9 As 18/2022 — Nejvyšší správní soud

9 As 18/2022- 32 - text  9 As 18/2022 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Ing. P. S., zast. JUDr. Ing. Ondřejem Horázným, advokátem se sídlem Ondříčkova 1304/9, Praha 3, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2020, č. j. MSK 180517/2019, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 12. 2021, č. j. 22 A 41/2020 - 38, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupce JUDr. Ing. Ondřeje Horázného, advokáta se sídlem Ondříčkova 1304/9, Praha 3. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu [1] Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým bylo podle § 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 3. 2. 2020, č. j. MSK 180517/2019, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím stěžovatel zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Frýdku – Místku, Odboru dopravy a silničního hospodářství (dále „správní orgán I. stupně“), ze dne 1. 11. 2019, č. j. MMFM 168264/2019, sp. zn. MMFM_S 16619/2019/ODaSH/Neu, a toto rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o odnětí registrace k provozování autoškoly, potvrdil. [2] Podle krajského soudu nemá rozhodnutí o odnětí registrace k provozování autoškoly trestní charakter. V podrobnostech odkázal na rozsudek NSS ze dne 9. 8. 2019, č. j. 1 As 222/2018 – 22, v němž soud provedl výklad tzv. engelovských kritérií, formulovaných pro účely výkladu pojmu „trestní obvinění“, a to ve věci odnětí oprávnění řidiče taxislužby. Dospěl k závěru, že nejde o natolik závažnou sankci, aby ji ve smyslu kritérií vytyčených Evropským soudem pro lidská práva bylo možno označit za trest. I s ohledem na tento závěr shledal, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné a splňuje nezbytné náležitosti správního rozhodnutí. [3] Následně se krajský soud zabýval námitkami podjatosti, které žalobce vznesl v průběhu správního řízení. K námitce uplatněné dne 20. 10. 2019 správní orgán I. stupně správně nepřihlížel, neboť nebyla uplatněna bez zbytečného odkladu. Žalobce se informace dozvěděl již 9. 10. 2019 a neobjasnil, proč s jejich uplatněním vyčkával celých 11 dnů, navíc za situace, kdy na předcházejícím ústním jednání přímo uvedl, že námitku podjatosti vůči příslušné úřední osobě nevznáší. [4] O jinou situaci se ale jedná v odvolacím řízení. Námitka podjatosti, uplatněná v odvolání, je podle soudu dostatečně určitá, žalobce uvedl dosud neuplatněné závažné tvrzení, označil konkrétní děj i osoby, pouze chybí časový údaj. Stěžovatel jej proto měl vyzvat, aby své tvrzení doplnil, a následně měl podle toho zvážit další postup. Odůvodnění, kterým se stěžovatel s námitkou ve svém rozhodnutí vypořádal, je obecné a nemůže obstát. [5] Protože soud shledal částečnou důvodnost žalobního bodu týkajícího se námitky podjatosti, nepřezkoumával již další námitky uplatněné v žalobě a rozhodnutí stěžovatele zrušil. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [6] Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [7] S odkazem na komentářovou literaturu uvádí, že námitku podjatosti lze smysluplně uplatnit pouze v řízení před správním orgánem I. stupně. Protože žalobce námitku uplatnil až v odvolání, nerozhodoval o ní samostatným usnesením, ale posuzoval ji jako odvolací námitku, s níž se vypořádal v odůvodnění rozhodnutí. I s ohledem na to je přesvědčen, že nebyl povinen vyzývat stěžovatele k doplnění tvrzení, naopak bylo na žalobci, aby tento odvolací důvod řádně specifikoval. Povinnost vyzvat k doplnění má správní orgán jen v případě blanketního odvolání, což není případ nyní projednávané věci. [8] Stěžovatel je přesvědčen, že se s námitkou vypořádal dostatečně na str. 12 a str. 8 napadeného rozhodnutí. Vyvrátil tvrzení, že vůči žalobci bylo postupováno nedůvodně odlišně, než proti jiným autoškolám, vysvětlil, že řízení o odnětí registrace fakticky navazovalo na přestupkové řízení vedené se žalobcem. V něm stěžovatel jako