5 As 367/2021 — Nejvyšší správní soud

5 As 367/2021- 39 - text  5 As 367/2021 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: P. Č., zastoupen Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem se sídlem Joštova 138/4, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2021, č. j. 15 A 59/2018 – 207, a proti usnesení téhož soudu ze dne 26. 10. 2021, č. j. 15 A 59/2018 – 206, takto: I. Kasační stížnost se v části, v níž směřuje proti výroku I. a II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2021, č. j. 15 A 59/2018 – 207, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2021, č. j. 15 A 59/2018 – 206, zamítá. II. Výrok III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2021, č. j. 15 A 59/2018  207, se ruší a věc se mu v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Odměna a náhrada hotových výdajů advokáta Mgr. Bc. Ivo Nejezchleba se určuje částkou 3400 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti (60) dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Žalobce se dne 17. 10. 2018 obrátil na Krajský soud v Českých Budějovicích s žalobou na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu. Věc byla následně postoupena Městskému soudu v Praze jakožto soudu místně příslušnému. Žalobce v průběhu řízení několikrát změnil žalobní petit a opakovaně doplňoval svou argumentaci, která se však vždy týkala téhož skutkového děje – brojil proti postupu příslušníků Policie ČR, který spočíval v jejich přítomnosti (respektive v původní variantě petitu „asistenci“) při tvrzeném vloupání pronajímatele do žalobcem užívaného bytu, resp. obydlí. Městský soud o dané žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 16. 5. 2019, č. j. 15 A 59/2018 – 118; výrokem I. uvedeného rozsudku žalobu odmítl v části, v níž se žalobce domáhal toho, aby soud zakázal Policii České republiky porušovat žalobcovo právo na ochranu před trestněprávním jednáním, neboť v daném rozsahu k jejímu projednání neměl pravomoc, výrokem II. žalobu ve zbylém rozsahu jako nedůvodnou zamítl a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku a rovněž proti usnesení ze dne 5. 6. 2019, č. j. 15 A 59/2018 – 125, kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení, a usnesení ze dne 12. 6. 2019, č. j. 15 A 59/2018 – 126, kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření, podal žalobce kasační stížnost, o níž Nejvyšší správní soud rozhodl rozsudkem ze dne 20. 11. 2020, č. j. 5 As 250/2019 – 64. [2] Uvedeným rozsudkem Nejvyšší správní soud zrušil výroky II. a III. napadeného rozsudku, jakož i usnesení ze dne 5. 6. 2019, č. j. 15 A 59/2018 – 125, ve věci náhrady nákladů řízení státu a v rozsahu, v němž kasační stížnost směřovala proti výroku I. napadeného rozsudku, jakož i usnesení ze dne 12. 6. 2019, č. j. 15 A 59/2018 – 126, ve věci soudního poplatku za návrh na předběžné opatření, zdejší soud kasační stížnost zamítl. Nejvyšší správní soud ve zmiňovaném rozsudku mimo jiné podrobně popsal průběh předcházejícího řízení před městským soudem, vývoj žalobní argumentace i postupné změny petitu, nepovažuje tedy za účelně dané skutečnosti znovu obsáhle rekapitulovat a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění zmiňovaného rozsudku. Na tomto místě pouze pro přehlednost shrne jeho klíčové závěry podstatné pro rozhodnutí o nyní posuzované kasační stížnosti. [3] Nejvyšší správní soud zdůraznil, že předmětem tohoto řízení je postup policistů, nikoliv soukromoprávní spor mezi žalobcem a provozovatelem ubytovny, a ztotožnil se se závěrem městského soudu, podle něhož správní soudy nemají pravomoc posuzovat postup orgánů činných v trestním řízení. Dospěl však k závěru, že městský soud vyšel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, přičemž neprovedl některé z navržených důkazů. Nejvyšší správní soud konstatoval, že ve věci nebylo sporu o tom, že se policisté nstržm. Bc. M. U., OEČ 330449, pprap. O. P., OEČ 327261, nstržm. D. T., OEČ 329443, a pprap. M. A., OEČ 326384, dostavili dne 15. 10. 