4 Ads 440/2021 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 440/2021- 105 - text 4 Ads 440/2021 - 110 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Mgr. A. P., Ph. D., zast. JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem, se sídlem Na Poříčí 1041/12, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Kárná komise II. stupně, se sídlem Jindřišská 34, Praha 1, proti rozhodnutí kárné komise žalovaného II. stupně ze dne 19. 12. 2019, č. j. MV-139449-10/OSK-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021, č. j. 10 Ad 10/2020 – 102, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil rozhodnutí kárné komise I. stupně zřízené v Ministerstvu vnitra ze dne 19. 9. 2019, č. j. MV-134886-124/SST-2018, tak, že: Výrok I. zní tak, že žalobce je vinen, že jako státní zaměstnanec vykonávající službu na služebním místě v Ministerstvu vnitra, ID 30312281, ministerský rada v oddělení pobytového správního řízení Střední Čechy, odboru azylové a migrační politiky, v červenci 2018 označil státní zaměstnankyni Mgr. I. Š. v její nepřítomnosti před kolegyní Ing. P. N. výrazem ‛píča Š.‛, dne 17. 10. 2018 verbálně vulgárně napadl státní zaměstnankyni Bc. J. M. ve společné kanceláři výrazem ‛kunda‛, a při jednání s Bc. J. S. a Mgr. J. L. dne 18. 10. 2018 označil kolegy na pracovišti výrazem ‛zmrdi‛, tedy zaviněně (ve formě nepřímého úmyslu) porušil služební kázeň ve smyslu § 87 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, neboť řádně neplnil a porušil povinnosti vyplývající mu z § 77 odst. 1 písm. n) a t) tohoto zákona ve spojení s čl. 5 odst. 2 a 3 a čl. 6 odst. 1 a 2 služebního předpisu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 13/2015 ze dne 14. 12. 2015, kterým se stanoví pravidla etiky státních zaměstnanců. Tím spáchal kárné provinění státního zaměstnance podle § 88 odst. 1 zákona o státní službě. Výrok II. zní tak, že žalobce je dále vinen tím, že se na pracovišti na adrese Kodaňská 1441, Praha 10 v dále uvedených dnech opakovaně zdržoval v nočních hodinách a v uvedených dnech o víkendech, přičemž tato přítomnost na pracovišti v nočních hodinách či o víkendech nebyla ze strany představených nařízena ani povolena a ze strany státního zaměstnance jeho představeným ani oznámena, tedy zaviněně (ve formě nepřímého úmyslu) porušil služební kázeň ve smyslu § 87 zákona o státní službě, neboť porušil povinnost vyplývající mu z § 77 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě a tím spáchal kárné provinění státního zaměstnance podle § 88 odst. 1 zákona o státní službě. [2] Ve zbytku žalovaný potvrdil rozhodnutí kárné komise I. stupně, která výrokem III, rozhodla, že žalobce je vinen tím, že dne 9. 7. 2019 nenastoupil do služby na služební místo ID 30310211 a v době od 9. 7. 2019 do 1. 8. 2019 nebyl přítomen na pracovišti oddělení pobytu cizinců Praha v odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra, přičemž v tomto období nevykonával službu, a tedy neplnil služební úkoly, které se k danému služebnímu místu vztahují, aniž by služební orgán či představeného vyrozuměl o vzniku závažné překážky, která by mu v tom bránila a tuto doložil, tedy zaviněně (ve formě nepřímého úmyslu) porušil služební kázeň ve smyslu § 87 zákona o státní službě, neboť porušil povinnost vyplývající mu z § 77 odst. 1 písm. c), d), f), a o) zákona o státní službě, dále § 99 odst. 1 zákona o státní službě a rovněž § 81 odst. 3 zákoníku práce a čl. 8 odst. 1 písm. d) nařízení Ministerstva vnitra č. 48/2012, kterým se vydává pracovní řád. Tím spáchal kárné provinění státního zaměstnance podle § 88 odst. 1 zákona o státní službě. Výrokem IV. kárná komise I. stupně za kárná provinění vymezená ve výrocích I., II. a III. podle § 89 odst. 1, 2 písm. d), odst. 3 a odst. 4 zákona o státní službě žalobci uložila kárné opatření propuštění ze služebního poměru, a to dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Výrokem V. a VI. kárná komise I. stupně zastavila řízení o kárném provinění pro dva další skutky žalobce. [3] Žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobu, v níž uvedl, že z rozhodnutí správních orgánů není zcela jasné, z jakého důvodu mu byl ukončen služební poměr. Lze usuzovat, že z důvodu nepřítomnosti na pracovišti ve dnech od 9. 7. 2019 do 19. 12. 