7 As 116/2022 — Nejvyšší správní soud

7 As 116/2022- 47 - text  7 As 116/2022 - 55 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Davida Hipšra a Lenky Krupičkové v právní věci navrhovatelů: a) Auto*Mat, z. s., se sídlem Slezská 2033/11, Praha 2, b) T. H., oba zastoupeni Mgr. Štěpánem Holubem, advokátem se sídlem Za Poříčskou bránou 365/21, Praha, proti odpůrci: Úřad městské části Praha 8, se sídlem Zenklova 1/35, Praha 8, v řízení o kasační stížnosti navrhovatelů proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2022, č. j. 15 A 8/202256, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Navrhovateli a) se vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. [1] Odpůrce vydal dne 21. 12. 2021 pod č. j. MCP8513582/2021, SZMCP8513582/2021/1 opatření obecné povahy podle § 77 odst. 1 písm. c) odst. 3 a 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), kterým provedl „stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích spočívající v umístění dopravního značení a zařízení na místních komunikacích II., III. a IV. třídy – Projekt zóny placeného stání – Projekt dopravního značení ‏– Oblast 8.1 (v ulicích Na Florenci, Pobřežní, Sokolovská, Křižíkova, Kelsenova, Vítkova, NN5246, U Nádražní lávky, Prvního pluku, Karlínské náměstí, Thámova, Šaldova, Březinova, Urxova, Petra Slezáka, Lyčkovo náměstí, Hybešova, U Invalidovny, Na Střelnici, Za poříčskou bránou, Kollárova, Peckova, Pernerova, Sovova, Kubova, Korybutova, Na Špitálsku, Malého, Jirsíkova) v termínu od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022“ (dále též „opatření obecné povahy“, či „OOP“). II. [2] Navrhovatelé podali k Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“) návrh na zrušení opatření obecné povahy. [3] Městský soud výrokem I shora uvedeného rozsudku návrh odmítl v části týkající se „odstranění dopravních značek A19 – Cyklisté, vodorovných dopravních značek V18 – Optická psychologická brzda a dopravních zařízení v podobě zpomalovacích prahů Z12 – malých kruhových polštářů“. Ve zbývající části městský soud návrh zamítl (výrok II rozsudku). [4] Výrok I (částečné odmítnutí návrhu) soud odůvodnil tím, že podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 3/2008100, se v případě dopravního značení jedná o opatření obecné povahy pouze v situaci, kdy z něj plynou pro účastníky provozu povinnosti odlišné oproti obecné úpravě provozu na pozemních komunikacích. Předmětné dopravní značky A19 (cyklisté), V18 (optická psychologická brzda) a dopravní zařízení v podobě zpomalovacích prahů Z12 (malé kruhové polštáře) přitom žádné takové (odlišné) povinnosti nestanoví. Nejedná se proto o opatření obecné povahy, a návrh je proto nutno (v tomto rozsahu) odmítnout. [5] K výroku II (zamítnutí té části návrhu, která nebyla odmítnuta) pak městský soud uvedl, že napadené OOP není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Odpůrce v něm dostatečně popsal důvody, pro které přistoupil k provedení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích podle § 77 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 5 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Odpůrce v OOP vysvětlil, že důvodem jeho vydání bylo sjednocení dopravního značení v rámci zóny s dopravním omezením v oblasti Karlína a dále celistvost a srozumitelnost dopravního režimu ve vymezené oblasti s ohledem na velký počet provedených změn od roku 2012. Odpůrce dále zdůraznil, že pro dobu, kdy nebylo ukončeno řízení o návrhu týkajícím se trvalé úpravy dopravní situace v Karlíně (tj. řízení o návrhu ze dne 3. 6. 2020 na vydání opatření obecné povahy pro stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích vedené pod č. j. MCP8 152551/2020 – stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích II., III. a IV. třídy – Oblast 8.1; dále též „návrh ze dne 3. 6. 2020“) bylo nutné přechodně upravit provoz na pozemních komunikacích, a zachovat tak stávající dopravní značení, aby rezidenti a abonenti měli možnost parkovat v určených úsecích místních komunikací. Městský soud uvedené důvody vydání OOP považoval za přijatelné. Uzavřel, že ač bylo řešení dané otázky formou přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích „poněkud nešťastné“, důvody jeho vydání bylo lze aprobovat. Konstatoval dále, že odpůrce dostatečně zdůvodnil i to, proč zvolil dobu trvání daného OOP od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022. Věc rozhodující (patnáctý) senát městského soudu v rozsudku dále uvedl, že nesdílí názor vyjádřený v rozsudku ze dne 22. 