7 As 49/2021 — Nejvyšší správní soud

7 As 49/2021- 26 - text  7 As 49/2021 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše Foltase a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: L. K., zastoupen Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou se sídlem Milešovská 1312/6, Praha 3, proti žalovanému: Městské státní zastupitelství v Praze, se sídlem nám. 14. října 2188/9, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2021, č. j. 10 A 85/201778, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Podáním ze dne 10. 2. 2017 žalobce požádal Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4 (dále jen „OSZ pro Prahu 4“ či „povinný subjekt“), o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“). Konkrétně žalobce mj. požádal pod písmenem b) žádosti o kopii písemnosti obsahující rozhodnutí obvodní státní zástupkyně pro Prahu 4, kterými došlo ke změně dozorového státního zástupce ve věcech vedených u policejního orgánu pod sp. zn. KRPA165699/TČ2015001411 a pod sp. zn. KRPA320548/TČ2015001478; pod písmenem d) žádosti o kopie veškerých písemností obsahující rozhodnutí o změně dozorového státního zástupce ode dne přidělení Mgr. Lucii Jindrové k OSZ pro Prahu 4 do konce roku 2016; pod písmenem g) žádosti o sdělení klíče (metody), podle kterého byly Mgr. Lucii Jindrové přidělovány k dozoru trestní věci po jejím přidělení k OSZ pro Prahu 4. [2] Rozhodnutím ze dne 17. 3. 2017, č. j. 0 SIN 5/201736 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), povinný subjekt podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. odmítl žádost žalobce pod písmeny b), d) a g). [3] Rozhodnutím ze dne 19. 4. 2017, č. j. SIN 1007/201712, žalovaný podle § 20 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. II. [4] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji zamítl rozsudkem ze dne 18. 1. 2021, č. j. 10 A 85/201778. [5] Městský soud předně uvedl, že napadená rozhodnutí jsou přezkoumatelná. Z napadených rozhodnutí vyplývá na základě jakých skutečností a zjištění a jakou úvahou dospěly správní orgány k odmítnutí žádosti žalobce pod písmeny b), d) a g) podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. Zároveň bylo žalobci sděleno, proč nebylo žalovaným přisvědčeno tvrzení žalobce o neexistenci právně kvalifikační úvahy z důvodu neuvedení ustanovení právních předpisů, na jejichž základě by bylo možné žádost odmítnout. Městský soud dále poukázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, ze které jednoznačně vyplývá, že neexistence požadovaných informací představuje faktický důvod pro odmítnutí žádosti o informace. Ze správního spisu předloženého žalovaným nevyplývají podle městského soudu žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly pravdivost tvrzení povinného subjektu, že ke změně dozorového státního zástupce dochází pouze přepisem na obalu předmětných spisů a vyznačením v informačním systému, které však nelze považovat za rozhodnutí, a rovněž pravdivost tvrzení o neexistenci obecného klíče, podle kterého byly přidělovány spisy dotčené státní zástupkyni k dozoru. Tato tvrzení povinného subjektu jsou v souladu s § 8 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státním zastupitelství“), a s čl. 3 odst. 3 a čl. 5 odst. 1 Organizačního řádu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 (dále jen „organizační řád“). Žalobce pak v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti, které by byly schopny jakkoliv zpochybnit zajištěný skutkový stav. III. [6] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [7] Stěžovatel namítal, že městský soud nepochopil žalobní argumentaci, neboť absenci právně kvalifikační úvahy stěžovatel zjevně uváděl ve vztahu k rozhodnutí OSZ pro Prahu 4, nikoli k rozhodnutí žalovaného. Pokud městský soud neporozuměl jednoznačné argumentaci uvedené v žalobě, nemohl žalobu náležitě posoudit a už to je důvodem pro zrušení jeho rozsudku pro nepřezkoumatelnost. [8] Stěžovatel poukázal na to, že v rozhodnutí OSZ pro Prahu 4 je uveden pouze skutkový závěr, že „rozhodnutí, jejichž kopie žadatel požaduje, na Obvodním státním zastupitelství pro Prahu 4 nejsou vyhotovovány, tedy neexistují“, nikoli již, že tento skutkový závěr by byl podřazen pod § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. a z jakých důvodů. Právně kvalifikační úvahu, spočívající v uvedení pod jakou