8 Ao 13/2022 — Nejvyšší správní soud

8 Ao 13/2022- 40 - text  8 Ao 13/2022-49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci navrhovatelky: JVS GROUP s.r.o., se sídlem Sokolovská 1333/45, Ostrava, zast. Mgr. Aloisem Šatavou, advokátem se sídlem Truhlářská 13, Praha 1, proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 29. 12. 2021, čj. MZDR 14601/202134/MIN/KAN, v rozsahu čl. I bodu 11, 13 a 14, takto: I. Návrh týkající se čl. I bodu 11 písm. a) a b), bodu 13 písm. b) a d) a bodu 14 písm. b), d) a e) opatření obecné povahy odpůrce ze dne 29. 12. 2021, čj. MZDR 14601/202134/MIN/KAN, se odmítá. II. Opatření obecné povahy odpůrce ze dne 29. 12. 2021, čj. MZDR 14601/202134/MIN/KAN, bylo v části týkající se čl. I bodu 13 písm. a) a bodu 14 písm. a) v rozporu se zákonem. III. Ve zbývající části se návrh zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Navrhovatelka se návrhem na zrušení opatření obecné povahy podaným u Nejvyššího správního soudu dne 3. 2. 2022 domáhala zrušení čl. I bodu 11, 13 a 14 mimořádného opatření odpůrce ze dne 29. 12. 2021, čj. MZDR 14601/202134/MIN/KAN. Toto mimořádné opatření bylo vydáno k ochraně obyvatelstva před dalším rozšířením onemocnění covid19 na základě § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném od 1. 5. 2020 (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“), a § 2 odst. 2 písm. b) až e) a písm. i) zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID19 a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 14. 1. 2022 (dále „pandemický zákon“). [2] Mimořádné opatření stanovilo s účinností od 3. 1. 2022 podmínky pro vstup osob do některých vnitřních a venkovních prostor nebo pro účast na hromadných akcích nebo na jiných činnostech. Pro možnost využití některých služeb, vstup do provozoven či účast na akcích bylo jednotlivými ustanoveními mj. vyžadováno naplnění podmínek tzv. bezinfekčnosti dle čl. I bodu 15 mimořádného opatření. [3] Napadené mimořádné opatření bylo s účinností od 17. 1. 2022 změněno mimořádným opatřením odpůrce ze dne 14. 1. 2022 čj. MZDR 1518/20221/MIN/KAN, a to v rozsahu čl. I bodu 10 a bodu 14. Dne 26. 1. 2022 odpůrce vydal mimořádné opatření čj. MZDR 2873/20221/MIN/KAN, kterým s účinností od 15. 2. 2022 změnil napadené mimořádné opatření ve znění mimořádného opatření ze dne 14. 1. 2022, a to tak, že omezil tzv. bezinfekčnost očkovaných osob na 270 dní, nebylali podána posilující dávka [čl. I bod 15 písm. b) mimořádného opatření]. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 2. 2. 2022, čj. 8 Ao 2/202253, tzv. bezinfekčnost u stravovacích a ubytovacích služeb, zrušil k 10. 2. 2022 napadené mimořádné opatření v části čl. I bodu 3 písm. b) v rozsudku uvedených slovech a bodu 6 písm. b) odrážky i) ve slově „nebo“ a odrážky ii) a písm. d). K témuž datu odpůrce následně mimořádným opatřením ze dne 9. 2. 2022, čj. MZDR 1518/20222/MIN/KAN, zrušil celé napadené mimořádné opatření. II. Obsah návrhu na zrušení mimořádného opatření [4] Navrhovatelka ke své aktivní procesní legitimaci uvedla, že se zabývá organizováním kulturních a společenských akcí (např. mezinárodních koncertů a výstav pro několik tisíc až desítek tisíc diváků) jak pro veřejnost, tak i pro smluvní partnery. Mimořádné opatření v čl. I bodu 11, 13 a 14 stanovilo omezení a podmínky provozu a pořádání těchto akcí. Tím zasáhlo do jejího práva na podnikání a provozování hospodářské činnosti podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V nastavených podmínkách totiž nemůže dané akce či výstavy pořádat. [5] Namítá, že účelem mimořádného opatření podle § 2 odst. 1 pandemického zákona musí být likvidace epidemie nebo bránění jejímu vzniku. Odpůrce neuvedl žádné důvody, pro které by mělo být mimořádné opatření způsobilé těchto cílů dosáhnout. Mimořádné opatření má za cíl ochranu jednotlivých obyvatel. To navrhovatelka dovozuje z důvodů, pro které odpůrce neumožnil neočkovaným osobám prokázat tzv. bezinfekčnost. Protože však účelem mimořádného opatření nemůže být ochrana jednotlivých obyvatel (§ 2 odst. 1 pandemického zákona), překročil odpůrce své pravomoci. To má za následek nicotnost mimořádného opatření. Napadená část mimořádného opatření je proto nezákonná. Představujeli testovaná osoba nízké riziko zavlečení onemocnění mezi ostatní účastníky akce, není dán důvod, aby