4 As 154/2022 — Nejvyšší správní soud

4 As 154/2022- 115 - text 4 As 154/2022-118 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: V. E., zast. Mgr. Žanetou Vítů, advokátkou, se sídlem nám. T. G. Masaryka 46/1, Břeclav, proti žalované: Vězeňská služba ČR, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2022, č. j. 3 A 50/2022-62, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Soudem ustanovené zástupkyni žalobce, Mgr. Žanetě Vítů, advokátce, se sídlem T. G. Masaryka 46/1, Břeclav, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši celkem 8.228 Kč. Tato částka bude zástupkyni žalobce vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Mgr. D. D. se u Městského soudu v Praze žalobou ze dne 8. 2. 2022 domáhal ochrany před nezákonným zásahem, který spatřuje v tom, že žalovaná strhává vězňům vykonávajícím trest odnětí svobody ve věznici v Břeclavi doručené finanční prostředky (důchod) v plné výši, v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1351/16. [2] Dne 16. 3. 2022 Městskému soudu v Praze bylo doručeno podání žalobce V. E., dále R. V., nar. dne X, a V. P., nar. dne X (všichni ve výkonu trestu odnětí ve Věznici Břeclav), ze dne 14. 3. 2022, kterým se připojili k žalobě původně samostatně podané Mgr. D. D. a sdělili, že v řízení před soudem je bude zastupovat Mgr. D. D. [3] Žalobce v žalobě uvedl, že je důchodce ve 3. stupni invalidity, jeho jediným majetkem je příjem z invalidního důchodu. Z výpisu z účtu vězně za leden 2022 ze dne 14. 2. 2022 se žalobce dozvěděl, že mu byl žalovanou odebrán jeho příjem – invalidní důchod na exekuce, což považuje za postup rozporný se shora zmiňovaným nálezem. Nemůže si proto nakupovat ve vězeňské kantýně, nemá na léky, na telefon, hygienu a nemůže splácet dluhy, které se zavázal hradit. Žalobu doplnil podáními ze dne 26. 3. 2022, 29. 3. 2022 a 8. 4. 2022. [4] Žalovaná v písemném vyjádření uvedla, že ve věci žalobce vyplácí věznice finanční prostředky oprávněným podle tří pravomocných exekučních příkazů (exekuční příkaz ze dne 10. 6. 2016, č. j. 133EX 2001/15-42 k uspokojení pohledávky oprávněné I. T.; ze dne 10. 5. 2016, č. j. 133EX 1209/14-66 k uspokojení pohledávky oprávněného Město Znojmo a ze dne 10. 5. 2016, č. j. 133EX 1009/15-45 k uspokojení pohledávky oprávněného Město Znojmo) vydaných soudním exekutorem Mgr. Vojtěchem Jarošem, exekutorský úřad Znojmo, o nařízení exekuce přikázáním peněžité pohledávky povinného, představující finanční prostředky na účtu povinného vedeného věznicí. V jejich důsledku jsou strhávány žalobci došlé finanční prostředky (důchod) po úhradě pohledávek za výkon trestu odnětí svobody (1.500 Kč měsíčně). Žalovaná je poddlužníkem povinného a v případě, kdy by se neřídila pravomocným exekučním příkazem, vystavila by se riziku podání poddlužnické žaloby ze strany oprávněných. [5] Městský soud usnesením ze dne 1. 4. 2022, č. j. 3 A 17/2022-71, vyloučil věc žalobce k samostatnému projednání věci. V záhlaví uvedeným usnesením pak městský soud žalobu odmítl, jelikož v dané věci neshledal zásah do veřejných subjektivních práv žalobce. Konstatoval, že v případě žalobce se jedná o vymáhání v rámci civilní exekuce jeho majetku pro nesplnění platební povinnosti, ve které žalovaná i Věznice Břeclav jednají výlučně v soukromoprávní věci žalobce. Nejedná se o subordinační (mocenský) vztah, který je typický pro veřejnoprávní vztahy, nýbrž mezi žalobcem jako dlužníkem a oprávněnými, jejichž jménem jednal soudní exekutor, existuje soukromoprávní (civilní a nikoli správní) vztah. Zároveň soud uvedl, že pokud by Věznice Břeclav, která je účastna exekuce jako dlužník povinného (poddlužník), neprovedla exekuční příkazy, vystavila by se riziku podání poddlužnické žaloby ze strany oprávněných. [6] Na závěr soud uvedl, že soukromoprávní věci týkající se výkonu rozhodnutí jsou vyloučeny z pravomoci soudů rozhodujících ve správním soudnictví v rámci veřejné správy, přičemž právě výkon rozhodnutí představuje soukromoprávní prvek sporu. Zároveň odkázal na usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů ze dne 12. 2. 2019, č. j. Konf 1/2018-6, a poučil žalobce o možnosti podat civilní žalobu k místně příslušnému okresnímu (obvodnímu) soudu. