1 As 78/2020 — Nejvyšší správní soud

1 As 78/2020- 34 - text pokračování 1 As 78/2020 - 36 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: Salert a.s., se sídlem Náchodská 531, Trutnov, zastoupena Mgr. Matějem Váchou, advokátem se sídlem Újezd 450/40, Praha 1, proti žalovanému: Městský úřad Pec pod Sněžkou, se sídlem Pec pod Sněžkou 230, zastoupen Mgr. Ladislavem Beránkem, advokátem, se sídlem Palackého 508, Trutnov, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1. 2020, č. j. 30 A 21/2019 – 59, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně brojí proti v záhlaví označenému rozsudku, kterým Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) zamítl její žalobu proti nezákonnému zásahu žalovaného spočívajícím ve výmazu stavby č. p. 75 (dále jen „budova“) evidované jako součást parcely č. 237 (dále jen „parcela“) v katastrálním území a obci Pec pod Sněžkou ze základního registru územní identifikace adres a nemovitostí (dále jen „RÚIAN“). [2] Žalobkyně namítala, že protokol ze dne 9. 6. 2016, č. j. SU/4713/2015-37, na jehož základě žalovaný konstatoval, že budova zanikla, byl podle žalobkyně „předpřipraven“ podle výsledků místního šetření z dubna 2015, o kterém žalobkyně nebyla vyrozuměna. Následně v roce 2018 zaslal tajemník žalované pokyn stavebnímu úřadu k výmazu čísla popisného k budově. Žalobkyně poté dne 5. 12. 2018 obdržela vyrozumění Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, katastrálního pracoviště Trutnov, č. j. Z-6554/2018-610, že byly vymazány údaje o budově ke dni 22. 11. 2018 a parcela v katastrálním území a obci Pec pod Sněžkou byla změněna na pozemkovou parcelu č. X s druhem pozemku „ostatní plocha“ a způsobem využití „jiná plocha“. Tyto kroky považovala stěžovatelka za nezákonné. Podle názoru žalobkyně žalovaný neposoudil otázku zániku stavby správně, protože pojem stavby ve smyslu veřejnoprávním nelze směšovat s pojmem soukromoprávním. Za stavbu ve smyslu veřejnoprávním lze považovat všechny činnosti směřující k jejímu dokončení, což žalobkyně podle platného stavebního povolení činí. Z toho dovodila, že byla zkrácena na svém ústavně zaručeném právu vlastnit majetek, neboť v důsledku postupu žalovaného klesla hodnota budovy i parcely. [3] Krajský soud vycházel ze skutečnosti, že žalovaný vymazal údaje z RÚIAN na základě rozhodnutí Městského úřadu Vrchlabí ze dne 14. 12. 2016, č. j. SÚ/4713/2015-50, kterým zamítl žádost žalobkyně o povolení změny stavby před jejím dokončením (dále jen „rozhodnutí Městského úřadu Vrchlabí“). Odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítl a potvrdil Krajský úřad Královéhradeckého kraje rozhodnutím ze dne 4. 4. 2017, č. j. KUKHK-6529/UP/2017/Sv. Z obou rozhodnutí plyne, že budova již není stavbou ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). Žalobu proti rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje krajský soud zamítl rozsudkem ze dne 22. 5. 2019, č. j. 30 A 106/2017 - 52. [4] Na základě těchto skutkových zjištění se krajský soud s námitkami žalobkyně neztotožnil. Uvedl, že podle § 42 odst. 1 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech (dále jen „zákon o základních registrech“), zapisuje identifikační údaje stavebního objektu a údaje o jeho vazbách na ostatní územní prvky a na územně evidenční jednotku část obce editor, kterým je příslušný stavební úřad. Zákon o základních registrech zároveň nestanovuje, že se o výmazu vede správní řízení, a tudíž jde o úkon obecně způsobilý být zásahem ve smyslu § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Posouzení důvodů k úpravě údajů v RÚIAN je na úvaze editora, a proto skutečnost, že tajemník žalovaného upozornil editora na neexistenci stavby na parcele, není rozhodná. Lze ji tak vnímat pouze jako neformální podnět. S ohledem na předchozí řízení týkající se existence budovy došel krajský soud k závěru, že editor měl dostatečné podklady k tomu, aby výmaz provedl, neboť jiné rozhodnutí o (ne)existenci stavby na parcele, než je rozhodnutí Městského úřadu Vrchlabí, neexistuje. Výmaz tak nepředstavuje nezákonný zásah; žalobkyně ostatně ani neuvedla, jaká konkrétní ustanovení žalovaný porušil. Jako obiter dictum uvedl, že změna údajů v katastru nemovitostí je „automatickým“ důsledkem změny údajů v RÚIAN. