10 As 319/2021 — Nejvyšší správní soud

10 As 319/2021- 46 - text  10 As 319/2021 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Sylvy Šiškeové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobců: a) G. K., b) Ing. V. V., oba zastoupeni advokátkou JUDr. Lucií Horčičkovou, Jednořadá 1051/53, Praha 6, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2018, čj. MHMP 450380/2018, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2021, čj. 11 A 112/201856, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Úřad městské části Praha 10 (stavební úřad) zahájil se žalobci dne 6. 5. 2016 řízení o odstranění stavby, která spočívala v zasklení dvou lodžií jednotky v bytovém domě rámovým systémem. Žalobci požádali dne 31. 5. 2016 o dodatečné povolení stavby podle § 129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon; v tomto rozsudku bude NSS vycházet ze znění účinného do 31. 12. 2017). Stavební úřad žádost zamítl. Žalobci totiž neprokázali, že stavba byla architektonicky a urbanisticky začleněna do území, a navíc nedoložili souhlas spoluvlastníků bytového domu se stavebním záměrem. Odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu žalovaný zamítl. [2] Městský soud v Praze označil požadavek správních orgánů na zachování jednotného architektonického vzhledu budovy za legitimní. Dále upozornil, že na dodatečné povolení stavby nejsou kladeny nižší požadavky než v případě (standardní) žádosti o vydání stavebního povolení. Stavební úřad také nepochybil, pokud po žalobcích požadoval takový doklad o právu, který je schopen prokázat oprávněnost realizovat stavební záměr v souladu s vůlí dotčených vlastníků (spoluvlastníků). Listina, kterou předložili žalobci (souhlas s vydáním dodatečného stavebního povolení) však není ani jednou z těchto variant. Soud proto žalobu zamítl. II. Kasační stížnost žalobců a vyjádření žalovaného [3] Žalobci (stěžovatelé) v kasační stížnosti vyslovili názor, že zákon nepožaduje pro rámové zasklení lodžií stavební povolení. Praxe stavebních úřadů není jednotná, narušuje právní jistotu účastníků a je v rozporu se zásadou legitimního očekávání i se zásadou rovnosti. Stěžovatelé mají za to, že v jejich případě postačovalo zasklení lodžií pouze ohlásit. Správní orgány ani soud se nezabývaly tím, zda zasklení lodžií vyžadovalo stavební povolení. [4] Správní orgány podle stěžovatelů nesprávně užily správní uvážení při posuzování architektonického a urbanistického začlenění stavby do území a řádně neposoudily skutkový stav. Správní orgány ani městský soud se nezabývaly technickými a faktickými rozdíly mezi zasklením rámovým a bezrámovým. Trvat na bezrámovém řešení bez ohledu na odůvodnění tohoto postupu je nepřiměřené a přehnaně formalistické. [5] Stěžovatelé k žádosti doložili souhlasná stanoviska vlastníků nadpolovičního počtu jednotek, což odpovídá požadavkům § 110 odst. 2 stavebního zákona. Domnívají se, že se v jejich případě použije zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, a nikoli nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím. Tento závěr dovozují z § 3028 a § 3063 občanského zákoníku i z prohlášení vlastníka. Lodžie je součástí jednotky a pro její zasklení nebude potřeba většinového souhlasu vlastníků jednotek. Stěžovatelé navíc obdrželi vyjádření předsedy výboru společenství vlastníků jednotek, podle něhož budou lodžie celoplošně zaskleny v celém bytovém domě. Stěžovatelé tak budou muset nechat odstranit své rámové zasklení lodžie a následně přispět na celoplošné zasklení lodžií všech jednotek. [6] Stěžovatelé napadli též usnesení ze dne 2. 8. 2021, jímž je NSS vyzval k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 10 000 Kč, tedy 5 000 Kč za každého stěžovatele. Stěžovatelé jsou manželé a jednotka spadá do jejich společného jmění. Jako nerozlučným společníkům jim měl být vyměřen pouze jeden soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. [7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti upozornil, že postup stavebních úřadů v jiných případech nemá na posuzovanou věc vliv. Žalovaný nesouhlasí s námitkou, že se správní orgány ani městský soud dostatečně nevypořádaly s otázkou architektonického a urbanistického začlenění stavby do území. Rozhodnutí jsou dostatečně odůvodněna, stěžovatelé však neunesli důkazní břemeno. Dále má žalovaný za to, že lodžie je součástí obvodového pláště bytového domu, a tedy společnou částí domu [§ 5 odst. 1 písm. f) nařízení vlády č. 366/2013 Sb.]