5 As 158/2020 — Nejvyšší správní soud

5 As 158/2020- 56 - text 5 As 158/2020 - 62 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: Alza.cz a.s., se sídlem Jankovcova 1522/53, Praha 7, zast. Mgr. Pavlem Steinwichtem, advokátem se sídlem U Pergamenky 1522/2, Praha 8, proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 567/15, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 4. 2020, č. j. 22 A 38/2019 - 45, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 4. 2020, č. j. 22 A 38/2019 - 45, se zrušuje. II. Rozhodnutí České obchodní inspekce, ústředního inspektorátu, ze dne 20. 11. 2018, č. j. ČOI 151115/18/O100/4000/18/Bal-Št, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o žalobě a řízení o kasační stížnosti celkem 24 456 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Pavla Steinwichta, advokáta, se sídlem U Pergamenky 1522/2, Praha 8. Odůvodnění: [1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 20. 11. 2018, č. j. ČOI 151115/18/O100/4000/18/Bal-Št, zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorát Olomoucký a Moravskoslezský (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 27. 8. 2018, č. j. ČOI 942R-40/18/Kov/Ing (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku dle § 3 odst. 1 zákona č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě (dále jen „zákon o prodejní době“). Tohoto jednání se žalobkyně měla dopustit tím, že v den státního svátku, tj. 8. května 2018 - Den vítězství, v prodejní době provozovny, jejíž prodejní plocha přesahuje 200 m2, na adrese Novinářská 3178/6a, Ostrava – Moravská Ostrava, prodala kontrolujícím osobám vystupujícím v postavení spotřebitelů výrobek 1 ks ochranného skla FIXED pro Samsung Galaxy J5 (2016) v hodnotě 259 Kč, čímž porušila zákaz prodeje podle § 1 odst. 1 písm. d) zákona o prodejní době. Za spáchání tohoto přestupku byla žalobkyni podle § 3 odst. 2 zákona o prodejní době ve spojení s § 93 odst. 1 a § 46 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, uložena pokuta ve výši 200 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000 Kč. [2] Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že zákon o prodejní době na žalobkyni dopadá jako na podnikatele s živnostenským oprávněním s předmětem podnikání „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 – 3 živnostenského zákona“, obor činnosti „velkoobchod a maloobchod“. Zákonodárce v zákoně o prodejní době jednoznačně stanovil, že není určující, zda podnikatel vykonává činnost prostřednictvím kamenných provozoven nebo internetových obchodů a nic na tom nemění ani distanční způsob uzavírání kupních smluv. Žalovaná zdůraznila, že je zapotřebí rozlišovat pojem okamžik uzavření kupní smlouvy a pojem prodej; prodej je pojem širší. Dle žalované omezení prodejní doby o vybraných státních svátcích na základě zákona o prodejní době dopadá na všechny fáze prodeje zboží, tj. na výběr, uzavření kupní smlouvy, zaplacení kupní ceny a převzetí výrobku, a to za předpokladu, že daná fáze probíhá v provozovně, jejíž prodejní plocha přesahuje 200 m2. Na provoz internetových stránek či dovoz zboží kurýrem uvedený zákaz proto dopadat nebude. K pojmu prodejní plocha uvedla, že je třeba analogicky vycházet z definice obsažené v evropské právní úpravě; výklad pojmu nesměřuje v neprospěch žalobkyně, ani v neprospěch jiných maloobchodních či velkoobchodních podnikatelů. Definice v nařízení Komise Evropské unie č. 250/2009 ze dne 11. 3. 2009 (dále také jen „nařízení č. 250/2009“) naopak jasně a výstižně stanoví prostory provozovny, jež se započítávají do prodejní plochy, a proto poskytuje podnikatelům i dozorovým orgánům jednoznačné vodítko. Výši pokuty žalovaná považuje za řádně odůvodněnou a přiměřenou; poukázala na okolnost, že roční obrat žalobkyně v roce 2016 činil 17,4 miliard Kč bez DPH, v roce 2017 téměř 21 miliard Kč bez DPH a v roce 2018 téměř 25 miliard Kč bez DPH, přičemž z konstantní judikatury soudů vyplývá, že uložená pokuta musí být v majetkové sféře pachatele deliktu znatelná. [3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu, v níž namítala především nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť skutkový stav zjištěný správním orgánem I. stupně při kontrole dne 8. 5. 