13 Co 248/2019 — Nejvyšší správní soud

Konf 17/2020- 15 - text Konf 17/2020 - 18 pokračování USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Pavla Simona, rozhodl o návrhu Krajského soudu v Brně na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním, jako soudem rozhodujícím ve správním soudnictví, na straně jedné a Okresním soudem Brno-venkov, jako soudem rozhodujícím v občanském soudním řízení, na straně druhé, ve věci žaloby na uložení povinnosti uzavřít smlouvu o poskytování sociálních služeb a na určení neplatnosti ukončení pobytu v zařízení Domov pro seniory Předklášteří: žalobce J. H., žalovaného Domova pro seniory Předklášteří, příspěvkové organizace, IČ 65761774, se sídlem Předklášteří, Šikulova 1438, zastoupeného Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou v Brně, Jaselská 14, ve věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 8 C 320/2009, takto: I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 8 C 320/2009, o povinnosti uzavřít smlouvu o poskytování sociálních služeb a o neplatnosti ukončení pobytu v zařízení Domov pro seniory Předklášteří, je soud v občanském soudním řízení. II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2020, čj. 13 Co 248/2019-737, usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21. 1. 2020, čj. 8 C 320/2009-743, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2020, čj. 13 Co 68/2020-794, se zrušují. O d ů v o d n ě n í : [1] Návrhem doručeným 26. 11. 2020 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále „zákon o některých kompetenčních sporech“), se Krajský soud v Brně, jako soud rozhodující ve správním soudnictví, domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. b) zákona o některých kompetenčních sporech. Spor vznikl mezi ním a Okresním soudem Brnovenkov a Krajským soudem v Brně, jako soudy rozhodujícími v občanském soudním řízení, ve věci žaloby na uložení povinnosti uzavřít smlouvu o poskytování sociálních služeb a na určení neplatnosti ukončení pobytu v zařízení Domov pro seniory Předklášteří. [2] Z předložených spisů vyplynuly následující skutečnosti: [3] Žalobce J. H. se proti žalovanému a Krajskému úřadu Jihomoravského kraje domáhal ve správním soudnictví vydání „předběžného opatření“, kterým by jim bylo zakázáno ukončit k 1. 1. 2010 jeho pobyt v zařízení sociálních služeb žalovaného. Krajský soud tento návrh posoudil jako žalobu a usnesením čj. 57 Ca 93/2009-3 jej odmítl s tím, že soudy ve správním soudnictví poskytují ochranu veřejným subjektivním právům. S odkazem na § 68 písm. b) s. ř. s. konstatoval, že o rozhodnutích správních orgánů v soukromoprávních věcech nerozhodují soudy ve správním soudnictví, nýbrž soudy v občanském soudním řízení. Žalobce se domáhal uzavření smlouvy o poskytnutí sociální služby dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a dle § 91 odst. 5 tohoto zákona se pro uzavírání smlouvy a právní vztahy vzniklé z této smlouvy použijí ustanovení občanského zákoníku. Krajský soud proto žalobu postupem podle § 46 odst. 2 s. ř. s. odmítnul a vyslovil, že pro projednání věci je založena věcná a místní příslušnost Okresního soudu Brno-venkov; o možnosti a podmínkách podání žaloby k tomuto soudu žalobce poučil. [4] Žalobce poté 30. 4. 2009 podal u Okresního soudu Brno-venkov žalobu proti žalovanému a Krajskému úřadu Jihomoravského kraje. Žalobou se domáhal, aby byla žalovaným uložena povinnost bezodkladně s ním uzavřít smlouvu o poskytování sociálních služeb, nebo přidělit žalobci náhradní byt. Ve změně žaloby z 1. 12. 2009 označil žalobce za žalovaného pouze Domov pro seniory Předklášteří, příspěvkovou organizaci. Žalobce dále rozšířil žalobu o návrh na určení, že ukončení jeho pobytu v zařízení žalovaného k 31. 12. 2009 je neplatné. Změna návrhu byla okresním soudem připuštěna. Usnesením čj. 8 C 320/2009-530 naopak okresní soud nepřipustil změnu žaloby, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 1 000 000 Kč jakožto odškodnění za neposkytnuté ubytovací služby a dále nepřipustil, aby do řízení jako další účastníci přistoupily na straně žalované Krajský úřad Jihomoravského kraje, Česká republika - Ministerstvo práce a sociálních věcí a Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti. Toto usnesení bylo k odvolání Krajským soudu v Brně zrušeno v části, kterou nebylo připuštěno rozšíření žaloby. Okresní soud poté usnesením návrh na zaplacení 1 000 000 Kč vyloučil k