1 Afs 105/2022 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 105/2022- 95 - text  1 Afs 105/2022 - 101 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: a) Rodinný pivovar Bernard a.s., se sídlem 5. Května 1, Humpolec, zastoupen JUDr. Ladislavem Břeským, advokátem se sídlem Botičská 1936/4, Praha 2, b) FONTÁNA Kroměříž, spol. s r. o., se sídlem Malý Val 1586/29, Kroměříž, c) Moravská pivovarská, a.s., se sídlem Komenského 3490/35, Přerov IMěsto, Přerov, zastoupeni JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, za účasti osoby zúčastněné na řízení TRANSSPED MV s.r.o., se sídlem Chropyňská 3759/36, Kroměříž, o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2018, č. j. 491824/2018900000314, v řízení o kasačních stížnostech žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2022, č. j. 31 Af 2/2019201, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2022, č. j. 31 Af 2/2019201, s e r u š í . II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2018, č. j. 491824/2018900000314, s e r u š í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení částku 28 570 Kč do třiceti (30) dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Ladislava Břeského, advokáta. IV. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci b) na náhradě nákladů řízení částku 31 537,75 Kč do třiceti (30) dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce JUDr. Alfréda Šrámka, advokáta. V. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci c) na náhradě nákladů řízení částku 94 613,25 Kč do třiceti (30) dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce JUDr. Alfréda Šrámka, advokáta. VI. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu [1] Celní úřad pro Zlínský kraj (dále jen „celní úřad“) vydal dne 27. 6. 2018 rozhodnutí č. j. 347226/201864000012 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž nechal podle § 42d odst. 1 písm. a) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, propadnout pivo o objemu 1730 l včetně jeho obalů – KEG sudů. Přitom vycházel z předpokladu, že vybrané výrobky jsou ve vlastnictví žalobce b). [2] Na základě odvolání žalobců žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 11. 2018, č. j. 491824/2018900000314 (dále jen „napadené rozhodnutí“), prvostupňové rozhodnutí změnil. Zohlednil, že vlastnické právo ke KEG sudům svědčí jiným osobám než žalobci b) a původní výrok nahradil novým výrokem v následujícím znění: „Celní úřad pro Zlínský kraj (…) rozhodl ve věci vybraných výrobků  piva v celkovém množství 1730 l včetně jeho obalů (KEG sudů) v množství 45 kusů, zajištěných rozhodnutím celního úřadu č. j. 326323/201864000062 ze dne 29. 5. 2018, specifikovaných níže v tabulce (dále jen „vybrané výrobky“) tak, že podle ust. § 42d odst. 1 písm. a) zákona o SPD ukládá propadnutí těchto vybraných výrobků (piva včetně jeho obalů), ve vlastnictví účastníka FONTÁNA, jakožto osoby, která toto pivo vlastní, a ve vlastnictví účastníků Pivovar ZUBR, Pivovar Litovel, Pivovar HOLBA a Pivovar BERNARD, jakožto osob, které tyto obaly vlastní, neboť bylo prokázáno, že vybrané výrobky byly dne 27. 5. 2018 v 11:50 hod. na silnici č. I/47 u obce Bílany ve směru jízdy Hulín  Kroměříž dopravovány nákladním automobilem tovární značky Iveco, RZ: 3Z59478, způsobem uvedeným v ust. § 42 odst. 1 písm. b) zákona o SPD, tzn. bez dokladu prokazujícího jejich řádné zdanění spotřební daní podle ust. § 5 zákona o SPD; vybrané výrobky jsou přitom předmětem spotřební daně podle ust. § 81 odst. 1 písm. a) zákona o SPD a byly dopravovány v množství, jež zcela zjevně není množstvím pro osobní spotřebu ve smyslu ust. § 4 odst. 5 písm. d) a odst. 6 zákona o SPD ve spojení s ust. § 32 odst. 2 zákona o SPD.“ [3] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce a) dne 11. 1. 2019 žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“); zbylí žalobci pak podali k témuž soudu společnou žalobu dne 18. 1. 2019. [4] Krajský soud žalobám vyhověl a napadené rozhodnutí žalovaného zrušil z důvodu rozporu mezi rozhodnutím o zajištění vybraných výrobků a rozhodnutím o jejich propadnutí. Na základě kasační stížnosti žalovaného však Nejvyšší správní soud rozsudek soudu ze dne 30. 9. 2020, č. j. 31 Af 2/201986, zrušil, a to rozsudkem ze dne 2. 2. 