2 Ao 7/2021 — Nejvyšší správní soud

2 Ao 7/2021- 157 - text  2 Ao 7/2021 - 166 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci navrhovatele: M. M., zast. Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ing. F. Č., o návrhu na zrušení mimořádného opatření odpůrce ze dne 30. 7. 2021, č. j. MZDR 15757/202056/MIN/KAN, ve znění mimořádného opatření odpůrce ze dne 27. 8. 2021, č. j. MZDR 15757/202058/MIN/KAN, takto: I. V části směřující proti bodům 4 a 5 mimořádného opatření odpůrce ze dne 30. 7. 2021, č. j. MZDR 15757/202056/MIN/KAN, ve znění mimořádného opatření odpůrce ze dne 27. 8. 2021, č. j. MZDR 15757/202058/MIN/KAN, se návrh odmítá. II. Ve zbylém rozsahu se návrh zamítá. III. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Odpůrci se nepřiznává náhrada nákladů řízení. V. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Navrhovatel se návrhem na zrušení opatření obecné povahy podaným u Nejvyššího správního soudu dne 30. 7. 2021 domáhá zrušení mimořádného opatření odpůrce ze dne 30. 7. 2021, č. j. MZDR 15757/202056/MIN/KAN (dále též „napadené opatření“). Toto mimořádné opatření bylo vydáno na základě § 80 odst. 1 písm. g) ve spojení s § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném od 27. 4. 2021 (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“) k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění covid19. II. Napadené opatření [2] Podle bodu 1 napadeného opatření byl s účinností od 31. 7. 2021 všem osobám zakázán pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest, kterým je respirátor nebo obdobný prostředek splňující stanovené podmínky (dále jen „respirátor“), a to na vyjmenovaných místech (např. vnitřní prostory staveb jako prodejny, zdravotnická zařízení, školy, galerie, prostředky veřejné dopravy nebo vnitřní prostory provozoven stravovacích služeb). Napadené opatření dále v bodě 2 zakazuje všem osobám pohyb a pobyt bez respirátoru nebo roušky ve všech ostatních v bodu 1 neuvedených vnitřních prostorech staveb, mimo bydliště nebo místa ubytování, kde dochází na stejném místě a ve stejný čas k přítomnosti alespoň 2 osob vzdálených od sebe méně než 1,5 metru, nejednáli se výlučně o členy domácnosti. Současně napadené opatření upravuje odchylky od zákazů stanovených v bodech 1 a 2 a v bodě 3 výjimky z něj. Výjimky jsou stanoveny pro určité skupiny osob bez dalšího (např. děti, které dosud nezahájily povinnou školní docházku), ve spojení s vymezenou aktivitou (např. při konzumaci potravin, při tréninku atd.) nebo ze zdravotních důvodů. Napadené opatření dále v bodě 4 ukládá všem zaměstnavatelům vybavit zaměstnance ochrannými prostředky dýchacích cest a v bodě 5 ukládá všem poskytovatelům zdravotních služeb povinnost vydat potvrzení osobě, která ze zdravotních důvodů nemůže mít nasazen žádný nebo stanovený ochranný prostředek dýchacích cest. [3] Napadené opatření bylo změněno mimořádným opatřením odpůrce ze dne 27. 8. 2021, č. j. MZDR 15757/202058/MIN/KAN, a to s účinností od 31. 8. 2021. Změna se týká ochranných prostředků pro pedagogické pracovníky, vymezení pojmu prostředky veřejné dopravy a výjimek určených pro děti. III. Návrh na zrušení mimořádného opatření [4] Navrhovatel uvádí, že je středního věku, X. Ačkoli spadá mezi tzv. rizikové skupiny, onemocnění covid19 prodělal doma a bez komplikací. Navrhovatel dokládá, že má vysokou hodnotu protilátek a silnou buněčnou imunitu. [5] Navrhovatel žádá, aby Nejvyšší správní soud pro nezákonnost napadené opatření zrušil a aby uložil odpůrci nahradit mu náklady řízení. [6] Navrhovatel ke své aktivní legitimaci tvrdí, že je napadeným opatřením zásadně omezen ve svobodě pohybu, právu na práci a podnikání, právu na ochranu soukromého a rodinného života, jakož i právu na zdraví, nechceli ohrožovat svoje zdraví tím, že nebude moci dýchat dostatečně čistý a okysličený vzduch; stát navíc zasahuje do jeho majetkové sféry, neboť mu ukládá povinnost nosit ochranný prostředek, aniž by mu jej poskytnul. Navrhovatel se dále cítí dotčen tím, že osoby, s nimiž se setkává, musejí mít zakrytý obličej, a odvolává se na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 1. 7. 