3 Afs 116/2020 — Nejvyšší správní soud

3 Afs 116/2020- 83 - text 3 Afs 116/2020 - 90 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně STIM, spol. s r. o., se sídlem Želechovice nad Dřevnicí, Paseky 666, zastoupené Mgr. Václavem Němcem, advokátem se sídlem Ostrava, Českobratrská 3321/46, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2020, č. j. 31 Af 3/2018-250, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Finanční úřad pro Zlínský kraj (dále jen „správce daně“) žalobkyni na základě výsledků daňové kontroly doměřil dvanácti dodatečnými platebními výměry ze dne 23. 5. 2016 daň z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíců ledna až prosince 2012 a stanovil jí související penále. Neuznal nároky na odpočet daně, které žalobkyně uplatnila v souvislosti s deklarovaným přijetím zdanitelných plnění (dodání zboží) od společnosti MOSAN, s. r. o. (dále jen „společnost MOSAN“), a od Mgr. M. J. Dospěl totiž k závěru, že žalobkyně sice splnila formální podmínky pro vznik nároků na odpočet podle § 73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), tedy předložila formálně bezvadné daňové doklady, neprokázala však, že by se deklarovaná plnění fakticky uskutečnila. Správce daně identifikoval pět uzavřených dodavatelských řetězců („fakturačních koleček“), na jejichž počátku a současně konci, stála žalobkyně, respektive v jednom případě společnost Glass Ateliér Morava, s. r. o (dále jen „společnost Glass“). Dospěl jednak k závěru, že žalobkyně neprokázala, že zboží, deklarované na daňových dokladech, skutečně existovalo; současně shledal, že deklarovaný přeprodej zboží probíhal mezi zúčastněnými subjekty pouze fiktivně. Cílem nebylo skutečné dodání zboží, nýbrž zabezpečení financování žalobkyně, což i sama žalobkyně uváděla. Současně správce daně dospěl k závěru, že ačkoliv se jednalo o fiktivní obchodní transakce, žalobkyně je podle § 108 odst. 1 písm. k) zákona o DPH, ve znění rozhodném pro příslušná zdaňovací období, tj. účinném do 31. 12. 2012, povinna zaplatit daně na výstupu, uvedené na daňových dokladech, jež v rámci příslušných řetězců vystavila svým odběratelům, společnostem Vacula-servis, s. r. o., EUOROCORP, s. r. o., MOSAN, TRINEX CZ, s. r. o., a Proznak Praha, s. r. o. Odvolání žalobkyně žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 11. 2017, č. j. 45958/17/5300-21444-700333, zamítl a dodatečné platební výměry potvrdil. Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Brně; ten ji shledal nedůvodnou a shora uvedeným rozsudkem ji zamítl. [2] Krajský soud předeslal, že se s ohledem na uplatněné námitky mohl zabývat toliko otázkou faktického uskutečnění deklarovaných plnění; v odvolání žalobkyně sice brojila také proti nesprávné aplikaci ustanovení § 105 zákona o DPH [krajský soud zjevně mínil ustanovení § 108 daného zákona – pozn. NSS], v žalobě však takovou argumentaci neuplatnila. [3] Dále konstatoval, že ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že v identifikovaných řetězcích nedocházelo ke skutečnému dodání zboží, nýbrž se jednalo o fiktivní transakce, které se odehrávaly pouze v rovině daňových dokladů. Jejich účelem bylo generovat pohledávky, a tím žalobkyni a společnosti Glass zajistit přístup k faktoringovému financování, což ve svých podáních sama žalobkyně uváděla. [4] Současně krajský soud přisvědčil daňovým orgánům, že žalobkyně neprokázala faktickou existenci zboží, jehož nákupy a prodeje měly být předmětem deklarovaných transakcí. Pokud jde o zboží „dopravní knoflíky“, krajský soud neshledal důvodnou námitku, že žalobkyně umožnila správci daně nahlédnout do relevantních skladových sestav při místním šetření v počítači. Přisvědčil žalovanému, že žalobkyně nespecifikovala, o jaké místní šetření by se mělo jednat; v rámci daňové kontroly se u žalobkyně ani žádné místní šetření nekonalo. [5] Existenci daného zboží dle krajského soudu neprokázala ani dodatečně předložená evidence skladu č. 4 a č. 1 za rok 2012. Krajský soud přisvědčil žalovanému, že dotčená evidence je nepřehledná a neprůkazná; není z ní zřejmé jaké zboží a v jakém množství mělo být do skladu přijímáno, respektive z něj vydáváno. Na žádné z předložených listin současně není uvedeno zboží s názvem „Holoplane road Cryzal“, které je uvedeno na fakturách. Tvrzení, že se název příslušného zboží průběžně měnil, podle krajského soudu žalobkyně neprokázala. Za doklad toho, že žalobkyně měla na skladě dopravní knoflíky, krajský soud nepovažoval ani fakturu č. 2064 ze dne 12. 