9 Ao 38/2021 — Nejvyšší správní soud

9 Ao 38/2021- 28 - text 9 Ao 38/2021 - 30 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci navrhovatelky: Mgr. V. Z., Ph.D., zast. Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy − čl. I bodu 16 opatření obecné povahy odpůrce ze dne 27. 9. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-25/MIN/KAN, ve znění mimořádného opatření odpůrce ze dne 22. 10. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-26/MIN/KAN, takto: I. Návrh se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Navrhovatelce se vrací zaplacený soudní poplatek za návrh na zrušení opatření obecné povahy ve výši 5 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení, a to k rukám jejího zástupce Mgr. Davida Zahumenského, advokáta se sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno. Odůvodnění: [1] Návrhem ze dne 28. 10. 2021 se navrhovatelka domáhá zrušení nebo vyslovení nezákonnosti čl. I. bodu 16 mimořádného opatření odpůrce ze dne 27. 9. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-25/MIN/KAN, ve znění opatření obecné povahy odpůrce ze dne 22. 10. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-26/MIN/KAN (dále jen „mimořádné opatření“). Tímto bodem odpůrce v návaznosti na předchozí body čl. I definoval podmínky, za nichž je možný vstup do některých vnitřních a venkovních prostor, účast na akcích a při jiných činnostech. Zjednodušeně řečeno, jde o podmínku absolvování testu (RT-PCR nebo rychlého antigenního) na přítomnost viru SARS-CoV-2, prodělání onemocnění nebo očkování. [2] Navrhovatelka sepsala dříve vyslovené přání ve smyslu § 36 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, v němž vyjádřila svou vůli nebýt v případě onemocnění nemocí COVID-19 hospitalizována a podstupovat pouze ambulantní léčbu. Toto dříve vyslovené přání, sepsané dne 28. 10. 2021, k návrhu doložila. K tomuto kroku byla dle svého názoru donucena postupem odpůrce, který ji de facto vyloučil ze života ve společnosti. Jako neočkovaná osoba je také vystavena útokům. Data o počtu nemocných podle ní svědčí o tom, že jediný rozdíl mezi lidmi očkovanými a neočkovanými proti nemoci COVID-19 spočívá v ochraně před závažným průběhem nemoci, který by vyžadoval hospitalizaci. Proto prohlásila, že v případě onemocnění nebude souhlasit s hospitalizací, a tím nepřispěje k zátěži zdravotního systému, kterou onemocnění COVID-19 vyvolává. Z toho důvodu by měla být postavena na roveň očkovaným lidem, neboť ani ona nepředstavuje riziko z hlediska zahlcení zdravotní péče, přičemž riziko nákazy je stejné bez ohledu na podstoupení očkování. Svou aktivní procesní legitimaci odvozuje z toho, že ji napadená část mimořádného opatření diskriminuje, protože neobsahuje výjimku z povinnosti podstupovat testování, stejně jako se nemusejí testovat osoby očkované. [3] Důvodnost návrhu na zrušení dané části mimořádného opatření spatřuje vedle diskriminačního charakteru napadené části mimořádného opatření také v tom, že nepřiměřeně zasahuje do jejích práv. Pakliže nezatíží zdravotnický systém v případě onemocnění, což vyloučila svým dříve vysloveným přáním, není důvod, aby byla nadále omezována. Odpůrce mimořádným opatřením stanovil za nepodstoupení očkování proti nemoci COVID-19 sankce (utrácení za drahé testy, vyloučení z běžného života), které jsou závažnější než v případě povinných očkování. Proto postupoval nezákonně, pokud nestanovil očkování jako povinné zákonem předvídaným postupem. [4] Odpůrce se k návrhu nevyjádřil. [5] Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky řízení. [6] Podmínky řízení (procesní podmínky) jsou podmínky, bez jejichž splnění nemůže soud ve věci vydat meritorní rozhodnutí, jak uvedl rozšířený senát v rozsudku ze dne 20. 3. 2018, č. j. 3 Azs 66/2017 - 31, č. 3733/2018 Sb. NSS, bodě 28. K tomu, zda jsou splněny podmínky řízení, přihlíží soud kdykoli za řízení, jak plyne z § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), použitého přiměřeně na základě § 64 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [7] Jednou z tzv. negativních procesních podmínek (či věcných podmínek řízení) je neexistence překážky litispendence neboli překážky zahájeného řízení. V případě, že v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení, které dosud nebylo pravomocně ukončeno, brání tato skutečnost vedení dalšího řízení (§ 83 o. s. ř., aplikovaný přiměřeně podle § 64 s. ř. s.). Jak vyplývá z § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nestanoví-li s. ř. s. jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže o téže věci již rozhodl (překážka věci rozhodnuté) nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá (překážka litispendence, viz např. rozsudek NSS ze dne 30. 