8 Afs 166/2019 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 166/2019- 32 - text 8 Afs 166/2019-35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: TOTAL ČESKÁ REPUBLIKA s. r. o., se sídlem Pobřežní 620/3, Praha 8, zast. JUDr. Janem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem Pod Císařkou 3242/5, Praha 5, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2017, čj. 62539-2/2017-900000-304.8, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2019, čj. 11 Af 1/2018-28, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 21. 3. 2017 provedl Celní úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „celní úřad“) kontrolu nákladního vozidla registrační značky X na čerpací stanici na dálnici D1 ve směru do Prahy. Kontrolou bylo zjištěno, že v dopravním prostředku jsou přepravovány minerální oleje v celkovém množství 26 772 litrů. Řidič k výzvě předložil nákladní list CMR, eurolicenci dopravce, certifikát kvality vydaný společností TOTAL RAFFINAGE FRANCE a přepravní list vydaný stejnou společností. Dne 24. 3. 2017 celní úřad rozhodl dle § 42a odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „zákon o spotřebních daních“), o zajištění přepravovaných vybraných výrobků. Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 7. 2017 zamítl a rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků potvrdil. Dne 11. 8. 2017 celní úřad rozhodl podle § 42d odst. 1 zákona o spotřebních daních o propadnutí zajištěných vybraných výrobků. Stěžovatelka opět podala proti uvedenému rozhodnutí odvolání, které žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí o propadnutí vybraných výrobků potvrdil. Následnou žalobu Městský soud v Praze rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl. [2] Městský soud jako předmět sporu vymezil otázku, zda celní úřad mohl a měl podle § 42d odst. 1 zákona o spotřebních daních rozhodnout o propadnutí zajištěných vybraných výrobků, z nichž vzhledem k jejich účelovému určení nevzniká povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň. To za situace, kdy při kontrole vozu, v němž byly vybrané výrobky dopravovány, sice nebyl předložen zjednodušený průvodní doklad, byl však doložen dodatečně. [3] Městský soud uvedl, že dle § 30 odst. 1 zákona o spotřebních daních je možné vybrané výrobky dopravovat do České republiky se zjednodušeným průvodním dokladem. Tato úprava vychází z nařízení Komise (EHS) č. 3649/92 ze dne 17. prosince 1992, o zjednodušeném průvodním dokladu pro pohyb výrobků podléhajících spotřební dani, které byly uvolněny ke spotřebě v odesílajícím členském státě, uvnitř Společenství (dále jen „nařízení č. 3649/92“). Zjednodušený průvodní doklad však celnímu úřadu v době kontroly předložen nebyl. Dle nařízení č. 3649/92 může být jako zjednodušený průvodní doklad předložena i jiná obchodní dokumentace, pokud obsahuje stejné údaje jako vzor uvedený v příloze nařízení a povaha údaje je označena číslem odpovídajícím příslušnému číslu kolonky uvedeného vzoru a rovněž dokumentace musí být označena slovy „Zjednodušený průvodní doklad pro účely daňové kontroly (výrobky podléhající spotřební dani).“ Dokumenty předložené při kontrole neobsahovaly veškeré potřebné údaje a žádný z dokladů nebyl označen požadovaným označením. Zjednodušený průvodní doklad doložil dopravce až dodatečně k výzvě celního úřadu. Městský soud uzavřel, že celní úřad postupoval správně dle § 42 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních, tedy zjednodušeně tak, že zajistil vybrané výrobky dopravované bez dokladu, namísto postupu dle § 42 odst. 1 písm. c) stejného zákona, kdy jsou vybrané výrobky přepravovány s dokladem, na němž jsou údaje na dokladu nesprávné nebo nepravdivé. [4] Městský soud dále uvedl, že na řízení o zajištění vybraných výrobků navazuje řízení o zajištěných vybraných výrobcích (§ 42b zákona o spotřebních daních). Způsoby ukončení tohoto řízení jsou upraveny v § 42c a § 42d stejného zákona. Správní orgán buď zajištěné vybrané výrobky uvolní ze zajištění, nebo rozhodne o jejich propadnutí či zabrání. S odkazem zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2014, čj. 10 Afs 148/2014-70, Bio Oil Development, městský soud uvedl, že základem pro rozhodnutí o propadnutí zajištěných výrobků je porušení § 42 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních. Skutková