5 As 234/2020 — Nejvyšší správní soud

5 As 234/2020- 35 - text  5 As 234/2020 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Letiště Praha, a. s., se sídlem K Letišti 1019/6, Praha, zast. JUDr. Janem Mikulášem, Ph.D., advokátem se sídlem Opletalova 39, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, za účasti osoby zúčastněné na řízení: PRAGOSOUND s.r.o., se sídlem Radčina 523/16, Praha 6, zast. Mgr. Ing. Václavem Staňkovským, LL.M., advokátem se sídlem Slezská 1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 7. 2020, č. j. 45 A 140/2017 – 64, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á. III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2017, č. j. 102287/2017/KUSK, ve věci umístění stavby osoby zúčastněné na řízení. Rozhodnutím žalovaného bylo odvolání stěžovatele zamítnuto jako nepřípustné. [2] Na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení bylo u Městského úřadu Hostivice vedeno územní řízení o umístění stavby „Novostavba – provozní areál firmy PRAGOSOUND - parc. č. 86/37 kat. území Kněžívka“. Stavba byla navrhována jako výstavba skladové haly s administrativní částí sloužící jako sídlo firmy, součástí stavby jsou vnitroareálové komunikace, zpevněné plochy, úprava stávajícího vjezdu. V dané lokalitě není přípustné dle platné územní plánovací dokumentace bydlení či individuální rekreace. [3] Stavební úřad dne 13. 4. 2017 vydal rozhodnutí o umístění výše uvedené stavby; jako druh a účel umisťované stavby je v rozhodnutí uvedeno, že jde o výstavbu provozního areálu osoby zúčastněné na řízení se skladovou halou a administrativní částí sloužící jako sídlo firmy. [4] Dne 3. 5. 2017 stěžovatel zaslal stavebnímu úřadu podání nazvané „žádost o přiznání postavení účastníka řízení a odvolání proti rozhodnutí ze dne 13. 4. 2017“; v něm namítal, že měl být v územním řízení označen jako účastník podle § 85 odst. 2 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), tedy jako osoba, jejíž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno. Uvedl k tomu, že je provozovatelem Letiště Václava Havla Praha a zároveň je zcela ovládán společností Český Aeroholding, a. s., která vlastní veškeré nemovité věci v areálu letiště, a rozvedl další argumenty, které měly svědčit jeho účastenství v územním řízení. [5] Odvolání stěžovatele žalovaný zamítl jako nepřípustné, neboť dospěl k závěru, že stěžovatel není účastníkem řízení. Dle žalovaného stěžovatel nesplnil základní formální předpoklady účastenství dle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona; nebyl totiž vlastníkem ani neměl věcná práva k sousedním pozemkům nebo stavbám na nich; je pouze provozovatelem letiště, jeho jediným akcionářem je společnost Český Aeroholding, a.s., která je vlastníkem nemovitostí v areálu letiště. Skutečnost, že Český Aeroholding, a.s., je jediným akcionářem stěžovatele, který stěžovatele zastupoval na základě plné moci, byla dle žalovaného zcela irelevantní pro naplnění prvního z předpokladů účastenství podle stavebního zákona. Tvrzení, že byl stěžovatel jakožto provozovatel letiště dotčen na svých právech ke stavbám a pozemkům v areálu letiště označil žalovaný za zcela irelevantní z hlediska § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona; účastenství nelze dovodit ani z § 85 odst. 3 stavebního zákona, který výslovně vylučuje z účastenství na územním řízení nájemce bytů, nebytových prostor nebo pozemků. Pokud tedy nebyla splněna první podmínka účastenství (existence vlastnického či jiného věcného práva), je vyloučeno, aby došlo k naplnění druhé z podmínek, tj. přímému dotčení těchto práv územním rozhodnutím. Žalovaný dále s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2007, č. j. 2 As 10/2007 - 83, připomněl, že účastník řízení není v územním řízení oprávněn hájit jiné než své vlastní zájmy. K námitce, že stěžovatel má povinnost zajistit na své náklady protihluková opatření, žalovaný uvedl, že tato povinnost se týká pouze určitých typů staveb (bytové domy, rodinné domy, stavby pro předškolní a školní výchovu, stavby pro zdravotní a sociální účely apod.), nikoli provozního areálu jako v tomto případě. [6] V žalobě stěžovatel setrval na své argumentaci, že s ním