7 As 377/2019 — Nejvyšší správní soud

7 As 377/2019- 41 - text  7 As 377/2019 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Reklamní servis RS, spol. s r. o. se sídlem Svaté Anežky České 28, Pardubice, zastoupen Mgr. Martinem Keřtem, advokátem se sídlem Sladkovského 2059, Pardubice, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Statutární město Hradec Králové, se sídlem Československé armády 408, Hradec Králové, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 10. 2019, č. j. 30 A 109/2017  47, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 23. 5. 2017, č. j. KUKHK9924/UP/2017/Sv, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové, odboru stavebního (dále jen „stavební úřad“) ze dne 30. 12. 2016, č. j. MMHK/229264/2016 ST2/Bo. Tímto rozhodnutím stavební úřad podle § 62 odst. 4 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), zamítl žádost žalobce ze dne 14. 8. 2002 „o vydání stavebního povolení k instalaci oboustranného osvětleného reklamního panelu o rozměru 3,60 m x 9, 60 m na pozemku parcelní číslo X v k. ú. S.“ (dále jen „reklamní zařízení“). II. [2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který ji zamítl rozsudkem ze dne 16. 10. 2019, č. j. 30 A 109/2017  47. [3] Krajský soud konstatoval, že žalobou napadené rozhodnutí je věcně správné. Zejména odkázal na obsah rozhodnutí stavebního úřadu, neboť důvody, pro které nebylo možno žádosti žalobce o povolení reklamního zařízení vyhovět, jsou v něm vyčerpávajícím a zákonu odpovídajícím způsobem objasněny. Krajský soud se s těmito závěry ve shodě se žalovaným plně ztotožnil. Dále poukázal na to, že žalobce opíral své tvrzení o tom, že se navrhované reklamní zařízení nachází v souvisle zastavěném území obce ve smyslu § 30 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), a tedy mimo ochranné pásmo silnice č. I/11, o sdělení Magistrátu města Hradec Králové ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 207090/2010 ST1/Pau (dále jen „sdělení ze dne 2. 12. 2010“). Podle názoru krajského soudu se však jedná o podklad nepatřičný, neboť předpoklady pro existenci či neexistenci ochranného pásma pozemní komunikace je nutno hledat přímo v zákoně o pozemních komunikacích, nikoliv v zákoně stavebním. Zákon o pozemních komunikacích totiž specifikuje kritéria zastavěného území v souvislosti s ochrannými pásmy a pro své účely sám, a tedy bez ohledu na to, jak je tento pojem vymezen v jiných zákonech zabezpečujících ochranu dalších veřejných zájmů, včetně stavebního zákona. V přezkoumávané věci bylo přitom podle krajského soudu jednoznačně prokázáno, že v prostoru, kde bylo navrhováno umístění reklamního zařízení, není splněna již první z podmínek pro „vznik“ zastavěného území podle zákona o pozemních komunikacích, stanovená v jeho § 30 odst. 3 pod písmenem a), tj. existence pěti a více budov odlišných vlastníků, kterým bylo přiděleno popisné nebo evidenční číslo a které jsou evidovány v katastru nemovitostí. [4] Podle krajského soudu bylo zcela na místě, pokud si v přezkoumávané věci stavební úřad opatřil, veden zásadou materiální pravdy, aktuální stanoviska k věci od dotčených orgánů státní správy (§ 50 odst. 2 správního řádu). Tedy obrátilli se v tomto směru na odbor hlavního architekta Magistrátu města Hradec Králové, odbor dopravy a silničního hospodářství Krajského úřadu Královéhradeckého kraje a Policii České republiky, krajské ředitelství Policie Královéhradeckého kraje. Je to ostatně zásadně správní orgán rozhodující ve věci, který opatřuje podklady pro rozhodnutí ve věci, nikoliv účastník řízení. [5] Krajský soud dále uvedl, že žalobce se mýlí, spojovalli tvrzené legitimní očekávání s tím, že komunikoval se správním orgánem, jakož i dokládal listiny či vyjádření, a tudíž správní orgán mohl a měl rozhodnout o návrhu na umístění reklamního zařízení v jeho prospěch. Návrhu žalobce na umístění reklamního zařízení nebylo možno vyhovět, když pro to nebyly splněny zákonné podmínky. Žalobce rovněž neprokázal, že by správní orgány zúčastněné na řízení rozhodovaly v obdobných věcech