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované [7] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost. [8] Stěžovatel (v zastoupení obecným zmocněncem Mgr. D. D.) v kasační stížnosti navrhuje společné projednání kasačních stížností proti meritorně totožným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 3 A 49/2022, 3 A 50/2022 a 3 A 51/2022. Městský soud dospěl svévolně v rozporu s důkazy k nesprávnému závěru, že se jedná o soukromoprávní spor mezi stěžovatelem a soudním exekutorem, jelikož tím, kdo zavedl od 1. 1. 2022 zásah odporující nálezu IV. ÚS 1351/16, byla žalovaná, nikoliv exekutor. Žalovaná zabírá vězňům, kteří mají exekuce, všechny příjmy, je těmto dotčeným vězňům odepřen kontakt s advokáty, úřady, věřiteli, soudy, mezinárodními organizacemi pro ochranu práv vězňů, rodinou, přičemž ani nemají nárok na hygienický balíček a sociální příspěvek 100 Kč za měsíc. [9] Dne 18. 5. 2022 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno další podání ze dne 15. 5. 2022, ve kterém stěžovatel požádal o ustanovení advokáta Mgr. Luďka Straky. Stěžovatel dále namítal, že v napadeném usnesení chybí poučení o tom, na základě jakého konkrétního zákonného oprávnění by se měli vězni domáhat zastavení, přerušení či jiných změn u plateb exekučních splátek, když dané exekuce byly schváleny soudy. Nesouhlasí s tvrzením žalované, že nerozlišuje mezi příjmy vězňů, přitom však výživné z pracovní odměny sráží automaticky, zatímco z důchodu je výživné sráženo až na základě žádosti vězně a zároveň důchod jako jediný příjem vězni nepodepisují. Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) nemůže označit platbu důchodu popisem „pro zdravotní účely“, jelikož k tomu nemá zákonem stanovenou působnost, přičemž např. manželky vězňů takovou možnost mají a mohou na účet vězně zasílat peníze, kdy do zprávy pro příjemce uvedou např. „na léky“. ČSSZ vězňům v rámci exekucí důchody nezabavuje celé, jak tomu činí žalovaná. Na závěr stěžovatel uvádí, že podává návrh na vydání předběžného opatření k pozastavení zásahu žalované. [10] V dalším podání ze dne 8. 5. 2022 stěžovatel uvedl, že „napadené usnesení je zcela nepřezkoumatelné a stížnost je důvodná, jestliže městský soud v napadeném usnesení uvedl, že nařízení generálního ředitele vězeňské služby č. 39 ze dne 31. 12. 2021, č. j. VS-204637-25/ČJ-2021-8000PS-IAŘ, kterým se od 1. 1. 2022 změnil postup napadený žalobou, způsobili exekutoři, aniž by k tomu uvedl další skutečnosti. Zároveň uvádí, že by odůvodnění rozsudku mohlo být opřeno o další důkazy, konkrétně o sdělení generálního ředitelství vězeňské služby, které by si Nejvyšší správní soud vyžádal k otázkám dopadu změny výše uvedeného nařízení do sféry vězňů.“ Dalším podáním ze dne 18. 5. 2022 stěžovatel navrhl dle čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR podat Ústavnímu soudu návrh na zrušení obecně závazné právní normy nebo její části pro rozpor s ústavním pořádkem, tedy normy, která dala prostor ke zneužití předpisu žalovanou od 1. 1. 2022. V podání ze dne 5. 9. 2022 stěžovatel označil kasační stížností napadené usnesení za rozporné s bodem 35 nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1351/16. Podáním ze dne 9. 9. 2022 stěžovatel poukázal na usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 31. 8. 2022, č. j. 19 EXE 821/2019 – 56, které podle jeho názoru dokládá mylnost tvrzení městského soudu, že se lze domoci ochrany práv v občanském soudním řízení. V podání ze dne 19. 9. 2022 stěžovatel poukázal na usnesení Městského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2022, č. j. 105 EXE 45/2022 – 85, v němž se podle stěžovatele neztotožňuje se závěry správních soudů o občanském soudním řízení. V podání ze dne 26. 9. 2022 stěžovatel za účelové označil tvrzení soudů v občanském soudním řízení a exekutorů (odmítajících stejně jako správní soudy zastavit exekuce), že vězni si mají zařídit chráněný účet, jelikož vězeň nebude propuštěn do banky, aby si mohl chráněný účet zřídit. [11] V doplnění kasační stížnosti podaném prostřednictvím ustanovené zástupkyně stěžovatel opětovně poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1351/16. Je třeba zabývat se tím, zda postup žalované, která z účtu stěžovatele strhávala peněžní prostředky nad hranici jedné poloviny stanovené § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odn