10. 2020, č. j. 8 A 85/202027 (kterým bylo zrušeno jedno z předešlých opatření obecné povahy regulujících dopravní situaci v Karlíně), ve kterém osmý senát téhož soudu konstatoval, „že úprava provozu na pozemních komunikacích může být bez větších obtíží realizována podle úpravy dosavadní a k její případné změně může dojít přijetím opatření obecné povahy na základě již uveřejněného návrhu ze dne 3. 6. 2020, ohledně které proběhne standardní správní řízení.“ Rozhodující senát uvedl, že případné zrušení zón placeného stání (ke kterému by nepřijetím přechodné úpravy došlo) by představovalo zásadní problém pro osoby využívající dané zóny i pro veškeré obyvatele Karlína. [6] Městský soud aproboval i to, jakým způsobem se odpůrce vypořádal s normou TP 179 (tj. s Technickými podmínkami Ministerstva dopravy upravujícími navrhování komunikací pro cyklisty). Odpůrce i přes znalost dané normy TP 179 (kterou zmínil na straně 7 opatření obecné povahy) setrval na jím zvolených nutných šířkových rozměrech komunikace pro obousměrný provoz cyklistů. Při tomto závěru vycházel mj. i ze stanoviska Policie ČR, od něhož neshledal důvod se odchýlit. Soud pak dodal i to, že norma TP 179 nepředstavuje závazný podklad, jímž by se odpůrce při vydání napadeného OOP musel bez výhrad řídit. [7] K tvrzení navrhovatelů, že některé jimi vyjmenované ulice, ve kterých byly zrušeny cykloobousměrky, mají podobnou průjezdnou šířku jako slepé ulice v Karlíně, kde byla možnost obousměrného pohybu ponechána, soud uvedl, že ve slepých ulicích musí být z povahy věci zachován obousměrný provoz automobilů (aby auta mohla vjet do ulice a následně z této ulice i vyjet). S ohledem na nutnost zachování obousměrného automobilového provozu v těchto slepých ulicích pak nepřicházelo v úvahu, aby v nich nemohli obousměrně jezdit i cyklisté. [8] Za nedůvodné soud označil i námitky týkající se tvrzené systémové podjatosti odpůrce. Podjatost dle soudu nelze dovozovat z věcné argumentace uvedené v OOP. Soud zdůraznil, že navrhovatelé se v návrhu omezili toliko na obecné proklamace o riziku systémové podjatosti odpůrce a neuvedli žádnou relevantní skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že příslušné úřední osoby mohly mít s ohledem na zákonem stanovené důvody (poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům) zájem na výsledku řízení, pro který by bylo možné pochybovat o jejich nepodjatosti. Odpůrce ve vztahu k podjatosti dle soudu jistě vycházel ze závěrů rozhodnutí Ministerstva dopravy, které jako odvolací orgán rozhodnutím ze dne 18. 5. 2021, č. j. MD9963/2021160/3, zrušilo usnesení Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 14. 12. 2020, č. j. MHMP1901573/2020/04/Go, sp. zn. SMHMP 1752770/2020, jímž byl odpůrce v řízení o návrhu místní úpravy ze dne 3. 6. 2020 vyloučen z projednání tohoto návrhu a jeho projednáním byl pověřen Úřad městské části Praha 7. Ministerstvo dopravy přitom v odkazovaném rozhodnutí dospělo k závěru, že systémová podjatost odpůrce nebyla prokázána. Z tohoto závěru mohl odpůrce vycházet i při vydání napadeného OOP. [9] Městský soud nepřisvědčil ani tvrzení navrhovatelů, že OOP neproporcionálně zvýhodňuje osoby využívající automobily a parkovací zóny a nad nutnou míru znevýhodňuje cyklisty. Odpůrce jím zvolené řešení posuzoval z pohledu všech účastníků provozu na pozemních komunikacích. Přihlédl mj. k počtu úseků komunikací, které i nadále zůstanou obousměrně průjezdné pro cyklisty; k celkové průjezdnosti Karlína pro cyklisty a jeho průjezdnosti pro motorová vozidla; k počtu vydaných parkovacích oprávnění; k počtu existujících parkovacích míst a jejich obsazenosti a zohlednil i požadavek na bezpečnost a plynulost silničního provozu. K tvrzení navrhovatelů, že zejména mladší generace žijící v centrech měst volí alternativní způsoby přepravy založené na principu sdílení (např. carsharing nebo bikesharing) soud připomněl, že odpůrce musel dbát práv všech účastníků provozu na pozemních komunikacích bez ohledu na jejich věk. [10] Za neopodstatněnou městský soud považoval i argumentaci navrhovatelů týkající se porušení práva na zdravé životní prostředí a svobody pohybu. Připomněl, že žádná z norem tvořících ústavní pořádek nezakládá právo cyklistů na jízdu v obou směrech. Cyklisté i v případě jednosměrného pohybu mohou realizovat své právo na