11. 2010 vystavenou společností CRYZAL, neboť je na ní uvedeno zboží s názvem „PLOT DE ROUTE 360° STD BLANC“. Současně žalobkyně neprokázala, že by takové zboží přijala na sklad, a že by docházelo k jeho pohybu. [6] Závěr o neprokázání faktické existence platí podle krajského soudu rovněž pro zboží „folie pro SPZ bez Al podkladu“. Žalobkyně ani zde nepředložila relevantní skladovou evidenci; současně neodstranila rozpory ve svých vyjádřeních o původu a skladovaném množství daného zboží. Krajský soud rovněž přisvědčil žalovanému, že žalobkyně neprokázala, že zboží uvedené na faktuře vystavené dne 13. 2. 2001 kyperskou společností FAAB ENTERPRISES LTD, je totéž, které mělo být předmětem nyní deklarovaných obchodů. To, že by dotčené zboží bylo u žalobkyně uskladněno ke dni 1. 1. 2012, podle krajského soudu neprokázaly ani skladové výdejky. [7] Pokud jde o zboží „sklářské pelety“, krajský soud konstatoval, že o něm žalobkyně nevedla žádnou evidenci. V případě zboží „sklářská surovina“ pak nepředložila žádné důkazy, které by dokumentovaly jeho skutečný pohyb. Z místního šetření ve společnosti Glass vyplynulo, že dané zboží vůbec neopustilo sklad této společnosti. [8] Existenci zboží, respektive faktické uskutečnění deklarovaných plnění, podle krajského soudu neprokázaly ani výslechy svědků. Svědci vypověděli, že se zboží nacházelo ve skladu žalobkyně či společnosti Glass. Z jejich výslechů současně vyplynulo, že nedocházelo k jeho přepravě, fyzickému přebírání, „přepočítávání“, nebo k tomu, že by bylo nabízeno k prodeji jiným společnostem. Z provedených výslechů tak podle krajského soudu vyplynulo, že deklarované transakce byly prováděny pouze „papírově“; svědci neznali konkrétní předmět prodeje, ani ve skladu neověřovali jeho existenci. [9] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [10] Uvádí, že se v případě všech sporných plnění „jednalo o kolotočové obchody, které […] realizovala za účelem vzniku pohledávek, které následně byly postoupeny faktoringovým společnostem, a tak bylo zajištěno krátkodobé financování“. Obchody tudíž nebyly fiktivní, nýbrž fakticky realizované. Vzniklé pohledávky řádně postoupila faktoringové společnosti, která ji za ně zaplatila sjednané částky. Rovněž její odběratelé následně řádně zaplatili faktoringové společnosti. [11] Stěžovatelka namítá, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť krajský soud se nevypořádal s námitkou, dle které daňové orgány postupovaly v rozporu s ustálenou správní praxí správce daně, jež stěžovatelce založila legitimní očekávání, že obchody z pohledu daňového realizovala bezvadně. Konkrétně uvádí, že správce daně prováděl kontroly kolotočových obchodů uskutečněných mezi týmiž subjekty a s týmž zbožím jako nyní, již v roce 2012, kdy kontroloval DPH za zdaňovací období května 2012, a v roce 2013, kdy kontroloval DPH za roky 2010 a 2011. V rámci daných kontrol správce daně vypracoval protokol ze dne 25. 7. 2012, č. j. 302328/12/303931705349, v němž konstatoval, že stěžovatelka odstranila pochybnosti o vedení skladové evidence. Dále v roce 2013 vypracoval protokol o místním šetření č. j. 268835/13/3301-05403-711383, v němž konstatoval, že stěžovatelka doložila všechny požadované podklady k obchodům financovaným faktoringovou společností. [12] Předmětem daňové kontroly, na jejímž základě byly vydány nynější dodatečné platební výměry, byly dle stěžovatelky rovněž kolotočové obchody financované prostřednictvím faktoringu a v případě zdaňovacího období května 2012 dokonce za téže časové období, které správce daně již jednou přezkoumával. Stěžovatelka uvádí, že v rámci nynější daňové kontroly předložila doklady ve stejném rozsahu a stejné kvalitě jako při předcházejících kontrolách, kdy je správce daně bez výhrad přijal. Nynější požadavky správce daně na předložení dalších dokladů o existenci zboží a způsobu realizace obchodů tak podle stěžovatelky představují zásadní změnu jeho ustáleného posuzování týchž obchodů, tj. dosavadní praxe stěžovatelky, kte