4 Afs 165/2019 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 165/2019- 48 - text 4 Afs 165/2019 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: České vysoké učení technické v Praze, se sídlem Jugoslávských partyzánů 1580/3, Praha 6, zast. JUDr. Petrem Novotným, LL. M., advokátem, se sídlem Jakubská 121/1, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, proti sdělení žalovaného ze dne 7. 12. 2015, č. j. MSMT-35204/2015-3, sdělení žalovaného ze dne 23. 9. 2015, č. j. 11468/2011-33, a oznámení Řídícího orgánu OP VK ze dne 20. 11. 2015, č. j. MSMT-27296/2014-4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2019, č. j. 8 A 22/2016 - 69, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2019, č. j. 8 A 22/2016 - 69, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. [1] Žalobce se žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhal zrušení sdělení ředitele Odboru řízení Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost žalovaného ze dne 7. 12. 2015, č. j. MSMT-35204/2015-3 (dále jen „sdělení ze dne 7. 12. 2015“), sdělení ředitelky Odboru CERA žalovaného ze dne 23. 9. 2015, č. j. 11468/2011 - 33 (dále jen „sdělení ze dne 23. 9. 2015“), a oznámení Řídícího orgánu OP VK žalovaného ze dne 20. 11. 2015, č. j. MSMT-27296/2014 - 4 (dále jen „oznámení ze dne 20. 11. 2015“), (souhrnně dále též „napadené dokumenty“), jejichž důsledkem mělo být nevyplacení části dotace ve výši 1.880.097,40 Kč (resp. povinnost vrátit část dotace ve výši 1.050.578,71 Kč) poskytnuté na základě rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 11. 2011, č. 28.2/023/2011 (dále jen „rozhodnutí o poskytnutí dotace“), v celkovém rozsahu 11.567.609,18 Kč. Předmětem dotace bylo financování projektu označeného jako „Multimediální vzdělávání posluchačů magisterských studijních programů“ (dále jen „projekt“). [2] Městský soud v záhlaví uvedeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) žalobu odmítl. Měl za to, že napadené dokumenty nejsou rozhodnutími ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. a nelze proti nim brojit správní žalobou. Žalobu tudíž považoval za nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 70 písm. a) téhož zákona. II. [3] Proti napadenému usnesení se žalobce (dále jen „stěžovatel“) brání kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Navrhuje jej zrušit a vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. [4] Stěžovatel nesouhlasí s posouzením napadených dokumentů. Má za to, že závěr o tom, že nejsou rozhodnutími, je možno vyslovit teprve v rámci meritorního posouzení věci. Žalobní legitimace v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je totiž založena na stěžovatelově tvrzení. Soud tudíž nemůže žalobu odmítnout pro nedostatek podmínek řízení podle § 46 odst. 1 s. ř. s. s odůvodněním, že tato rozhodnutí nepřivodila žalobci zkrácení na právech. Právě to však městský soud v posuzované věci učinil. [5] Stěžovatel upozorňuje na skutečnost, že napadenými dokumenty bylo zasaženo do jeho práv. Oznámením ze dne 20. 11. 2015, které je konečným rozhodnutím ve smyslu § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění účinném do 19. 2. 2015 (dále již jen „rozpočtová pravidla“), bylo rozhodnuto o nevyplacení finančních prostředků dotace ve výši 1.880.097,40 Kč. Sděleními ze dnů 23. 9. 2015 a 7. 12. 2015 byla nadto stěžovateli uložena povinnost vrátit částku již vyplacené dotace ve výši 1.050.578,71 Kč. Nejsou-li tato sdělení rozhodnutími, jak dovodil městský soud, vyvstává otázka, zda je požadavek na úhradu finančních prostředků oprávněný. [6] Podle stěžovatelova mínění městský soud vycházel ze skutkové podstaty, která nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu. Napadené usnesení je tudíž nezákonné. Zároveň není zřejmé, jaké důkazy byly provedeny. Z odůvodnění napadeného usnesení také nevyplývá, proč městský soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci stěžovatele uvedenou v žalobě a v následném vyjádření. [7] Stěžovatel v kasační stížnosti poukazuje též na skutečnost, že se městský soud zabýval jinými rozhodnutími žalovaného, než která napadl, a to konkrétně e-mailem žalovaného ze dne 10. 8. 2015 a dokumentem ze dne 7. 6. 