4 Afs 99/2020 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 99/2020- 41 - text  4 Afs 99/2020 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Fyziologický ústav AV ČR, v. v. i., se sídlem Vídeňská 1083, Praha 4, zast. Mgr. Tomášem Kaplanem, advokátem, se sídlem Opletalova 1525/39, Praha, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2018, č. j. 27098/18/500010470703359, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2020, č. j. 14 Af 36/2018  92, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Grantová agentura České republiky (dále jen „poskytovatel dotace“) poskytla žalobci na základě smlouvy o poskytnutí dotace na podporu grantového projektu č. 1511138S panelu č. P303, ze dne 16. 1. 2015 (dále jen „smlouva o poskytnutí dotace“), dotaci v celkové výši 4.725.000 Kč, za účelem realizace grantového projektu „Buněčné a molekulární mechanizmy modulace nocicepce na míšní úrovni“ (dále jen „projekt“). [2] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) vyměřil žalobci na základě daňové kontroly platebním výměrem ze dne 25. 5. 2017, č. j. 4745697/17/200031475110969 (dále jen „platební výměr“), odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 47.156 Kč podle § 44a odst. 4 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění účinném do 19. 2. 2015 (dále jen „rozpočtová pravidla“), a podle § 139 a § 147 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“). [3] Žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 11. 2015, č. j. 27098/18/500000470703359 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobce a platební výměr potvrdil. II. [4] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou rozsudkem ze dne 9. 3. 2020, č. j. 14 Af 36/2018  92 (dále jen „napadený rozsudek“). [5] Městský soud předeslal, že se žalobce ve smlouvě o poskytnutí dotace zavázal, že peněžní prostředky použije výlučně k úhradě uznaných nákladů projektu, a to za podmínek a v rozsahu, které vyplývají ze smlouvy o poskytnutí dotace, ze zadávací dokumentace veřejné soutěže a obecně platných právních předpisů. Městský soud dále zdůraznil, že pro posouzení důvodnosti stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně, který se vztahoval k neoprávněnému použití peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu v roce 2015, je rozhodující znění Zadávací dokumentace veřejné soutěže ve výzkumu, experimentálním vývoji a inovacích na podporu grantových projektů základního výzkumu Standardní projekty – 2015 (dále jen „zadávací dokumentace pro rok 2015“). Z jejího čl. 3. 3. odst. 7 písm. j) vyplývá, že do způsobilých nákladů nelze zahrnout náklady na pořízení, opravu a údržbu přístrojů a zařízení z oblasti informační a komunikační techniky a technologií včetně výpočetní techniky (dále souhrnně také jen „náklady na výpočetní techniku“). Počítačové komponenty, monitor LCD a počítač pro aparaturu (dále souhrnně jen „počítačové komponenty“), na jejichž pořízení žalobce část dotace v rozsahu částky 47.156 Kč použil, tak nebylo možno zahrnout do způsobilých nákladů. [6] Městský soud shledal, že přestože počítačové komponenty měly úzkou souvislost s realizací projektu, neboť byly využity k záznamu průběhu měření, které tvořilo podstatu projektu, nelze je považovat za esenciální a nedílnou součást měřícího zařízení patch clamp. Žalobce podle městského soudu sám uvedl, že bylo nezbytné vyměnit počítačové komponenty připojené k zařízení patch clamp z důvodu jejich stáří. Samotná souvislost mezi počítačovými komponenty a měřícím zařízením patch clamp však nezakládá důvod pro porušení zadávací dokumentace. [7] Obsah žádosti o grant, ve které byla uvedena nutnost modernizovat aparaturu využívanou ke snímání a vyhodnocování elektrofyziologických záznamů, rovněž nemá vliv na úvahu, zda byly finanční prostředky poskytnuty v souladu se smlouvou o poskytnutí dotace a zadávací dokumentací pro rok 2015. Ve smlouvě o poskytnutí dotace bylo ostatně v čl. I. bod 3. sjednáno, že v případě rozporu mezi ustanoveními této smlouvy, zadávací dokumentací a návrhem projektu má přednost smlouva o poskytnutí dotace, případně zadávací dokumentace. Návrhu projektu se tudíž žalobce nemohl úspěšně dovolávat. [8] Městský soud za důvodnou neshledal ani žalobní