32 Co 177/2020 — Nejvyšší správní soud

13 Kss 8/2020- 60 - text 13 Kss 8/2020 - 68 pokračování ROZHODNUTÍ Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a členů JUDr. Václava Dudy, JUDr. Petra Kulawiaka, Mgr. Ing. Michala Hanycha, JUDr. Petra Čápa a prof. JUDr. Markéty Selucké, Ph.D., v právní věci kárného navrhovatele předsedy Okresního soudu v Mělníku Mgr. Oldřicha Kajzra, proti kárně obviněnému JUDr. Ing. Janu Veselému, soudci Okresního soudu v Mělníku, zastoupenému JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, Ph.D., advokátem se sídlem Kolínská 13, Praha 3, v řízení o kárné odpovědnosti soudce, o návrhu na zahájení kárného řízení ze dne 28. 12. 2020, takto: JUDr. Ing. Jan Veselý, nar. X, bytem X, soudce Okresního soudu v Mělníku, se zprošťuje podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 7/2002 Sb.“ nebo „kárný zákon“), kárného návrhu pro skutek spočívající v tom, že jako soudce ve věci domácího násilí vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 4 Nc 11/2020 vydal dne 13. 5. 2020 zjevně nezákonné usnesení o nařízení předběžného opatření, kdy v rozporu s ustanovením § 408 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), nařídil předběžné opatření na dobu trvání 6 měsíců, na místo zákonem stanovené doby 1 měsíc od jeho vykonatelnosti, přičemž vydané usnesení nijak neodůvodnil a rovněž neposkytl v něm odpůrci zákonného poučení podle § 405 odst. 2 věta první z. ř. s., zároveň bylo v důsledku nezákonného usnesení zasaženo do ústavně zaručených práv odpůrce, a to zejména práva na ochranu soukromého života, svobody pobytu, nedotknutelnosti osoby, osobní svobody a práva vlastnického, neboť byl odpůrce v době od 17. 6. 2020 do 17. 7. 2020 vykázán ze svého obydlí nad zákonem stanovenou dobu 1 měsíce (s ohledem na vykázání PČR ze společného obydlí na dobu 10 dní počalo být předběžné opatření vykonatelné 16. 5. 2020, změněno bylo až usnesením odvolacího Krajského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2020, č. j. 32 Co 177/2020 - 96, v právní moci dne 17. 7. 2020 tak, že návrh byl zcela zamítnut), v tomto usnesení nebylo zároveň v rozporu s § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), rozhodnuto o nákladech řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření, a to vše v kontextu celkově nedbalé a nesoustředěné až chaotické rozhodovací činnosti kárně obviněného, čímž měl spáchat kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), protože skutek není kárným proviněním. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Shora označený kárný návrh ze dne 28. 12. 2020 byl Nejvyššímu správnímu soudu, jako soudu kárnému, doručen dne 31. 12. 2021. Kárný navrhovatel jej podal pro skutek popsaný výše ve výroku tohoto rozhodnutí, v němž spatřoval zaviněné porušení povinnosti soudce (kárně obviněného) rozhodovat na základě zjištěných skutečností v souladu se zákonem, vyplývající z § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), čímž měl kárně obviněný rovněž ohrozit důvěru v odborné a spravedlivé rozhodování soudů, a tedy spáchat kárné provinění ve smyslu § 87 odst. 1 téhož zákona. Navrhl proto, aby kárný soud uznal kárně obviněného vinným a uložil mu kárné opatření v podobě snížení platu o 30 % na dobu dvanácti měsíců podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích. [2] V rámci odůvodnění kárného návrhu kárný navrhovatel ve vztahu k žalovanému skutku, zopakoval a částečně doplnil, že Okresnímu soudu v Mělníku byl dne 13. 5. 2020 podán návrh na nařízení předběžného opatření ve věci domácího násilí, kterým se navrhovatelka domáhala, aby soud odpůrci uložil opustit společné obydlí, tj. v návrhu specifikovaný rodinný dům, jakož i jeho bezprostřední okolí, prostor zahrady před domem a jeho těsné blízkosti, nezdržoval se ve společném obydlí a bezprostředním okolí a nevstupoval tam a zdržel se setkávání s navrhovatelkou, a to vše na dobu 6 měsíců. Řízení o tomto návrhu bylo vedeno u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 4 Nc 11/2020, přičemž věc byla k projednání a rozhodnutí přidělena v souladu s rozvrhem práce kárně obviněnému. Tentýž den kárně obviněný ve věci rozhodl usnesením č. j. 4 Nc 11/2020-28 (dále též „usnesení“), jímž nařídil předběžné opatření a odpůrci tímto uložil, aby opustil společné obydlí předmětného rodinného domu, jakož i jeho bezprostřední okolí, tj. prostor zahrady, prostor před domem a jeho těsné blízkosti, aby nevstupoval do společného obydlí a jeho bezprostředního okolí, nezdržoval se tam a aby se zdržel setkávání s navrhovatelkou. Usnesení neobsahovalo odůvodnění ani výrok o nákladech řízení, zato ale v části určené poučení účastníků informovalo o tom, že (předběžné opatření) zanikne po 6 měsících od jeho vydání. Citované usnesení bylo 13. 