2019, kterou však žalobce řádně, opakovaně a s předstihem vedoucím pracovníkům oznámil a zdůvodnil. Žalovaný ve svých rozhodnutích neakceptuje námitky žalobce, že se jedná o překážku na straně zaměstnavatele, že nevytvořil příznivé pracovní prostředí a žalobce má obavy o svůj život a zdraví ve smyslu § 106 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Ohledně odůvodněného nedostavení se stěžovatele k pracovnímu lékaři nebylo vydáno řádné rozhodnutí, ale pouze vyrozumění. O údajné neomluvené absenci není dodnes řádně rozhodnuto a přitom již byl na tomto základě ukončen jeho služební poměr. Žalobce namítl porušení nařízení vlády č. 145/2015 Sb., o opatřeních souvisejících s oznamováním podezření ze spáchání protiprávního jednání ve služebním úřadu. Upozornil, že mu žalovaný ani v průběhu služebního poměru v období od 9. 7. 2019 do 19. 12. 2019 nezasílal plat, a to bez řádného rozhodnutí služebního orgánu. Rozhodnutí žalovaného je podle žalobce ovlivněno snahou o jeho finanční, profesní a zdravotní likvidaci jakožto svědka protiprávního jednání v rámci organizace žalovaného. Doposud nebylo služebním orgánem žalovaného řádně rozhodnuto ohledně nároků stěžovatele ve výši cca 280.000 Kč v souvislosti s vysláním žalobce jako národního experta v roce 2016, přičemž Obvodní soud pro Prahu 7 tuto věc vrátil žalovanému k řádnému rozhodnutí. [4] Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu zamítl. Konstatoval, že zahájení kárného řízení o všech skutcích bylo oprávněné, neboť mělo dostatečnou oporu podkladech. Z ničeho nevyplývá, že by tyto podklady byly shromážděny tendenčně, šikanózně či s úmyslem žalobce poškodit, či že by vůči žalobci bylo postupováno v rozporu s § 1 nařízení vlády č. 145/2015 Sb. Podklady rovněž dostatečně dokládají, že se všechny skutky staly a že je spáchal žalobce. Otázka, zda byl žalobce v roce 2016 nesprávně odměněn za vyslání do Itálie, nesouvisí s předmětem kárného řízení a se skutky, které byly žalobci kladeny na vinu. Pokud kárná komise nevyčkala na vyřešení této sporné otázky mezi žalobcem a služebním orgánem, nepředstavuje to vadu kárného řízení. [5] Stěžejní skutečnost, že nenastoupil na nové služební místo, žalobce nepopírá, nicméně namítl, že k tomu v kárném řízení nabídl obhajobu v podobě důvodů, pro které nemohl vykonávat práci na novém služebním místě. Městský soud neshledal, že by obecné stanovení místa služby „v Praze“ mělo zásadně bránit žalobci v nástupu na služební místo po převedení. Městský soud neshledal, že by podmínky na novém služebním zařazení bezprostředně a závažným způsobem ohrožovaly život nebo zdraví žalobce. Nevhodnost místa pro žalobce ze zdravotních důvodů a vzhledem k jeho dosavadním pracovním zkušenostem žalobce v kárném řízení neuplatnil vůbec. V rámci soudního řízení pak žalobce tyto skutečnosti uplatnil opožděně, a městský soud k nim proto nemohl přihlížet. [6] Ve vztahu k vulgaritám, jimiž žalobce označoval kolegyně a kolegy, městský soud shledal, že důkazní prostředky prokazují, že jednotlivé dílčí skutky se staly tak, jak jsou kladeny výrokem I. napadeného rozhodnutí žalobci za vinu. V hodnocení tohoto jednání žalobce se městský soud ztotožnil s kárnými komisemi obou stupňů. Setrvávání žalobce na pracovišti o víkendech a v nočních hodinách městský soud vyhodnotil jako jednání v rozporu s § 102 zákona o státní službě. [7] Městský soud uzavřel, že prokázané vulgarity žalobce na pracovišti a bezdůvodné setrvávání žalobce na pracovišti mimo pracovní dobu není jednáním v rozporu se služební kázní, které by dosahovalo intenzity pro propuštění ze služebního poměru. Pokud však žalobce ani 3 pracovní týdny po převedení na nové služební místo nenastoupil, ač k tomu byl vyzván služebním orgánem, jen stěží lze jeho jednání hodnotit jinak, než jako jednání způsobující zvlášť závažný následek – absolutní neplnění služebních povinností. Propuštění ze služebního poměru tak bylo adekvátní sankcí za nejzávažnější kárné provinění žalobce, tím spíše když byl sankcionován za další 2 skutky kárného provinění. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [8] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Označil za nesrozumitelný bod 117 napadeného rozsudku, neboť není jasné, jaké období, v němž služební orgán žalobci nevyplatil plat, městský soud mínil. Zda se jednalo o období od 9. 12. 2019 do 23. 12. 2019 nebo o období od 9. 7. 2019 do 23. 12. 2019. Městský soud se nevypořádal s tím, že stěžovatel byl potrestán