1 Afs 345/2021 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 345/2021- 49 - text  1 Afs 345/2021 - 52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové, soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: Villa Zelenka s. r. o., se sídlem Radimovice 23, zastoupená Mgr. Romanou Breznickou, advokátkou se sídlem Jungmannova 36/31, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2021, č. j. 1821/21/530021441702127, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 11. 2021, č. j. 59 Af 9/2021 – 88, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu [1] Finanční úřad pro Liberecký kraj (dále též „správce daně“) vydal dne 20. 11. 2019 10 platebních výměrů na daň z přidané hodnoty, kterými žalobkyni vyměřil a doměřil daň za období březen – červen 2016, říjen a listopad 2016, březen a duben 2017, listopad 2017 a leden 2018. Žalobkyně nerozptýlila pochybnosti správce daně o uskutečňování ekonomické činnosti, resp. o přípravě na ekonomickou činnost. Správce daně jí proto neuznal nárok na odpočet daně při pořízení zboží z jiného členského státu dle § 16 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v celkové výši 516.596 Kč a dále neuznal nárok na odpočet daně z přijatých služeb a pořízení zboží ve výši celkem 47.478,95 Kč dle § 72 téhož zákona. Dle jeho závěrů daňový subjekt rekonstruoval objekt Villa Zelenka pro rodinné účely, nikoliv jako penzion pro poskytování ubytovacích služeb. Neprokázal tedy, že se připravuje na uskutečňování ekonomické činnosti. [2] Žalobkyně napadla platební výměry odvoláním, které žalovaný v rozsahu za zdaňovací období 2018 zamítl a za zbylá období změnil. Přisvědčil závěrům správce daně. Změna dodatečných platebních výměrů spočívala v přesunu hodnoty dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státu z ř. 1 na ř. 3 daňových přiznání. Ve vztahu ke zdaňovacímu období listopad 2017 žalovaný změnil daňovou povinnost, když rovněž neuznal nárok na odpočet daně na základě dalšího daňového dokladu. [3] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“), který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. [4] Jako podstatu sporu vymezil posouzení, zda žalobkyně prokázala, že uskutečňovala ekonomickou činnost, resp. přípravu na ekonomickou činnost a v souvislosti s tím oprávněnost nároku na odpočet daně při pořízení zboží od osoby registrované k DPH v jiném členském státu, u kterých jí vznikla povinnost přiznat DPH, a zda prokázala nárok na odpočet daně při pořízení zboží a služeb v tuzemsku. [5] Soud konstatoval, že žalobkyně nijak nerozporovala, že ji tíží důkazní břemeno ohledně prokázání uskutečňování ekonomické činnosti, resp. přípravy na ni. Zabýval se zejména námitkou, zda měl žalovaný doplnit dokazování o znalecký posudek, kterým by prokázala přípravu nemovitosti k využívání pro komerční účely. Krajský soud se ztotožnil se závěry žalovaného. Znalecký posudek nebyl schopen nahradit důkazní prostředky přikazující skutečný záměr ekonomické činnosti žalobkyně. Jednalo se o důkaz nadbytečný, který by nemohl přinést nová, pro věc podstatná skutková zjištění. Stav nemovitosti a pokračování rekonstrukce byly v daňovém řízení dostatečně podloženy opakovaně provedenými místními šetřeními správce daně. Stavebnětechnické řešení nemovitosti a její podoba po rekonstrukci vyplývala z projektové dokumentace a z rozhodnutí o změně stavby před dokončením ze dne 20. 12. 2016, č. j. MUHnM/5226/2016. [6] Také námitku, že žalovaný nepřihlédl ke snaze žalobkyně získat kolaudační rozhodnutí (které není dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, pro stavby rodinného domu povinné), neshledal důvodnou. Samotnou právní úpravu kolaudace staveb nelze považovat za indicii o účelu využití předmětného objektu, jehož rekonstrukce nebyla dokončena. Žalobkyně nepředložila v průběhu řízení před správními orgány ani před soudem rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením ani projektovou dokumentaci či technickou zprávu, které by se případně měly stát podkladem pro vydání kolaudačního souhlasu k