2014 ve věci č. 43835/11, S.A.S. proti Francii. A. Nedostatky odůvodnění napadeného opatření [7] Navrhovatel odkazuje na rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2020, č. j. 18 A 59/2020  247, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2021, č. j. 7 Ao 6/2021  112, a ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 Ao 12/2021  81, v nichž soudy konstatovaly nezákonnost obdobných mimořádných opatření nařizujících nošení ochranných pomůcek. Zdůrazňuje pak závěry uvedené v rozsudku ze dne 27. 7. 2021, č. j. 8 Ao 17/2021  63, v němž Nejvyšší správní soud vyhověl jeho návrhu a zrušil ‚rouškové‘ mimořádné opatření bezprostředně předcházející nyní napadenému opatření. Všechna tato rozhodnutí dospěla k závěru, že napadená opatření nebyla dostatečně odůvodněna. [8] Ačkoli Nejvyšší správní soud vytknul odpůrci řadu nedostatků, odpůrce to podle navrhovatele setrvale ignoruje, přičemž nyní napadené opatření trpí z velké části stejnými nezákonnostmi jako opatření zrušené; odůvodnění především neobsahuje žádný test proporcionality. Odůvodnění napadeného opatření nevysvětluje, proč by si měl navrhovatel poškozovat zdraví ve prospěch jiných neidentifikovaných osob: kde končí svoboda těch, kdo se nemohou očkovat, kolik jich vůbec je a kde začíná svoboda navrhovatele? Odpůrce rozšiřuje odůvodnění, předkládá určité studie, ale nesnaží se vypořádat protiargumenty; existuje přitom minimálně stejný počet studií, které ty odkazované odpůrcem vyvrací nebo zpochybňují. Navrhovatel zpochybňuje „nicneříkající matematické predikce“ od „vědců, kteří se nepohybují v reálném světě“, jakož i vypovídací hodnotu hodnocení účinnosti přijatých opatření. Navrhovatel uzavírá, že není možné, aby moc výkonná soustavně nerespektovala judikaturu a zasahovala do základních práv a svobod způsobem, který soud opakovaně prohlásil za nepřípustný. Nejvyšší správní soud by měl proto napadené opatření zrušit k právní moci rozsudku, anebo dokonce zpětně ke dni nabytí jeho účinnosti. B. Nedostatek pravomoci k vydání napadeného opatření [9] Navrhovatel namítá, že stát obrátil základní ústavní zásadu: lidem je dnes dovoleno konat jen to, co je výslovně umožněno, zatímco stát si dělá vše, dokonce i to, co je výslovně zakázáno; v té souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu Rakouska ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. V 363/2020. Navrhovatel cituje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2021, č. j. 10 Ao 2/2021  107, podle něhož § 69 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví slouží k časově a místně omezeným protiepidemickým opatřením a není plošným nástrojem podobným tomu, jaký má po dobu nouzového stavu k dispozici vláda. Nedává podle něj smysl, aby byla zaváděna plošná omezení, když je v různých obcích nebo okresech jiný počet nakažených, tj. není možné tvrdit, že je celá republika ohniskem nákazy a že je zde epidemie. C. Nepřiměřenost napadeného opatření [10] Navrhovatel namítá, že opatření není přiměřené sledovanému cíli a že nezohledňuje zdravotní dopady nošení ochranných prostředků, které mohou být obrovské. Navrhovatel navíc žádá, aby Nejvyšší správní soud věcně posoudil otázku, zda je u osob, které mají vysokou hodnotu protilátek (ať již po očkování či po prodělané nemoci), přiměřené, aby byly podle napadeného opatření zatíženy povinností nosit respirátory (viz oddíl C.1). Současně žádá, aby posoudil přiměřenost této povinnosti u osob, které k ní mají zdravotní kontraindikaci (astma či jiné dýchací problémy) (viz oddíl C.2). Podle navrhovatele je uplatňována solidarita, která vede k vlastnímu zničení, přičemž odkazuje na vymezení hranic solidarity obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 2/08. [11] Odpůrce podle navrhovatele nezohlednil negativní dopady nošení roušek a respirátorů. Navrhovatel cituje studie o zdravotních dopadech nošení ochranných prostředků dýchacích cest a dochází k závěru, že jejich nošení představuje zdravotní riziko. Současně zpochybňuje jejich filtrační schopnost a účinnost. Napadeným opatřením uložená povinnost proto není přiměřená sledovanému cíli. Respirátory slouží primárně k ochraně svých nositelů, a je tak právem každého se rozhodnout, zda se chce chránit. Tvrzení o ochraně ostatních je s ohledem na přijaté opatření iracionální a neopodstatněné. [12] Navrhovatel upozorňuje na negativní zdravotní dopady zahalování obličeje, zvláště u respirátorů. Roušky a respirátory nejsou dostatečně prodyšné, takže významně znemožňují práci dýchacíc