odvolací správní orgán vyjádřil právní názor, že zjištěná pochybení jsou takového charakteru, že mohou zakládat důvod k odnětí registrace provozovatele autoškoly. Proto správní orgán I. stupně zahájil řízení o odnětí registrace. Žalobcem uváděné tvrzení by tak, pokud by bylo pravdivé, odráželo obsah správního spisu v tom smyslu, že pokud by neprobíhalo odvolací řízení ve věci přestupku, nedozvěděl by se stěžovatel o pochybeních žalobce a tedy by ani nezavázal správní orgán I. stupně k zahájení řízení o odnětí registrace. Trvá na tom, že vypořádání sporné odvolací námitky bylo dostatečné a nebylo důvodu pochybovat o nepodjatosti úřední osoby. [9] Žalobce neuvedl, při jaké příležitosti měl tvrzený rozhovor proběhnout a dokonce ani netvrdil, že by úřední osoba byla podjatá a z jakého důvodu. Ze spisu je naopak patrné, že úřední osoba postupovala standardně. Navrhuje rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. [10] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že očekával, že o námitce podjatosti uplatněné dne 20. 10. 2019 bude rozhodnuto bezodkladně, namísto toho stěžovatel vydal meritorní rozhodnutí. Žalobce tak neměl příležitost doplnit skutková tvrzení, a proto je upřesnil až v odvolání. Ve správním spise není založen žádný pokyn nadřízeného správního orgánu k tomu, aby správní orgán I. stupně zahájil řízení o odnětí registrace k provozování autoškoly, tvrzení stěžovatele je proto nepodložené. Navrhuje kasační stížnost zamítnout. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [11] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a za stěžovatele jedná osoba s vysokoškolským právnickým vzděláním (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Rovněž ověřoval, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [12] Z předloženého správního spisu zjistil NSS následující, pro posouzení věci podstatné skutečnosti. Dne 6. 9. 2019 bylo se žalobcem, jako provozovatelem autoškoly, zahájeno řízení o odnětí registrace k provozování autoškoly podle § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů. Z protokolu o ústním jednání, konaného dne 25. 9. 2019, vyplývá, že žalobce na dotaz správního orgánu, zda namítá podjatost úřední osoby, odpověděl, že ne. Následně dne 20. 10. 2019 zaslal správnímu orgánu I. stupně přípis, v němž uplatnil námitku podjatosti. Požadoval, aby „přinejmenším oprávněná úřední osoba Bc. R. N. byla z dalších úkonů v řízení vyloučena a věc byla předána jinému, věcně příslušnému správnímu orgánu“. Uvedl, že z informací obsažených v dopise ze dne 9. 10. 2019, č. j. MMFM 156280/2019, je zřejmé, že vůči jeho autoškole a autoškole Lepík je postupováno nepoměrně přísněji než k jiným subjektům. Podklady pro zahájení řízení o odejmutí registrace navíc měl správní orgán k dispozici již podstatně dříve. Řízení ale zahájil až po roce a dvou měsících nečinnosti a až poté, co pan L. podal žalobu proti rozhodnutí o uložení pokuty. Tuto námitku správní orgán I. stupně vyhodnotil jako opožděnou. [13] V odvolání žalobce rozporoval závěr správního orgánu I. stupně, že námitku podjatosti nepodal bez zbytečného odkladu. V bodě 19. odvolání nově uvedl, že mu bylo oprávněnou úřední osobou za přítomnosti vyjmenovaných svědků (pan L., vedoucí odboru N.) sděleno, že kdyby v přestupkovém řízení nepodal odvolání, nebylo by s ním řízení o odnětí registrace k provozování autoškoly zahajováno. Stěžovateli s ohledem na to navrhl, aby tyto závažné skutečnosti prověřil, vyslechl zúčastněné osoby a v případě prokázání uvedených skutečností přijal příslušná opatření. V napadeném rozhodnutí stěžovatel pak, stejně jako správní orgán I. stupně, zhodnotil, že námitka podaná dne 20. 10. 2019 nebyla uplatněna bez zbytečného odkladu, nicméně současně provedl i její vypořádání. K námitce uplatněné v bodě 19. odvolání obecně uvedl, že jde o ničím nepodložené tvrzení a nemá důvod pochybovat o nepodjatosti úředních osob, které nemají žádný zájem na výsledku řízení.