rozdílně. Nepředložil jediný důkaz o tom, že by orgány veřejné správy rozhodovaly v podobných případech jinak a tím zakládaly neodůvodněné rozdíly mezi účastníky řízení. Odkazy žalobce na rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu v tomto směru proto krajský soud označil za nepřípadné. Neodpovídá též skutečnosti, že by se správní orgány námitkou o nenaplnění legitimního očekávání žalobce nezabývaly. [6] Krajský soud tak dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí vychází z řádně zjištěného skutkového stavu věci, o němž byly učiněny zákonu odpovídající právní závěry. Vzhledem k tomu neměl krajský soud žalované rozhodnutí ani za nepřezkoumatelné. K pochybení by naopak podle něj došlo, pokud by bylo ve věci rozhodováno na základě listin z let 2005, 2006 a 2010, na které opakovaně poukazoval žalobce, a to pro jejich neaktuálnost. Správní orgány totiž musí vycházet při svém rozhodování ze skutkového a právního stavu platného k datu vydání rozhodnutí. III. [7] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [8] Stěžovatel upozornil na skutečnost, že správním orgánům opakovaně předkládal listiny  sdělení Magistrátu města Hradec Králové ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 207090/2010 ST1/Pau, stanovisko Policie ČR, Správy Východočeského kraje, Krajského dopravního inspektorátu Hradec Králové ze dne 3. 11. 2005, č. j. PVC390/DS2005, a rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu ze dne 28. 4. 2006, sp. zn. 391/RR/2006/St. Tyto listiny podle stěžovatele jednoznačně vyvracejí tvrzení správních orgánů a prokazují, že povolované reklamní zařízení nezasahuje do ochranného pásma komunikace I. třídy č. I/11, neboť v žádosti vymezené území se nachází podle platného Územního plánu města Hradec Králové v zastavěném území města, resp. v souvisle zastavěném území obce ve smyslu § 30 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích. Napadený rozsudek krajského soudu a stejně tak i správní rozhodnutí stavebního úřadu a žalovaného nejsou podle stěžovatele přezkoumatelná, neboť soud ani správní orgány se nijak nevypořádaly s veškerými tvrzeními, námitkami a vyjádřeními stěžovatele resp. s listinami, které jako účastník řízení v průběhu řízení předložil. [9] Stěžovatel se dále dovolával legitimního očekávání spojovaného s tím, že správnímu orgánu nebránilo nic v tom, aby o podané žádosti rozhodl kladně, a to zejména s ohledem na existenci „závazného“ sdělení ze dne 2. 10. 2010. Ani k otázce legitimního očekávání se však správní orgány podle stěžovatele nevyjádřily. V tomto směru odkazoval na usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 525/02, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2005, č. j. 3 As 50/2004  82. Podle stěžovatele měl příslušný správní orgán již v minulosti rozhodnout o podané žádosti kladně, neboť pro takové rozhodnutí byly zjištěny všechny potřebné podklady. V této souvislosti stěžovatel namítal, že podle jeho názoru jsou závěry krajského soudu i správních orgánů týkající se předmětného „závazného“ sdělení zcela chybné, nesprávné a navíc nepřezkoumatelné. [10] Pokud jde o vyjádření Magistrátu města Hradec Králové, odboru hlavního architekta, ze dne 22. 7. 2016, zn. 124988/HA/VT, sdělení Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 11. 7. 2016, zn. KUKHK23274/DS/2016/Ja, a stanovisko Policie ČR, Krajského ředitelství Policie Královéhradeckého kraje, ze dne 2. 8. 2016, č. j. KRPH1306/ČJ2016050206, byly tyto podklady stavebním úřadem doplňovány podle stěžovatele zcela nadbytečně a nemístně, neboť sám o to nežádal a s ohledem na předchozí obsah správního spisu nemohou podle něj ani obstát. Stěžovatel proto tyto podklady nepovažoval za řádný podklad pro rozhodnutí a krajskému soudu vytýkal, že takový postup správních orgánů shledal jako zákonný a legitimní. [11] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. IV. [12] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že plně odkazuje na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a že se plně ztotožňuje se závěry uvedenými v rozsudku krajského