5 Azs 467/2019 — Nejvyšší správní soud

5 Azs 467/2019- 37 - text  5 Azs 467/2019 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: A. U., zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2019, č. j. 5 A 213/2016 – 43, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2019, č. j. 5 A 213/2016 – 43, se ruší. II. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 3. 11. 2016, č. j. MV-80747-5/SO-2016, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 24 456 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 11. 2016, č. j. MV-80747-5/SO-2016. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 25. 2. 2016, č. j. OAM-19910-33/TP-2014, kterým byla dle § 87k odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v relevantním znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana EU podaná dle § 87h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce měl při výslechu, který s ním správní orgán I. stupně dle § 169 odst. 2 zákona o pobytu cizinců provedl, uvést nepravdivé skutečnosti. [2] Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce podal dne 6. 11. 2014 žádost o vydání povolení k trvalému pobytu na území ČR podle § 87h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Ke své žádosti žalobce doložil oddací list ze dne 8. 2. 2008, ze kterého je zřejmé, že žalobce je od 8. 2. 2008 manželem české státní příslušnice, paní M. O., a rodné listy, ve kterých je žalobce uveden jako otec nezletilého M. O., nar. X, a nezletilého M. O., nar. X. Dále žalobce předložil nájemní smlouvu na pronájem bytu na adrese K. 168/6, P. 5, ze dne 1. 11. 2014. Ve své žádosti uvedl jako místo pobytu své manželky adresu P. 1253/46, Ú. n L., i adresu K. 168/6, P. 5. Správní orgán I. stupně z Centrální evidence obyvatel zjistil, že se žalobcova manželka dne 26. 11. 2014 přestěhovala na adresu Ř. 172/17, Ú. n L., následně proto požádal o prověření adresy pobytu žalobce, jeho manželky a jejich nezletilých dětí. Ve dnech 26. 2. 2015, 27. 2. 2015 a 10. 3. 2015 byla provedena Policií ČR, KŘP hl. města Prahy, odborem cizinecké policie, pobytová kontrola v místě pobytu žalobce na adrese K. 168/8, P. 5. Ani v jednom případě nebyl žalobce zastižen. Na adrese se dle záznamu o pobytové kontrole nachází starší patrová vila v rekonstrukci, domovní zvonky ani poštovní schránka nebyly na domě ani v jeho blízkosti nalezeny. Osoba přítomná v blízkosti domu při pobytové kontrole však dne 26. 2. 2015 sdělila, že žalobce zde bydlí. K manželce či dětem se nevyjádřila. Dne 20. 2. 2015 byla provedena Policií ČR, KŘP Ústeckého kraje, odborem cizinecké policie, pobytová kontrola v místě trvalého pobytu paní M. O. na adrese Ř. 172/17, Ú. n L. Jmenovaná byla dle záznamu o pobytové kontrole na této adrese zastižena a uvedla, že s žalobcem spolu již cca 3 roky nežijí, před dvěma lety podala návrh na rozvod manželství a již zhruba rok žije s někým jiným. [3] Správní orgán I. stupně předvolal žalobce i jeho manželku k výslechu. Dne 19. 5. 2015 správní orgán I. stupně vyslechl žalobce, který mj. konstatoval, že je ženatý s M. O., se kterou má dvě děti, M. a M. S manželkou žijí ve společné domácnosti, přičemž manželka s dětmi bydlí tam, kde děti chodí do školy, a žalobce za nimi jezdí, pokud nemá práci v Praze, jinak společně bydlí v Ústí nad Labem. Na otázku, zda on nebo jeho manželka podali žádost o rozvod, odpověděl, že ne. Žádné rozvodové řízení dle jeho slov neprobíhá. Žalobce neví, proč jeho manželka při pobytové kontrole sdělila, že s ním 3 roky ve společné domácnosti nežije, jelikož spolu nikdy neměli konflikty a mají normální vztah. Dne 19. 5. 2015 správní orgán I. stupně vyslechl svědkyni, manželku žalobce, která na otázku, zda je schopna výslechu, odpověděla kladně a uvedla jméno svého manžela (žalobce), přičemž konstatovala, že neví, kdy se žalobce narodil, ví jen, že je starší o dva nebo tři roky, než ona. Po položené otázce, jak dlouho žalobce žije v České republice, odmítla vypovídat s tím, že v této věci již několikrát vypovídala a dále již vypovídat nechce. [4] Součástí spisového materiálu je i návrh na rozvod manželství paní M. O. a žalobce, který žalobcova manželka dne 6. 