1 As 508/2020 — Nejvyšší správní soud

1 As 508/2020- 27 - text pokračování 1 As 508/2020 - 29 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Milan Král a.s., se sídlem Pod Stromovkou 211, Litvínovice, zastoupen JUDr. Vlastimilem Hájkem, advokátem se sídlem Krajinská 224/37, České Budějovice, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2020, č. j. KUJCK 33646/2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 12. 2020, č. j. 63 A 3/2020-51, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Městský úřad v Táboře – stavební úřad (dále jen „stavební úřad“) vydal dne 30. 6. 2000 stavební povolení č. j. SÚ 2314/00-FP pro stavbu Autosalon Mercedes – Benz Milan Král s.r.o., Tábor - Měšice, na pozemku parc. č. X v katastrálním území M. u T.. Žalobce dne 3. 5. 2001 oznámil stavebnímu úřadu, že povolenou stavbu neuskuteční. Později nicméně požádal o prodloužení platnosti stavebního povolení. Platnost stavebního povolení byla prodloužena do dne 31. 12. 2004. Dne 18. 10. 2004 zaslal žalobce další žádost o prodloužení platnosti povolení, na niž reagoval účastník řízení, Ředitelství silnic a dálnic, nesouhlasem s prodloužením platnosti. Uvedl, že v důsledku rekonstrukce silnice I/3 Čekanice – Měšice na dálnici D3 přijde autosalon o dopravní napojení. [2] Stavební úřad vydal dne 23. 5. 2005 osvědčení, č. j. META 20914/2005/1-FP (dále jen „osvědčení“), v němž žalobci sdělil, že posuzoval zahájení stavby v období od 9. 7. 2002. Pokud by stavba byla skutečně zahájena, žalobce by nemusel žádat o prodloužení platnosti stavebního povolení. Stavba je podle stavebního úřadu zahájena i pracemi na její části, směřují-li k provedení stavby jako celku v souladu s projektovou dokumentací a na určeném pozemku. Při místním šetření pak měl stavební úřad zjistit, že na pozemku byla sejmuta ornice a zahájeno budování nebo příprava budování přípojek kanalizace a ostatních inženýrských sítí. Tyto práce lze podle něj považovat za zahájení stavby. Povolení tak podle stavebního úřadu nepozbylo platnosti, a proto nebylo třeba rozhodovat o prodloužení platnosti stavebního povolení. Nesouhlas Ředitelství silnic a dálnic pak neměl podle stavebního úřadu na platnost stavebního povolení vliv. [3] Při kontrolní prohlídce dne 24. 9. 2018 stavební úřad zjistil, že pozemek je dlouhodobě neudržován a není zřejmé, že by na něm probíhala nějaká stavební činnost. Dne 9. 1. 2019 zahájil stavební úřad přezkumné řízení, v němž vydal usnesení ze dne 29. 11. 2019, č. j. METAB 62869/2019/SÚ/RKna, jímž podle § 156 odst. 2 a § 97 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) osvědčení z roku 2005 zrušil. Učinil tak z důvodu, že právní účinky osvědčení trvají, a proto je namístě postup podle § 156 odst. 2 správního řádu. Současně uvedl, že řízení o žádosti žalobce ze dne 18. 10. 2004 o prodloužení platnosti stavebního povolení nebylo dosud formálně skončeno. Dále také uvedl, že ze spisu nevyplývá, že by stavba byla skutečně zahájena. Podklady ve spisu svědčí pouze o tom, že na pozemku byly provedeny přípravné práce. Ty však nelze považovat za práce přímo směřující k provedení stavby. Dále nebylo prokázáno, že žalobce započal s prováděním přípojek pro stavbu. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, jež žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a usnesení potvrdil. Žalovaný konstatoval, že osvědčení má trvající účinky, a proto jej lze přezkoumat postupem podle správního řádu. [4] Žalobce napadl rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“). Namítl, že osvědčení nemůže být zrušeno v přezkumném řízení podle § 156 odst. 2 a § 97 odst. 3 správního řádu. Použití § 156 odst. 2 správního řádu není možné, neboť správní řád s ním nepočítá v přechodných ustanoveních. Správní řád nabyl účinnosti až po vydání osvědčení a § 156 odst. 2 lze použít pouze na jiná osvědčení vydaná za účinnosti správního řádu. Žalobce současně poukázal na to, že osvědčení nelze přezkoumat v libovolné lhůtě. Osvědčení bylo vydáno před 13 lety, a proto bylo zrušení osvědčení podstatným zásahem do právní jistoty žalobce. Žalobce současně tvrdil, že se stavbou vyčkával do doby dokončení dálnice D3. [5] Krajský soud žalobu zamítl. Konstatoval, že přípustnost aplikace § 156 odst. 2 a § 97 odst. 3 správního řádu vyplývá z § 180 odst. 2 tohoto zákona. Podle tohoto ustanovení se postupuje podle části čtvrté správního řádu v případech, kdy správní orgány postupují podle dosavadních předpisů v řízení, jehož cílem není vydání rozhodnutí, aniž dosavadní předpisy v celém rozsahu tento postup upravují. Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení, tento postup téměř neupravoval, a proto bylo na místě v případě přezkumu osvědčení postupovat podle správního řádu. Krajský soud také odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2013, č. j. 7 A 86/2011-42, č. 2955/2014 Sb. NSS, z něhož vyplývá, že v případě zrušení osvědčení podle § 156 odst. 2 správního řádu, se nepoužijí ustanovení o lhůtách v přezkumném řízení. Postačí, pokud účinky osvědčení trvají. To bylo podle krajského soudu splněno. Stavební úřad totiž v osvědčení deklaroval, že stavba byla zahájena a stavební povolení zůstává v platnosti. Účinky osvědčení jsou tak svázány se stavebním povolením, a proto nadále trvají. Krajský soud poukázal na důvody zrušení osvědčení. Ty shledaly správní orgány především v tom, že ve spisu absentují podklady k provedenému místnímu šetření či jeho oznámení, také absentuje datace místního šetření. Do 31. 12. 2004 tak podle žalovaného nebyla stavba zahájena. Žalobce také v roce 2018 při kontrolní prohlídce nedoložil, že by stavba byla kdykoliv v minulosti zahájena. Krajský soud se ztotožnil se závěrem správních orgánů, že skrývku ornice a přípravu pro umístění inženýrských sítí nelze považovat za zahájení stavby. Osvědčení tak pracovalo s právním stavem, který neměl skutkovou oporu, a proto bylo na místě jeho zrušení. Pokud jde o důvody prodlení s uskutečněním stavby, krajský soud jim nepřitakal. Žalobce ostatně v minulosti oznámil stavebnímu úřadu, že od stavebního záměru upouští. Závěrem krajský soud konstatoval, že platnost stavebního povolení je omezena proto, aby stavba byla zhotovena v reálném čase. Ponechání osvědčení v platnosti by tak nedůvodně prodlužovalo platnost stavebního povolení, navzdory tomu, že jej žalobce po celou dobu nevyužil a stavbu neuskutečnil. Prostřednictvím osvědčení by tak došlo k obcházení časově omezené platnosti stavebního povolení. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížnosti, jejíž důvody opřel o § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [7] Stěžovatel namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, kterou spatřuje v jeho nesrozumitelnosti. Dále pak uvedl, že pochybení správních orgánů nemůže jít k jeho tíži. Jestliže stavební úřad již v roce 2005 provedl místní šetření a na jeho základě vydal nyní zrušené osvědčení, stěžovatel pouze akceptoval jeho stanovisko. Krajský soud konstatoval, že spis neobsahuje důkazy o provedeném místním šetření, avšak na tuto skutečnost neměl stěžovatel vliv. Stavební úřad mimo jiné konstatoval, že v řízení o žádosti o prodloužení stavebního povolení již nebude pokračovat v důsledku vydání osvědčení. Skutečnost, že tak uvedla tatáž osoba, která po letech osvědčení ruší, je podle stěžovatele absurdní. [8] Stěžovatel dále poukazuje na to, že krajský soud se mýlí, pokud tvrdí, že stěžovatel vědomě udržoval nezákonný stav. Tento stav navodily státní orgány, zejména Ředitelství silnic a dálnic, jež udržovalo stěžovatele v nejistotě, pokud jde o uskutečnění svého stavebního záměru. Jestliže byly zahájeny práce na zapojení inženýrských sítí, směřuje taková činnost jednoznačně ke zhotovení stavby samotné, což ostatně konstatoval stavební úřad v osvědčení. V dalších činnostech stěžovatel nepokračoval kvůli výstavbě dálnice D3. Úvahy o časovém omezení stavebního povolení a realizaci stavby po 20 letech považuje stěžovatel za „alibi“ krajského soudu. [9] Stěžovatel dále namítá zásadní pochybení krajského soudu v tom, že konstatoval použitelnost § 180 odst. 2 správního řádu na nynější věc. Podle stěžovatele nebyly splněny podmínky tohoto ustanovení – správní orgány nevedly řízení, jehož výsledkem nebylo rozhodnutí. Po vydání osvědčení žádné řízení neprobíhalo, a proto nelze toto přechodné ustanovení po