2 Afs 206/2021 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 206/2021- 37 - text  2 Afs 206/2021 - 39 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: THE MARKET ROOM SL, se sídlem Av del Escondite 00005, 28250 Torrelodones, Španělské království, zastoupen JUDr. Filipem Seifertem, MBA, advokátem se sídlem Na Florenci 1332/23, Praha 1, proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 619/28, Praha 1, proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2021, č. j. 18 A 50/2021  34, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podává kasační stížnost proti shora označenému usnesení, jímž Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“), odmítl žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného. Žalobou se domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost „vydat rozhodnutí a odeslal výzvu ze dne 23. 5. 2017 č. j. 4668322/17-2001-53524, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení rozsudku“. [2] Stěžovatel v žalobě tvrdil, že podal u žalovaného dne 10. 5. 2017 žádost o vrácení daně z přidané hodnoty za zdaňovací období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016, přičemž v žádosti uvedl konkrétní elektronickou adresu (ASFISCAL@AFROSAS.com) Z informace žalovaného ze dne 15. 2. 2018 zjistil, že mu na tuto adresu měla být doručována výzva k odstranění pochybností ze dne 23. 5. 2017 a rozhodnutí o nevyhovění žádosti ze dne 12. 7. 2017. Poté se opakovaně neúspěšně obrátil na nadřízený správní orgán s žádostí o odstranění nečinnosti žalovaného, neboť mu uvedené akty nebyly doručeny. II. Rozhodnutí Městského soudu v Praze [3] Městský soud v napadeném usnesení poukázal na znění § 79 s. ř. s. a na judikaturu Nejvyššího správního soudu k jeho výkladu; přitom citoval z rozhodnutí tohoto soudu sp. zn. 1 Ans 1/2003, sp. zn. 9 As 76/2007, sp. zn. 7 Ans 5/2008 a sp. zn. 7 As 155/2015. Z toho dovodil, že výzva žalovaného ze dne 23. 5. 2017 není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., jehož vydání by bylo možné se úspěšně domáhat žalobou. Kromě toho žalobce nepožadoval vydání této výzvy, ale pouze její doručení. V této části žaloby proto městský soud shledal důvod k odmítnutí podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. [4] Ve vztahu k rozhodnutí o podané žádosti označil městský soud žalobu za nekonzistentní, pokud na jedné straně konstatuje, že rozhodnutí o žádosti bylo vydáno dne 12. 7. 2017 a na druhé straně žádá, aby žalovaný o žádosti rozhodl. Žaloba sice žádá vydání rozhodnutí, a tedy formálně splňuje podmínky žaloby na ochranu před nečinností, ale za přednostní otázku městský soud považoval její včasnost. Tu žalobce spojoval s vyrozuměním Odvolacího finančního ředitelství ze dne 28. 5. 2020 (doručeného dne 29. 5. 2020) o odložení jeho opakovaného podnětu na ochranu před nečinností. Městský soud vycházel z § 80 odst. 1 s. ř. s. a z toho, že v daném případě je zvláštním zákonem (§ 82b odst. 6 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) stanovena lhůta, v níž je správní orgán povinen vydat rozhodnutí o žádosti. Žalobu tak bylo možno podat do jednoho roku od uplynutí této lhůty; podána však byla po více než čtyřech letech. V této části žaloby proto městský soud shledal důvod k jejímu odmítnutí podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. [5] Nad rámec potřebného odůvodnění se městský soud vyslovil i k dalším podmínkám podání žaloby a zdůraznil, že i v další její části se žalobce fakticky domáhá pouze doručení vydaného rozhodnutí, kterého se mohl domáhat žalobou podle § 82 s. ř. s. Nedoručení rozhodnutí by sice mohlo být zásahem trvajícím, ovšem městský soud nepřehlédl, že žalobce se s vydáním rozhodnutí i jeho obsahem seznámil nejpozději při nahlížení do spisu v roce 2019. Proto nepoučoval žalobce o možnosti podání tzv. zásahové žaloby, neboť pro její podání rovněž marně uplynula zákonná lhůta. III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [6] Stěžovatel v kasační stížnosti podané z důvodu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. konkrétně uvedl, že žádost o vrácení předmětné daně podal na předepsaném formuláři dne 10. 5. 2017 s uvedením své elektronické adresy. Na refundaci daně se dotazoval e-mailem dne 17. 11. 2017 a dne 3. 12. 2017 písemně prostřednictvím pošty. Dne 20. 12. 2017 správce daně vyhotovil výzvu k odstranění vad podání, přičemž v ní uvedl, že jeho žádost z 10. 5. 2017 byla zamítnuta dne 12. 7. 