10 As 365/2021 — Nejvyšší správní soud

10 As 365/2021- 94 - text  10 As 365/2021 - 99 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobců: a) JUDr. F. K., b) JUDr. M. K., obou zastoupených advokátkou Mgr. Petrou Raškovou, Breitfeldova 704/1, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ředitelství silnic a dálnic ČR, zastoupené advokátem JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LL.M., FCIArb, Na Pankráci 1683/127, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2021, čj. KUKHK18688/MJ/202032, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 7. 2021, čj. 30 A 42/2021  161, takto: I. Kasační stížnosti se zamítají. II. Žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobců náhradu nákladů řízení ve výši 2 630 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou jejich zástupkyně Mgr. Petry Raškové, advokátky. III. Osoba zúčastněná na řízení je povinna zaplatit každému ze žalobců náhradu nákladů řízení ve výši 2 630 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou jejich zástupkyně Mgr. Petry Raškové, advokátky. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) usiluje o výstavbu obchvatu Jaroměře, který má po dokončení propojit dálnici D11 a silnici I/33 ve směru na Náchod. Stavba obchvatu, která už získala i stavební povolení, má být částečně umístěna na pozemcích žalobců, manželů K.. ŘSD a společnost GasNet, s. r. o., jako vyvlastnitelé jednali se žalobci o koupi jejich pozemků, které jsou pro stavbu potřebné, resp. o jejich směně za jiné pozemky. Jednání však nebyla úspěšná, a vyvlastnitelé proto požádali Krajský úřad Královéhradeckého kraje, aby svým rozhodnutím odňal žalobcům vlastnické právo, případně aby je omezil. [2] Krajský úřad vydal dne 10. 5. 2021 mezitímní rozhodnutí o vyvlastnění [§ 4a odst. 1 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon)]. Dospěl totiž k závěru, že jsou splněny všechny podmínky pro vyvlastnění s výjimkou určení výše náhrady za vyvlastnění. Tímto rozhodnutím odňal žalobcům vlastnické právo k částem některých jejich pozemků ve prospěch České republiky a ve vztahu k dalším pozemkům omezil jejich vlastnické právo formou zřízení věcného břemene (služebnosti) umístěním přeložky vysokotlakého plynovodu ve prospěch společnosti GasNet, s. r. o. Dále určil, že vyvlastnitelé jsou povinni zahájit uskutečňování účelu vyvlastnění do čtyř let od právní moci rozhodnutí. [3] Žalobci podali proti rozhodnutí o vyvlastnění žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Ten žalobě vyhověl a rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 21. 7. 2021. [4] Hlavním důvodem zrušení bylo to, že úřad dostatečně nezkoumal a neprokázal veřejný zájem na vyvlastnění, resp. nezbytnost vyvlastnění právě v tomto rozsahu. Ke stejnému závěru dospěl (ve vztahu k sousedícímu pozemku žalobců) už NSS ve svém rozsudku ze dne 8. 10. 2020, čj. 6 As 171/2020  66, č. 4118/2021 Sb. NSS (jímž zrušil jak zamítavý rozsudek krajského soudu, tak i odvolací rozhodnutí krajského úřadu ve věci vyvlastnění). Z rozsudku NSS plyne, že pro vyvlastnění nepostačí odkázat na územní rozhodnutí, jímž byla stavba umístěna – takové rozhodnutí je jen předpokladem pro zahájení vyvlastňovacího řízení. Krajský soud obecně sdílí názory žalovaného podpořené i článkem Pavla Kumprechta Soumrak výstavby dopravních staveb v Česku? Stavební právo – Bulletin, č. 4/2020, str. 70–78. , tato věc je však skutkově odlišná, protože tu existuje alternativní projekt realizace záměru. Krom toho ve vztahu k onomu sousedícímu pozemku NSS vyvlastnění zrušil; není tedy vůbec zřejmé, zda záměr skutečně povede přes sousedící pozemek a dále pak přes navazující pozemky vyvlastněné v této věci, a pokud ano, v jakém rozsahu. [5] Krajský soud také uvedl, že znalecké posudky předložené žalobcům během kontraktačního procesu nesplňují náležitosti znaleckého posudku stanovené zákonem (§ 127a občanského soudního řádu, § 56 správního řádu), protože neobsahují doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku. Krajský soud rovněž usoudil, že žalobci a) nebyl řádně doručen návrh smlouvy o zřízení služebnosti inženýrské sítě, a nezačala tak ani běžet lhůta, jejíž marné uběhnutí teprve činí vyvlastnění přípustným (§ 3 odst. 6 liniového zákona). II. Kasační řízení [6] Proti rozsudku krajského soudu