2 As 207/2019 — Nejvyšší správní soud

2 As 207/2019- 24 - text  2 As 207/2019 - 28 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Lenky Bahýľové v právní věci žalobce: International Police Federation o. s., se sídlem Sevřená 1302/8, Praha 4, zastoupeného Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem, se sídlem Na Hřebenech II 1718/8, Praha 4, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 26. 10. 2015, č. j. O-464404/7237/2010/ÚPV, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2019, č. j. 9 A 261/2015 – 73, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 18. 2. 2011, č. j. O464404/7237/2010/ÚPV, byl zamítnut rozklad stěžovatele proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 6. 1. 2010 o zamítnutí přihlášky slovní ochranné známky ve znění „INTERNATIONAL POLICE FEDERATION“ (dále jen „označení“) z důvodu, že přihlašované označení nemá rozlišovací způsobilost podle § 4 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále jen „zákon o ochranných známkách“), a že se žalobci, jako přihlašovateli ochranné známky, nepodařilo prokázat, že přihlašované označení získalo před zápisem do rejstříku užíváním v obchodním styku ve vztahu k výrobkům a službám stěžovatele rozlišovací způsobilost podle § 5 zákona o ochranných známkách. [2] Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 16. 12. 2014, č. j. 8 A 85/2011 - 57, zamítl. Nejvyšší správní soud však rozsudkem ze dne 10. 6. 2015, č. j. 2 As 42/2015 - 55, zrušil rozsudek městského soudu i rozhodnutí žalovaného a vrátil mu věc k dalšímu řízení z důvodu nedostatečného posouzení distinktivity označení a nedostatečné modelace relevantního průměrného spotřebitele (vymezení, kdo by byl typickým spotřebitelem užívajícím přihlašovanou ochrannou známku). [3] Žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 10. 2015, č. j. O-464404/7237/2010/ÚPV (dále jen „napadené rozhodnutí“), opět zamítl přihlášku označení. [4] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 26. 4. 2019, č. j. 9 A 261/2015 – 73 (dále jen „napadený rozsudek“), zamítl žalobu podanou žalobcem. Uvedl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí respektoval závazný právní názor Nejvyššího správního soudu v rozsudku č. j. 2 As 42/2015 - 55, který vymezil úvahy, které jsou nutné a které chyběly v původním rozhodnutí žalovaného. [5] Městský soud konstatoval, že rozlišovací způsobilost je jedna ze zásadních a stěžejních podmínek, kterou ochranná známka musí splňovat. Rozlišovací způsobilost má takové označení, které musí být svou formou a obsahem originální a musí individualizovat výrobky a služby pocházející z určitého zdroje. Rozlišovací způsobilost se posuzuje s ohledem na vnímání relevantní veřejnosti ve vztahu k nárokovaným výrobkům a službám. Obecná, popisná či široce formulovaná označení přispívají k nedistinktivnosti označení výrobků či služeb. Co je však rozhodující a podstatné, je to, že není relevantní, jestli přihlašovatel označení bude užívat podle stanov, své vůle či představy, záměru jen pro některé služby a osoby a pro jiné je užívat nebude (podstatné není subjektivní hodnocení, záměr a snaha přihlašovatele), ale to, zda označení obstojí pro výrobky a služby zařazené ve třídách mezinárodního třídění výrobků a služeb, pro které je toto označení přihlašováno. V dané věci je tedy relevantní posouzení přihlášeného označení v jeho slovní skladbě ve spojení s tím, pro které služby a ve které třídě je určeno. [6] Dle městského soudu žalovaný postupoval zcela v intencích návodu Nejvyššího správního soudu a distinktivitu přihlašovaného označení posoudil i s ohledem na obsah služeb, které mají být pod přihlašovaným označením uváděny na trh. Tyto úvahy již nejsou žádným vybočením z mezí správního uvážení či dokonce projevem libovůle, ale jsou řádně a logicky zdůvodněny a mají náležitou oporu ve správním spise, z něhož je zřejmá jak vizuální podoba přihlašovaného označení, tak i to, že žalobce není mezinárodní organizací, která by sdružovala policejní sbory různých zemí, a s výkonem státní (policejní) moci nemá nic společného. U vymezené relevantní veřejnosti lze oprávněně očekávat takovou úroveň znalosti angličtiny, aby byla schopna identifikovat význam slovních prvků přihlašovaných označení jako „mezinárodní policejní federace“. Toto