mělo být v územním řízení jednáno jakožto s účastníkem řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. Zopakoval, že je provozovatelem letiště, zároveň je zcela vlastněn společností Český Aeroholding, a.s., která vlastní veškeré nemovité věci v areálu letiště. Namítá, že jeho vyjádření bylo správním orgánem nesprávně posouzeno, neboť v něm uvedl skutečnosti, které měly být posouzeny jako skutečnosti, které zakládají jeho postavení účastníka řízení. Odkázal na § 28 správního řádu a zdůraznil, že správní orgán má vycházet především z materiálního pojetí účastenství, nikoli formálního. Dle stěžovatele stavební úřad jej měl na základě jeho vyjádření z 26. 1. 2017 považovat za účastníka řízení. Bylo zde totiž jasně uvedeno, že územním rozhodnutím z 8. 1. 2004 bylo vyhlášeno ochranné hlukové pásmo a stěžovatel je dotčen jako provozovatel letiště na svých právech ke stavbám a pozemkům v areálu letiště umístěním stavby, neboť tato stavba byla umístěna v ochranném hlukovém pásmu. Je tak dotčeno jeho právo k provozování letiště a jejím prostřednictvím i vlastnická práva k nemovitostem vlastněným mateřskou společností stěžovatele; zde odkazuje na § 31 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů s tím, že jako provozovatel letiště má povinnost na svůj náklad provést a zajistit protihluková opatření, aby byly aspoň uvnitř staveb splněny hygienické limity hluku. Ze zákona je mu tak dána povinnost, aby něco konal (zajistil protihluková opatření). Umisťovanou stavbou jsou dotčena jeho práva, neboť se umisťuje v ochranném hlukovém pásmu. Dále připomíná, že ve svém vyjádření z 26. 1. 2017 zmiňoval, že dojde ke zhoršení dopravní obslužnosti letiště. [7] V žalobě dále stěžovatel zdůraznil, že provozování letiště je specifikum a jakožto jeho provozovatel by měl být účastníkem řízení, neboť je nositelem tohoto specifika a je dotčen na svých právech provozovat letiště. Ustanovení § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona naplňuje tím, že jeho vlastníkem je společnost Český Aeroholding, a.s., který sdružuje společnosti působící v oblastech souvisejících s provozováním mezinárodního letiště. Jediným akcionářem Českého Aeroholdingu, a. s., je stát zastoupený Ministerstvem financí. Stěžovatel se zabývá zejména provozováním veřejného mezinárodního letiště a je osobou ovládanou společností Český Aeroholding, a.s., která se zabývá zejména pronájmem nemovitostí. Zmíněné propojení však žalovaný ve svém rozhodnutí nezohlednil. Výsledkem argumentace žalovaného je situace, kdy společnost Český Aeroholding, a.s., by nemohla hájit svá práva k nemovitým věcem, protože není provozovatelkou letiště, a stěžovateli je upíráno hájit svá práva jako provozovatel, neboť není vlastníkem pozemků. Dle stěžovatele byl žalovaný povinen jednat s ním jako s účastníkem řízení, a pokud měl pochyby o jeho účastenství, mělo být podle § 28 odst. 1 správního řádu rozhodnuto, že účastníkem není, což se nestalo. Řízení je tak navíc zatíženo vadou, která znemožnila stěžovateli účinně se bránit proti argumentům ohledně nepřiznání postavení účastníka řízení; žalovaný tak zamítl jeho odvolání nezákonně. [8] Krajský soud neshledal žalobní námitky důvodné a žalobu zamítl. Soud předeslal, že stavební zákon disponuje v § 85 speciální úpravou účastníků tohoto řízení, tudíž aplikace obecné úpravy účastenství podle § 27 správního řádu není na místě (viz § 192 odst. 1 stavebního zákona a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2012, č. j. 29 A 21/2011 - 35). S odkazem na znění § 85 stavebního zákona účinného do 31. 12. 2017 krajský soud konstatoval, že ve věci není sporu, že stěžovatel nebyl a neměl být účastníkem řízení podle § 85 odst. 1 ani podle § 85 odst. 2 písm. a) a c) stavebního zákona. Neztotožnil se s námitkou, že stěžovateli svědčilo účastenství dle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona; odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž je přesvědčivě zdůvodněno, proč stěžovateli postavení účastníka územního řízení nesvědčilo; poukázal na to, že stěžovatel v žalobě primárně opakuje svoji argumentaci z odvolání. Krajský soud zdůraznil, že stěžovatel především nebyl přímo osobou, která měla vlastnic