5 As 239/2021 — Nejvyšší správní soud

5 As 239/2021- 27 - text  5 As 239/2021 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: V. L., zast. JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem Semtín 81, Pardubice, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Pardubicích, se sídlem Čechovo nábřeží 1791, Pardubice, za účasti: I) J. M., II) Ing. R. M., III) obec Zaječice, se sídlem Zaječice 4, všichni tři zast. JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem Dražkovice 181, Pardubice, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. 7. 2021, č. j. 52 A 82/2020 - 60, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2020, č. j. ZKI PA-O-19/00460/2018/31. Tímto rozhodnutím žalovaný zrušil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, katastrálního pracoviště Chrudim (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 7. 3. 2018, č. j. OR-574/2016-603-51, o námitkách stěžovatele proti obnovenému katastrálnímu operátu, a to v části týkající se evidence věcného břemene chůze a jízdy, zřízeného podle smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 2. 9. 2010, a v této části žalovaný řízení o námitkách proti obsahu obnoveného katastrálního operátu zastavil, neboť věcné břemeno již bylo z katastru nemovitostí vymazáno; ve zbytku rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně částečně vyhověl námitkám stěžovatele, a to tak, že v souboru popisných a geodetických informací týkajících se evidence věcného břemene bude provedena změna (v této části žalovaný rozhodnutí zrušil a řízení zastavil), zbylým námitkám směřujícím do geometrického a polohového určení pozemků ve vlastnictví stěžovatele parc. č. XA a XB v k. ú. Zaječice u Chrudimi a jejich výměry správní orgán I. stupně nevyhověl (v této části žalovaný rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil). [2] Oznámením ze dne 1. 4. 2015, č. j. OO-8/2015-603, byla v obci Zaječice, v katastrálním území Zaječice u Chrudimi, zahájena obnova katastrálního operátu přepracováním souboru geodetických informací podle § 40 odst. 1 písm. b) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, tj. převedením dosavadní katastrální mapy vedené jako mapové dílo na pevné podložce do elektronické podoby. [3] Před provedením a dokončením obnovy katastrálního operátu provedl správní orgán I. stupně opravu chyby v údajích katastru nemovitostí podle § 36 katastrálního zákona, která spočívala mj. v chybném zobrazení hranic pozemků v mapě katastru nemovitostí u stavební parcely č. XC a pozemkových parcel č. XA a XB, které jsou v podílovém spoluvlastnictví stěžovatele a jeho bývalé manželky (paní M. L.), a pozemkové parcely č. XD, která je ve vlastnictví obce Zaječice. Oprava chyby spočívala konkrétně v tom, že se hranice pozemků parc. č. XA a XB posunuly tak, že na východní straně tyto parcely již nesousedily s doposud přiléhajícími pozemky parc. č. XE, XF, XG, XH, XI a XJ, ale mezi těmito pozemky a pozemky v podílovém spoluvlastnictví stěžovatele a jeho manželky (parc. č. XA a XB) vznikla „proluka,“ která se stala součástí pozemku parc. č. XD ve vlastnictví obce Zaječice, přiléhajícího z jižní strany k pozemku parc. č. XA. Jelikož stěžovatel společně se svou (dnes již bývalou) manželkou zřídil na pozemcích parc. č. XA a XB v části těsně přiléhající k sousedním pozemkům parc. č. XE, XF, XG, XH a XI věcné břemeno chůze a jízdy ve prospěch „každého vlastníka či spoluvlastníka pozemků parc. č. 209/8, 209/9 a 209/10,“ provedl správní orgán I. stupně podle § 44 odst. 4 vyhlášky č. 357/2013, o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální vyhláška“), společně s opravou hranic pozemků také opravu geometrického a polohového určení rozsahu věcného břemene, neboť věcné břemeno bylo určeno vzdáleností od východní hranice povinných pozemků parc. č. XA a XB. Jinak řečeno, současně s posunem hranic pozemků došlo také k posunu věcného břemene chůze a jízdy zřízeného na pozemcích parc. č. XA a XB. Opravu chyby v údajích katastru nemovitostí oznámil správní orgán I. stupně stěžovateli oznámením ze dne 12. 6. 