2 As 262/2020 — Nejvyšší správní soud

2 As 262/2020- 35 - text 2 As 262/2020 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: P. N., zast. JUDr. Lucií Madleňákovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Nádražní 381/9, Mohelnice, proti žalované: Vězeňská služba ČR, Vazební věznice Olomouc, se sídlem Švermova 2, Olomouc, proti nezákonnému zásahu žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě  pobočka v Olomouci ze dne 15. 7. 2020, č. j. 65 A 69/2020 – 40, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. IV. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Lucii Madleňákové, Ph.D., advokátce se sídlem Nádražní 381/9, Mohelnice, se přiznává odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši 8228 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce se žalobou ze dne 21. 4. 2020 domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalované, který v doplnění žaloby ze dne 19. 6. 2020 specifikoval tak, že žalovaná nesprávně informovala Okresní soud v Přerově o nemožnosti konání videokonference dne 22. 1. 2020 z důvodu kolize s jinou videokonferencí, která se nekonala. Konkretizoval, že se měl účastnit jednání u Okresního soudu v Přerově, na němž měl zásadní právní zájem, přičemž toto jednání bylo odročeno proto, že se bude konat videokonference k jednání Obvodního soudu pro Prahu 4. Toto jednání se ovšem rovněž nekonalo, neboť žalovaná neobdržela od tamního soudu oficiální žádost o konání videokonference. Žalobci bylo znemožněno hájit svá práva u soudního jednání a domnívá se, že žalovaná informovala Okresní soud v Přerově o kolizi videokonferencí, k níž nemohlo dojít; požadoval proto vyslovení nezákonnosti zásahu. II. Rozhodnutí krajského soudu [2] Krajský soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), proto, že stěžovatelem tvrzený zásah nemůže být vůbec ve smyslu § 82 téhož zákona pojmově nezákonným zásahem správního orgánu. Žalobce neuvedl v žalobě žádné jednání, které by bylo úkonem proti němu zaměřeným, jeho žaloba stojí na spekulaci, že žalovaná nesprávnou informací podanou označenému okresnímu soudu zhatila jeho videokonferenční účast na soudním jednání. Okresní soud jednání odročil, aniž je zřejmé, že tak učinil pro kolizi videokonferencí a aniž je zřejmé, že se jednání u Obvodního soudu pro Prahu 4 mělo rovněž týkat žalobce. Není úkolem soudu vyhledávat důvody, pro které se neuskutečnila obě soudní jednání a proč byla odročena. I za situace, že by žalovaná informovala Okresní soud v Přerově o možném střetu videokonferencí, neodpovídala by za to, jak soud s touto informací naloží. Navíc žalobce netvrdil, že by jednání u Okresního soudu v Přerově proběhlo bez jeho účasti - naopak bylo zrušeno. III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného -kasační stížnost [3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu včasnou kasační stížností opřenou o kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Toto usnesení považuje za nezákonné, protože soud rozhodl bez ústního jednání, o které by požádal, pokud by k tomu byl soudem vyzván. Důsledkem bylo neprovedení navrhovaných důkazů, a tedy nezjištění skutkového stavu věci, k jehož zjištění je soud povinen. Stěžovatel v žalobě jasně uvedl, jaké konání žalované považuje za nezákonný zásah a jak zasáhlo do jeho práv. Jednání u Okresního soudu v Přerově se mělo týkat dědictví po otci a na tomto jednání měl eminentní zájem, zejména aby řízení vedené od roku 2017 bylo ukončeno. Jakékoliv oddalování je pro něho zásahem po finanční i psychické stránce. Odročil-li okresní soud zbytečně jednání v důsledku nesprávného postupu žalované, jde o zásah zaměřený proti němu. Krajský soud své usnesení postavil na sousloví „domnívám se“ užitém v žalobě, které má stejný význam jako „mám za to“ jehož užití by k odmítnutí nevedlo. Krajskému soudu zřejmě nejsou známy poměry ve věznicích a neexistence doložení nějakého úkonu v písemné formě, proto bylo třeba provést výslech žalované; jím mohlo být potvrzeno nebo vyvráceno jeho žalobní tvrzení. Krajský soud proto nemohl dospět k závěru, že se o zásah nejedná. Vycházel z neunesení důkazního břemene, jehož unesení ovšem sám znemožnil. Stěžovatel navrhuje zrušení napadeného usnesení krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. -vyjádření žalované [4] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti označila argumenty uvedené v kasační stížnosti za mylné a licoměrné. Rozhodování o procesním postupu v soudním řízení je plně věcí soudu a o zrušení jednání, které se mělo konat dne 22. 