nemohla být neočkovaná testovaná osoba na akci vpuštěna. Očkované osoby, které mohou být nakažené, mohou být bez dalšího na akce vpuštěny. Důvodem stanovení podmínek pro vstup na společenské akce proto není omezení míry rizika přenosu onemocnění, ale donucení k očkování. [6] Povinnost provozovatelů výstav a pořadatelů hromadných akcí kontrolovat splnění podmínek tzv. bezinfekčnosti aplikací „čTečka“ není řádně odůvodněna a je nepřiměřená. Odpůrce se nezabýval tím, zda je stanovení této povinnosti přiměřené ve vztahu ke stanovenému účelu. Pořadatel akce, na níž je přítomno až 1 000 osob, má značné náklady (technické a personální) na zajištění této kontroly. Nadto jsou pořadatelé hromadných akcí v nevýhodě oproti provozovatelům restaurací, barů a diskoték. Ti nevpustí do provozovny osobu nesplňující podmínky tzv. bezinfekčnosti před uzavřením smlouvy. Pořadatel akce má oproti tomu se zákazníkem uzavřenou smlouvu již dlouho před samotnou akcí. Nevpustíli jej na akci, poruší tím smlouvu. Plnění povinností stanovených mimořádným opatřením by proto měly kontrolovat orgány veřejné moci. [7] Navrhovatelka dále namítá, že pokud jde o povinnosti a omezení pořadatelů výstav a provozovatelů jiných vzdělávacích akcí stanovených v čl. I bodu 11 mimořádného opatření, uplatní se závěry rozsudku tzv. bezinfekčnost u stravovacích a ubytovacích služeb. Provozování výstav a činností uvedených v tomto ustanovení totiž nespadá pod žádnou z oblastí dle § 2 odst. 2 pandemického zákona. Mimořádné opatření omezující jejich provoz by proto bylo možné vydat pouze tehdy, jestliže by jeho cílem byl zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními osobami. Odpůrce v mimořádném opatření netvrdí, že by ohniskem nákazy byla celá Česká republika. Mimořádné opatření proto nemohlo být vydáno ani podle zákona o ochraně veřejného zdraví. [8] Odpůrce rozdělil hromadné akce na dvě kategorie co do počtu povolených účastníků (diváků). První z nich se může zúčastnit 1 000 osob (čl. I bod 13 mimořádného opatření). Druhé se může zúčastnit nejvýše 100 osob (čl. I bod 14 mimořádného opatření). Odpůrce však v rozporu s § 3 odst. 2 pandemického zákona neuvedl jediný důvod, proč by měly být akce takto rozděleny. Rozdíly mezi nimi mohou být minimální nebo naopak riziko rozvoje epidemie na akcích do 1 000 osob může být vyšší než v případě akcí do 100 osob. Odpůrce nevzal v potaz otázku velikosti, dispozice a kvality prostoru a typu prostředí (venkovní nebo vnitřní), ve kterém se akce mohou konat. Pořadatelé akcí ve větších halách jsou proto diskriminováni. Stanovení jednotných podmínek pro pořádání všech akcí je nepřiměřené. Odpůrce zcela opomněl, že se mohou konat i venkovní akce, na kterých je nižší riziko přenosu nákazy na jiné osoby. Mimořádné opatření je proto nepřiměřené i z tohoto důvodu. Pořadatelé společenských akcí jsou diskriminováni oproti provozovatelům barů a diskoték. Hudební a taneční kluby a diskotéky totiž nemají stanovený žádný maximální počet osob, který může být současně v provozovně. Pro odlišný přístup však neexistuje rozumný důvod. V této souvislosti navrhovatelka odkázala na rozsudek NSS ze dne 30. 6. 2021, čj. 6 Ao 21/202123. č. 4240/2021 Sb. NSS, uznávání protilátek I. III. Vyjádření odpůrce a replika navrhovatelky [9] Odpůrce k návrhu na zrušení opatření obecné povahy uvedl, že mimořádné opatření bylo s účinností od 10. 2. 2022 zrušeno. Nezasahuje proto nadále do veřejných subjektivních práv navrhovatelky. Soud jej ani nemůže zrušit, jak navrhovatelka navrhuje. Při vydání mimořádného opatření vycházel z tehdy dosaženého vědeckého poznání ohledně variant viru vyskytujících se v populaci a účinnosti očkování proti těmto variantám. Mimořádné opatření je dostatečně odůvodněno. I kdyby bylo odůvodnění sebeobsáhlejší, nikdy by nemohlo reagovat na všechny myslitelné protiargumenty. Aplikace „čTečka“ zaručuje spolehlivé ověření pravosti a platnosti dokladů o tzv. bezinfekčnosti. Lze ji nainstalovat na jakékoliv chytré zařízení. Kontrola jejím prostřednictvím je jednoduchá, spolehlivá a nijak významně nezatěžuje kontrolující osobu. Omezení stanovená v čl. I bodu 11 mimořádného opatření mohla být stanovena podle § 2 odst. 2 písm. e) pandemického zákona. Závěrem odpůrce navrhl, aby Nejvyšší správní soud návrh jako nedůvodný zamítl. [10] Navrhovatelka v replice k vy