4 Afs 356/2020 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 356/2020- 60 - text  4 Afs 356/2020-70 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní žalobkyně: KOVOŠROT  MORAVIA CZ a.s., se sídlem Dobročovice 22, Úvaly, zast. JUDr. Ivem Hamou, advokátem, se sídlem nám. Minoritů 13, Krnov, proti žalovanému: Finanční úřad pro Středočeský kraj, se sídlem Na Pankráci 1685/17, Praha, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2020, č. j. 55 Af 13/202084, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2020, č. j. 55 Af 13/202084, se v rozsahu II. a III. výroku zrušuje a v uvedeném rozsahu se věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Ve zbylé části se kasační stížnost zamítá. Odůvodnění: I. [1] Žalobkyně se žalobou u Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Tvrzený nezákonný zásah podle žalobkyně spočíval v nezákonném pokračování daňové kontroly daně z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2015 (dále také jen „daňová kontrola“) a v doměřovacím řízení po uplynutí prekluzivní lhůty podle § 148 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“). Žalobkyně žádala, aby krajský soud určil, že pokračování v daňové kontrole a v doměřovacím řízení je nezákonným zásahem, dále aby žalovanému uložil povinnost ukončit tuto daňovou kontrolu a doměřovací řízení a zároveň aby žalovanému zakázal provádět jakékoli další úkony ve vztahu k tomuto období a uvedené dani. [2] Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby bylo určeno, že doměřovací řízení na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2015 je nezákonné, a aby byla žalovanému uložena povinnost ukončit toto doměřovací řízení, odmítl (výrok I.). Ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (III. výrok). [3] V části týkající se doměřovacího řízení krajský soud shledal žalobu nepřípustnou podle § 85 s. ř. s. Dovodil, že doměřovací řízení, na rozdíl od daňové kontroly, může do práv daňového subjektu zasáhnout až v návaznosti na výstup z něj v podobě rozhodnutí žalovaného o doměření daně z přidané hodnoty. [4] Následně krajský soud zrekapituloval judikaturou Nejvyššího správního soudu dovozené podmínky, za nichž lze žalobu před nezákonným zásahem považovat za důvodnou. V návaznosti na to se pak vyjádřil k současnému uplatnění požadavku na určení, že byl tvrzený zásah (daňová kontrola prováděná po uplynutí prekluzivní lhůty ke stanovení daně) nezákonný a k uložení povinnosti zdržet se tohoto trvajícího zásahu. Krajský soud k tomu uvedl, že domáhat se současné ochrany prostřednictvím deklaratorního petitu (na určení) a petitu na plnění není s ohledem na jejich účel možné. Jelikož v daném případě daňová kontrola stále probíhá (v době rozhodování krajského soudu) a zásah tudíž trvá, krajský soud dospěl k závěru, že žalobní petit na určení není v projednávané věci opodstatněný a na místě je pouze petit na plnění. [5] Právě ve vztahu k požadavku na plnění (tj. nepokračování v provádění daňové kontroly po uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně z přidané hodnoty za březen 2015) se krajský soud následně zabýval jednotlivými žalobními námitkami a tím, jaký vliv měly žalobkyní tvrzené skutečnosti na běh prekluzivní lhůty pro stanovení uvedené daně. [6] Žalobkyně namítala nesprávné (nezákonné) zahájení daňové kontroly z důvodu vad protokolu o zahájení daňové kontroly ze dne 13. 10. 2015 (dále jen „protokol o zahájení daňové kontroly“) jednak proto, že neobsahoval formální náležitosti, a také proto, že osoby, které se dostavily do provozovny žalobkyně, nebyly k provedení daňové kontroly pověřeny, ani se neprokázaly služebními průkazy. Těmto tvrzením krajský soud nepřisvědčil. Uvedl, že podle daňového řádu, ve znění jeho novelizace provedené zákonem č. 458/2011 Sb., není povinností žalovaného vyhotovit do spisu záznam o oprávněné úřední osobě v dané věci. Žalobkyně však má právo dotázat se podle § 12 odst. 4 daňového řádu na to, která konkrétní úřední osoba je oprávněná v konkrétním případě. Pokud by tak žalobkyně učinila, žalovaný by jí sdělil jméno i její služební či obdobné označení, jakož i informaci, ve kterém organizačním útvaru je zařazena. K námitce nepředložení služebních průkazů ze strany úředních osob v okamžiku zahájení daňové kontroly dále krajský soud dodal, že z protokolu o zahájení daňové kontroly předložení služebních průkazů skutečně neplyne, žalobkyně však zřejmě jejich předložení nevyžadovala, naopak s uvedenými osobami jednala, vyhověla jejich výzvám a předložila i požadované listiny. Případné nepředložení služebních průkazů tak není vadou, pro kterou nelze považovat daňovou kontrolu za zahájenou. Namítané formální nedostatky protokolu o zahájení daňové kontroly krajský soud také neshledal. Odkázal zde na § 60 odst. 3 daňového řádu a uzavřel, že v něm uvedené náležitosti protokol o zahájení daňové kontroly obsahuje. [7] Krajský soud s ohledem na to dospěl k závěru, že daňová kontrola byla u žalobkyně zahájena dne 13. 