9 Afs 287/2020 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 287/2020- 29 - text 9 Afs 287/2020 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: O. M., zast. Mgr. Tomášem Krutákem, advokátem se sídlem Revoluční 724/7, Praha 1, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 11. 2018, č. j. 41437-4/2018-900000-314 a č. j. 41437-5/2018-900000-314, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 10 Af 2/2019 - 35, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 10 Af 2/2019 - 35, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2018, č. j. 41437-4/2018-900000-314 a č. j. 41437-5/2018-900000-314, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 30 684 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Tomáše Krutáka, advokáta se sídlem Revoluční 724/7, Praha 1, do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Celní úřad Praha Ruzyně (dále jen „celní úřad“) provedl dne 16. 9. 2017 u žalobce po jeho příletu z Kyjeva do Prahy vnitřní kontrolu u východu letiště označeného jako „nic k proclení“. Na zboží, které u něj zajistil ve výši převyšující limit 430 euro, vyměřil clo a daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) platebním výměrem ze dne 23. 5. 2018, č. j. 1225-8/2018-650000-11. [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 11. 2018, č. j. 41437-4/2018-900000-314, změnil na základě odvolání rozhodnutí celního úřadu tak, že žalobci vyměřil clo ve výši 978 Kč a DPH ve výši 51 780 Kč. Důvodem byla nesprávně zjištěná celní hodnota u části zboží, u níž celní úřad nezohlednil slevy získané při jeho koupi. V ostatním ponechal rozhodnutí celního úřadu beze změny, neboť žalobcovy odvolací námitky považoval za nedůvodné. Zboží přepravované žalobcem bylo osvobozeno od DPH a dovozního cla do výše 430 euro (11 620 Kč) podle § 71b odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“); do volného oběhu tedy celní úřad propustil 2 ks ventilátorů v hodnotě 600 Kč a kalhoty v ceně 8 470 Kč. Skutečnost, že žalobce dostal dron jako dar a do ČR jej přivezl za účelem pořizování fotografií a závěsy vezl na vybavení bytu známého, nic nemění na tom, že oba předměty podléhaly dovoznímu clu a DPH, protože šlo o nadlimitní zboží. Další zboží – oblečení zakoupené v ČR, které žalobce vyvezl na Ukrajinu a následně jej dovážel zpět do ČR, aby v obchodě provedl jeho výměnu – ztratilo status zboží Unie podle čl. 154 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. 10. 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (dále jen „celní kodex“). Pravidlo čl. 119 odst. 3 písm. f) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 ze dne 28. července 2015, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, pokud jde o podrobná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie, se na něj nevztahovalo. V době, kdy bylo vyváženo z ČR, nebyl vývoz tohoto zboží pouze dočasný. Bylo pořízeno pro užití osobami trvale žijícími mimo celní území EU, bylo vyvezeno více osobami a v rozdílnou dobu. Proto svým vývozem pozbylo celní status zboží Unie, přestože z něj při nákupu byla zřejmě odvedena DPH. Celní úřad na něj správně nahlížel jako na zboží vrácené. Možnost osvobození od DPH bylo proto třeba posoudit podle § 71 odst. 5 zákona o DPH, ve znění účinném do 31. 3. 2019, jehož podmínkou je mimo jiné, že nárok na osvobození má pouze osoba, která zboží vyvezla. Žalobci se však nepodařilo prokázat, že zboží vyvezl právě on, protože předložené účtenky neprokazovaly, kdo zboží zakoupil. Sám uvedl, že zboží částečně vyvezl on, zčásti paní I. Ch., již odmítl na výzvu celního úřadu blíže identifikovat. Později se naopak vyjádřil tak, že je vyvezl pouze on, a jeho tvrzení tudíž byla protichůdná. Neunesl tedy své důkazní břemeno. [3] Souvisejícím rozhodnutím č. j. 41437-5/2018-900000-314, vydaným téhož dne, žalovaný změnil platební výměr celního úřadu ze dne 7. 6. 2018, č. j. 19973-2/2018-650000-45, tak, že úrok z prodlení z celního dluhu vyčíslil na 911 Kč. [4] Proti oběma rozhodnutím žalovaného podal žalobce žaloby, které Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) spojil ke společnému projednání usnesením ze dne 12. 11. 2020, č. j. 10 Af 2/2019 - 27. Následně rozsudkem ze dne 24. 