10 As 44/2021 — Nejvyšší správní soud

10 As 44/2021- 35 - text  10 As 44/2021 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: P. L., zast. JUDr. Vlastimilem Rampulou, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 671/24, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 64/17, Praha 1, proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 19. 10. 2015, čj. 51729/2015-MZE-12151, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2021, čj. 6 A 236/2015-88, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ministerstvo zemědělství (dále jen „ministerstvo“) rozhodnutím ze dne 18. 5. 2015 zamítlo žádost žalobce o určení správcem drobného vodního toku IDVT 10209912 nazývaného „Červený příkop“ (dále jen „vodní tok“), kterou podal dne 28. 4. 2015. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, který ministr zemědělství rozhodnutím ze dne 19. 10. 2015 zamítl a rozhodnutí ministerstva potvrdil. [2] Proti rozhodnutí ministra podal žalobce žalobu, kterou městský soud rozsudkem ze dne 21. 11. 2018 zamítl. Ke kasační stížnosti žalobce tento rozsudek NSS zrušil rozsudkem ze dne 23. 6. 2020, čj. 10 As 309/2018-38, a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení pro nedostatečné vypořádání žalobních námitek, nedostatečně zjištěný skutkový stav a nevyrozumění subjektu, který má aktuálně vykonávat funkci správce vodního toku, jako případné osoby zúčastněné na řízení. [3] Městský soud ve věci opětovně rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem, kterým žalobu zamítl. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností. [5] Stěžovatel nesouhlasí se závěrem městského soudu o existenci určeného správce vodního toku - státního podniku MILNEA. Městskému soudu vytkl, že bez dalšího vycházel z výkladu č. 92 úseku vodního hospodářství ministerstva ze dne 7. 10. 2011. Tento výklad však blíže neřeší právní povahu samotného správcovství, ale bez zdůvodnění jen předpokládá, že na právního nástupce přechází podle zákona č. 138/1973 Sb., o vodách, spolu s majetkem též správcovství. Městský soud tedy věc právně nezhodnotil, neboť zejména neuvedl, na základě jakého ustanovení zákona o vodách přešlo ke dni 1. 7. 1996 správcovství na právního nástupce zrušeného státního podniku Severomoravské vodovody a kanalizace. [6] Stěžovatel předestřel, že § 31 odst. 1, 5 zákona č. 138/1973 Sb. rozlišuje správce či vlastníka/uživatele pozemků na jedné straně a správce vodního toku na straně druhé. Správce vodního toku tedy může spravovat vodní toky na pozemcích odlišného správce či vlastníka/uživatele. Z § 31 zákona č. 138/1973 Sb. přímo nevyplývá, že by vodní toky měly charakter nemovité věci (to dovozuje výklad č. 92), že by byl správce vodního toku zároveň vlastníkem vodního toku a dále, že by samotné správcovství vodního toku bylo vnímáno jako majetkoprávní institut. [7] S poukazem na znění § 32 odst. 1 zákona č. 138/1973 Sb. a § 48 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, stěžovatel nezpochybnil, že správcem vodního toku byl rozhodnutím Ministerstva lesního a vodního hospodářství ČSR ze dne 28. 5. 1984 určen státní podnik Severomoravské vodovody a kanalizace. Tento správce však zanikl zrušením bez likvidace ke dni 30. 6. 1996 a o dalším správci vodního toku, který by jej nahradil, nebylo rozhodnuto. Teprve v roce 2012 vydalo ministerstvo stanovisko, že na MILNEA, která byla v té době v likvidaci a v insolvenci, přešla správa vodních toků ze zaniklého státního podniku Severomoravské vodovody a kanalizace. Takový způsob určení správce vodního toku ovšem není podle stěžovatele v souladu s uvedenou právní úpravou. Stěžovatel zdůraznil, že samo ministerstvo ve výkladu č. 92 uvádí, že určení správcem vodního toku dle rozhodnutí ministerstva anebo před 1. 8. 2010 jeho aktem podle § 48 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb. nepřechází na jinou osobu v případě, že fyzická nebo právnická osoba, správcem vodního toku určená, zemře nebo zanikne. [8] Stěžovatel uvedl, že z obchodního rejstříku plyne, že rozhodnutím ministra ze dne 25. 6. 1996 byl státní podnik Severomoravské vodovody a kanalizace zrušen bez likvidace ke dni 30. 6. 1996 a že „veškerý majetek včetně práv a závazků, jiných vztahů a průmyslových práv přechází dnem 1. 7. 