4 Ads 197/2021 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 197/2021- 44 - text 4 Ads 197/2021 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: JUDr. Z. K., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutím žalované ze dne 13. 7. 2020, č. j. X, a ze dne 27. 8. 2020, č. j. X a č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2021, č. j. 4 Ad 27/2020 - 38, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v záhlaví uvedeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) odmítl žalobcovu žalobu podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Shledal ji totiž ve smyslu § 68 písm. a) téhož zákona nepřípustnou, neboť žalobce v řízení před správními orgány nevyčerpal přípustné řádné opravné prostředky. II. [2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní brojí proti napadenému usnesení kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), d) a e) s. ř. s. Navrhuje napadené usnesení zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. [3] Stěžovatel v kasační stížnosti předesílá, že mu napadené usnesení nebylo řádně doručeno, neboť bylo vhozeno do poštovní schránky a nikoli zasláno do datové schránky. [4] Stěžovatel se dále v kasační stížnosti neztotožňuje se závěrem městského soudu, že rozhodnutí žalované ze dne 13. 7. 2020, č. j. X (dále jen „rozhodnutí č. 1“), ze dne 27. 8. 2020, č. j. X (dále jen „rozhodnutí č. 2“) a č. j. X (dále jen „rozhodnutí č. 3“) [dále společně také „napadená rozhodnutí“], jsou všechna rozhodnutími prvoinstančními. Podle stěžovatele totiž rozhodnutí č. 3, kterým žalovaná rozhodovala o námitkách žalobce proti rozhodnutí č. 1 formou autoremedury, nelze považovat za rozhodnutí prvoinstanční, proti kterému lze opětovně uplatnit námitky. Stěžovatel má za to, že rozhoduje-li orgán prvního stupně o námitkách formou autoremedury, zcela specificky nahrazuje rozhodnutí orgánu vyššího stupně a jeho rozhodnutí proto představuje rozhodnutí o námitkách. [5] Stěžovatel rovněž zdůrazňuje, že jeho požadavek obsažený v žalobě (jímž navrhl městskému soudu, aby řízení o žalobě přerušil a věc podle článku 95 odst. 2 Ústavy předložil Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení ustanovení § 34 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, pro rozpor s článkem 1, 26 odst. 1 a 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) přesahuje rámec rozhodovací kompetence žalované, a tudíž považuje závěr městského soudu, podle nějž před podáním žaloby byl povinen uplatnit řádné opravné prostředky, za právní formalismus. III. [6] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti přisvědčuje závěru městského soudu, že před podáním žaloby byl stěžovatel povinen podat proti rozhodnutím č. 2 a č. 3 námitky podle § 88 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“), neboť i tato žalobcem napadená rozhodnutí žalované jsou rozhodnutími prvoinstančními (i přes to, že rozhodnutí č. 3 bylo vydáno při autoremeduře podle § 87 správního řádu). Pokud tak neučinil (ač byl o této možnosti v rozhodnutích poučen), nevyčerpal řádné opravné prostředky, které citovaný zákon nabízí, a tudíž městský soud správně dovodil, že je žalobcova žaloba nepřípustná podle § 68 písm. a) s. ř. s. a žalobu podle § 46 odst. 1 písm. d) téhož zákona odmítl. [7] Pro uvedené skutečnosti žalovaná navrhuje zamítnutí kasační stížnosti. IV. [8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že předmětem přezkumu v nynějším řízení o kasační stížnosti je usnesení městského soudu o odmítnutí žaloby. Podle ustálené judikatury lze kasační stížnost proti takovému usnesení podat pouze z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004, č. j. 7 Azs 13/2004 - 54, a ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 - 65), který také spolu s jinými stěžovatel uplatňuje. Tento důvod je ve vztahu k důvodům podle písm. a) až d) téhož ustanovení důvodem speciálním a zahrnuje v sobě i kasační důvody vyplývající z § 103 odst. 1 písm. a), c) i d) s. ř. s. [11] Je-li kasační stížnost podávána z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., je