1. 2020, rozhodl Okresní soud v Přerově, nikoliv žalovaná. Postup soudu v občanskoprávním řízení ovšem nepodléhá přezkumu ve správním soudnictví. Žalovaná ze žádného důvodu odročení jednání neiniciovala. Žalovaná se plně ztotožňuje s argumentací krajského soudu v napadeném usnesení, které nestojí jen na výkladu stěžovatelem užitého pojmu „domnívám se“. Pojmově se vůbec nemohlo jednat o zásah, a proto navrhuje, aby kasační stížnost byla zamítnuta. IV. Právní posouzení Nejvyššího správního soudu IV.1. Podmínky projednání kasační stížnosti [5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátkou. Kasační stížnost je tedy přípustná a projednatelná. [6] Důvodnost kasační stížnosti pak Nejvyšší správní soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [7] Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z ustanovení § 109 odst. 2 věty první s. ř. s. IV.2. Posouzení důvodnosti kasačních námitek [8] Kasační stížnost stojí na kasačním důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., stěžovatel namítá, že jeho žaloba neměla být odmítnuta, a v této souvislosti krajskému soudu vytýká i porušení procesních předpisů, které vedlo k tomu, že nemohl prokázat důvodnost své žaloby. [9] Podle § 82 s. ř. s. „(k)aždý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný“. Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005 - 65, vymezil, že pro poskytnutí ochrany před nezákonným zásahem musí být kumulativně splněny tyto podmínky: „(ž)alobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením ("zásahem" správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka)“. [10] Stěžovatel za zásah označil údajnou informaci žalované poskytnutou Okresnímu soudu v Přerově o tom, že v den, kdy u něho bylo nařízeno jednání týkající se stěžovatele, by nebylo možné provést videokonferenci pro střet s videokonferencí pro jiný soud. Z ničeho neplyne, že žalovaná takovou informaci soudu poskytla. Pokud by tak učinila, není zřejmé, že soud právě z tohoto důvodu jednání odročil, pokud by vůbec odročení jednání soudem mohlo zasáhnout do stěžovatelových práv. Případná informace žalované tak nebyla s to přímo zasáhnout do stěžovatelových práv není jasné, jakou zákonnou povinnost by tím žalovaná porušila a že by tak učinila se záměrem poškodit jej na jeho právech. Stěžovatel žalobu původně směřoval proti více nezákonným zásahům, aniž v ní ovšem jakkoliv zmínil nyní projednávaný tvrzený zásah. Ten doplnil až k výzvě soudu na objasnění svého podání, a uvedl pouze to, že tento zásah spočíval v neumožnění účasti na jednání soudu prostřednictvím videokonference, přičemž se domnívá, že účast u soudu byla zmařena právě informací žalované o kolizi videokonferencí. Pokud krajský soud stavěl na užitém termínu, nejde o slovíčkaření, stěžovatel v doplnění žaloby pouze vyslovil domněnku, že důvodem odročení jeho jednání soudem byla nepřesná informace ze strany žalované vůči soudu. [11] Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem musí podle § 84 odst. 2 s. ř. s. mimo obecných náležitostí obsahovat: „a) označení zásahu, proti němuž se žalobce ochrany domáhá, b) vylíčení rozhodujících skutečností, c) označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, d) návrh výroku rozsudku“. [12] Bylo věcí žalobce, jakým způsobem v žalobě popsal tvrzený nezákonný zásah a jak vylíčil rozhodující skutečnosti. Stěžovatel v