2015, č. j. OR-234/2015-603. Proti tomuto postupu (opravě chyby podle § 36 katastrálního zákona) stěžovatel nijak nebrojil, resp. nevyjádřil nesouhlas s provedenou opravou ve smyslu § 36 odst. 4 katastrálního zákona. Formální správní řízení, ve kterém by správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí ve věci opravy chyby, tak zahájeno nebylo. [4] Po dokončení obnovy katastrálního operátu a jeho vyložení k veřejnému nahlédnutí podal stěžovatel námitky proti obsahu obnoveného katastrálního operátu podle § 45 odst. 3 katastrálního zákona. Namítal zejm. to, že věcné břemeno chůze a jízdy, které zřídil společně se svou manželkou na svých pozemcích parc. č. XA a XB, bylo nesprávně přeneseno v důsledku změny zákresu hranic těchto pozemků. Rozsah tohoto věcného břemene totiž určili konkrétními souřadnicovými body, nikoli pouhou vzdáleností od hranic pozemků. Po provedené obnově katastrálního operátu tak bylo věcné břemeno vedeno v místech, kde nikdy být nemělo. [5] Správní orgán I. stupně rozhodoval o námitkách stěžovatele celkem třikrát, jeho rozhodnutí bylo totiž dvakrát zrušeno nadřízeným odvolacím správním orgánem (žalovaným). Odvolání stěžovatele proti třetímu rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 7. 3. 2018, č. j. OR-574/2016-603-51, žalovaný zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně rozhodnutím ze dne 4. 6. 2018, č. j. ZKI PA-O-19/00460/2018/6, potvrdil. [6] V důsledku rozhodnutí správních orgánů došlo k další opravě chyby v katastrálním operátu, která spočívala v nesprávné evidenci zmiňovaného věcného břemene – to totiž nebylo určeno pouhou vzdáleností od hranic sousedních pozemků, jak namítal stěžovatel, ale konkrétními souřadnicovými body. V důsledku napadeného správního rozhodnutí tak bylo věcné břemeno znovu „přemístěno“ do původních míst; tentokrát se však již nenacházelo na pozemcích ve vlastnictví stěžovatele a jeho manželky, ale v důsledku vzniklé „proluky“ bylo nově evidováno na pozemku ve vlastnictví obce Zaječice (parc. č. XD), jehož součástí se zmiňovaná „proluka“ stala. [7] Proti poslednímu rozhodnutí žalovaného (ze dne 4. 6. 2018, č. j. ZKI PA-O-19/00460/2018/6) podal stěžovatel žalobu, kterou krajský soud rozsudkem ze dne 22. 5. 2019, č. j. 52 A 97/2018 - 121, zamítl. Tento rozsudek krajského soudu ke kasační stížnosti stěžovatele Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 18. 9. 2020, č. j. 5 As 217/2019 - 62, zrušil, a to společně s rozhodnutím žalovaného. Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku dospěl k závěru, že správní orgány napadenými rozhodnutími prostřednictvím institutu opravy chyb v katastrálním operátu zasáhly do právních vztahů v území. Jejich rozhodnutími totiž došlo k „přesunu“ věcného břemene na jiný pozemek, čímž fakticky převzaly roli soudu v občanskoprávním řízení (k podrobnostem viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2020, č. j. 5 As 217/2019 - 62). [8] Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku uvedl, že přestože bylo dne 18. 7. 2018 katastrálním úřadem rozhodnuto o povolení vkladu, v důsledku kterého bylo věcné břemeno z katastru nemovitostí s účinky ke dni 27. 3. 2018 (tj. ještě před vydáním rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2018, č. j. ZKI PA-O-19/00460/2018/6) vymazáno, tuto skutečnost nemohl vzít žalovaný ve svém rozhodnutí ze dne 4. 6. 2018 v úvahu, neboť za rozhodující je nutno považovat den, kdy byl vklad vlastnického práva povolen (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 28 Cdo 990/2006). Nejvyšší správní soud však připomněl, že v dalším řízení bude žalovaný povinen tuto skutečnost zohlednit. [9] V dalším řízení tak žalovaný výmaz sporného věcného břemene z katastru nemovitostí zohlednil a uzavřel, že v této části je návrh stěžovatele (námitky proti obnovenému katastrálnímu operátu) zjevně bezpředmětný ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Dle (v pořadí již čtvrtého) rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2020, č. j. ZKI PA-O-19/00460/2018/31, tak nastala skutečnost, která odůvodňuje částečné zastavení řízení. V důsledku výmazu věcného břemene z katastru nemovitostí totiž správní orgány nemohou posuzovat správnost jeho evidence. Námitce směřujíc