3 As 258/2019 — Nejvyšší správní soud

3 As 258/2019- 46 - text 3 As 258/2019 - 51 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně Imex Group, s. r. o., se sídlem Ostrava, Milíčova 1343/16, zastoupené JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Brno, Bubeníčkova 502/42, proti žalovanému Ministerstvu průmyslu a obchodu, se sídlem Praha 1, Na Františku 32, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2019, č. j. 10 A 37/2016-70, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Rozhodnutím Licenční správy Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen „licenční správa“) ze dne 4. 9. 2015, č. j. 44860/08/07430/07400, byla žalobkyni odňata licence k vývozu 66 000 ks min pro minomet ráže 82 mm HE do Gruzie, jejíž platnost byla omezena do 31. 12. 2008 včetně. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně rozklad. Ministr průmyslu a obchodu rozhodnutím ze dne 14. 12. 2015, č. j. MPO 47060/15/10200/01000, rozhodnutí licenční správy postupem dle § 90 odst. 4 správního řádu zrušil a řízení o odnětí uvedené licence, zahájené dne 17. 10. 2008, zastavil. [2] Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem označeným v návětí zamítl. Městský soud vycházel ze zjištění, že rozhodnutím ze dne 22. 5. 2008, č. j. VM-269/08, č. B081220390, vyhověla licenční správa žádosti žalobkyně ze dne 28. 2. 2008 o udělení licence pro vývoz 66 000 ks min pro minomet ráže 82 mm HE do Gruzie, s dobou platnosti licence od 22. 5. 2008 do 31. 12. 2008 včetně. Dne 6. 10. 2008 podalo Ministerstvo zahraničních věcí (dále jen „MZV“) podnět řediteli licenční správy k zahájení řízení o odejmutí udělené licence z důvodu ohrožení zahraničně politických zájmů ČR. V odůvodnění podnětu popsalo, že situace v Gruzii je v důsledku gruzínsko-ruského ozbrojeného konfliktu velmi nestabilní. Dne 17. 10. 2008 zahájila licenční správa z moci úřední řízení o odejmutí výše specifikované licence. Na základě negativního závazného stanoviska MZV k vývozu předmětného vojenského materiálu do Gruzie ze dne 5. 11. 2008 rozhodla licenční správa rozhodnutím ze dne 27. 11. 2008, č. j. 44860/08/07430/07400 MIPOX 01EJLZE, o odnětí této licence. Rozklad proti tomuto rozhodnutí ministr průmyslu a obchodu rozhodnutím ze dne 29. 7. 2009, č. j. 55872/08/07400/01000, zamítl a rozhodnutí licenční správy potvrdil. K žalobě proti posledně uvedenému rozhodnutí městský soud rozsudkem ze dne 28. 11. 2012, č. j. 9 Ca 317/2009-70, toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení; konstatoval, že rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2014, č. j. 9 As 26/2013-46, odmítnuta. Rozhodnutím ze dne 19. 11. 2014, č. j. 44860/08/07430/07400 PID MIPOX01UUIKJ, licenční správa řízení ve věci odnětí licence podle § 60 odst. 2 správního řádu zastavila, neboť platnost licence vypršela, a důvod řízení tak odpadl. K rozkladu žalobkyně žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 4. 2015, č. j. MPO 56413/14/51700/01000, rozhodnutí licenční správy zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení, neboť došel k závěru, že podle výše citovaného rozsudku městského soudu mělo být ve věci meritorně rozhodnuto. Licenční správa tedy vydala rozhodnutí ze dne 4. 9. 2015, č. j. 44860/08/07430/07400, jímž předmětnou licenci žalobkyni odejmula. Žalovaný následně rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím. [3] Městský soud nepřisvědčil námitkám žalobkyně, že žalovaný nemohl řízení o odnětí licence zastavit podle § 90 odst. 4 správního řádu, protože meritorní rozhodnutí o rozkladu by pro žalobkyni mělo zásadní význam z hlediska náhrady škody, kterou hodlá uplatňovat. Uvedl, že podle citovaného ustanovení musí být pro zastavení řízení kumulativně splněny dvě podmínky: a) musí zde existovat skutečnost odůvodňující zastavení řízení podle § 66 správního řádu a b) jiné rozhodnutí o odvolání nemůže mít význam pro právní nástupce účastníků nebo pro náhradu škody. Ve vztahu k naplnění první podmínky žalovaný správně uvedl, že důvod řízení o odnětí licence odpadl, neboť její platnost zanikla ke dni 31. 12. 2008. Žalobkyně si již od doby, kdy jí byla licence udělena, musela být vědoma toho, že její platnost skončí dne 31. 12. 