Odborné závěry v takové věci může učinit pouze specialista v odvětví neurologie. [9] Žalovaný odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu 1. stupně. Vyšel zejména ze znění § 19 zákona o přestupcích a § 123 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Nepříčetnost žalobkyně mohla zapříčinit toliko duševní porucha. Těmi se zabývá forenzní psychiatrie. TIA je původu somatického (spjatého s tělem) nikoliv duševního. Z vypracovaného znaleckého posudku z odvětví psychiatrie přitom plyne, že žalobkyně duševní poruchou, pro kterou by nemohla rozpoznat protiprávnost svého jednání ani své jednání ovládat, netrpěla. Žalobkyně tedy byla v době spáchání přestupku příčetná. [10] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou ke krajskému soudu. K žalobě krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [11] Žalobkyně v průběhu soudního řízení předložila znalecký posudek ze dne 7. 11. 2019 z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie (dále jen „neurologický posudek“), který vypracovala znalkyně MUDr. Eva Ungerová. Krajský soud provedl důkaz znaleckým posudkem, včetně výslechu znalkyně. Z něj vyplynulo, že žalobkyně prodělala tranzitorní globální amnézii – TGA, která je speciální jednotkou (poddruhem) TIA, pročež nebyla schopná ovládat své jednání. [12] Krajský soud konstatoval, že § 19 zákona o přestupcích pojem „duševní porucha“ nedefinuje. Soud tedy vyšel analogicky (stejně jako žalovaný) z § 123 trestního zákoníku, ovšem s přihlédnutím k principu zákazu analogie v neprospěch obviněného (na rozdíl od žalovaného) vyplývajícím z čl. 39 Listiny základních práv a svobod (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 98/20, bod 60, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, č. j. 1 As 236/2014 – 22, bod [21]). Pojem duševní porucha zahrnuje i jiné poruchy, než jen ty, pramenící z duševní nemoci. Pojem hluboké poruchy vědomí lze vykládat tak, že zahrnuje i takové, které nemají původ v duševní nemoci, ale jejich příčiny jsou jiné, např. neurologické. TIA krajský soud podřadil pod pojem „hluboké poruchy vědomí“ dle § 123 trestního zákoníku. Člověk se při TIA či TGA cítí jako by usnul; v průběhu opakuje, co činil před atakou. Jinými slovy „o sobě neví“. To podle krajského soudu odpovídá spravedlivému čtení slov hluboká porucha vědomí, o která se tedy lze v této věci opřít a podřadit pod ně i TIA či TGA. Ve svých závěrech se krajský soud inspiroval i rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2011, č. j. 4 Ads 67/2010 – 111, dle něhož „[p]rvním kritériem nepříčetnosti je duševní porucha, která bývá definována jako různé odchylky prožívání a chování jedince od normy. Taková odchylka může trvat i jen krátkou dobu (například u epileptických záchvatů) nebo být stavem dlouhodobým či trvalým (například senilní demence, oligofrenie).“ Za duševní poruchu označil Nejvyšší správní soud i krátkodobou odchylku prožívání a chování jedince od normy, což je případ i TIA (resp. TGA). [13] Pokud by se následně prokázalo, že tato porucha byla příčinou, pro kterou žalobkyně v době nehody nemohla rozpoznat protiprávnost svého jednání nebo své jednání ovládat, mohla TIA nebo TGA založit její nepříčetnost. V řízení před správními orgány proto bylo namístě pořídit spíše neurologický, než psychiatrický posudek. [14] Krajský soud dále hodnotil, zda žalobkyně v době spáchání přestupku mohla kvůli TIA či TGA ovládat své jednání. Dospěl přitom k závěru, že nikoliv. Vyšel zejména z výslechu znalkyně a jejího posudku. Znalkyně zdůrazňovala, že u žalobkyně v souvislosti s nehodo