8 Ads 69/2020 — Nejvyšší správní soud

8 Ads 69/2020- 52 - text 8 Ads 69/2020-56 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: M. M., zastoupená JUDr. Tomášem Hofrichterem, advokátem se sídlem Josefská 504/8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. SZ/MPSV2018/214905921, čj. MPSV2018/237762921, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2020, čj. 33 A 6/2019150, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Ustanovenému zástupci JUDr. Tomáši Hofrichterovi, advokátovi se sídlem Josefská 504/8, Brno, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 5 687 Kč, která je splatná do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Úřad práce ČR – krajská pobočka v Brně (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 12. 9. 2018, čj. 294631/2018/BBA, nepřiznal na základě žádosti žalobkyni dávku pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na živobytí. Zjistil, že žalobkyně vlastní rekreační nemovitost, jejíž hodnota je dle odhadů dvou realitních kanceláří 1 200 000 Kč – 1 300 000 Kč, resp. 600 000 Kč – 900 000 Kč. Žalobkyně sice nemovitost pronajímá, ale činí tak pouze za nájemné ve výši 1 250 Kč měsíčně. Celkové sociální a majetkové poměry žalobkyně jsou proto takové, že jí mohou zaručit dostatečné zajištění výživy a ostatních základních životních potřeb, a není proto osobou v hmotné nouzi. Odvolání žalobkyně žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Poukázal na to, že žalobkyni byl příspěvek na živobytí v minulosti odejmut, protože nejdřív vlastnictví dané nemovitosti nepřiznala, později nepřiznala, že ji pronajímá a nájemné postupně snižovala. Ve shodě se správním orgánem I. stupně žalovaný konstatoval, že příjem z nájmu neodpovídá řádnému využití majetku ke zvýšení příjmu vlastním přičiněním. Hodnota dané nemovitosti je navíc sama o sobě tak vysoká, že je na překážku přiznání dávky. [2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou. Namítla, že sociální šetření včetně fotografování její nemovitosti bylo provedeno na jejím pozemku, aniž by o tom byla předem informována a souhlasila s tím. Správní orgány si neobstaraly dostatek aktuálních informací o nemovitosti, která je ve špatném stavu (je podmáčená, nejsou přivedeny inženýrské sítě, studna s pitnou vodou je kontaminovaná). Její hodnota byla odhadnuta pouze na základě několika fotografií bez bližší znalosti okolí a stavu interiéru. Prodej nemovitosti by vzhledem k jejímu stavu a nízké hodnotě situaci žalobkyně vůbec neřešil. Z rozhodnutí není zřejmé, jak správní orgány dospěly k závěru, že sjednané nájemné je nedostatečné a z jakého důvodu po stěžovatelce lze spravedlivě žádat, aby nemovitost prodala. [3] Krajský soud v Brně shora označeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Předně podotkl, že v řízení se žalobkyní nebylo provedeno sociální šetření, ale fotografie její nemovitosti rozeslané realitním kancelářím pocházely z jiného správního řízení vedeného s nájemcem dané nemovitosti S. S., který k provedení sociálního šetření udělil souhlas. Tyto výstupy lze z hlediska nynějšího řízení označit jako poznatky, které jsou správním orgánům známy z úřední činnosti. Krajský soud se dále v obecné rovině ztotožnil s tím, že spornou nemovitost žalobkyně nepoužívá k bydlení, její hodnota není marginální a lze po ní spravedlivě požadovat, aby ji využívala ke zlepšení svých finančních poměrů, a to buď prodejem, nebo jiným způsobem. Na druhé straně je ale třeba zvažovat efektivitu a reálnost prodeje a existenci právních či faktických závad. Správní orgány navzdory učiněným krokům cenu nemovitosti a zejm. její prodejnost a jinou využitelnost komplexně nevyhodnotily. Neměly aktuální informace o technickém stavu celé nemovitosti, jejího interiéru a možnostech jejího využití, což se odrazilo v odhadech sdělených realitními kancelářemi. Do správního spisu ani nezaložily pořízené fotografie. Žalobní tvrzení žalobkyně, že nemovitost nemá ani hodnotu, kterou sama uvedla ve správním řízení (tj. 416 500 Kč) nebylo možné potvrdit ani vyvrátit, protože zjištěný skutkový stav nelze s ohledem na rozcházející se odhady realitních kanceláří ani řádové postavit najisto. Žalobkyně vznášela námitky proti způsobu stanovení ceny již ve správním řízení, a proto měly správní orgány provést místní šetření či ohledání nemovitosti, a to třeba i za účasti pracovníků realitních kanceláří, případně si vyžádat znalecký posudek. Obdobně nebylo dostatečně zjištěno, jaká je výše nájemného u obdobných nemovitostí a zda by ji žalobkyně mohla pronajmout za výhodnějších podmínek. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně [4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Namítl, že krajský soud věc nesprávně právně posoudil (při posouzení zjišťování majetkových poměrů žalobkyně nesprávně aplikoval § 3 a § 15 zákona o pomoci v hmotné nouzi). Žalobkyně opakovaně uváděla nepravdivé skutečnosti, mařila využití svého majetku jeho pronájmem, ze kterého jí neplynuly žádné nebo jen minimální příjmy nebo tím, že jej zatížila věcným břemenem. Sama v žádosti o přiznání příspěvku na živobytí nemovitost ocenila na 416 500 Kč. Stěžovatel žalobkyni od roku 2014 opakovaně informoval o povinnosti využít její majetek. Od té doby mohl prodej nemovitých věcí žalobkyně bez problémů proběhnout. Tím spíše, pokud rozloha jejích pozemků přesahuje 2 000 m2. Vady nemovitosti jsou přímým důsledkem jednání žalobkyně, která nemovitost nedůvodně zatížila věcným břemenem, pronajala ji osobě, která řádně nehradila ani objektivně nízké nájemné a ani ona sama či její nájemce nemovitost neudržovali. [5] Závěry týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu nemovitosti považuje za nesprávné z toho důvodu, že ani podrobná dokumentace interiéru chaty by neměla významný vliv na stanovení odhadu ceny. Cena odhadnutá realitními kancelářemi je i bez podrobnějších informací vyšší než odhad uvedený žalobkyní v žádosti. Běžnou praxí realitních kanceláří také je, že při odhadu ceny lustrují nemovitost v katastru nemovitostí, aby zohlednily případné právní zatížení nemovitosti či jiné okolnosti mající vliv na její cenu. Úkolem správních orgánů bylo v rámci hospodárnosti řízení primárně zjistit, zda hodnota nemovitosti je zjevně tak nízká či vysoká, že nelze mít pochyby o tom, že majetkové poměry nebrání přiznání dávky nebo jsou naopak přiznání na překážku (§ 15 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi). Pokud tomu tak je, nemusí být cena dále zjišťována, a tedy nedochází k vytváření nadbytečných nákladů státu. I kdyby platil odhad ceny uvedený samotnou žalobkyní, byla by i tato částka dostatečná k zajištění výživy a ostatních základních potřeb. Jestliže krajský soud doporučuje provedení místního šetření, nemělo by toto šetření vypovídací hodnotu ve vztahu k rozhodnému období, kterého se posuzovaný nárok týká. Stěžovatel se ve svém rozhodnutí vyjadřoval také k výši nájemného. Prodej nemovitosti (byť za nejnižší odhadnutou cenu) by navíc převýšil maximální možný příjem z nestabilního nájemného. [6] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhla její zamítnutí. Uvedla, že správní orgán I. stupně nezjistil, jaké výše by mohlo dosahovat získané nájemné. Poukázala na katastrofální stav nemovitosti, který takřka neumožňuje její užívání. Vzhledem k tomu, že fotografie interiéru předložila teprve žalobkyně v řízení před krajským soudem, neměly správní orgány a oslovené realitní kanceláře možnost hodnotu nemovitosti odhadnout. Nemovitosti jsou podmáčené, nejsou k nim přivedeny inženýrské sítě a studna je kontaminovaná. Není proto možné ji pronajímat za vyšší cenu než nyní. Stran výtek stěžovatele o nedostatečné péči o nemovitost poukázala na svou situaci, která jí neumožňuje financovat sanaci nemovitosti. Vzhledem k tomu, že je nemovitost v zátopové oblasti, ani sanace by navíc nevedla ke zlepšení stavu. Stavba chaty byla zahájena v roce 1955, přičemž podle znaleckého posudku z roku 1994 je její životnost 80 let. V důsledku následné změny krajiny ústící v to, že se pozemky staly zátopovou oblastí, už ale kvůli destrukci vlivem podmáčení životnost chaty pominula. Ani realitní kanceláře, které oslovila, neměly zájem zařadit nemovitost do své nabídky. Žalobkyně v žádosti uvedla hodnotu nemovitosti, aniž by měla povědomí o skutečné hodnotě. Nelze proto vycházet pouze z takto uvedené hodnoty bez přibrání znalce. Od roku 2015 získala na základě nájemní smlouvy více než 83 000 Kč, čímž si zajistila vyšší zisk, než jakého by dosáhla prodejem. Nesouhl