Nejvyšší správní soud oprávněn zkoumat pouze zákonnost důvodů pro odmítnutí žaloby a to, zda se městský soud nedopustil procesních pochybení v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí. Není naopak oprávněn se zabývat věcí samou, neboť tou se v případě odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 s. ř. s. nezabývá ani městský soud. [12] Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže je podle tohoto zákona nepřípustný. [13] Podle § 68 písm. a) s. ř. s., je žaloba nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného. [14] Městský soud v napadeném usnesení uvedl, že žalobou napadená rozhodnutí (rozhodnutí č. 1 - č. 3) vydala ve věcech důchodového pojištění žalovaná jako orgán sociálního zabezpečení uvedený v § 3 odst. 3 písm. b) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Všechna tato rozhodnutí, včetně rozhodnutí č. 3 vydaného v rámci autoremedury na základě námitek proti rozhodnutí č. 1 podle § 87 správního řádu, přitom jsou rozhodnutími prvostupňovými, která mohl stěžovatel ve smyslu § 88 odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení napadnout řádným opravným prostředkem – námitkami. O tom byl stěžovatel rovněž ve všech těchto rozhodnutích poučen. S ohledem na to, že stěžovatel proti napadeným rozhodnutím č. 2 a č. 3 námitky neuplatnil, nevyčerpal příslušným zvláštním zákonem přípustné řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, a tudíž městský soud shledal žalobu podle § 68 písm. a) s. ř. s. nepřípustnou, a proto ji podle § 46 odst. 1 písm. d) téhož zákona odmítl. [15] Nejvyšší správní soud se s posouzením městského soudu plně ztotožňuje. [16] Nepřisvědčil proto ani kasační námitce, že rozhodovala-li žalovaná o námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí č. 1 v rámci autoremedury rozhodnutím č. 3, nahradila tím rozhodnutí orgánu vyššího stupně, a její rozhodnutí č. 3 tak představuje rozhodnutí o námitkách, a tudíž neměla být stěžovatelova žaloba odmítnuta pro nepřípustnost z důvodu nevyčerpání řádných opravných prostředků před správním orgánem. [17] Podle § 87 správního řádu, správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, je může zrušit nebo změnit, pokud tím plně vyhoví odvolání a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s tím všichni, kterých se to týká, vyslovili souhlas. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání. [18] Institut tzv. autoremedury představuje výjimku ze zásady dvojinstančnosti správního řízení, podle níž má za splnění zákonných podmínek o odvolání rozhodovat nadřízený orgán – prolamuje tedy tzv. devolutivní účinek odvolání, a to v zájmu urychlení a hospodárnosti řízení jako celku. Spočívá v tom, že po podaném odvolání (resp. v nynější věci po podání námitek jako řádného opravného prostředku podle § 88 odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení) o něm bude rozhodnuto správním orgánem prvního stupně, který napadené rozhodnutí vydal. Jde tedy o uplatnění prostředků nápravy ze strany toho orgánu, proti jehož rozhodnutí odvolání směřuje. Věc se k odvolacímu správnímu orgánu v takovém případě nedostane. Následkem je, že v autoremeduře vydané rozhodnutí je stále prvostupňovým rozhodnutím, vůči němuž jsou dále přípustné řádné opravné prostředky (v nynějším případě námitky) [srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2019, č. j. 5 As 272/2019 - 31]. [19] Stěžovatel tedy v posuzovaném případě mohl jak proti rozhodnutí č. 2, tak proti rozhodnutí č. 3 (vydanému v rámci autoremedury) ve správním řízení stále brojit řádným opravným prostředkem – námitkami. Pokud tak však před podáním žaloby u správního soudu neučinil, nesplnil jednu z podmínek pro uplatnění správní žaloby podle § 5 s. ř. s., podle něhož „[se] lze se ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon.“ [20] Správní soudnictví je založeno na principu subsidiarity, podle něhož soudní ochrana může zpravidla nastoupit teprve tehdy, pokud žalobce bezvýsledně vyčerpal řádné opravné prostředky ve správním řízení. Nejvyšší správní soud s od