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozhodnutí krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody spatřuje v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], dále v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech [§ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.] a konečně v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. [6] Stěžovatelka uvádí, že krajský soud nesprávně posoudil otázku zániku budovy, což vedlo žalovaného ke změně v RÚIAN a změně druhu využití parcely. Dále tvrdí, že stavbou jsou veškeré činnosti směřující ke zřízení nové budovy, což stěžovatelka činila v souladu s platným stavebním povolením. Skutečnost, že stavební úřad zamítl změnu stavby před dokončením, nemá vliv na existenci budovy na parcele, která je stavbou, jak ji chápe stavební zákon. V souvislosti s tím odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího soudu ohledně posouzení soukromoprávního a veřejnoprávního pojetí stavby. Dále uvedla, že podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 4. 2006, č. j. 15 Ca 99/2005-34, č. 1298/2007 Sb. NSS, nemá nedokončení stavby vliv na platnost stavebního povolení. Stavební úřad stěžovatelce opakovaně prodlužoval stavební povolení, a tak skutečnost zamítnutí změny stavby před dokončením nemůže mít vliv na existenci budovy, coby původní stavby. [7] Stěžovatelka dále namítá nezákonnost předchozího řízení, jehož výsledkem bylo rozhodnutí Městského úřadu Vrchlabí, který došel k závěru, že na parcele se nenachází stavba. Stěžovatelka je přesvědčena, že tuto skutečnost nelze od nyní projednávané věci oddělit, neboť žalovaný vymazal údaje z RÚIAN právě na základě tohoto rozhodnutí. V dubnu 2015 provedli pracovníci žalovaného bez vyrozumění stěžovatelky návštěvu pozemku, na němž se nachází stavba. Poté se uskutečnilo místní šetření za účelem ověření stavu stavby, avšak závěry stavebního úřadu o nenalezení budovy již byly v protokolu předtištěny. Stavební úřad tak postupoval v rozporu se zásadami spravedlivého procesu. Nadto se místního šetření účastnily podjaté osoby. Dále namítla nedostatky při doručování rozhodnutí stavebního odboru žalovaného o povolení změny stavby před jejím dokončením ze dne 6. 6. 2014, č. j. SO-116/14-Po, proti němuž podalo město Pec pod Sněžkou odvolání prostřednictvím tajemníka, který však byl z projednávání této věci pro podjatost vyloučen. Odvolání tedy navíc podala neoprávněná osoba. [8] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [9] Žalovaný se ve svém vyjádření plně ztotožnil s právním hodnocením krajského soudu a navrhl, aby Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil splnění zákonných podmínek řízení o kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná. Poté přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že není důvodná. [11] Stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu. Krajský soud však dostatečně zdůvodnil, proč nepovažoval námitky stěžovatelky za důvodné, a správně vyhodnotil, že jednání žalovaného nepředstavovalo nezákonný zásah. Z rozsudku krajského soudu vyplývá, že rozhodnutí Městského úřadu Vrchlabí je správné a krajský soud jej v jiném řízení nezrušil. Současně se krajský soud dostatečně vypořádal s povahou podnětu tajemníka žalovaného k výmazu údajů z RÚIAN a odebrání čísla popisného budově. Uvedl, že vyloučení této osoby v jiném řízení nemělo na zákonnost postupu žalovaného vliv. Rozsudek krajského soudu je srozumitelný, založený na seznatelných důvodech, a proto je přezkoumatelný. [12] Nejvyšší správní soud upozorňuje, že předmětem jeho přezkumu je rozhodnutí a postup krajského soudu, stěžovatelka je proto v kasační stížnosti povinna uvést konkrétní argumentaci zpochybňujíc