6 As 307/2020 — Nejvyšší správní soud

6 As 307/2020- 47 - text 6 As 307/2020 - 51 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška, soudce JUDr. Jakuba Camrdy a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci žalobců: a) Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, b) Akademický senát Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, c) děkan Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, d) doc. Mgr. M. B., Ph.D., všichni zastoupeni Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem, sídlem Klokotská 103, Tábor, proti žalovaným: 1) Univerzita Palackého v Olomuci, 2) Akademický senát Univerzity Palackého v Olomouci, oba sídlem Křížkovského 511/8, Olomouc, týkající se žaloby proti usnesení žalovaného 2) ze dne 17. 6. 2020, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 22. 9. 2020, č. j. 65 A 81/2020 - 54, takto: I. Kasační stížnost žalobců a), b), c) se odmítá. II. Kasační stížnost žalobce d) se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žalobců a), b), c). IV. Žalobce d) nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. V. Žalovaným se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti žalobce d). VI. Žalobcům a), b), c) se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč každému z nich. Částka 15 000 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalobců Mgr. Vítězslava Dohnala, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci výroky I a III v záhlaví označeného usnesení odmítl žalobu žalobců a), b), c) a zčásti rovněž žalobu žalobce d). Všichni žalobci se podanou žalobou domáhali zrušení usnesení ze dne 17. 6. 2020, kterým byl schválen statut Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií Univerzity Palackého v Olomouci (dále jen „CATRIN“ jako zkratka z angl. Czech Advanced Technology and Research Institute); a pro případ, že by krajský soud dospěl k závěru, že se v případě napadeného usnesení nejedná o správní rozhodnutí, požadovali deklarování nezákonného zásahu s požadavkem na uložení zákazu v něm pokračovat, včetně obnovení stavu před zásahem (zrušením tohoto usnesení). Žalobce d) se podanou žalobou domáhal rovněž ochrany před nezákonným zásahem do mandátu senátora Akademického senátu Univerzity Palackého v Olomouci, spočívajícím ve znemožnění výkonu tohoto mandátu na zasedání konaném dne 17. 6. 2020. V této části krajský soud v řízení o žalobě pokračuje, a proto se na ni podaná kasační stížnost nevztahuje. [2] Důvodem odmítnutí žaloby krajským soudem byl neodstranitelný nedostatek podmínek řízení [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], spočívající v nedostatku pravomoci soudu. Tento závěr krajský soud odůvodnil tak, že činnost žalované 1) [ani žalovaného 2)] nenaplňuje zákonem požadované prvky činnosti podléhající pravomoci správních soudů, jak jsou vymezeny v § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Přestože u žalované 1) byla naplněna podmínka, že se typově jedná o jeden ze „správních orgánů“ vymezených zákonem (právnická osoba), krajský soud uvedl, že v souzeném případě nebyly naplněny další dva prvky nutné k tomu, aby se mohlo jednat o činnost podléhající přezkumu ve správním soudnictví. Zaprvé krajský soud neshledal, že by žalovaná 1) jako veřejná vysoká škola v případě, kdy její akademický senát přijímal usnesení schvalující vnitřní předpis vysoké školy (statut vysokoškolského ústavu CATRIN), rozhodovala o právech a povinnostech konkrétně určených fyzických a právnických osob, neboť se jednalo o schvalování dokumentu organizační povahy upravujícího vnitřní záležitosti. Zadruhé se dle krajského soudu v případě přijímání žalobou napadeného usnesení nejednalo o vrchnostenské rozhodování, nýbrž o rozhodování v rámci akademické samosprávy spočívající v právu vysoké školy samostatně rozhodovat o svých vnitřních záležitostech. Toto rozhodování proto krajský soud nepovažoval za realizaci pravomoci v oblasti veřejné správy. Nepřisvědčil ani argumentaci žalobců o nutnosti ochrany autonomního postavení fakult a jejich nezávislého rozhodování o vlastním vnitřním uspořádání. V případě zásahové žaloby krajský soud doplnil, že schválením dokumentu organizační povahy nemohlo být ani jinak (než rozhodnutím) zasaženo do práv a povinností či právní sféry konkrétních fyzických a právnických osob. Povahu případného zásahu by mohlo mít až následné jiné jednání zaměřené navenek přímo proti konkrétní osobě. [3] Ve vztahu k žalobcům a), b), c) krajský soud shledal také naplnění důvodu pro odmítnutí žaloby v jiném neodstranitelném nedostatku podmínek řízení [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], a to v nedostatku způsobilosti žalobců být účastníkem soudního řízení, neboť nejsou entitami s vlastní právní osobností (způsobilostí mít práva a povinnosti), správním orgánem ani entitou, které by zákon způsobilost být účastníkem řízení přiznával. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované [4] Žalobci (dále též „stěžovatelé“) podali proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, v níž namítali, že usnesení krajského soudu je nepřezkoumatelné a nezákonné. Dle názoru stěžovatelů krajský soud pominul významnou část jejich argumentace (obsaženou konkrétně v čl. III a IV žaloby) a rovněž nereagoval na argumentaci týkající se procesních pochybení při přijímání a vydávání žalobou napadeného usnesení. [5] Ve vztahu k závěru krajského soudu o neexistenci správního aktu, kterým by bylo rozhodnuto o právech a povinnostech fyzických či právnických osob, stěžovatelé připustili, že s nimi nebylo vedeno správní řízení a že podstatou předchozího postupu nebylo rozhodování o jejich právech či povinnostech, jehož výsledek by formálně měl podobu správního rozhodnutí. Přesto se domnívali, že došlo k přímému zásahu do jejich právní sféry, jak blíže rozvedli v čl. IV žaloby. [6] Stran argumentace krajského soudu týkající se (ne)existence nezákonného zásahu stěžovatelé uvedli, že došlo k zásahu do práva stěžovatele a) rozhodovat o vnitřní organizaci, do práva stěžovatele b) rozhodovat o zřízení, sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení fakultních pracovišť a schvalovat návrhy vnitřních předpisů fakulty a do práva stěžovatele c) výlučně iniciovat rozhodnutí o fakultních pracovištích a vnitřních předpisech fakulty. Dle stěžovatelů nebude následovat žádný další prováděcí akt, jejich právní sféra již byla narušena. Tato právní sféra má podobu autonomie fakulty a jejích orgánů uvnitř právního prostředí vysoké školy. V jiných otázkách (rozhodování o nakládání s finančními prostředky a pracovněprávních vztazích) sice budou následovat prováděcí akty, avšak i v těchto otázkách bylo dle stěžovatelů fakticky rozhodnuto již schválením statutu CATRIN. [7] Pokud se jedná o soudem shledanou nezpůsobilost stěžovatelů a), b), c) být účastníky řízení, poukázali na možnost považovat za účastníky řízení také entity nemající právní osobnost. Přestože způsobilost stěžovatelů a), b), c) nezakládá přímo zákon, existují případy, kdy tuto způsobilost dovodila judikatura správních soudů. Konkrétně stěžovatelé poukázali na zástupce veřejnosti v procesech územního plánování, zejména na postavení městských částí hlavního města Prahy. [8] K závěru soudu o nevrchnostenské povaze činnosti při přijímání žalobou napadeného usnesení stěžovatelé namítli, že postavení fakulty vysoké školy (a jejích orgánů) je součástí systému brzd a protivah dělby moci mezi orgány vysoké školy, která musí být pod soudní ochranou. Fakulta představuje relativně samostatnou součást vysoké školy, která má přímo ze zákona rozsáhlá oprávnění. Je významnou jednotkou akademické samosprávy a je nadána vysokou mírou autonomie vůči vysoké škole jako celku. Pokud zákon fakultám vytvořil autonomní sféru k samostatnému naplňování veřejnoprávních úkolů, zásah do této sféry není nevrchnostenskou formou činnosti, nýbrž činností vrchnostenskou. [9] Žalovaná 1) ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázala na skutečnost, že pro řízení před správním soudem nebyla naplněna základní podmínka spočívající v pravomoci soudu. Dle žalované 1) rozhodovala v souzené věci v rámci výkonu akademické samosprávy (ve vnitřních organizačních věcech), nikoli autoritativně o právech a povinnostech fyzických či právnických osob. Obsahem statutu CATRIN, který byl schválen žalobou napadeným usnesením, pak není ani nepřímé určení práv či povinností jiných subjektů, než je samotná veřejná vysoká škola, která jej přijala. Stěžovatelka a) (fakulta vysoké školy) je součástí vysoké školy bez vlastní právní osobnosti, a tedy není osobou, o jejíchž právech či povinnostech by mohlo být rozhodováno. Veřejná vysoká škola je správním orgánem pouze v situacích, kdy jí byla svěřena pravomoc autoritativně rozhodovat v oblasti veřejné správy o právech a povinnostech fyzických nebo právnických osob (např. rozhodování o přijetí ke studiu, o vyměření poplatku za stu