. Většinový souhlas vlastníků ostatních jednotek stěžovatelé nedoložili. III. Posouzení věci [8] Kasační stížnost není důvodná. [9] NSS se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu. Shledal, že rozsudek netrpí vadami, které podle judikatury zakládají nepřezkoumatelnost. Městský soud se vypořádal se všemi žalobními námitkami, jednotlivě je posoudil a v dostatečném rozsahu, přehledně, logicky a srozumitelně své závěry zdůvodnil. Skutečnost, že stěžovatelé se závěry městského soudu nesouhlasí, nepředstavuje důvod pro zrušení napadeného rozsudku pro nepřezkoumatelnost (rozsudky NSS ze dne 12. 11. 2013, čj. 2 As 47/201330, či ze dne 29. 4. 2010, čj. 8 As 11/2010163). [10] Stěžovatelé tvrdí, že zasklení jejich lodžií není stavební úpravou ve smyslu § 2 odst. 5 písm. c) stavebního zákona. Stěžovatelé ke kasační stížnosti přiložili dokument Prohlášení Prahy 12 ohledně podmínek nutných pro zasklení lodžie bez nutnosti podání žádosti o stavební povolení či bez nutnosti jejího ohlášení stavebnímu úřadu, kterým poukazují na nejednotný postup stavebních úřadů. V žalobě přitom tvrdili, že byli v dobré víře, že na úpravu lodžií nepotřebují stavební povolení. K této velmi obecné žalobní námitce městský soud konstatoval, že v daném případě stavební zákon vyžaduje stavební povolení podle § 104 odst. 1 písm. k) ve spojení s § 2 odst. 5 písm. c). Stěžovatelé tuto žalobní námitku v kasační stížnosti rozhojnili poukazem na rozdílnou správní praxi; tu však dokládají pouze prohlášením, které se týká jiné pražské městské části. Ze správního spisu přitom vyplývá, že v bytovém domě stěžovatelů byla vydána stavební povolení i na zasklení lodžií bezrámovým systémem. Kromě údajné jiné praxe přitom stěžovatelé ani neuvádějí, z čeho plyne, že by mělo postačovat ohlášení. Podle § 104 odst. 1 písm. k) stavebního zákona postačí ohlášení záměru stavebnímu úřadu u staveb, kterými se nemění vzhled stavby. To však není případ zasklení lodžií rámovým systémem [a contrario § 104 odst. 1 písm. k) stavebního zákona, podle kterého stavební úpravy pro změny v užívání části stavby, kterými se nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se její vzhled a nevyžadují posouzení vlivů na životní prostředí]. Lze uzavřít, že stavební úprava lodžií v jednotce stěžovatelů spočívající v zasklení rámovým systémem vyžadovala stavební povolení. [11] Stěžovatelé dále vytýkají správním orgánům nesprávné užití správního uvážení ohledně požadavku na architektonické a urbanistické začlenění do území. Městský soud vycházel z ustálené judikatury NSS, podle níž správní soudy nemohou nahrazovat odborný názor správního orgánu, jenž náleží do jeho diskreční pravomoci. Pouze posuzují, zda správní orgán nepřekročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo je nezneužil (rozsudky NSS ze dne 18. 12. 2003, čj. 5 A 139/200246, nebo ze dne 5. 6. 2014, čj. 9 As 95/2012131). [12] Podle stavebního úřadu stěžovatelé neprokázali, že stavební úpravy zasahující do obvodového pláště bytového domu nenarušují jednotu stavby jako celku (§ 23 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území). Zasklení lodžií povolit lze, ale obvodový plášť je společnou částí domu a je tak nutno dodržet jednotný charakter, který působí celistvě, má architektonický záměr a vůči celé stavbě neobsahuje nahodilé prvky. Rámový systém zasklení není prvek, který by výrazně měnil charakter stavby, ale svou konstrukcí se podílí na vzhledu stavby a má vliv na jeho změnu. Uvedené platí bez ohledu na to, zda rámy jsou či nejsou vidět ze všech míst, která si stavebník určí. Jde o prvek nepatřičný, ojedinělý a nerespektující způsob zasklení, který má odlehčený a především jednotný charakter. [13] Ze správního spisu plyne, že v bytovém domě stěžovatelů bylo od roku 2000 povoleno zasklení lodžií pouze bezrámovým systémem, a to v šesti jednotkách. Jak uvedl městský soud v bodě 41 rozsudku, souhlas udělený stěžovatelům byl s ohledem na jednotný přístup podmíněn tím, že půjde o zasklení bezrámové. Na tuto podmínku stěžovatele upozornil i stavební úřad v oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby, ti ji však nezohlednili. [14] Městský soud uvedl, že stěžovatelé v žalobě věcně nezpochybnili závěr správních orgánů, podle něhož je z pohledu zachování architektonické hodnoty