2018 na ubytovnu na adrese N. 3 v Č. B., a to na základě podnětu správce ubytovny Ing. P. S. Konkrétní důvody výjezdu a následné přítomnosti policistů na místě a způsob, jakým se podíleli na výměně zámku, však byly sporné. Dle žalovaného se policisté na místo dostavili, aby předešli hrozícímu narušení veřejného pořádku, nikoliv aby prosazovali soukromá práva provozovatele ubytovny, přičemž na výměně zámku se nijak nepodíleli, pouze jí pasivně přihlíželi. Dle žalobce policisté naopak asistovali při „vloupání“ personálu ubytovny do obydlí žalobce tím, že proti němu byli připraveni zasáhnout, pokud by kladl odpor, a svou přítomností legitimizovali počínání personálu ubytovny. Nejvyšší správní soud připustil, že vyslechnutí svědci nstržm. U. a Ing. S. vypověděli, že policisté byli na místě přítomni, aby předešli hrozícímu narušení veřejného pořádku, jejich výroky však nekorespondovaly s dalšími skutečnostmi, které v řízení vyšly najevo; navíc vzhledem ke vztahu obou svědků k posuzované věci bylo zapotřebí ověřit věrohodnost jejich tvrzení srovnáním s dalšími důkazy. Nejvyšší správní soud dále upozornil na zcela nekritický postoj zasahujících policistů vůči postupu personálu ubytovny, zejména uvedl, že policisté bez dalšího přijali popis událostí podaný Ing. S., aniž by se zabývali tím, zda postupuje v souladu se zákonem, či nikoliv, a dodal, že přístup policistů svědčí ve prospěch skutkových tvrzení žalobce, podle něhož personál ubytovny využil policisty, aby se pokusil legitimizovat své počínání a odradit žalobce od ochrany jeho práv. Nejvyšší správní soud tedy uzavřel, že z provedených důkazů nebylo možné jednoznačně zjistit účel přítomnosti policistů při výměně zámku žalobcova obydlí a tedy ani vyloučit, že se na tomto postupu nepřímo podíleli; dodal, že městský soud nebyl vystaven důkazní nouzi a uvedl příkladmý výčet dalších důkazů, které by mohly lépe objasnit skutkový stav věci. S odkazem na svůj rozsudek ze dne 20. 3. 2013, č. j. 6 Aps 11/2012 – 32 (všechna zde zmiňovaná rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz), Nejvyšší správní soud zdůraznil, že nezákonná účast policistů na vyklízení nemovitosti nemusí spočívat přímo ve fyzickém provádění vyklízení, nýbrž i v zaštiťování jejího svépomocného provádění a odrazení uživatele nemovitosti od kladení odporu. [4] Po částečném zrušení prvního rozsudku městský soud v daném rozsahu pokračoval v řízení, jsa vázán závěry Nejvyššího správního soudu. Žalobce opětovně požádal o úplné osvobození od soudních poplatků (již v předcházejícím řízení před městským soudem byl osvobozen v rozsahu 90 %), městský soud však jeho žádost zamítl. Následně podal žalobce návrh na delegaci vhodnou; navrhl, aby Nejvyšší správní soud přikázal věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích; Nejvyšší správní soud však o návrhu nemohl rozhodnut, neboť žalobce nezaplatil soudní poplatek za tento návrh. Po vrácení spisu nařídil městský soud na den 26. 10. 2021 ve věci další ústní jednání, k němuž kromě účastníků řízení předvolal jako svědky rovněž tři výše jmenované, dříve nevyslechnuté policisty. Žalobce zaslal dne 11. 10. 2021 městskému soudu podání, v němž požadoval zrušení nařízeného jednání, neboť měl za to, že mu předvolání nebylo doručeno včas a neobsahovalo důvody jeho nařízení, a vyjádřil nesouhlas s provedením svědeckých výpovědí zasahujících policistů a Ing. S. Dne 21. 10. 2021 zaslal pprap. P. městskému soudu podání, jímž se omluvil z nařízeného jednání z důvodu své dočasné pracovní neschopnosti, kterou doložil kopií rozhodnutí praktického lékaře. Dne 25. 10. 2021 zaslal žalobce městskému soudu návrh na ustanovení zástupce. Městský soud provedl dne 26. 10. 2021 v nepřítomnosti žalobce zmiňované jednání, na němž provedl výslechy svědků T. a A. Usnesením ze dne 26. 10. 2021, č. j. 15 A 59/2018 – 206, městský soud zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce, neboť dospěl k závěru, že ustanovení zástupce nebylo v daném případě nezbytně zapotřebí k ochraně práv žalobce. [5] Téhož dne vydal městský soud i v záhlaví označený rozsudek. Výrokem I. tohoto rozsudku určil, že zásah žalovaného spočívající v přítomnosti příslušníků Policie České republiky dne 15. 10. 2018 při výměně zámku na dveřích bytu pronajatého žalobci v ubytovně na adrese Novohradská 3, České Budějovice, kterou provedl pronajímatel, byl nezákonný, výrokem II. žalobu ve zbylém rozsahu zamítl a výrokem III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. [6] V tomto rozsudku se městský soud především znovu zabýval otázkou, za jakým