2008. Ve chvíli, kdy platnost licence vypršela, nemohl správní orgán z logiky věci rozhodnout meritorně, tj. o jejím odejmutí ani ponechání. I kdyby in eventum licenční správa dospěla k závěru, že není důvod licenci odebírat, nemohla by ji žalobkyně po uvedeném datu stejně využívat a předmětný vojenský materiál vyvážet. [4] Návrh doby platnosti licence vymezený v žádosti o její vydání byl přitom zcela v dispozici žalobkyně. Bylo tedy na ní, aby za situace, kdy v průběhu správního řízení vypršela platnost původní licence, podala žádost o prodloužení její platnosti nebo požádala o udělení vývozní licence nové. K námitce (uplatněné až při ústním jednání před soudem), že nebyla o blížícím se konci platnosti licence poučena, městský soud nepřihlížel, neboť byla uplatněna opožděně. Pouze obiter dictum uvedl, že není úkolem správního orgánu v řízení o odnětí licence upozorňovat účastníka na to, že uplyne doba její platnosti. [5] Co se týče naplnění druhé podmínky zastavení řízení, městský soud konstatoval, že vývozní licence je podle § 13 odst. 2 zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem (dále jen „zákon č. 38/1994 Sb.“) nepřenosná a při zániku právnické osoby nebo úmrtí fyzické osoby nepřechází na právní nástupce. Ve shodě se žalovaným dospěl také k závěru, že jiné rozhodnutí by nemohlo mít význam ani pro náhradu škody, neboť podle § 19 odst. 3 zákona č. 38/1994 Sb. stát neodpovídá právnické osobě, které byla udělena licence, za případnou škodu, která jí vznikla odnětím nebo pozastavením licence. Žalobkyně by tedy ani v případě odnětí licence neměla žádný nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“). [6] Městský soud se neztotožnil ani s námitkami, podle kterých napadené rozhodnutí trpí stejnými vadami, jako rozhodnutí licenční správy, pro které je již jednou zrušil Nejvyšší správní soud. Krom toho, že v této věci Nejvyšší správní soud nevydal žádné meritorní rozhodnutí, a v úvahu by tedy připadala vázanost správních orgánů (pouze) právním názorem vysloveným v rozsudku městského soudu č. j. 9 Ca 317/2009-70, není tato vázanost názorem soudu absolutní a může být prolomena v případě doplnění dokazování, zjištění jiného skutkového stavu či v případě změny právního předpisu. V této věci nastala v průběhu správního řízení nová právní skutečnost, neboť dne 31. 12. 2008 skončila platnost udělené licence. V důsledku toho odpadl předmět řízení, a žalovaný se tak mohl odchýlit od právního názoru městského soudu. Jiný postup by byl nejen nezákonný, ale rovněž nesmyslný, neúčelný a v rozporu se zásadou hospodárnosti. Odklon od názoru vysloveného v citovaném rozsudku městského soudu byl žalovaným v tomto směru dostatečně odůvodněn. [7] Žalovaný nebyl podle městského soudu povinen vypořádávat ani argumentaci směřující proti správnosti a zákonnosti rozhodnutí licenční správy o odnětí licence, nýbrž pouze odpovídajícím způsobem odůvodnit svůj závěr, že nastaly podmínky pro zastavení řízení. Takové odůvodnění bude z povahy věci zahrnovat vypořádání námitek odvolatele jen tehdy, jestliže se tyto námitky dotýkají právě důvodů a okolností, pro něž odvolací správní orgán řízení zastavil, popřípadě okolností, jež jsou z jiného důvodu rozhodné i pro rozhodnutí odvolacího orgánu. [8] K dalším žalobním námitkám, týkajícím se postupu MZV, žalovaného a licenční správy při udělování, respektive odnímání vývozních licencí, městský soud poznamenal, že směřují do merita věci a zcela se míjí s nosnými důvody, na nichž stojí napadené rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že jsou pro posouzení zákonnosti napadeného procesního rozhodnutí irelevantní, věcně se jimi nezabýval. [9] Proti tomuto rozsudku brojí žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností, kterou opírá o důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [10] Stěžovatelka nesouhlasí s názorem městského soudu, že žalovaný nemohl ve věci meritorně rozhodnout poté, co platnost licence již vypršela. Optikou tohoto závěru by totiž žalovaný musel řízení zastavit již při rozhodování o prvním podaném rozkladu dne 29. 7. 2009. Úvaha, že správní orgán má rozhodovat k původnímu termínu platnosti, tj. k roku 2008 popírá zásady zákonnosti a dobré správy, jakož