2012 poté, co nevyhověl výzvě k odstranění vad podání č. j. 4668322/17-2001-53524. Stěžovatel oznámil správci daně dne 5. 2. 2018, že tuto výzvu neobdržel a požádal o její opětovné zaslání; k tomu mu správce daně sdělil, že podání nebylo učiněno oprávněnou osobou. Dne 15. 2. 2018 mu správce daně sdělil, že výzva ze dne 23. 5. 2017, č. j. 4668322/17-2001-53524, byla v souladu s 82b odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. doručena na elektronickou adresu uvedenou v žádosti o vrácení daně a na tutéž adresu bylo dne 12. 7. 2017 odesláno i rozhodnutí o nevyhovění žádosti. [7] Dne 18. 6. 2019 pak stěžovatel podal podnět na ochranu před nečinností. Odvolací finanční ředitelství jej dne 15. 7. 2019 vyrozumělo o odložení podnětu z důvodů řádného doručení předmětných písemností. Stěžovatel však nahlédnutím do spisu dne 16. 9. 2019 zjistil, že v doručovací adrese je určitá odlišnost (ASFISCAL x ASFICAL, tedy vynechané písmeno „S“), z níž dovodil, že bylo doručováno na nesprávnou adresu. Proto podal další podnět na ochranu před nečinností dne 4. 5. 2020. Ten byl také odložen vyrozuměním ze dne 28. 5. 2020; toto vyrozumění doručené mu dne 29. 5. 2020 stěžovatel považuje za poslední úkon učiněný ve věci správním orgánem ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 2 Afs 79/2015 či ze dne 26. 6. 2013, č. j. 6 Ans 5/2013, byť komentář k soudnímu řádu správnímu tento názor považuje za kontroverzní. S ohledem na to, že správní orgán není schopen prokázat řádné doručení, měla by být podmínka dodržení lhůty k podání žaloby posuzována vstřícněji. Žalobu stěžovatel podal dne 31. 5. 2021 a považuje ji z uvedených důvodů za včasnou. [8] Vzhledem k tomu, že mu výzva ze dne 23. 5. 2017 ani rozhodnutí o žádosti nebyly doručeny, je podle jeho názoru žalovaný stále nečinný, a o žádosti o vrácení daně ještě nebylo rozhodnuto. Stěžovatel nesouhlasí s názorem městského soudu o opožděnosti žaloby. Podle § 82b odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty musí být rozhodnutí doručeno, nikoliv jen vydáno. Podle § 80 odst. 1 s. ř. s. lhůta k podání žaloby navazuje na lhůtu k vydání rozhodnutí. Podle § 101 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, je rozhodnutí vydáno okamžikem učinění úkonu k doručení. Podle daňového řádu se tedy vydáním rozhodnutí rozumí úkon k doručení rozhodnutí, nikoliv doručení samotné, přičemž § 82b odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty stanoví správci daně pouze lhůtu pro doručení rozhodnutí. Žádný zvláštní zákon tedy nestanoví lhůtu k vydání rozhodnutí o žádosti o vrácení daně. Posledním úkonem správce daně, od něhož je třeba počítat lhůtu k podání žaloby, tak je vyrozumění Odvolacího finančního ředitelství o odložení opakovaného podnětu. [9] Stěžovatel se dále domnívá, že při nejednoznačnosti zákona musí být užito výkladu v jeho prospěch (in dubio mitius, in dubio pro libertate). Navrhuje zrušení napadeného usnesení městského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. [10] Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje s odůvodněním napadeného usnesení. Poukázal na průběh řízení o žádosti a na svá předchozí vyjádření; z nich je zřejmé, že výzvu i rozhodnutí doručoval na dvě elektronické adresy (ve znění ASFISCAL i ASFICAL). Lhůta stanovená v § 80 odst. 1 s. ř. s. se počítá od lhůty pro vydání rozhodnutí určené zvláštním zákonem a musí v ní být také vyčerpány řádné opravné prostředky. Je-li zákonem o dani z přidané hodnoty dána lhůta pro doručení rozhodnutí o žádosti, pak v souladu se základní právní logikou je nutno dospět k závěru, že v této lhůtě musí být rozhodnutí vydáno; stěží lze doručovat rozhodnutí nevydané. Žaloba je nepochybně opožděná, a proto navrhuje zamítnutí kasační stížnosti. IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [11] Nejvyšší správní soud posoudil splnění podmínek řízení, přičemž shledal, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, řádně zastoupenou a jedná se o kasační stížnost, která je ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná. [12] Důvodnost kasační stížnosti pak kasační soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, současně zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by byl nucen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). O věci přitom rozhodl bez jednání podle § 109 odst. 2 s. ř. s. [13] Kasační stížnost není důvodná. [14] Předně je nutné konstatovat, že kasační stížnost sice směřuje proti