1996 na MILNEA, státní podnik“. Správcovství tedy podle stěžovatele nespadá ani pod uvedený výčet práv, která přechází na případné nástupce. [9] Stěžovatel dále konstatoval, že MILNEA neměla k roku 1996 a stále nemá v předmětu podnikání správu vodních toků ani drobných vodních toků. Není tedy postaveno najisto, zda vodní tok má vůbec určeného správce. Závěr žalovaného, že jeho žádosti nebylo možné vyhovět, protože vodní tok má správce, proto není správný. [10] Stěžovatel dále nesouhlasí se závěrem městského soudu, že pro rozhodnutí ve věci není významný převod výkonu správy vodního toku na další subjekt. Podle názoru stěžovatele se MILNEA sama zřekla výkonu správcovství tím, že jeho výkon její insolvenční správkyně v rozporu s § 48 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb. smluvně převedla na jiný subjekt – Ostravské vodárny a kanalizace, a. s. [11] Dále stěžovatel doplnil, že z vyjádření insolvenční správkyně MILNEA Mgr. Gabriely Švecové plyne, že nesouhlasí s určením jiného správce vodního toku. Nejsou však zřejmé důvody jejího nesouhlasu a není ani zřejmý závěr, který z tohoto stanoviska žalovaný dovodil. Podle stěžovatele je přitom významné, že stanovisko je datováno dnem 24. 3. 2015, kdy insolvenční správkyně činila pouze úkony k uspokojení pohledávek věřitelů a tuto činnost ukončila dne 19. 11. 2015. MILNEA tedy evidentně s ohledem na svůj právní stav (v likvidaci a úpadku) správu vodního toku nevykonává a vykonávat ani nebude. Navíc není zřejmé, zda insolvenční správkyně byla vůbec oprávněna ve věci správy vodního toku vystupovat za MILNEA, která má určeného likvidátora. Stěžovatel rovněž upozornil na to, že insolvenční správkyně v lednu 2017 požádala ministerstvo o zrušení určení správcem vodních toků. [12] Jako nepřezkoumatelný hodnotí stěžovatel též závěr žalovaného, že dospěje-li vodoprávní úřad k tomu, že není vhodné vyhovět žádosti z hlediska bezproblémové správy vodního toku, nemusí takové žádosti vyhovět. Obava vodoprávního úřadu, že soukromá osoba by v komplikovaných podmínkách zastavěného území nebyla schopna správu vodního toku vykonávat stejně dobře jako dosavadní správce, postrádá řádné zdůvodnění. [13] Žalovaný se ztotožnil se závěry městského soudu a navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Uvedl, že pro posouzení věci není relevantní otázka, jakým způsobem, resp. na základě jakého právního titulu přešlo správcovství na tehdejšího správce – MILNEA. Je totiž nepochybné, že v době podání žádosti měl vodní tok určeného správce. Zdůraznil, že na určení správcem vodního toku není právní nárok. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [14] NSS se nejdříve zabýval přípustností kasační stížnosti, protože v posuzované věci již dříve rozhodl rozsudkem ze dne 23. 6. 2020. [15] Podle § 104 odst. 3 písm. a) věty před středníkem s. ř. s. není kasační stížnost v zásadě přípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno. Samotný § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. však obsahuje z uvedeného pravidla výjimku; kasační stížnost je přípustná, je-li namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem NSS vysloveným v předchozím zrušujícím rozsudku. Judikatura dovodila další výjimky nad rámec doslovného znění § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Kasační stížnost proti druhému či dalšímu rozhodnutí městského soudu nemůže být nepřípustná, pokud se předchozí rozsudek NSS nemohl vyjádřit k meritu věci [nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 136/05 (N 119/37 Sb NU 519)]. Bude tomu tak zpravidla tehdy, pokud NSS vytkl městskému soudu v prvním rozhodnutí procesní pochybení nebo nedostatečně zjištěný skutkový stav, případně nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí (usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 3. 2011, čj. 1 As 79/2009-165, č. 2365/2011 Sb. NSS, bod 24). [16] NSS předchozím rozsudkem zrušil dřívější rozsudek městského soudu právě z důvodu procesního pochybení, nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. Proto je nyní projednávaná kasační stížnost přípustná, avšak není důvodná. [17] NSS konstatuje, že městský soud odstranil předcházející vady řízení a ve svém rozsudku se vypořádal se všemi námitkami a řádně vyhodnotil skutkový a právní stav. NSS plně souhlasí s jeho rozsudkem, jehož závěry přebírá a část z nich s ohledem na kasační námitky blíže rozvádí. [18] Podle § 48 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb. správu drobných vodních toků nebo jejich ucelených úseků jsou oprávněny vykonávat obce, jejichž územím drobné vodní toky proték