6 Afs 388/2021

Kasační stížností dle § 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.), se žalovaný (stěžovatel) domáhal zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byla zrušena v záhlaví uvedená rozhodnutí žalovaného a věci vráceny žalovanému k dalšímu řízení.

Dne 7. 3. 2022 bylo Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím informačního systému datových schránek doručeno podání stěžovatele, jímž vzal svou kasační stížnost výslovně zpět.

V souladu s dispoziční zásadou je stěžovatel oprávněn vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl (§ 37 odst. 4 s. ř. s.). Podle § 47 písm. a) s. ř. s., vzalli navrhovatel svůj návrh zpět, soud usnesením řízení zastaví.

Projev vůle stěžovatele, jímž ke zpětvzetí došlo, je jednoznačný, nevzbuzuje žádné pochybnosti a má rovněž veškeré náležitosti ve smyslu § 37 odst. 2 a 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto v souladu s § 47 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s. rozhodl o tom, že se řízení o kasační stížnosti zastavuje.

Dle § 60 odst. 3 s. ř. s. nemá žádný z účastníků v případě zastavení řízení právo na náhradu jeho nákladů; to neplatí, bylli podaný návrh vzat zpět pro pozdější chování odpůrce nebo byloli řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele. V daném případě se však nejedná o žádný z případů dle § 60 odst. 3 věty druhé s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto dle § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.