1 As 149/2013 — Nejvyšší správní soud

Konf 3/2021- 30 - text  Konf 3/2021 - 32 pokračování U S N E S E N Í Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana Fialy, Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Pavla Simona, JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Ing. Radovana Havelce rozhodl o návrhu Krajského úřadu kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Jihlavě, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 106 C 4/2018, o zaplacení 26.558 Kč s příslušenstvím: žalobkyně VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s., IČ 49455842, se sídlem Soběšická 820/156, Brno, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, a žalovaného městyse Luka nad Jihlavou, se sídlem 1. máje 76, Luka nad Jihlavou, zastoupeného JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou se sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava, t a k t o : I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 106 C 4/2018, o zaplacení 26.558 Kč s příslušenstvím, je soud v občanském soudním řízení. II. Usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 4. 9. 2019, čj. 106 C 4/2018  131, a usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 4. 11. 2020, čj. 72 Co 407/2019  159, se zrušují. . O d ů v o d n ě n í : [1] Návrhem doručeným dne 18. 2. 2021 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon č. 131/2002 Sb.“) se Krajský úřad kraje Vysočina (dále jen „krajský úřad“ nebo „navrhovatel“) domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb. Spor vznikl podle názoru navrhovatele mezi ním a Okresním soudem v Jihlavě (dále jen „okresní soud“) ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 106 C 4/2018. [2] Z návrhu na zahájení kompetenčního sporu a ze spisu okresního soudu sp. zn. 106 C 4/2018 vyplynulo následující. [3] VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s. (dále jen „žalobkyně“) podala u okresního soudu žalobu, v níž se po městysu Luka nad Jihlavou (dále jen „žalovaný“) domáhala zaplacení částky 26 558 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě uvedla, že je provozovatelem vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu ve smyslu § 2 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 274/2001 Sb.“), přičemž na území žalovaného provozuje kanalizační stoky a čistírnu odpadních vod včetně čistírny odpadních vod č. 5 v Lukách nad Jihlavou, a to na základě povolení k provozování vydaného rozhodnutím krajského úřadu. Žalobkyně dále uvedla, že při pravidelné kontrole provozované kanalizace zjistila, že shora označená čistírna odpadních vod je nefunkční, a oznámila toto zjištění žalovanému s žádostí o poskytnutí potřebné součinnosti s tím, že náklady na odstranění poruchy budou žalovanému jako vlastníkovi po provedení oprav fakturovány. Dne 24. 8. 2017 žalobkyně poruchu odstranila a posléze vystavila žalovanému fakturu na zaplacení částku 21.022 Kč, přičemž obdobná situace se opakovala v říjnu 2017 – v tomto případě žalobkyně vystavila žalovanému za opravu čerpací stanice fakturu ve výši 5.536 Kč. Žalovaný požadované částky neuhradil. [4] Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě vysvětlil širší souvislosti vztahů mezi ním a žalobkyní a uvedl, že žalobkyně v rozhodné době nebyla a nedále není provozovatelem předmětného vodohospodářského majetku a že si žádné plnění od žalobkyně neobjednal, a proto pokud žalobkyně opravy provedla, jednala svévolně a bez právního důvodu. [5] Okresní soud vydal dne 8. 2. 2018 platební rozkaz čj. 106 C 4/2018  36, kterým uložil žalovanému, aby do 15 dnů ode dne doručení platebního rozkazu zaplatil žalobkyni částku 26.558 Kč s příslušenstvím, nebo aby podal proti tomuto platebnímu rozkazu odpor. Proti platebnímu rozkazu podal žalovaný včasný odpor a okresní soud pokračoval v řízení o žalobě. Následně okresní soud rozhodl usnesením ze dne 4. 9. 2019, čj. 106 C 4/2018  131, kterým řízení zastavil, věc postoupil krajskému úřadu a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ve svém rozhodnutí odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 25. 2. 