6 As 237/2021 — Nejvyšší správní soud

6 As 237/2021- 56 - text  6 As 237/2021 - 60 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: Společenství vlastníků Poděbradská 777, Praha, sídlem Poděbradská 777/9b, Praha 9, zastoupeného Mgr. Janem Švarcem, advokátem, sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1, proti žalovanému: hlavní město Praha, sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1, týkající se žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím v nenařízení odstranění vozidla z prvního podzemního podlaží domu Poděbradská 777, Praha 9, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2021, č. j. 6 A 125/202043, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 7. 2021, č. j. 6 A 125/202053, takto: I. Kasační stížnost žalovaného se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 2 239 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Jana Švarce, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce je společenstvím vlastníků, které spravuje bytový dům s podzemními garážemi. V prvním podzemním podlaží těchto garáží se v průjezdní části nachází dlouhodobě odstavený automobil. Předmětem sporu je, zda toto vozidlo představuje překážku provozu a zda jsou strážníci Městské policie hlavního města Prahy povinni rozhodnout o jeho odstranění podle § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). O této otázce rozhodují správní soudy již podruhé. [2] Dne 30. 9. 2019 strážníci městské policie přivolaní na místo odmítli rozhodnout o odstranění vozidla. Měli za to, že to nespadá do jejich kompetence, neboť se vozidlo podle jejich názoru nacházelo mimo pozemní komunikaci. Žalobce se proti tomu bránil zásahovou žalobou. Domáhal se, aby soud vyslovil nezákonnost zásahu žalovaného a aby mu přikázal rozhodnout o odstranění vozidla. [3] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 10. 2020, č. j. 10 A 189/201949, zásahové žalobě vyhověl. Určil, že zásah spočívající v tom, že strážníci „odmítli … rozhodnout ve věci odstranění vozidla“, byl nezákonný, a přikázal žalovanému, „aby rozhodl ve věci odstranění vozidla“. V odůvodnění rozsudku městský soud vyložil, že předmětem žaloby byl jednorázový zásah s trvajícími důsledky (bod 45), a na podporu tohoto závěru odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2020, čj. 1 As 335/201997, bod 16. Dále městský soud uvedl, že „z pohledu posouzení zákonnosti žalobou napadeného zásahu je klíčové posouzení těch důvodů, o něž strážníci na místě odmítnutí rozhodnout ve věci odstranění vozidla opřeli“ (bod 58). Jejich závěr, že vozidlo se nenachází na pozemní komunikaci, a že tudíž nemají kompetenci nařídit jeho odstranění, shledal městský soud nesprávným. Mezi pozemní komunikace totiž patří i účelová komunikace [§ 2 odst. 2 písm. d) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích], včetně účelové komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu a která není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu (§ 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích). O veřejně nepřístupnou účelovou komunikaci podle městského soudu šlo i v posuzované věci, a proto strážníci měli kompetenci rozhodovat o odstranění vozidla. Jelikož se strážníci dosud nezabývali tím, zda vozidlo představuje překážku v provozu a je tak namístě nařídit jeho odstranění, dovodil městský soud, že se touto otázkou rovněž nemůže zabývat. S ohledem na zásadu subsidiarity soudního přezkumu (bod 79) proto přikázal pouze to, aby bylo znovu rozhodnuto o odstranění vozidla, a nikoliv, aby bylo nařízeno odstranění vozidla. Protože podle městského soudu je pro žalovaného a strážníky závazný jím vyslovený právní názor, že vozidlo se nachází na pozemní komunikaci, a strážníci jsou kompetentní rozhodnout o jeho odstranění, bude úkolem strážníků již toliko posoudit, zda vozidlo představuje překážku v provozu, a v závislosti na tom nařídit jeho odstranění. [4] Žalovaný podal proti rozsudku kasační stížnost. Řízení o ní však bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2020, č. j. 2 As 350/202027). [5] Dne 27. 10. 2020 se strážníci – v návaznosti na rozsudek městského soudu – dostavili na místo znovu. Ani tentokrát nenařídili odstranění vozidla, a to z důvodu, že nepředstavuje překážku provozu. Žalobce se opět bránil zásahovou žalobou. [6] Městský soud rozsudkem ze dne 24. 