2 Ads 90/2021 — Nejvyšší správní soud

2 Ads 90/2021- 65 - text 2 Ads 90/2021 - 68 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: I. J. G., zastoupená Mgr. Barbarou Wilczkovou, advokátkou se sídlem Masná 1324/1, Ostrava, proti žalované: Okresní správa sociálního zabezpečení Nový Jičín, se sídlem Svatopluka Čecha 1697, Nový Jičín, proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 1. 2021, č. j. 48005/007861/21/110/PA, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2021, č. j. 19 Ad 7/2021-25, takto: I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2021, č. j. 19 Ad 7/2021-25, se ruší. II. Žaloba se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Ustanovené zástupkyni žalobkyně Mgr. Barbaře Wilczkové, advokátce, se přiznává odměna ve výši 1573 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně, polská státní příslušnice, byla na základě pracovního poměru u zaměstnavatele sídlícího na území České republiky účastna nemocenského pojištění podle českých právních předpisů. Jelikož byla svým ošetřujícím lékařem uznána dočasně práce neschopnou, uplatnila nárok na dávku nemocenského pojištění, která jí byla posléze vyplácena. [2] Následně žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozhodla, že výplata nemocenského náležející žalobkyni při dočasné pracovní neschopnosti v trvání od 3. 4. 2020 se zastavuje ode dne 1. 8. 2020. Důvodem byl stabilizovaný zdravotní stav žalobkyně a její schopnost plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. [3] Žalobkyně proti rozhodnutí žalobkyně podala žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „napadené rozhodnutí“ a „krajský soud“). Krajský soud žalobu odmítl, přičemž jako žalovaný správní orgán označil Českou správu sociálního zabezpečení. Odmítnutí žaloby krajský soud odůvodnil odkazem na § 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tedy že žaloba byla podána předčasně. Žalobkyně totiž proti napadenému rozhodnutí nepodala odvolání, a nevyčerpala tak řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované [4] Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „napadené usnesení“ a „stěžovatelka“) kasační stížnost pro vadu správního řízení a pro nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, již je nutné podřadit pod důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. tj. pro nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005–65). [5] Namítá, že žalovaná své rozhodnutí nepřeložila do polštiny, ačkoliv bylo zřejmé, že dostatečně neovládá český jazyk tak, aby mohla hájit svá práva. Podle čl. 37 Listiny základních práv a svobod, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, má právo na tlumočníka. Z obsahu správního spisu i podání stěžovatelky je zřejmé, že neovládá český jazyk. Kvůli neznalosti českého jazyka stěžovatelka nepodala odvolání proti napadenému rozhodnutí. Za rozhodnutí žalované považovala již její sdělení ze dne 10. 9. 2020, proti kterému podala odvolání dne 13. 11. 2020, což je zřetelné z obsahu správního spisu. Z důvodu pozastavení vyplácení nemocenských dávek zůstala žalobkyně bez příjmu a nemohla si dovolit ani tlumočníka, ani právního zástupce. Přes všechny výše uvedené okolnosti žalovaná nenechala napadené rozhodnutí přeložit do polského jazyka, ačkoliv z předchozí korespondence jednoznačně vyplynulo, že stěžovatelka neovládá český jazyk (podává odvolání do pouhého sdělení o pozastavení výplaty nemocenské dávky, špatné pády, rod, formulace vět v podáních stěžovatelky). [6] Stěžovatelka oslovila několik neziskových organizací v České republice se žádostí o pomoc s případem, avšak nikdo jí neodpověděl (patrně z důvodu špatné komunikace v češtině). Z tohoto důvodu se stěžovatelka společně s manželem dostavili ke krajskému soudu, kde se snažili získat pomoc, avšak buď nepochopili, že žalobu k soudu mohou podat až po rozhodnutí správního orgánu v odvolacím řízení, anebo jim bylo dáno špatné doporučení k dalšímu postupu (úřednice měla v přítomnosti stěžovatelky telefonicky hovořit s paní T. z Okresní správy sociálního zabezpečení). Každopádně stěžovatelčina úroveň znalosti češtiny byla mizivá, a nebyla tedy schopna se účinně hájit. [7] Stěžovatelka také namítá nesrozumitelnost napadeného rozhodnutí. Stěžovatelka má vleklé zdravotní potíže. Z