7 As 374/2020 — Nejvyšší správní soud

7 As 374/2020- 32 - text 7 As 374/2020 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: P. B., zastoupen Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Pod kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 10. 2020, č. j. 78 A 6/2019  37, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 30. 4. 2018, č. j. MgMT/036790/2018, Magistrát města Teplice (dále též „magistrát“) uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále též „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil z nedbalosti tím, že dne 16. 7. 2017 v 16:05 hodin jako řidič osobního automobilu Porsche cabrio přepravoval v Teplicích na ulici Masarykova třída, naproti domu č. p. 70, ve vozidle bez použití dětské autosedačky dítě, jehož tělesná hmotnost nepřevyšovala 36 kg a tělesná výška nepřesahovala 150 cm. Tímto jednáním žalobce porušil § 6 odst. 1 písm. c) téhož zákona a byla mu za to uložena pokuta ve výši 1 800 Kč a povinnost nahradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Usnesením č. j. MgMT/047049/2018, z téhož dne magistrát zastavil řízení o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kterého se měl dopustit rovněž žalobce. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že se jednalo o přestupek spáchaný téhož dne, který spočíval v porušení § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, tj. měl užít k jízdě vozidlo, které nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem (vozidlo nemělo mít platnou technickou kontrolu). [2] Proti rozhodnutí magistrátu ve věci uznání viny se žalobce bránil odvoláním. Žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 12. 2018, č. j. 5367/DS/2018, odvolání zamítl a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. II. [3] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce správní žalobu, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též „krajský soud“) zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Soud konstatoval, že přezkoumávané rozhodnutí magistrátu ve věci porušení § 6 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu splňuje náležitosti na konkretizaci skutku stanovené zákonem a judikaturou. Přisvědčil však žalobci, že výrok usnesení magistrátu z téhož dne neobsahuje jednoznačnou specifikaci skutku, ve vztahu k němuž bylo řízení o přestupku zastaveno. Z jeho odůvodnění je však zcela zřejmé, že šlo o přestupek spočívající v porušení § 5 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Shodně je v rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným, srozumitelně vysvětleno, že řízení ohledně druhého přestupku obsaženého v příkazu ze dne 4. 1. 2018 a v oznámení ze dne 22. 1. 2018 bylo zastaveno. Objektivně tak nemohly vzniknout žádné pochybnosti o tom, že usnesení ze dne 30. 4. 2018 o zastavení řízení se týká jiného skutku, než za který byla žalobci uložena téhož dne pokuta. Překážku věci pravomocně rozhodnuté by toto usnesení mohlo představovat pouze tehdy, pokud by ve svém výroku obsahovalo stejný skutek, za který byl žalobce uznán vinným. Taková situace nenastala. Nejednalo se ani o jednočinný souběh. Dle krajského soudu správní orgány rovněž dostatečně prokázaly, že žalobce přepravoval dítě, jež nedosahovalo výšky 150 cm a hmotnosti 36 kg. V tomto ohledu shledal zcela dostatečnou fotodokumentaci pořízenou při silniční kontrole. Je z ní patrné, že dítě nedosahovalo hlavou na horní okraj tělové části opěrky sedačky, na níž sedělo, že mělo hlavu pod úrovní dveří vozidla a že netrpělo viditelnou nadváhou. Tvrzení, že dítě vážilo 40 kg, žalobce nijak nedoložil. Krajský soud zdůraznil, že se v předmětné věci nejednalo o hraniční případ, neboť porušení povinnosti přepravovat dítě v autosedačce bylo na první pohled zřejmé. Správní orgány si tedy mohly již na základě fotodokumentace učinit legitimní úsudek o tom, zda dítě mělo být za jízdy připoutáno v autosedačce a nepochybily, pokud neprováděly dokazování k výšce a váze dítěte. Žalobce ostatně tento jejich skutkový závěr v průběhu správního řízení nijak nerozporoval ani v tomto směru nenavrhl dokazování. Krajský soud neshledal ani namítané porušení zákazu dvojího přičítání. Správní orgány správně zohlednily jako