samostatnému řízení; odvolání proti tomuto usnesení krajský soud odmítnul. Následně okresní soud rozsudkem čj. 8 C 320/2009-678 zamítl jak návrh žalobce na uložení povinnosti žalovanému uzavřít s ním smlouvu o poskytování sociálních služeb, tak i návrh na určení neplatnosti ukončení jeho pobytu v zařízení žalovaného. [5] Krajský soud v Brně zrušil uvedený rozsudek usnesením čj. 13 Co 248/2019-737 a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Uvedl, že žalobcem uplatněný nárok má svůj základ v zákoně o sociálních službách, tedy v předpisu práva veřejného, který mj. upravuje podmínky, za nichž navrhovatel může, respektive musí, uzavřít smlouvu o poskytnutí sociální služby. Neuzavření takové smlouvy by podle názoru odvolacího soudu mohlo představovat nezákonný zásah ve smyslu ustanovení § 82 s. ř. s., k jehož posouzení jsou příslušné soudy ve správním soudnictví. Pokud jde o druhý žalobní návrh, nesmí na něj být nahlíženo izolovaně; ve vztahu k prvnímu návrhu jde o návrh sekundární a rovněž k jeho projednání a rozhodnutí je proto příslušný soud ve správním soudnictví. Okresní soud měl tedy postupovat dle § 104b odst. 2 o. s. ř., vyslovit svou věcnou nepříslušnost a postoupit věc soudu rozhodujícímu ve správním soudnictví. Jelikož odvolací soud nemohl věc „přímo“ postoupit soudu věcně příslušnému, zavázal okresní soud, aby uvedeným způsobem postupoval on. [6] Okresní soud Brno-venkov poté usnesením čj. 8 C 320/2009-743 výrokem I. vyslovil svou věcnou nepříslušnost; výrokem II. pak vyslovil, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Krajskému soudu v Brně, jakožto soudu rozhodujícímu ve správním soudnictví, jako soudu věcně příslušnému. Odvolání proti tomuto usnesení krajský soud zamítl usnesením čj. 13 Co 68/2020-794 a jako věcně správné jej potvrdil. [7] Žalovaný se návrhem z 15. 4. 2020 obrátil na zvláštní senát s tím, že krajskému soudu jako soudu odvolacímu zřejmě nebylo známo usnesení krajského soudu jako soudu jednajícího ve správním soudnictví čj. 57 Ca 93/2009-3. Žalovaný však návrh podal dříve, než bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov čj. 8 C 320/2009-743. Civilní soudy tedy v době podání zmiňovaného návrhu dosud pravomocně nepopřely svou pravomoc a zvláštní senát návrh usnesením čj. Konf 4/2020-18 odmítl. Pro úplnost zvláštní senát dodal, že negativní kompetenční spor by ve věci nevznikl ani v případě pravomocného popření věcné příslušnosti soudů rozhodujících v občanském soudním řízení. Krajský soud, jakožto soud rozhodující ve správním soudnictví, nepopřel svou věcnou příslušnost k projednání návrhů žalobce, které jsou předmětem řízení vedeného u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 8 C 320/2009. Obsah návrhu podaného žalobcem u Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. 57 Ca 93/2009 totiž nevzbuzuje žádné pochybnosti o tom, že se jím žalobce domáhal výlučně vydání předběžného opatření, jímž by bylo žalovaným zakázáno ukončit pobyt žalobce v zařízení provozovaném prvním z žalovaných do doby rozhodnutí v blíže nespecifikované věci, týkající se dalšího pobytu žalobce v tomto zařízení. Nešlo tedy o žalobu, kterou by se žalobce domáhal uložení povinnosti uzavřít smlouvu o poskytování sociálních služeb, jak nesprávně dovodil krajský soud ve svém usnesení ze dne čj. 57 Ca 93/2009-3. [8] Po projednání odvolání a vrácení spisu postoupil okresní soud věc Krajskému soudu v Brně jako soudu rozhodujícímu ve správním soudnictví. Krajský soud s uvedeným postupem nesouhlasil a věc předložil zvláštnímu senátu. Uvedl, že jde o věc soukromého práva. Spory o uzavírání smluv, na které se dle § 91 odst. 5 zákona o sociálních službách užije občanský zákoník, spadají do pravomoci civilních soudů. [9] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc se zvláštní senát řídil následující úvahou: [10] Dle zákona o některých kompetenčních sporech se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost, jehož stranami jsou mimo jiné soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví (§ 1 zákona o některých kompetenčních sporech). V projednávané věci jde o spor mezi civilními a správními soudy a podmínky řízení jsou tedy splněny. [11] Předmětem sporu je vztah mezi poskytovatelem sociální služby a jejím uživatelem. Zvláštní senát se nejprve zaměřil na povahu sociálních služeb, poté na povahu subjektů, mezi kterými vznikl spor, a následně na jejich vztah samotný. [12] Záko