10. 2015, a to u ústního jednání, při kterém žalovaný vymezil její rozsah a předmět. Neztotožnil se tudíž ani s žalobním tvrzením, podle nějž byla daňová kontrola materiálně zahájena již dříve, jak také žalobkyně namítala. Krajský soud upozornil na to, že úkony, které žalovaný činil před tímto ústním jednáním a jež se týkaly i žalobkyně, byly součástí jeho vyhledávací činnosti a týkaly se daňové kontroly jiného daňového subjektu než žalobkyně, konkrétně společnosti CPD  Services, s.r.o. (dále jen „CPD“). Ta byla vedle dalších společností součástí obchodního řetězce, ve kterém figurovala i žalobkyně. V daném případě nedošlo prováděním této vyhledávací činnosti podle § 78 daňového řádu k obcházení institutu daňové kontroly. [8] Zahájení daňové kontroly při ústním jednání dne 13. 10. 2015 podle krajského soudu přerušilo běh prekluzivní lhůty pro stanovení daně, a to i přesto, že žalovaný žalobkyni nevyzval k podání dodatečného daňového tvrzení podle § 145 odst. 2 daňového řádu, jak žalobkyně také namítala. Krajský soud měl za to, že i kdyby chybějící výzva k podání dodatečného daňového tvrzení představovala nezákonný postup žalovaného, jednalo by se přesto o vadu, která by neměla vztah k výši doměřené daně. S ohledem na vymezení zásahu v žalobě se proto krajský soud uvedené námitce blíže nevěnoval. Podstatné podle krajského soudu bylo, že zahájení daňové kontroly přerušilo běh lhůty pro stanovení daně. [9] V dalším se krajský soud věnoval žalobním námitkám, jež souvisely s mezinárodními dožádáními, která žalovaný v daném daňovém řízení prováděl, a jejich vlivem na běh prekluzivní lhůty pro stanovení daně. Žalobkyně totiž měla za to, že žádné z těchto mezinárodních dožádání neměl žalovaný učinit, tudíž žádné z nich nemělo ovlivnit běh prekluzivní lhůty. Podle žalobkyně totiž tato dožádání nesplňují podmínku zákonnosti a účelnosti. S ohledem na skutečnost, že společnost TROFANY COMPANY s. r. o. v likvidaci (dále jen „TROFANY“) jako jedna ze společností vystupujících v obchodním řetězci dodávek měděných katod a měděných drátů (vedle žalobkyně a CPD, ale i dalších) nezaplatila daň z přidané hodnoty jen proto, že její jednatel v dubnu 2015 zemřel, nemohl žalovaný dospět k závěru, že v daném případě šlo o podvod na dani z přidané hodnoty, kterého se měla účastnit i žalobkyně. S takovou argumentací však krajský soud nesouhlasil. Uvedl, že smrt společníka a jednatele společnosti TROFANY ještě neznamená, že nedošlo k podvodu na dani z přidané hodnoty. Žalovaný tudíž prověřoval všechna plnění a všechny skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně z přidané hodnoty u žalobkyně za zdaňovací období březen 2015 a mohl zjišťovat okolnosti obchodních transakcí i v případě, kdy předložené doklady formálně prokazovaly nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. Krajský soud proto shrnul, že v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v probíhající daňové kontrole mohl jako jediné posoudit, zda prováděná mezinárodní dožádání nepředstavují úkony zjevně neúčelné či nadbytečné a zda nevybočují ze zákonného účelu daňového řízení. Podrobného posouzení obsahu zjištění, která z mezinárodních dožádání vyplynou, se totiž žalobkyni může dostat posléze v případném řízení o žalobě proti rozhodnutí daňových orgánů; právě v něm budou hodnoceny zjištěné skutečnosti a důkazní situace. [10] K samotným mezinárodním dožádáním, jež žalovaný v dané věci prováděl, krajský soud předeslal, že v posuzovaném obchodním řetězci vystupovaly subjekty z jiných členských států, využití mezinárodní spolupráce při prověřování okolností obchodních případů v takovém řetězci s intrakomunitárními plněními se tudíž jevilo vhodným. Prošetřování podvodu na dani z přidané hodnoty již