7. 2004, č. j. 4 Azs 189/2004 - 49, č. 381/2004 Sb. NSS). [8] Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho činnosti známo, že vedle nyní projednávaného návrhu na zrušení či vyslovení neplatnosti napadeného mimořádného opatření podala navrhovatelka proti stejnému mimořádnému opatření již dříve další návrhy. [9] Pod sp. zn. 9 Ao 22/2021 NSS projednává návrh navrhovatelky ze dne 27. 9. 2021, jímž se domáhá zrušení, případně vyslovení neplatnosti, mimořádného opatření jako celku; eventuálně jeho čl. I bodu 16. Mimořádné opatření navrhovatelka považuje za diskriminační, protože nezohledňuje, že jí brání v podstoupení očkování proti nemoci COVID-19 její náboženské přesvědčení, jež jí ukládá se ze solidarity neočkovat, dokud nebudou očkováni všichni ostatní. Proto považuje mimořádné opatření za nepřiměřené. [10] Pro úplnost NSS uvádí, že navrhovatelka podala následně další dva návrhy. Návrhem ze dne 25. 10. 2021 (sp. zn. 9 Ao 34/2021) se domáhá zrušení, případně vyslovení nezákonnosti, mimořádného opatření jako celku z důvodu, že je nezákonné a nepřiměřené, protože zvýhodňuje osoby, které podstoupily očkování nebo prodělaly onemocnění, proti osobám, které tyto podmínky nesplňují, ale existuje u nich jen velmi malá šance, že se nakazí a přispějí k zahlcení zdravotního systému z důvodu přirozené imunity. Návrhem ze dne 26. 10. 2021 (sp. zn. 9 Ao 35/2021) pak navrhla zrušení či vyslovení neplatnosti čl. I bodu 3 písm. b) napadeného mimořádného opatření, protože podle ní dostatečně nereaguje na rizika plynoucí z jiných infekčních onemocnění, než je COVID-19, a tím porušuje navrhovatelčino právo na zdraví. Teprve po nich podala nyní projednávaný návrh. Navrhovatelka tedy po podání prvního návrhu ze dne 27. 9. 2021 podala další tři návrhy v době, kdy dosud nebylo o prvním návrhu nijak rozhodnuto; nyní projednávaný návrh je až čtvrtým v pořadí. [11] Aby mohl NSS posoudit, zda zakládá první návrh ze dne 27. 9. 2021 ve vztahu k nyní projednávanému (čtvrtému) návrhu překážku litispendence, musel se zabývat tím, zda byly předchozí návrhy podány „v téže věci“. Totožnost věci má dvojí rozměr: prvním je totožnost účastníků řízení, druhým je totožnost předmětu řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 5. 2006, č. j. 3 Ans 8/2005 - 52). Totožnost předmětu řízení je třeba v kontextu správního soudnictví interpretovat v závislosti na tom, o který druh řízení jde. [12] Otázkou, jak vykládat „totožnost věci“ v řízení o přezkumu opatření obecné povahy, se NSS již zabýval. Rozšířený senát v usnesení ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 - 120, č. 1910/2009 Sb. NSS, odmítl, že by se otázky přezkumu opatření obecné povahy mohly vyčerpat již podáním prvního bezvadného návrhu jediného navrhovatele, přestože v té době § 101d odst. 1 s. ř. s. neomezoval přezkum zákonnosti opatření obecné povahy na rozsah a důvody uplatněné v návrhu. V dané věci nebyla totožnost předmětu řízení dána, protože dříve podaný návrh napadal opatření obecné povahy v jiném rozsahu než později podaný návrh, a navíc každý z návrhů podal jiný navrhovatel. [13] Na tyto závěry navázal NSS v rozsudku ze dne 16. 6. 2011, č. j. 4 Ao 3/2011 - 103, č. 2396/2011 Sb. NSS, v němž posuzoval situaci, kdy tentýž navrhovatel (totožnost účastníků) opakovaně navrhoval zrušení téhož opatření obecné povahy, a to ve stejném rozsahu (tj. jako celek), přičemž uplatňoval ve značné míře shodná tvrzení. NSS, přezkoumávající návrh směřující proti stavební uzávěře podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí soudu, zdůraznil, že při přezkumu dřívějšího návrhu ještě nebylo možné uplatnit klíčovou námitku nepřiměřenosti zásahu do navrhovatelových práv v důsledku marného uplynutí času nezbytného ke zpracování územního plánu pro dotčené území, neboť šlo o faktor vyplývající z běhu času. Proto NSS dospěl k závěru, že totožnost předmětu řízení nebyla dána. V rozsudku ze dne 2. 6. 2021, č. j. 1 As 40/2021 - 32, pak NSS potvrdil, že se právní závěry rozšířené