11. 2020, č. j. 10 Af 2/2019 - 35, městský soud žalobám vyhověl, zrušil rozhodnutí žalovaného i prvostupňové rozhodnutí celního úřadu o vyměření cla a DPH (výrokem I.) i rozhodnutí žalovaného a prvostupňové rozhodnutí celního úřadu o předepsání úroku z prodlení (výrokem II.) a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení (výrok III.). Městský soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že zboží sám vyvezl ve svých zavazadlech. Opakovaně totiž uvedl, že část oděvů a obuvi zakoupila a vyvezla jiná osoba, a ve vztahu k této části zboží nebyla splněna podmínka, že vývoz a dovoz zboží proběhl v zavazadlech téže osoby. Nevěrohodnost jeho výpovědi je podepřena také nesrovnalostmi ve dnech koupě a údajného vývozu zboží, které se žalobci nepodařilo nijak vysvětlit. [5] Z hlediska vyměřeného cla však otázka, kdo zboží vyvezl, nebyla rozhodná, protože clo bylo vyměřeno jen za zboží, které podle prohlášení žalobce nebylo zakoupeno v ČR (dron a záclony). Zboží zakoupené v ČR bylo od cla osvobozeno na žádost podle čl. 203 odst. 1 celního kodexu. Otázka shody vyvážející a dovážející osoby však byla rozhodná pro osvobození vráceného zboží od DPH podle § 71 odst. 5 zákona o DPH, ve znění účinném do 31. 3. 2019, který na věc dopadal. Tím, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně prokázání, že vrácené zboží (oblečení a obuv) vyvezl on, nemohlo být osvobozeno od DPH. Jediné zboží, které splňovalo podmínky osvobození podle § 71a a násl. zákona o DPH, proto byly závěsy a dron, zakoupené mimo celní území Unie. Právě z dovozu závěsů a dronu však zároveň bylo nesprávně vyměřeno clo. Současně žalovaný nesprávně do limitu 430 euro zahrnul kalhoty v hodnotě 8 470 Kč, na které se § 71a až § 71f zákona o DPH nedaly aplikovat. Žalovaný se ani blíže nezabýval okolnostmi dovozu ventilátorů. Tato pochybení se podle městského soudu projevila v nesprávně vyměřené výši DPH i cla. V návaznosti na to je nezákonné i předepsání úroku z prodlení z celního dluhu. II. Obsah kasační stížnosti žalovaného a vyjádření žalobce [6] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti vznesl jedinou námitku, již podřadil pod důvod podle § 103 odst. 1 písm. a), eventuálně písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Nesouhlasí s tím, že byla zrušena i prvostupňová rozhodnutí celního úřadu. Podle žalovaného městský soud dostatečně nezvážil rozdíly mezi kasačním systémem odvolacího řízení správního podle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a apelačním systémem uplatňovaným v odvolací fázi daňového řízení podle zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). V daňovém řízení, o něž šlo v daném případě, má odvolací orgán rozsáhlejší možnosti odstraňovat případné vady řízení. Daňový řád ostatně v § 116 odst. 1 ani nepočítá s možností, aby odvolací orgán rozhodnutí prvostupňového orgánu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací orgán může též rozhodnutí jakkoli změnit, a to i k tíži účastníka řízení. Právě tyto rozdíly bránily tomu, aby městský soud rozhodl též o zrušení rozhodnutí celního úřadu. K jejich zrušení měl přistoupit jen tehdy, pokud žádné rozhodnutí vůbec nemělo být vydáno. To však zjevně nebyl právní názor městského soudu, protože žalovanému vytkl jen nesprávně stanovenou výši cla a DPH. Pokračování v řízení před celním úřadem a jeho novému rozhodnutí navíc brání překážka res iudicata. K tomu odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále také „NSS“) ze dne 15. 8. 2012, č. j. 1 Afs 62/2012 - 57, a ze dne 9. 8. 2018, č. j. 1 Afs 154/2018 - 32. Stěžovatel navrhl, aby NSS rozsudek městského soudu zrušil a rozhodl, že se ruší obě jeho rozhodnutí a věc se mu vrací k dalšímu řízení. [7] Žalobce považuje kasační stížnost za nedůvodnou. Úprava v § 116 daňového řádu podle něj neznamená, že by správní soud nemohl postupovat podle § 78 odst. 3 s. ř. s., tzn. zrušit i prvostupňové rozhodnutí. Odkázal na judikaturu NSS, z níž takový postup vyplývá. Navrhl kasační stížnost zamítnout. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [8] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je přípustná. Posoudil ji v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí netrpí