5. 2020 doručeno do datové schránky Policie České republiky (dále jen „policie“), přičemž odpůrci bylo policií doručeno dne 18. 5. 2020. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2020, č. j. 32 Co 177/2020 - 96 (v právní moci dne 17. 7. 2020, dále jen „usnesení odvolacího soudu“), bylo usnesení o předběžném opatření změněno k odpůrcovu odvolání tak, že se návrh na vydání předběžného opatření zamítá (výrok I. usnesení odvolacího soudu), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a navrhovatelce byla uložena povinnost zaplatit odpůrci náklady odvolacího řízení 3 600 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci usnesení. Dne 21. 7. 2020, v návaznosti na usnesení odvolacího soudu, byly k pokynu kárně obviněného odpůrci vydány klíče pro přístup k dotčeným nemovitostem. [3] Kárný navrhovatel v odůvodnění kárného návrhu předně poukázal na podstatu a účel řízení o návrhu na vydání předběžného opatření ve věci ochrany domácího násilí, přičemž akcentoval závažnost dopadů nařízení předběžného opatření do sféry základních a ústavně zaručených práv odpůrce a s tím spjatý význam zákonné právní úpravy včetně striktně stanovených podmínek pro vyhovění návrhu na vydání předběžného opatření. Předběžné opatření ve věci domácího násilí, které je preventivní reakcí na nebezpečné chování násilné osoby z hlediska rizika budoucích útoků v rozhodném období, může mimo jiné spočívat ve vykázání osoby z místa jejího obydlí (společné domácnosti s navrhovatelem) i bezprostředního okolí. Jde o výrazný zásah do soukromého života každého člověka, jehož ochranu garantuje čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). V kontextu čl. 14 odst. 1 Listiny je nutno tento institut vnímat rovněž jako opatření omezující odpůrcovu svobodu pohybu; ta dále úzce souvisí s imperativem osobní nedotknutelnosti, osobní svobody či s právem na zachování lidské důstojnosti. Týká se také možnosti nerušeného výkonu dalších práv, zejména práva vlastnického. Nařízení předběžného opatření ve věci domácího násilí je proto vázáno přísnými zákonnými podmínkami, což je dále opodstatněno tím, že soud v tomto „předběžném“ řízení ještě nezkoumá a autoritativně nerozhoduje, zda se odpůrce domácího násilí skutečně dopustil nebo dopouští. Usnesení o nařízení předběžného opatření ve věcech ochrany před domácím násilím soud totiž vydává tzv. „od stolu“, tj. bez nařízení jednání, toliko na základě tvrzení a důkazů, kterými není prováděno dokazování ve smyslu § 122 až 124 o. s. ř., ale slouží soudci pouze k tomu, aby si vytvořil předběžný závěr, zda je vážným způsobem ohrožen život, zdraví, svoboda nebo lidská důstojnost navrhovatele. Veškerá újma, která takto může vzniknout vykázané osobě, může být značná, někdy i neodčinitelná. S ohledem na tyto závažné dopady daného institutu si musí soudce vždy, když rozhoduje o návrhu na jeho vydání, uvědomit, že pokud takové předběžné opatření vydá, významně tím zasáhne do práv účastníků. [4] S ohledem na výše uvedené je kárný navrhovatel toho názoru, že soudce si musí při rozhodování o návrhu na nařízení předběžného opatření počínat zvlášť obezřetně a musí reflektovat celou řadou zákonných podmínek, kterými je dané řízení vázáno [určení okamžiku vykonatelnosti předběžného opatření (§ 407 z. ř. s.), zákonem striktně stanovená délka trvání jeho účinků (§ 408 téhož zákona), možnost jejího prodloužení a stanovení maximální možné délky trvání předběžného opatření (§ 410 až 414 téhož zákona)]. Ačkoli je doba trvání předběžného opatření striktně a jednoznačně stanovena zákonem (1 měsíc podle § 408 odst. 1 z. ř. s.), kárně obviněný vydal předběžné opatření v projednávaném případě na dobu šesti měsíců. Postupoval tak v rozporu se zákonem, což kárný navrhovatel považuje za hrubé porušení zákonných povinností soudce, a to v intenzitě nutně vedoucí k závěru o naplnění skutkové po