přitěžující okolnost, že jednáním žalobce došlo k ohrožení bezpečnosti a zdraví dítěte. Nejedná se o znak skutkové podstaty a žalobce převážel dítě bez autosedačky v autě s otevřenou střechou, což má z hlediska možného ohrožení jeho bezpečnosti a zdraví zásadní význam. Správní orgány nepochybily ani tím, že nezohlednily žalobcem uvedené polehčující okolnosti. Není jejich úkolem při řešení skutkově jednoduchých přestupkových jednání obsáhnout všechny myslitelné polehčující okolnosti připadající v úvahu, pokud tyto nadto ani nevyplývají ze spisu. Žalobci nic nebránilo, aby tyto okolnosti před správními orgány uplatnil. III. [4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů, které lze podřadit pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Namítl, že krajský soud srozumitelně nevysvětlil, proč se v případě přestupků, o nichž bylo vedeno správní řízení, nejednalo o jednočinný souběh, přestože tyto byly spáchány jednou činností, totiž řízením motorového vozidla v určitý moment v určitém místě. Usnesení magistrátu o zastavení řízení o přestupku, k němuž mělo dojít při řízení vozidla v daném místě a čase, proto založilo překážku věci rozhodnuté. Z výroku usnesení se nepodává, že by bylo zastaveno řízení jen pro určitou část skutku. Odůvodnění rozhodnutí je v tomto ohledu irelevantní. Dále stěžovatel namítl, že krajský soud aproboval nepřezkoumatelné rozhodnutí. Správní orgány totiž netvrdily ani nedokazovaly, že přepravované dítě nedosahovalo výšky 150 cm a hmotnosti 36 kg. Neodkázaly na jediný podklad pro rozhodnutí, o nějž by toto skutkové zjištění opřely. V podstatě se tedy ani o žádné skutkové zjištění nejedná. Správní orgány totiž nijak neodůvodnily, proč mají za to, že žalobce převážel dítě lehčí 36 kg bez autosedačky. Krajský soud svým postupem nahrazoval správní úvahu, kterou měly provést správní orgány. Stěžovatel rovněž setrval na námitce, že došlo k porušení zásady zákazu dvojího přičítání. Následek spočívající v ohrožení bezpečnosti a zdraví dítěte je totiž vždy obsažen v přestupku, z něhož byl uznán vinným. Právě proto, aby byla zachována bezpečnost, a chráněno zdraví dítěte, existuje daná skutková podstata. Skutečnost, že bylo ohroženo zdraví dítěte, tedy byla žalobci přičtena již při subsumpci pod danou skutkovou podstatu. S ohledem na uvedené stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu vrátil mu věc k dalšímu řízení. IV. [5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti označil kasační stížnost stěžovatele za nedůvodnou a navrhl, aby ji Nejvyšší správní soud zamítl. Podle něj byla rozhodnutí vydaná na základě řádně zjištěného skutkového stavu a v souladu s právními předpisy i judikaturou. Odkázal na své vyjádření k žalobě. V. [6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [7] Kasační stížnost není důvodná. [8] V prvním okruhu námitek stěžovatel namítl vadu řízení před správními orgány ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. spočívající v tom, že o věci bylo rozhodnuto i přes existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté. [9] V posuzované věci magistrát zahájil se stěžovatelem správní řízení vydáním příkazu dne 4. 1. 2018. Tímto příkazem jej uznal vinným ze spáchání dvou přestupků podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kterých se stěžovatel dopustil z nedbalosti tím, že dne 16. 7. 2017 v 12:50 hod. jako řidič motorového vozidla v Teplicích na ulici Masarykova třída, naproti domu č. p. 70, přepravoval ve vozidle dítě, jehož tělesná hmotnost nepřevyšovala 36 kg a tělesná výška nepřesahovala 150 cm, bez použití dětské autosedačky a dále užil k jízdě vozidlo, které nesplňovalo technické podmínky stanovené zákonem č. 56/2001 Sb., neboť mělo neplatnou technickou kontrolu. Poté, co stěžovatel podal dne 15. 1. 2018 proti příkazu odpor, pokračoval magistrát ve správním řízení o obou přestupcích (viz sdělení o pokračování v řízení ze dne 22. 1. 2018, předvolání ze dne 22. 2. 2018 a ze dne 4. 4. 2018). Magistrát projednal přestupky při ústním jednání dne 25. 4. 2018, přičemž dokazováním provedeným kopií technického průkazu s vyznačením platnosti technické kontroly zjistil, že vozidlo mělo platnou technickou kontrolu do 12. 5.