slovní spojení nemůže v průměrném spotřebiteli vzbudit dojem příznačnosti pro služby v přihlášených třídách a nadto může vyvolat i mylný dojem, že se jedná o název mezinárodní organizace sdružující policejní sbory či policejní složky různých zemí, vykonávající v těchto zemích státní moc. Z důvodu existence různých organizací a uskupení, jejichž náplní činnosti je mezinárodní spolupráce policejních sborů, nelze předpokládat, že by relevantní veřejnost, a to i včetně řadových policistů, znala (veškeré) policejní organizace spojené s veřejnou mocí. To platí zvláště u těch policistů ve výslužbě, kteří aktivní službu nevykonávají již dlouhá léta a u nichž není možné vždy předpokládat, že se nadále aktivně zajímají o vše, co se policie týká, zvláště pak na mezinárodní úrovni. [7] Městský soud neshledal napadené rozhodnutí nezákonným ani v tom, že by žalovaný pochybil při posouzení distinktivity přihlášeného označení z hlediska § 5 zákona o ochranných známkách. Podle tohoto ustanovení může být do rejstříku ochranných známek zapsáno i obecné nebo obvyklé označení v případě, kdy nabylo rozlišovací způsobilost nikoliv jakýmkoliv, ale určitým kvalifikovaným užíváním v obchodním styku. Užívání musí být provedeno takovým způsobem, že relevantní veřejnost je v důsledku něho schopna označení odlišit od jiných a spojit si je s přihlašovatelem. Je třeba, aby užívání splňovalo určité parametry, které vymezil Soudní dvůr EU ve své judikatuře. Mezi tyto faktory patří zejména podíl na trhu, který ochranná známka zaujímá, intenzita, geografické rozšíření a doba užívání této ochranné známky, výše investic vynaložených podnikem na její propagaci, poměr zúčastněných kruhů, které identifikují výrobek jako pocházející od určitého podniku díky ochranné známce, a prohlášení obchodních a průmyslových komor nebo jiných profesních sdružení. Důkazní břemeno v tomto směru leží na přihlašovateli. Žalobce takové kvalifikované užívání přihlašovaného označení v průběhu řízení neprokázal, neboť předložené doklady ve většině každý sám a následně i ve svém souhrnu neprokazují, že by přihlašované označení získalo užíváním v obchodním styku s relevantní spotřebitelskou veřejností rozlišovací způsobilost. Tyto doklady nesplňují výše uvedený požadavek na kvalifikované užívání přihlášeného označení v obchodním styku před podáním přihlášky ochranné známky v takové míře, jak ji pojímá evropská judikatura. [8] Městský soud neshledal důvodnou ani námitku o porušení zásady legitimního očekávání, byť se žalovaný s touto námitkou vypořádal zčásti obecně, nicméně přijatelně z hlediska zásady individualizace posuzování jednotlivých případů vedle principiálních rozhodovacích postupů. Uzavřel, že každé přihlašované označení je nutné posuzovat vždy přísně individuálně. Významný vliv na výsledek mohou mít i drobné rozdíly. Zápis konkrétních označení do rejstříku ochranných známek zpravidla nezakládá legitimní očekávání, že bude zapsáno i jiné označení, a to ani v případě, že by takovéto označení bylo vytvořeno obdobným způsobem jako zapsaná označení. II. Kasační stížnost žalobce [9] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě uplatnil důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [10] Stěžovatel opětovně namítal nesprávné posouzení otázky rozlišovací způsobilosti podle § 4 písm. b) zákona o ochranných známkách. Tvrdí, že žalovaný a následně i městský soud nesprávně vymezily relevantního spotřebitele, žalovaný účelově vymezil jako subjekt pro srovnání toliko „International Police Association“ (IPA) a vybočil z mezí správního uvážení. [11] Stěžovatel taktéž nesouhlasí s posouzením získání rozlišovací způsobilosti přihlašovaného označení podle § 5 zákona o ochranných známkách. Tvrdí, že ačkoliv žalovaný přisvědčuje tomu, že přihlašované označení může být shodné s názvem registrujícího subjektu, u valné většiny důkazů konstatuje, že se označení zde vyskytuje toliko jako název stěžovatele, a tuto skutečnost přičítá k jeho tíži. Přihlašované označení získá rozlišovací způsobilost mj. užíváním v obchodním styku. I tou cestou, že se přihlašované označení vyskytuje na předložených fakturách, lze získat rozlišovací způsobilost, neboť je šířeno a užíváno v obchodním styku. Dle stěžovatele slovní ochranné známky jsou chráněny ve všech svých podobách, ted