podal kasační stížnost jednak krajský úřad (ten byl v řízení o žalobě žalovaným), jednak ŘSD (to v řízení o žalobě vystupovalo jako osoba zúčastněná na řízení). Kasační stížnost krajského úřadu [7] Krajský úřad namítl, že rozsudek je nepřezkoumatelný. Svůj závěr o tom, že nebyl dostatečně zkoumán veřejný zájem na vyvlastnění, totiž krajský soud založil jen na rozsudku 6 As 171/2020, který však úřad ve svém rozhodnutí podrobil kritice. S touto kritikou se ovšem krajský soud nevypořádal. Rozsudek je také vnitřně rozporný, protože krajský soud sice dal „obecně“ za pravdu autoru P. Kumprechtovi, ale tuto konkrétní věc posoudil odlišně. Článek P. Kumprechta se však týká právě této věci (byl sepsán jako kritika rozsudku 6 As 171/2020). Rozsudek navíc dává stejný význam dvěma odlišným pojmům, a sice „veřejný zájem“ a „umístění stavby do území“. [8] Krajský soud vůbec nemohl zkoumat otázku řádnosti znaleckého posudku, protože žaloba takovou námitku neobsahovala. Krom toho soud hodnotil tuto otázku nesprávně, což krajský úřad dále rozvedl. Ani otázka doručení návrhu smlouvy nebyla předmětem žádného žalobního bodu, soud se jí proto neměl zabývat (i to úřad ve své kasační stížnosti blíže vysvětlil). Krajský úřad nesouhlasí ani s tím, jaký typ úkonů může činit úřední osoba, vůči níž byla vznesena námitka podjatosti. Vyjádření žalobců ke kasační stížnosti krajského úřadu [9] Podle žalobců úřad obhajuje své nezákonné jednání, tedy to, že se odmítl podřídit rozsudku NSS ve věci 6 As 171/2020, který je pro něj závazný. Ve zbytku vyjádření se žalobci věnovali otázkám spojeným s námitkou podjatosti. Upozornili také na to, že podle rozsudku 6 As 171/2020 náleží vyvlastňovací agenda úředníkům stavebního odboru, přesto kasační stížnost podal za krajský úřad úředník odboru dopravy a silničního hospodářství. Kasační stížnost ŘSD [10] Důvody pro nepřezkoumatelnost spatřuje ŘSD v tomtéž jako krajský úřad, tedy v souhlasu soudu s článkem P. Kumprechta, který byl ale vzápětí popřen následováním rozsudku NSS 6 As 171/2020. Není pravda, že by krajský úřad k otázce veřejného zájmu argumentoval jen „stroze“ na str. 34 svého rozhodnutí, naopak se jí důkladně věnoval na str. 20–27. [11] Otázku veřejného zájmu posoudil krajský úřad podle ŘSD nejen důkladně, ale i správně. Jakkoli ŘSD respektuje rozhodovací činnost NSS, prohlašuje současně, že závěry rozsudku 6 As 171/2020 jsou nereálné a nedosažitelné a převracejí naruby veškeré procesy předcházející povolení stavby a výstavbě samotné. Pokud by tyto závěry měly platit bezvýhradně, nebylo by již nikdy možné postavit žádnou dopravní stavbu vedoucí přes pozemky, které nejsou ve vlastnictví státu. Je i v zájmu stavebníka, aby se zvolené řešení dotýkalo co nejméně práv třetích osob. Příprava dopravní stavby je však komplexní proces – a kritérium co nejmenšího počtu zásahů do práv co nejmenšího počtu osob nemůže být rozhodným hlediskem, které právně zvrátí vše ostatní (tedy i pravomocné územní rozhodnutí). Vyvlastňovací řízení je až posledním veřejnoprávním řízením předcházejícím výstavbě. Pokud by však otázka umístění stavby měla být řešena až v něm, celý proces by se neúměrně prodlužoval, protože až na konci by se mohlo ukázat, že má stavba vést jinudy, a bylo by nutné vrátit se na počátek a pokusit se změnit veškerá již vydaná rozhodnutí. ŘSD také upozornilo na možnost vyvlastňovaného domoci se zrušení vyvlastnění, pokud vyvlastněné věci nebudou pro zamýšlený účel potřebné [§ 26 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění)]. Jestliže tedy soud očekával případné (teoretické) změny zamýšlené stavby a v obavě před zbytečností vyvlastnění zrušil rozhodnutí o něm, není takový postup vhodný. [12] ŘSD se dále vyjádřilo i k řádnosti znaleckého posudku a k doručení návrhu smlouvy o zřízení služebnosti žalobci a). Vyjádření žalobců ke kasační stížnosti ŘSD [13] Žalobci zdůraznili, že s jiným řešením napojení silnic I/33 a I/37 nepřišli oni sami, nýbrž samo ŘSD (tehdejší ministr dopravy a současný ředitel ŘSD se o tomto jiném řešení zmiňovali i v médiích). V současné době však ŘSD tuto dokumentaci zatajuje, aby tím znemožnilo řádné dokazování ke skutečnostem řešeným v rozsudku 6 As 171/2020. Článek P. Kumprechta je podle žalobců jen soukromým názorem bývalého soudce, který bez znalosti spisu vy