2013, č. j. MSMT-24 613/2013-1, označeným jako „Předání podkladů k vybírání a vymáhání odvodu za porušení rozpočtové kázně dle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech“ (dále jen „dokument o předání podkladů ze dne 7. 6. 2013“). Závěry, k nimž městský soud dospěl, proto neodpovídají skutkovému stavu věci. Stěžovatel souhlasí s městským soudem toliko v tom, že e-mail ze dne 10. 8. 2015 nelze považovat za rozhodnutí, kterým mu byla krácena dotace. [8] Naopak však stěžovatel rozporuje další úvahu, k níž městský soud v napadeném usnesení dospěl, když za konečné rozhodnutí podle § 14e rozpočtových pravidel považoval dokument o předání podkladů ze dne 7. 6. 2013. Ten nebyl adresován stěžovateli, nýbrž Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu („dále jen „správce daně“). Nadto v napadeném usnesení uvedená citace z tohoto dokumentu v něm vůbec není obsažena. Městský soud pochybil i v tom, že se nezabýval otázkou doručení tohoto dokumentu stěžovateli; ten jej obdržel až prostřednictvím správce daně. [9] Nakonec stěžovatel městskému soud vytýká i to, že v napadeném usnesení dovodil i opožděnost žaloby, avšak neuvedl datum doručení dokumentu o předání podkladů ze dne 7. 6. 2013, které má být podle napadeného usnesení rozhodnutím ve smyslu § 14e rozpočtových pravidel. Nadto také neuvedl, kdy uplynula lhůta pro podání žaloby. Jelikož je však podle stěžovatele konečným rozhodnutím oznámení ze dne 20. 11. 2015, které mu bylo doručeno dne 4. 12. 2015, je zřejmé, že dodržel zákonnou lhůtu pro podání žaloby. Stěžovatel v této souvislosti odkazuje na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, podle níž je nutné v případě odmítnutí návrhu pro opožděnost k posouzení přistupovat pečlivě a obezřetně a tuto opožděnost postavit na jisto. Jestliže vyvstanou pochybnosti o tvrzeném okamžiku, kdy bylo správní rozhodnutí oznámeno navrhovateli, a tato okolnost by mohla mít za následek odmítnutí žaloby pro opožděnost, je soud povinen umožnit navrhovateli, resp. účastníkům, aby se k těmto pochybnostem vyjádřili a prokázali svá skutková tvrzení. Nepřesné poučení správním orgánem o skutečnostech rozhodných pro běh lhůty k podání návrhu nemůže být k tíži účastníka. III. [10] Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou. V podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení, se kterým se zcela ztotožňuje. [11] Podle žalovaného napadené dokumenty nelze považovat za úkony správního orgánu, jimiž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva a povinnosti stěžovatele podle § 65 s. ř. s., a tudíž jsou vyloučeny ze soudního přezkumu. [12] Žalovaný tvrdí, že postupoval v souladu s § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel ve znění účinném do 19. 2. 2015, když vydal rozhodnutí ze dne 7. 6. 2013, č. j. MSMT-24613/2013-1, označené jako „Oznámení příjemci podpory o nesrovnalosti a předání věci finančnímu úřadu“ (dále jen „oznámení o nesrovnalosti ze dne 7. 6. 2013“), proti němuž se stěžovatel nebránil, jelikož vůči němu nebyla žaloba přípustná. Nynější stěžovatelův postup tak žalovaný považuje za účelový, jímž se stěžovatel snaží pouze zachovat lhůtu pro podání žaloby. [13] Oznámení o nesrovnalosti ze dne 7. 6. 2013 je podle § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel správním rozhodnutím v materiálním smyslu, kterým je vrchnostensky rozhodováno o právech a povinnostech stěžovatele, a které stěžovatel účelově nenapadá. Další následná komunikace mezi stěžovatelem a žalovaným na závěru vyjádřeném v oznámení o nesrovnalosti ze dne 7. 6. 2013 o nevyplacení části dotace ničeho nemění. [14] Žalovaný závěrem nesouhlasí s tvrzením stěžovatele ohledně povahy dokumentu o předání podkladů ze dne 7. 6. 2013, jelikož soud za konečné rozhodnutí o uplatnění opatření podle § 14e rozpočtových pravidel označuje právě oznámení o nesrovnalosti ze dne 7. 6. 2013, které bylo stěžovateli doručeno dne 10. 6. 2013. To žalovaný doložil prostřednictvím doručenky. Uvedené oznámení obsahuje zákonné náležitosti, a to rozsah krácení dotace i důvody, které ke krácení dotace vedly a zároveň též informace o postoupení věci správci daně. IV. [15] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [16] Kasační stížnost je důvodná. [17] Stěžovatel předně napadá postup městského soudu, který, ač rozhodl usnesením o odmítnutí žaloby pro její nepřípustnost, přezkoumal napadené dokumenty meritorně, což není možné. Stěžovatelova legitima