užívání nemovitosti jako objektu nikoli určeného k bydlení. [7] Soud rovněž zdůraznil, že žalovaný v souladu s § 92 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, a základními zásadami daňového řízení ve smyslu § 1 odst. 2, § 5 odst. 1 a § 6 odst. 2 daňového řádu spolupracoval se žalobkyní. A to zejména v průběhu provádění žalobkyní navrhnutých důkazů. II. Kasační stížnost žalobkyně a vyjádření žalovaného [8] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení. [9] Předně stěžovatelka upozornila, že avizovala svůj podnikatelský záměr od samého počátku. Rozpory ve svých tvrzeních ohledně povahy plánované ekonomické činnosti připisuje běžné podnikatelské praxi, kdy dochází ke změnám v záměru. Nesouhlasila se závěrem krajského soudu ohledně nadbytečnosti provedení znaleckého posouzení možnosti využít objekt Villa Zelenka ke komerčním účelům. Skutečnost, že dům bude využíván k jiným účelům než k rodinnému bydlení, také měla signalizovat snaha stěžovatelky získat kolaudační rozhodnutí. [10] Namítala, že žalovaný ani správce daně za celou dobu řízení neprovedli místní šetření uvnitř objektu Villa Zelenka za účelem ověření prováděných stavebních prací. To provedli pouze v době, kdy doposud nebyla seznatelná dispozice objektu. Neučinili tak ani přes návrhy stěžovatelky. Orgány finanční správy tak nezjistily všechny relevantní skutečnosti a vycházely tak při hodnocení nároku stěžovatelky z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Současně žalovaný neposkytl stěžovatelce součinnost při zjišťování skutkového stavu. [11] Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spatřovala v tom, že z rozsudku není zřejmé, zda mohl žalovaný ignorovat navržený důkaz, jenž spočíval v provedení místního šetření uvnitř objektu. [12] Žalovaný se ztotožnil se závěrem krajského soudu a setrval na svém právním názoru. Byl si sice vědom stěžovatelčiných tvrzení o využití objektu ke komerčním účelům; ta však neprokázala, že přijatá zdanitelná plnění využila k přestavbě Villy Zelenka s budoucím využitím pro uskutečněná plnění s nárokem na odpočet daně. [13] K námitce neprovedení požadovaného znaleckého posudku uvedl, že skutkový stav dané věci byl řádně zjištěn, proto nebylo třeba provádět další skutková zjištění. Nerozporoval, že správce daně není odborníkem na stavebnictví, nicméně dokumenty ze kterých vycházel, nepředstavovaly natolik odborné podklady, které nemohl objektivně a adekvátně hodnotit. K námitce žádosti o kolaudační rozhodnutí uvedl, že se nejedná o rozhodující indicii k určení způsobu využívání objektu po dokončení stavby, neboť také rodinný dům je možné kolaudovat. [14] Námitku neprovedení místního šetření v objektu vily dle žalovaného stěžovatelka nevznesla již v řízení před krajským soudem, je proto nepřípustná. Byla to však právě stěžovatelka, která při místním šetření neprojevovala vůči správci daně dostatečnou součinnost. Neúčastnila se místních šetření a nikdy nevznesla návrh na provedení místního šetření, který by orgány finanční správy ignorovaly. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [15] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost má požadované náležitosti a je projednatelná. Důvodnost kasační stížnosti posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [16] Kasační stížnost není důvodná. [17] Nejprve se soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku, k níž je případně povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.). Vlastní přezkum rozhodnutí krajského soudu je totiž možný pouze za předpokladu, že splňuje kritéria přezkoumatelnosti, tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno v jeho výroku. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je dána především tehdy, založilli soud rozhodovací důvody na skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem (viz např. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003  75, č. 133/2004 Sb. NSS), nebo pokud zcela opomenul vypořádat některou z námitek uplatněných v žalobě (viz např. rozsudky NSS ze dne 27. 6. 2007, č. j. 3 As