6. 2021 označeným v záhlaví zásahové žalobě opět vyhověl. Určil, že zásah spočívající v tom, že strážníci „rozhodli … tak, že nenařídí odstranění vozidla“, byl nezákonný. Zakázal žalovanému pokračovat v nečinnosti a přikázal mu, „aby nařídil odstranění … vozidla“. To podle městského soudu představuje překážku v provozu dle § 2 písm. ee) zákona o silničním provozu, i když je odstaveno u stěny a lze ho objet. Vozidlo totiž svým umístěním musí nebo přinejmenším může znamenat hrozbu jak pro plynulost provozu, tak pro jeho bezpečnost. Objíždění vozidla může narušovat hladký průjezd v garážích a vést ke kolizním situacím a dopravním nehodám. Strážníci nezohlednili možné zpomalení provozu při setkání více vozidel během objíždění odstaveného vozu. V úplnosti nezvážili ani to, že jde o neosvětlené vozidlo odstavené v protisměru, které i při nízkém provozu v neveřejných garážích představuje riziko ohrožení bezpečnosti. Nelze vyloučit náraz do odstaveného vozidla či srážku s jiným vozidlem. Vzhledem k tomu, že provozovatel vozidla je nekontaktní, nelze ohrožení odstranit jinak než odtahem vozidla. Za daných okolností je odtah vozidla proporcionálním opatřením, přednost musí dostat právo na plynulé a bezpečné užívání komunikace před ochranou práv k odstavenému vozidlu. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [7] Proti rozsudku podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost. [8] Podle stěžovatele městský soud chybně posoudil otázku, zda předmětné vozidlo tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci ve smyslu § 2 písm. ee) zákona o silničním provozu. Tento zákon v § 2 písm. l) vymezuje pojem nesmět ohrozit, což znamená povinnost počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nevzniklo žádné nebezpečí. Takové nebezpečí přitom nevzniklo. Vozidlo bylo odstaveno na účelové komunikaci v uzavřeném objektu, jež slouží k propojení garážových stání. Frekvence provozu je zde minimální. Při objíždění odstaveného vozidla nemůže dojít k ohrožení bezpečnosti a plynulosti provozu, jen k jeho mírnému zpomalení. Skutečnost, že odstavené vozidlo nesvítí, není relevantní, neboť podzemní garáže v daném místě osvětlené jsou. Podstatné není ani to, že stojí v protisměru, neboť směr natočení odstaveného vozidla nemění míru ohrožení bezpečnosti či plynulosti provozu. Názor městského soudu, že při objíždění vozidla nelze vyloučit srážku s ním či jiným vozidlem, je „absurdní, protože taková skutečnost může nastat při jakékoliv situaci a na jakékoliv pozemní komunikaci, respektive takovou situaci nelze vyloučit nikdy“. Stěžovatel sice „nezpochybňuje, že předmětné vozidlo mělo vliv na bezpečnost nebo plynulost provozu na předmětné účelové komunikaci, avšak nikoliv v takovém rozsahu, aby jinému účastníkovi provozu na předmětné účelové komunikaci vzniklo nebezpečí, tj. aby vznikla možnost ohrožení bezpečnosti a plynulosti provozu na předmětné účelové komunikaci“. Odstavením vozidla došlo „pouze“ k omezení ostatních účastníků provozu na pozemní komunikaci, a to ve smyslu vymezení pojmu nesmět omezit v § 2 písm. m) zákona o silničním provozu. Stěžovatel s odkazy na komentářovou literaturu a judikaturu uvádí, že vozidlo ponechané nedovoleně na pozemní komunikaci nemusí vždy tvořit překážku provozu. Je třeba individuálně vyhodnotit míru ohrožení bezpečnosti či plynulosti provozu v konkrétním případě. Správní soudy jako překážky provozu hodnotily závažnější situace, jako je vozidlo stojící vedle přechodu pro chodce nebo vozidlo stojící na chodníku a zabraňující průchodu některých chodců. Kritéria užitá městským soudem by v jiných případech vedla k absurdním závěrům. [9] Stěžovatel dále rozsudku vytýká nepřezkoumatelnost. Městský soud se totiž nevypořádal jednak s námitkou, že strážník obecní policie je oprávněn, nikoliv však povinen rozhodnout o odstranění vozidla dle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, jednak s námitkou, že odstranění vozidla je v dané věci fakticky nemožné. Městský soud si vystačil s obecným konstatováním, že i z nepřístupných míst lze zajistit odtah. Stěžovatel však nemá k dispozici odtahové vozidlo, které by do daného prostoru mohlo vjet, odtah na laně není možný a metody užívané pro vyproštění n