právní normu jsou skutková zjištění podřaditelná a z jakého důvodu, obsahovalo až rozhodnutí žalovaného. Žalovaný se však nijak nezabýval námitkou nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí z důvodu absence právně kvalifikační úvahy, ale zabýval se věcnou správností tohoto rozhodnutí. Námitku nepřezkoumatelnosti je však možné vypořádat jediným způsobem, a to uvedením, z jakého důvodu je napadené rozhodnutí přezkoumatelné. Pouhé uvedení důvodu věcné správnosti napadeného rozhodnutí, aniž by bylo uvedeno, kde v napadeném rozhodnutí jsou tyto důvody uvedeny, není vypořádáním námitky nepřezkoumatelnosti, ale naopak dokladem jeho nepřezkoumatelnosti. To platí i pro napadený rozsudek, kde městský soud odůvodňoval přezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí, což by však nemusel dělat, pokud by se k odvolací námitce přezkoumatelností tohoto rozhodnutí zabýval žalovaný ve svém rozhodnutí. Městský soud tak uváděl úvahy, které měly být obsaženy právě v rozhodnutí žalovaného. Soudu přitom nepřísluší řešit odvolací námitky za žalovaný správní orgán. Z hlediska přezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného je však irelevantní, zda je rozhodnutí OSZ pro Prahu 4 přezkoumatelné. Důležité pouze je, zda byla v rozhodnutí žalovaného řádné vypořádána odvolací námitka nepřezkoumatelnosti, neboť nevypořádání jakékoli odvolací námitky vede k nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí, které je obligatorním důvodem pro zrušení rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Věcnou správností prvostupňového rozhodnutí se tedy žalovaný nemusel vůbec zabývat, resp. takové posouzení bylo z hlediska uplatněné odvolací námitky irelevantní. V rozhodnutí žalovaného mělo být uvedeno, zda a z jakého důvodu je prvostupňové rozhodnutí s ohledem na odvolací námitku přezkoumatelné, což v něm uvedeno není, tedy v něm není uvedena žádná reakce na odvolací námitku, která tak zůstala nevypořádaná, a městský soud měl proto rozhodnutí žalovaného pro nepřezkoumatelnost z tohoto důvodu zrušit. Podle názoru stěžovatele městský soud v napadeném rozsudku směšuje věcnou správnost a přezkoumatelnost správního rozhodnutí a v důsledku toho se nesprávně domnívá, že posouzením věcné správnosti rozhodnutí OSZ pro Prahu 4 byla vypořádána námitka nepřezkoumatelnosti tohoto rozhodnutí, a proto není rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné. Přitom podle judikatury Nejvyššího správního soudu nepřezkoumatelnost rozhodnutí prvostupňového správního orgánu brání odvolacímu správnímu orgánu hodnotit jeho zákonnost a správnost. S ohledem na výše uvedené stěžovatel uzavřel, že městský soud nesprávně posoudil žalobní bod týkající se přezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného i žalobní bod týkající se přezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí. [9] Stěžovatel dále namítal, že v žalobě se vymezil ve vztahu k aplikaci § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. vůči v rozhodnutí žalovaného odkazované judikatuře Nejvyššího správního soudu. Nelze proto argumentovat právě touto judikaturou, proti které se stěžovatel vymezuje. Stěžovatel přitom považuje za protimluv, pokud městský soud dospěl k závěru, že pokud informace neexistují, mohou se vztahovat k působnosti povinného subjektu, neboť informace, která není, není ve skutečnosti informací a nemůže se tak vztahovat k jakékoli působnosti. [10] Pokud městský soud v napadeném rozsudku uvádí, že z „přepisu na obalu dozorového spisu, případně z vyznačení v informačním systému pak jiné informace, než o jakou trestní věc se jedná a jakému státnímu zástupci byl spis přidělen k dozoru, nevyplývají“, pak tento závěr nemá podle stěžovatele oporu v obsahu spisu, který žádné takové rozhodnutí neobsahuje. [11] Podle názoru stěžovatele je nesprávný i právní názor městského soudu uvedený v rozsudku, že pokud není určitý akt formalizován, nejedná se o rozhodnutí. K tomu lze odkázat na judikaturu, která za rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. považuje informaci o odložení žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb. zachycenou na neformálním přípisu či ve spisovém obalu. [12] Stěžovatel dále namítal, že není správným zjištěním, že by v žádosti požadoval duplicitně stejné informace, pokud požadoval soupis věcí a rozhodnutí, na základě kterých k přid