2018 v provozovně žalobkyně neodpovídá skutečnosti. Inspektoři v průběhu kontroly uzavřeli kupní smlouvu distančním způsobem, přičemž okamžik uzavření kupní smlouvy se pojmově shoduje s pojmem prodej. V prostorách provozovny bylo zboží pouze vydáno. Není rozhodující, na jakém místě se inspektoři v okamžiku objednání zboží nacházeli, rozhodující je, že objednávka byla provedena přes internet, tj. distančním způsobem. Stejně tak mohla být učiněna z jakéhokoliv jiného místa s přístupem k internetu (např. veřejné prostranství, kavárna apod.), což by z tohoto místa nečinilo místo prodeje. Dále žalobkyně namítla, že výměra podlahové plochy ani prodejní plochy tak, jak se ji inspektorát pokouší nesprávně vykládat, nebyla v rozhodné době zjištěna, ani prokázána, ale pouze tvrzena. [4] Žalobkyně dále namítla nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu chybného výkladu zákona o prodejní době, resp. chybné interpretace spojení prodej v maloobchodě a velkoobchodě. Tvrdila, že správní orgány obou stupňů zastávají chybný názor, že pojmu výdej zboží odpovídá pojem prodej zboží, a proto dovodily, že výdej zboží je na základě zákona o prodejní době ve vymezených dnech zakázán. Dle žalobkyně žalovaná nesprávně označuje výdejny internetových obchodů za prodejny; v případě internetových obchodů však podle žalobkyně lze pod pojem prodej podřadit pouze samotný akt uzavření kupní smlouvy, nikoliv veškeré jednání s tím spojené, včetně výdeje zboží. Podle žalobkyně se zákon o prodejní době nemůže vztahovat na internetové obchody a jejich výdejny, neboť pod pojem prodej nelze podřadit pouhý výdej zboží kupujícímu. Výdej zboží je pouze jednou z fází prodeje, resp. jedním z mnoha způsobů doručení zboží. Kupní smlouva je uzavírána distančním způsobem po síti internet mimo kamenné provozovny žalobkyně a výdej zboží lze uskutečnit více způsoby. Žalobkyně má za to, že výklad, který považuje výdejní místa internetových obchodů za prodejny, by vyloučil aplikaci úpravy distančních smluv a souvisejících ochranných ustanovení na internetové obchody. V provozovnách žalobkyně je sice zboží také vystaveno, ale možnost jeho přímého zakoupení (bez předchozího uzavření kupní smlouvy distančním způsobem) je výjimkou. Místo pro přímý prodej zboží v provozovně žalobkyně pak zaujímá prostor o výměře 32,9 m2, a proto na něj dopadá výjimka podle § 1 odst. 3 zákona o prodejní době. Žalobkyně dále namítla nesprávnou interpretaci zákona o prodejní době žalovanou, pokud užívá teleologické metody výkladu, neboť argumentovat úmyslem zákonodárce lze teprve v okamžiku, kdy si standardní výkladové metody vzájemně odporují. [5] Žalobkyně má napadené rozhodnutí za nezákonné také s ohledem na nesprávnou interpretaci pojmu prodejní plocha ve vztahu ke skutkové podstatě přestupku podle § 1 odst. 3 písm. a) zákona o prodejní době. Žalovaná vycházela z definice prodejní plochy dle nařízení č. 250/2009, avšak aplikaci uvedeného nařízení žalobkyně považuje za užití analogie ve svůj neprospěch, což je ve správním trestání nepřípustné, neboť v jejím důsledku dochází k porušení zásady správního trestání nullum crimen sine lege stricta. Definice prodejní plochy, kterou žalovaná použila, nezohledňuje, zda na dané ploše dochází k přímému prodeji zboží či nikoliv. Jediným ústavně konformním výkladem pojmu prodejní plocha je restriktivní výklad, který za prodejní plochu považuje pouze prostory, kde dochází k přímému prodeji zboží zákazníkovi, nikoliv prostory, jež jsou zákazníkům v jednotlivých provozovnách pouze přístupné. Žalovaná provedla výpočet celkové podlahové plochy provozovny žalobkyně, nikoliv prodejní plochy. [6] Žalobkyně rovněž namítala zjevnou nepřiměřenost uložené pokuty, neboť neporušila ani neohrozila žádný relevantní chráněný právní zájem. Uložení pokuty ve výši 220 000 Kč za porušení zákona o prodejní době o 2%, když podle žalované činí prodejní plocha provozovny žalobkyně 204,3 m2, považuje žalobkyně za zcela zjevně nepřiměřené. Jakákoliv sankce by měla být uložena na spodní hranici zákonného rozpětí, neboť veřejnost se k zákonu o prodejní době staví negativně, k čemuž žalobkyně uvedla příklady komentářů z internetových diskuzí. Výše uložené pokuty je podle žalobkyně v rozporu s rozhodovací praxí žalované ve skutkově obdobných případech, kdy žalovaná uložila pokuty v rozpětí 10 000 – 20 000 Kč. [7] Krajský soud v Ostravě (dále jen ,,krajský soud‘‘) žalobu shora uvedeným rozsudkem zamítl.