2016, čj. Konf 10/201511, s tím, že do množiny veřejnoprávních smluv patří i spory vyplývající ze vztahů, které by veřejnoprávní smlouvou toliko upraveny být mohly, a proto existence veřejnoprávní smlouvy není podmínkou sine qua non pro závěr o pravomoci správních orgánů o rozhodování sporů podle § 169 spr. ř. Okresní soud konstatoval, že žalobkyně o sobě tvrdí, že je provozovatelem vodohospodářské infrastruktury ve smyslu § 2 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., a žalovaný je vlastníkem této infrastruktury, přičemž povaha plnění, jež žalobkyně podle svého tvrzení poskytla, je zjevně veřejnoprávní, a že právě žalobkyní uplatněná skutková tvrzení a žalobní petit jsou podstatné i pro účely posouzení pravomoci k projednání a rozhodnutí věci. Dále okresní soud uvedl, že v daném případě jde o okolnosti, které mohou podléhat smlouvě o provozování vodovodu nebo kanalizace pro veřejnou potřebu podle § 8 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb., a současně že odstranění havarijního stavu (žalovaným zkonzumovanou službu poskytnutou žalobkyní při provozování jeho vodohospodářské infrastruktury), na němž žalobkyně postavila svůj v řízení uplatněný nárok na náhradu s tím souvisejících vynaložených nákladů, odpovídá povinnosti vodohospodářské infrastruktury podle § 9 odst. 9 zákona č. 274/2001 Sb. Okresní soud proto uzavřel, že věc nespadá do pravomoci soudů, řízení zastavil a věc postoupil krajskému úřadu. [6] K odvolání žalobkyně i žalovaného Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 4. 11. 2020, čj. 72 Co 407/2019  159, usnesení okresního soudu potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Krajský soud uvedl, že rozhodující je povaha poskytnutého plnění a to, zda mohlo být poskytováno i na základě některé veřejnoprávní smlouvy ve smyslu příslušných ustanovení spr. ř. Dále konstatoval, že žalovaného lze považovat za svého druhu správní orgán, vystupujeli v právním vztahu s žalobkyní, když podstatou tohoto vztahu je výkon pečovatelské správy v oblasti veřejného práva představované sférou působnosti zákona č. 274/2001 Sb. Krajský soud rovněž odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 25. 2. 2016, čj. Konf 10/201511 a dovodil, že „shodně nastala situace, kdy by mohla být mezi územně samosprávným celkem a právnickou osobou soukromého práva uzavřena veřejnoprávní smlouva subordinační (tedy situace, jíž je možno ošetřit jak smluvně, tak i autoritativním jednostranným jednáním veřejnoprávní entity; zde rozhodnutím ve smyslu § 22 zákona č. 274/2001 Sb. uložením povinnosti provozovat vodohospodářskou infrastrukturu ve veřejném zájmu). Tato uzavřena nebyla, nicméně územně samosprávný celek v pozici správního orgánu (v nyní souzené věci subjekt s povinností zajistit řádný provoz vlastního vodovodu a kanalizace pro veřejnou potřebu – městys Luka nad Jihlavou) plnění potenciálně podřaditelné pod předmět (neuzavřené) veřejnoprávní smlouvy, poskytnuté právnickou osobou čerpal a přes urgence neuhradil.“. Proto krajský soud uzavřel, že projednání a rozhodnutí sporu o peněžité plnění, jehož podstatou je nárok na náhradu nákladů vzniklých plněním povinnosti podle § 9 odst. 9 zákona č. 274/2001 Sb., jak jej žalobkyně žalobou vyvolala, není v pravomoci soudů v občanském soudním řízení, nýbrž v pravomoci správních orgánů. [7] Krajský úřad s postupem okresního a krajského soudu nesouhlasil a podal zvláštnímu senátu návrh na rozhodnutí negativního kompetenčního sporu. Navrhovatel se domnívá, že se v posuzované věci jedná o spor o zaplacení dlužné částky vzniklé na základě soukromoprávního jednání žalobkyně a o tomto sporu by měl proto rozhodnout civilní soud v občanském soudním řízení, konkrétně okresní soud. Navrhovatel uvádí, že v obou případech odstranění poruchového stavu čerpací stanice neměla v té chvíli žalobkyně s žalovaným uzavřenou provozní smlouvu předvídanou zákonem č. 274/2001 Sb., nýbrž žalobkyně plnila svou povinnost na základě povolení k provozování vydaného rozhodnutím krajského úřadu, odboru lesního a vodního hospodářství ze dne 26. 4. 2004, čj. KUJI 6421/2004 OLVHZ, KUJIP007JCV1, ve znění rozhodnutí čj. KUJI 4319/2012, sp. zn. OLVHZ 127/2012 BI2 ze dne 18. 1. 2013 a rozhodnutí čj. KUJI 67965/2013, sp. zn. OLVHZ 1802/2013 Pa2 ze dne 8. 10. 2013. Proto dovozuje, že by se v případě důvodnosti nároku žalobkyně mohlo jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, přičemž k řešení sporu o vydání bezdůvodného obohacení je příslušný civilní soud. [8] K aplikaci citovaného usnesení zvláštního senátu ze dne 25. 2. 2016, čj. Konf 10/201511 okresním i krajským soudem na projednávanou věc navrhovatel uvádí, že i v případě, že by se jednalo o spor z provozní smlouvy, byl by příslušným k rozhodnutí civilní soud, neboť provozní smlouva ve smyslu § 8 odst. 2