napadeného rozhodnutí však není srozumitelné, zda se posudkový lékař zabýval všemi diagnózami stěžovatelky obsaženými v lékařských zprávách, které stěžovatelka žalované doložila, nebo pouze některými z nich. [8] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popsala systém fungování nemocenského pojištění v České republice, potažmo v Evropské unii. Poté se zabývala skutečnostmi, které předcházely vydání napadeného rozhodnutí. Uvedla, že se lékař oddělení lékařské posudkové služby zabýval všemi lékařskými zprávami, které byly žalované zaslány. Ve svém stanovisku lékař konstatoval, že vzhledem k ukončenému pracovnímu poměru k 25. 6. 2020 a stabilizovanému stavu je stěžovatelka schopna plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. [9] Žalovaná dále uvedla, že stěžovatelka proti napadenému rozhodnutí nepodala odvolání. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s § 16 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), neboť v řízení se jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [10] Kasační stížnost je včasná a projednatelná. [11] Nejvyšší správní soud je podle § 109 odst. 4 s. ř. s. vázán důvody kasační stížnosti, to však neplatí v případě, jestliže bylo řízení před soudem zmatečné. [12] Podle § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. lze podat kasační stížnost z důvodu zmatečnosti řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce. [13] Nejvyšší správní soud ve své judikatuře dospěl k závěru, že „za situace, kdy byl v řízení před krajským soudem žalovaným nesprávně určený subjekt, který nebyl v řízení pasivně legitimován […] chyběly podmínky řízení ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., a napadené rozhodnutí krajského soudu je proto zmatečné.“ (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2007, č. j. 5 Ans 3/2007-55, ze dne 30. 1. 2014, č. j. 2 Afs 2/2014-18 a ze dne 24. 2. 2015, č. j. 2 As 11/2015-23). [14] Krajský soud v napadeném usnesení jako žalovanou označil Českou správu sociálního zabezpečení, i když stěžovatelčina žaloba výslovně směřovala proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Nový Jičín. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu náleží postavení žalovaného správnímu orgánu, který vydal rozhodnutí v posledním stupni, tedy žalobou napadené rozhodnutí (§ 69 s. ř. s.); žalovaný je tedy určen zákonem (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, publ. pod č. 534/2005 Sb. NSS). Jelikož Česká správa sociálního zabezpečení nebyla v řízení před krajským soudem pasivně legitimována, došlo k nesprávnému určení žalované. Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že napadené usnesení je zmatečné. [15] Kvůli této vadě již byl dán důvod pro zrušení napadeného usnesení, avšak Nejvyšší správní soud se v souladu se zásadou procesní ekonomie dále zabýval kasační argumentací stěžovatelky a zkoumal, zda byly dány důvody pro odmítnutí žaloby. [16] Stěžovatelka namítala, že krajský soud nesprávně žalobu odmítl, neboť žalovaná pochybila, když napadené rozhodnutí nepřeložila do polštiny, a také, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť z něj není zřejmé, zda posudkový lékař její stav náležitě zhodnotil. [17] Je-li podána kasační stížnost proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu, z povahy věci nelze namítat jiné důvody kasační stížnosti než důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy zda krajský soud žalobu odmítl v souladu se zákonem. Námitkami týkajícími se věci samé se Nejvyšší právní soud zabývat nemůže, protože se jimi dosud nezabýval ani krajský soud. Pokud by se totiž meritem zabýval, znamenalo by to vybočení z přezkumné role, kterou Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti má, a tedy překročení pravomocí, jež jsou mu zákonem v řízení o kasační stížnosti svěřeny (viz již výše zmíněný rozsudek č. j. 2 As 45/2005-65). Proto se Nejvyšší správní soud námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí zabývat nemůže. [18] Stěžovatelka proti napadenému rozhodnutí nepodala odvolání, ač o této možnosti byla náležitě poučena, a žalobou se domáhala soudní ochrany. Její postup je však rozporný s principem subsidiarity správního soudnictví vyjádřeným v § 5 s. ř. s, neboť ochrany práv se lze ve správním soudn