3. 2013 podala k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem. V návrhu uvedla, že z manželství se děti nenarodily. Žalobce je sice zapsán jako otec nezletilého M. O., ale jeho otcovství chce manželka žalobce nechat popřít. Sňatek uzavřeli po roční známosti, po dalším roce společného soužití mezi nimi začaly vznikat neshody, které se stupňovaly, až se žalobce sbalil a odešel. Po nějaké době se manželé sešli a dohodli se, že žalobce bude své manželce posílat peníze, aby jí finančně vypomohl. Od té doby se vídají velice málo a setkávají se jen v případě, že je potřeba žalobcův podpis na nějaký dokument. Správní spis obsahuje také návrh na popření otcovství žalobce k nezletilému M. O., který žalobcova manželka dne 6. 3. 2013 podala k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem a v němž sdělila, že po roce manželství začalo docházet k neshodám, žalobce se od ní odstěhoval a ona otěhotněla s M. T., který je pravým otcem nezletilého. Dále je součástí spisového materiálu i návrh na popření otcovství žalobce k nezletilému M. O., který žalobcova manželka podala dne 21. 10. 2014 k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem. V něm uvedla, že v rodném listě nezletilého je zapsán její manžel, přičemž jejich manželství je trvale rozvráceno. Žalobcova manželka sdělila, že nyní žije se svým přítelem P. S., který je otcem nezletilého M. Součástí spisu je dále také návrh na úpravu výchovy a výživy k nezletilému M. O., ve kterém žalobcova manželka navrhovala, aby soud svěřil nezletilého do péče jí, přičemž uvedla, že žalobce se se synem nestýká a ani stýkat nebude. [5] Následně vydal správní orgán I. stupně výše zmiňované rozhodnutí ze dne 25. 2. 2016, č. j. OAM-19910-33/TP-2014, o zamítnutí žádosti žalobce podle § 87k odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců. Správní orgán I. stupně nejprve shrnul zjištěný skutkový stav věci a uzavřel, že žalobce ve své výpovědi uvedl nepravdivé skutečnosti zejména v odpovědích týkajících se společného soužití s manželkou a otcovství žalobce k nezletilým dětem. Správní orgán I. stupně konstatoval, že z předložených návrhů na rozvod manželství a popření otcovství žalobce k oběma dětem považuje za prokázané, že žalobce není otcem uvedených nezletilých dětí, i když během výslechu tvrdil opak. Dále žalobce vypověděl, že mají s manželkou normální vztah a žijí ve společné domácnosti, návrh na rozvod podán nebyl a žádné rozvodové řízení neprobíhá. Z návrhu na rozvod manželství i z pobytové kontroly prováděné cizineckou policií však vyplynulo, že manželé spolu nežijí a žalobcova manželka podala u Okresního soudu v Ústí nad Labem návrh na rozvod, což dle správního orgánu I. stupně žalobce vědomě zapřel. Správní orgán I. stupně také zdůraznil, že zástupce žalobce ve svém vyjádření k podkladům rozhodnutí nijak nezpochybnil, že mu byla informace o výše uvedených soudních řízení známa, a pouze sdělil, že tato řízení dosud nebyla pravomocně skončena, proto z nich nelze dovozovat důvody pro zamítnutí žalobcovy žádosti. Správní orgán I. stupně k tomu konstatoval, že výsledek zahájených soudních řízení není pro danou věc podstatný, ale zásadní je, že žalobce ve své výpovědi uvedl nepravdivé informace. Skutečnost, že řízení o rozvodu manželství žalobce a jeho manželky stále probíhá, správní orgán I. stupně opětovně ověřil ke dni vydání svého rozhodnutí. Správní orgán I. stupně závěrem konstatoval, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti pro nesplnění uvedené zákonné podmínky není nepřiměřené z hlediska jeho dopadů do soukromého a rodinného života žalobce, jelikož žalobce mohl na území České republiky i nadále pobývat na základě nižšího pobytového oprávnění, konkrétně povolení k přechodnému pobytu, které bylo žalobci vydáno s platností do 3. 9. 2018. [6] Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání, ke kterému přiložil prohlášení své manželky ze dne 7. 3. 2016, v němž jeho manželka uvedla, že se seznámila s výpovědí žalobce ze dne 19. 5. 2015 a potvrzuje, že tato výpověď je pravdivá. Současně konstatovala, že náv