námitku, podle níž se žalobci dostalo od poskytovatele dotace ujištění o tom, že nákup daných počítačových komponentů je oprávněný. Poukázal zde na skutečnost, že pouhé nevyjádření nesouhlasu poskytovatele dotace s nákupem počítačových komponentů (jehož se mělo podle žalobních tvrzení žalobci od poskytovatele při telefonické konzultaci dostat), nemohlo založit u žalobce legitimní očekávání. I v případě, pokud by poskytovatel dotace skutečně učinil žalobci takové ujištění, nebylo by v souladu s právními předpisy, neboť odpovědnost za dodržení podmínek, za nichž je dotace poskytnuta, nese její příjemce, tedy žalobce. Z uvedeného důvodu by předpoklady vzniku legitimního očekávání, jak je dovodila judikatura Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 20. 2. 2019, č. j. 6 Afs 246/2018  32, nebyly splněny. Stejně tak za předpokladu, že by poskytovatel dotace opomněl upozornit žalobce na nesrovnalosti při provádění dané akce, není tím opět vyloučena či omezena odpovědnost příjemce dotace za neoprávněné vynaložení poskytnutých finančních prostředků. [9] Městský soud nepřisvědčil ani žalobní argumentaci dovolávající se zásady proporcionality z hlediska výše odvodu. Poukázal zde na § 44a odst. 4 písm. c) rozpočtových pravidel a čl. XIII bod 4 smlouvy o poskytnutí dotace a uzavřel, že zákon ani zadávací dokumentace žádnou modifikaci uloženého odvodu neumožňují. Nakonec městský soud dodal, že na posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí neměla vliv ani skutečnost, že žalovaný v něm chybně uvedl, že žalobce souhlasil se závěry provedené kontroly, když se nevyjádřil k výsledkům kontrolního zjištění. Je totiž zřejmé, že žalobce tyto kontrolní závěry rozporoval v odvolání proti platebnímu výměru a žalovaný se s nimi také v napadeném rozhodnutí vypořádal, neshledal je však důvodnými. III. [10] Proti napadenému rozsudku se žalobce (dále jen „stěžovatel“) brání kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Navrhuje jej zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. [11] Stěžovatel rozporuje závěr městského soudu, podle nějž měl porušit rozpočtovou kázeň. Má za to, že prostředky poskytnuté z předmětného projektu na nákup počítačových komponentů v roce 2015 vynaložil v souladu se smlouvou o poskytnutí dotace i zadávací dokumentací pro rok 2015. Uváděná výjimka obsažená v této zadávací dokumentaci týkající se nákladů na výpočetní techniku nebyla v daném případě aplikovatelná. Jejím účelem bylo omezení pořizování výpočetní techniky, jež nikterak nesouvisela s projektem. To však nebyl případ počítačových komponentů pořízených stěžovatelem. [12] Stěžovatel zdůrazňuje, že postupoval v souladu se smlouvou o poskytnutí dotace, v níž byl schválen návrh projektu. Jeho součástí byl i rozpis finančních položek, jejichž součástí pak byly mj. náklady na modernizaci aparatury ke snímání a vyhodnocování elektrofyziologických záznamů (tedy přístroje patch clamp). Výluka způsobilých nákladů uvedená v zadávací dokumentaci pro rok 2015 tak není v daném případě aplikovatelná. Tomuto závěru nasvědčuje i postup poskytovatele dotace při uzavírání smlouvy, v jejímž rámci náklady na modernizaci měřící aparatury nezbytné pro řešení projektu schválil. Podle stěžovatele „je tak zjevné, že s uvedenými náklady na modernizaci aparatury se počítalo do samého počátku, (…) jediná modernizace, která je u daného typu zařízení relevantní se může vztahovat pouze k vyhodnocovacímu zařízení (PC) či jeho software, tedy komponentům, které soud zařazuje pod komponenty výpočetní techniky a nesprávně pak pod výjimku v rámci zadávací dokumentace 2015.“ [13] Žalovaný nahlížel na počítačové komponenty podle stěžovatele formalisticky, což však není v daném případě přípustné, neboť by pod výjimku zadávací dokumentace mohla spadat jakákoliv elektronika či pořizovaný software do výzkumného zařízení. V tomto případě se jednalo o pořízení komponentů pro údržbu zařízení měřící technologie, konkrétně aparatury patch clamp. [14] Přisvědčilli následně městský soud závěrům žalovaného, sám pochybil při posouzení, jak na počítačové komponenty nahlížet. Městský soud na straně jedné připustil, že počítačové komponenty měly úzkou souvislost s realizací projektu. Na straně druhé však následně dos