2021, č. j. 1 Afs 410/202031. Krajský soud vykročil z dispoziční zásady, neboť přezkoumal napadené rozhodnutí mimo rámec vznesených žalobních bodů. Zároveň pak zavázal soud k zodpovězení otázky, které výrobky jsou v nyní posuzované věci předmětem spotřební daně a zda představují KEG sudy a jejich obsah jeden nedělitelný celek. S tím souvisela i mezi účastníky řízení sporná otázka charakteru KEG sudů, jakožto přepravního či prodejního obalu. [5] Krajský soud poté přistoupil k opětovnému projednání věci v intencích podaných žalob a rozsudku Nejvyššího správního soudu a žaloby zamítl. [6] Nejdříve se zabýval otázkou, zda KEG sud představuje prodejní nebo přepravní obal. Dospěl k názoru, že KEG sud plní jak funkci přepravní, tak prodejní, přičemž v případě prodejních obalů je podstatná funkce pro konečného zákazníka, resp. uživatele, kterým není velkoobchod. Proto se dále zabýval posouzením oddělitelnosti „piva od sudu“, které se jevilo jako objektivní kritérium pro rozlišení obou typů obalu. V případě obalu, který slouží primárně pro účely přepravy, je oddělitelnost výrobku a možnost jeho skladování mimo transportní obal bezpochyby podstatná, jelikož samotný transportní obal předpokládá možnost oddělení přepravovaného výrobku a jeho samotné skladování, případně distribuci prodejních jednotek mimo transportní obal (typicky paleta). K tomu si vyžádal odborné vyjádření Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského, a.s., který se vyjádřil prostřednictvím prof. T. B.. [7] Na základě odborného vyjádření soud dospěl k závěru, že za obvykle dostupných podmínek se v případě přečerpání obsahu KEG sudů nejedná o standardní a normální úkon. V případě KEG sudů jde o situaci, kdy vybraný výrobek není běžně oddělitelný od svého obalu bez významnější specifické manipulace. Tudíž v situaci, kdy KEG sudy mohou plnit jak funkci usnadnění převozu piva, tak jeho balení (s ohledem na přímý kontakt s vybraným výrobkem) a vymezení prodávaného množství, tj. prodejní jednotky, posouzení možnosti jednoduchého přečerpání při zachování kvality a možné další distribuce pro soud znamenala rozlišovací kritérium, na základě kterého se přiklonil k závěru, že převažující funkcí KEG sudu je funkce prodejního obalu. [8] Samotná oddělitelnost vybraných výrobků je totiž skutečností objektivní a podle názoru soudu musí být samotná celní správa schopna oddělit vybraný výrobek od jeho obalu, namísto toho, aby v každém jednotlivém případě bylo nutné vyžadovat spolupráci třetích osob, nota bene účastníků řízení. [9] Dále se soud zabýval posouzením možnosti propadnutí věci ve vlastnictví jiné osoby než té, která nedodržela evidenční povinnost, aniž by byla zkoumána otázka zavinění vlastníků KEG sudů. Vycházel přitom z předchozího závěru, že se v případě zajištěných vybraných výrobků spolu s KEG sudy jako obaly jedná o jednu prodejní jednotku. Zákon o spotřebních daních neposkytuje celnímu úřadu možnost správního uvážení v tom smyslu, zda bude ve vztahu ke KEG sudům postupovat analogicky jako v případě dopravního prostředku. Ustanovení § 42c zákona o spotřebních daních výslovně upravuje změkčující režim uvolnění zajištěných výrobků pouze a jedině ve vztahu k dopravnímu prostředku. S ohledem na to, že správního orgány mohou činit pouze to, co jim zákon dovoluje, nejsou celní úřady oprávněny rozhodnout o uvolnění jiného výrobku než dopravního prostředku, jakkoliv režim KEG sudů jako vratného obalu, může velmi blízce připomínat režim např. cisterny, ve které jsou vybrané výrobky přepravovány. [10] Soud se tedy ztotožnil s tím, že KEG sudy jako prodejní obaly sdílí osud vybraných výrobků a spor o vlastnické právo v řízení o propadnutí vybraných výrobků souvisí pouze s tím, zda měly být KEG sudy uvolněny ze zajištění. Správní orgány tedy v řízení o propadnutí zboží neměly jinou možnost, než rozhodnout o propadnutí celé prodejní jednotky. [11] Ani námitce zjevného nepoměru hodnoty obalu vybraného výrobku k výši daně, která byla jak vyměřena, tak i odvedena z vybraných výrobků, soud nevyhověl. Uložená sankce nemohla mít rdousící efekt na podnikání žalobců – pivovarů, neboť v případě každého z nich se jednalo o 5 až 20 sudů různých objemů, což při množství vyráběného a dodávaného piva soud považoval za marginální počet. [12] Žalobce b) pak brojil proti tomu, že i když během kontroly předmětného vozidla nebyl doložen doklad, předpokládaný ustanovením § 5 zákona o spotřebních daních, byl však poté žalobcem