podstata tohoto porušení je formulována zcela jasně a výslovně tak, že přepravované výrobky správce daně zajistí, nejsou-li dopravovány s požadovanými doklady. Nepředložil-li tudíž řidič dopravního prostředku takový doklad – v posuzované věci zjednodušený průvodní doklad podle § 30 citovaného zákona - byla skutková podstata § 42 odst. 1 písm. a) citovaného zákona naplněna. Dodatečné doložení průvodního dokladu již nemůže zvrátit skutečnost, že v době kontroly, respektive v době přepravy, neměl přepravce příslušný dokument k dispozici. Výklad, který by umožnil, propustit zboží ze zajištění v případě doložení požadovaných dokladů, by popíral cíl normy (aby příslušný doklad byl přepravován vždy společně se zásilkou) a vedl by k umožnění obcházení jednoznačně stanovených zákonných povinností, neboť výrobky podléhající spotřební dani by nebyly při kontrolách identifikovatelné a ověřitelné. [5] Celní úřad nebyl ani dle soudu oprávněn postupovat jinak, než rozhodnout o propadnutí zajištěných výrobků dle § 42d citovaného zákona. Takový postup by byl v rozporu s § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „spr. ř.“), podle něhož správní orgány postupují v souladu se zákony a jinými právními předpisy. Městský soud proto nevyhověl námitce, dle které možnost užití správního uvážení plynula z § 2 odst. 4 spr. ř. Stěžovatelka v žalobě neuvedla konkrétní důvody, proč by sankce propadnutí vybraných výrobků byla nepřiměřená s ohledem na povahu projednávané věci. [6] Za nedůvodnou považoval městský soud i námitku, dle které měl být v posuzované věci použit § 15 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, podle něhož nelze uložit sankci propadnutí věci, je-li hodnota věci v nápadném nepoměru k povaze přestupku. Městský soud uvedl, že se v posuzované věci nejedná o přestupek, proto není zákon o přestupcích vůbec aplikovatelný. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného k ní [7] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítala, že u vybraných výrobků, ze kterých nevzniká povinnost odvést spotřební daň, je možné průvodní doklad doložit i dodatečně. Ze zákonné úpravy nevyplývá žádná koncentrace řízení. Stěžovatelce je znám rozsudek Bio Oil Development, ale nesouhlasí s ním. I přes znění § 42d zákona o spotřebních daních je prostor pro správní uvážení. Toto plyne ze základní zásady správního řízení uvedené v § 2 odst. 4 spr. ř. [8] Stěžovatelka upozornila na rozsudek kasačního soudu ze dne 6. 12. 2018, čj. 9 Afs 367/2018-35, EKOOL-WAY, ve kterém soud zdůraznil, že zdanění vybraných výrobků lze prokázat všemi dostupnými důkazními prostředky. Žalovaný tak měl posoudit, zda již z dokladů předložených dopravcem při kontrole nešlo seznat, zda mohou být přepravované vybrané výrobky osvobozeny od spotřební daně. Doklady předložené při přepravě prokazovaly druh přepravovaného zboží, jeho množství a odkud a kam je přepravováno. Ve spojení s následně doloženými listinami bylo postaveno na jisto, že přepravované výrobky nepodléhaly zdanění. [9] Dle stěžovatelky měl být použit § 15 odst. 2 zákona o přestupcích, podle kterého nelze uložit propadnutí věci, je-li hodnota věci v nápadném nepoměru k povaze přestupku. Propadnuté výrobky byly určeny k dalším výrobním procesům, nemohlo proto dojít k jejich zneužití a daňovému úniku. Uložená sankce je tak zjevně nepřiměřená. [10] Stěžovatelka s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 38/02, zkoumání majetkových poměrů delikventa, uvedla, že nemožnost využití správního uvážení při rozhodování o propadnutí zajištěných výrobků způsobuje neústavnost § 42, resp. § 42d odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních. Taková sankce nemůže reagovat na společenskou závažnost spáchaného správního deliktu. [11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že přepravovaný minerální olej je vybraným výrobkem ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních. Je proto předmětem daně podle § 45 odst. 3 písm. d) téhož zákona, jeho doprava podléhá režimu podle § 42 téhož zákona, a to i v případě že by z důvodu jeho konečného určení nevznikla podle § 45 odst. 4 zákona o spotřebních daních povinnost přiznat a zaplatit z minerálního oleje daň. Jeho přeprava proto měla podle § 30 odst. 1 zákona o spotřebních daních probíhat na základě zjednodušeného průvodního d