5 As 348/2021 — Nejvyšší správní soud

5 As 348/2021- 24 - text  5 As 348/2021 - 27 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2021, č. j. 5 A 109/2021 – 37, takto: I. Kasační stížnost se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5000 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 (třiceti) dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: [1] Žalobce se dne 7. 10. 2021 obrátil na Městský soud v Praze s žalobou, kterou se domáhal ochrany proti nezákonnému zásahu žalovaného, jenž měl spočívat v uvedení údaje o zániku žalobcova práva vykonávat činnost insolvenčního správce ke dni 30. 9. 2021 do seznamu insolvenčních správců. V žalobě žalobce mimo jiné uvedl, že žalovaný učinil zmiňovaný záznam do seznamu insolvenčních správců na základě oznámení některých společníků žalobce o ukončení jeho činnosti jakožto insolvenčního správce ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, v relevantním znění. V žalobě žalobce především namítal, že uvedený zápis byl proveden na základě oznámení osob, jejichž zájmy jsou v rozporu se zájmy žalobce; oznamovatelé jednají v zájmu společnosti Administrace insolvencí C., Č., S. a spol., v jejímž rámci hodlají nově vykonávat činnost insolvenčního správce. Žaloba byla odeslána z datové schránky žalobce a z jejího obsahu je patrné, že ji za žalobce podal jeden z jeho společníků, JUDr. O. Ř., Ph.D. [2] Městský soud z údajů obsažených v obchodním rejstříku zjistil, že statutárním orgánem žalobce je osm společníků, kteří si upravili způsob jednání za společnost tak, že žádný z nich nemůže za společnost jednat samostatně, přičemž z obsahu žaloby navíc vyplynulo, že předmět sporu byl vyvolán právě protichůdnými zájmy jednotlivých společníků. Na základě uvedených skutečností dospěl městský soud k závěru, že jsou zde pochybnosti o oprávnění JUDr. Ř. jednat za žalobce, proto žalobce usnesením ze dne 11. 10. 2021, č. j. 5 A 109/2021 – 9, vyzval dle § 33 odst. 4 s. ř. s. k prokázání oprávnění JUDr. Ř. jednat za žalobce; soud dané usnesení nejprve doručil do datové schránky JUDr. Ř. a následně doručil obsahově shodné usnesení č. j. 5 A 109/2021 – 29 (se zjevně chybně uvedeným datem jeho vydání) přímo do datové schránky žalobce. V reakci na výzvu zaslanou do jeho datové schránky zaslal JUDr. Ř. ze své datové schránky jménem žalobce dne 14. 10. 2021 soudu podání, v němž uvedl, že je statutárním orgánem žalobce a je tedy oprávněn za žalobce jednat; zdůraznil přitom, že osobní obchodní společnosti dle § 44 odst. 4 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), v relevantním znění (dále jen „zákon o obchodních korporacích“), nevytvářejí kolektivní statutární orgán, v procesních souvislostech tedy není relevantní, jakým způsobem žalobce činí hmotněprávní úkony. Dále žalobce v podstatě zopakoval žalobní námitky. V reakci na výzvu zaslanou do datové schránky žalobce obdržel městský soud postupně dvě vyjádření zaslaná z této datové schránky. První vyjádření ze dne 28. 10. 2021 svým obsahem v podstatě kopíruje již zmiňované podání JUDr. Ř. ze dne 14. 10. 2021 a neobsahuje údaj o osobě, která toto podání za žalobce učinila. Z obsahu druhého podání žalobce ze dne 1. 11. 2021 je patrné, že jej učinili dva z jeho společníků, JUDr. P. M., Ph.D., a JUDr. J. C.; v tomto podání žalobce uvádí, že při podání žaloby nebyly splněny podmínky pro řádné jednání za žalobce a že jednání JUDr. Ř. je v rozporu s rozhodnutím nejvyššího orgánu žalobce o ukončení činnosti společnosti jako insolvenčního správce a insolvenčního správce se zvláštním povolením, na jehož základě provedl žalovaný zápis do rejstříku insolvenčních správců. [3] Městský soud usnesením ze dne 4. 11. 2021, č. j. 5 A 109/2021 – 37, žalobu odmítl dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť žalobce ani na výzvu neodstranil nedostatek podmínek řízení a v řízení nebylo možné pro tento nedostatek pokračovat. V odůvodnění usnesení soud zrekapituloval výše popsaný průběh řízení o žalobě a konstatoval, že žalobce výzvě k prokázání oprávnění JUDr. Ř. jednat za žalobce nevyhověl a pochybnosti soudu nerozptýlil, naopak je svými protichůdnými podáními potvrdil. Městský soud shrnul obsah relevantní právní úpravy a konstatoval, že v posuzované věci zjevně existuje spor mezi dvěma skupinami společníků – statutárních orgánů společnosti, přičemž obě skupiny tvrdí, že hájí zájmy společnosti; JUDr. Ř. uvádí, že ukončení činnosti žalobce jako insolvenčního správce není v zájmu žalobce, nýbrž v zájmu některých jeho společníků, kteří hodlají nadále vykonávat činnost insolvenčního správce mimo žalobce, druhá skupina reprezentovaná především JUDr. M. a JUDr. C. hlasovala na schůzi společníků pro přijetí rozhodnutí o ukončení činnosti žalobce jako insolvenčního správce, přičemž toto řádně přijaté rozhodnutí považují za vůli žalobce. Podle zápisu v obchodním rejstříku, resp. podle společenské smlouvy žalobce není JUDr. Ř. oprávněn zastupovat žalobce samostatně, nýbrž toliko společně s některým z výslovně uvedených společníků. I kdyby tedy soud připustil, že žalobce netvoří kolektivní orgán, byl JUDr. Ř. povinen své oprávnění k výzvě soudu prokázat, což však neučinil on sám, ani žalobce. V posuzované věci přitom JUDr. Ř. nejen jedná v rozporu s žalobcem zvoleným způsobem jednání, ale rovněž v rozporu s rozhodnutím nejvyššího orgánu žalobce. Ačkoliv se může zdát, že v posuzovaném případě pouze JUDr. Ř. naplňuje vůli žalobce, neboť rozhodnutí nejvyššího orgánu žalobce a jeho oznámení žalovanému mají za následek eliminaci jednoho z předmětů činnosti žalobce, není tomu tak, neboť takový závěr by v podstatě vylučoval možnost žalobce rozhodnout o změně předmětu jeho podnikání či o ukončení jeho činnosti. Takový závěr je dle městského soudu neúnosný. Městský soud dodal, že správní soudy nejsou povolány k tomu, aby řešily vnitřní vztahy mezi společníky obchodních společností či mezi obchodní společností a jejími společníky, které jsou ze své podstaty soukromoprávní povahy. [4] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost spojenou s návrhem na vydání předběžného opatření, kterým by Nejvyšší správní soud žalovanému přikázal odstranit ze seznamu insolvenčních správců údaj o zániku stěžovatelova práva vykonávat činnost insolvenčního správce a obnovit ve vztahu ke stěžovateli stav seznamu insolvenčních správců přede dnem 30. 9. 2021. V kasační stížnosti uplatnil stěžovatel obdobou argumentaci jako v žalobě. Uvádí, že městský soud nesprávně interpretoval relevantní právní úpravu. Osobní obchodní společnosti totiž nemohou vytvářet kolektivní statutární orgán, neboť tomu brání § 44 odst. 4 zákona o obchodních korporacích. Z hlediska procesního práva je tedy zákonným zástupcem každé veřejné obchodní společnosti, nestanoví-li její společenská smlouva jinak, každý jeden její společník jakožto individuální statutární orgán. Za stěžovatele tak může jednat kterýkoliv z jeho společníků, neboť jeho společenská smlouva nestanoví, že jeho statutárním orgánem jsou pouze někteří společníci. Vzhledem k tomu, že veřejné obchodní společnosti netvoří kolektivní statutární orgán, nelze uvažovat o aplikaci § 21 odst. 1 písm. a) části věty za středníkem o. s. ř. V procesních souvislostech není relevantní, jakým způsobem stěžovatel činí hmotněprávní úkony, neboť opačný závěr odporuje § 44 odst. 4 zákona o obchodních korporacích a rovněž poslední větě § 33 odst. 4 s. ř. s. V této souvislosti stěžovatel odkazuje rovněž na závěry judikatury Nejvyššího soudu týkající se oprávnění jednat za obchodní společnost v občanském soudním řízení. Stěžovatel dále popírá, že by JUDr. Ř. jednal v rozporu se zájmy stěžovatele, neboť činí kroky směřující k zachování jeho činnosti jakožto insolvenčního správce. Městský soud dle stěžovatele nevysvětlil, jaké jsou stěžovatelovy zájmy a proč má za to, že s nimi jednání JUDr. Ř. koliduje. Návrh na vydání předběžného opatření stěžovatel odůvodnil zejména tím, že v případě jeho nevydání bude v krátké době odvolán z funkce insolvenčního správce ve všech insolvenčních řízeních, v nichž byl do této funkce ustanoven, čímž mu vznikne zásadní majetková újma, bude mu znemožněna realizace jeho podnikání a nelze vyloučit, že se dostane do úpadkové situace. [5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti a k návrhu stěžovatele na vydání předběžného opatření zrekapituloval svůj dosavadní postup vedoucí k vyznačení zániku práva stěžovatele vykonávat činnost insolvenčního správce v seznamu insolvenčních správců a dále se plně