19 Co 241/2018 — Nejvyšší správní soud

Konf 11/2021- 10 - text  Konf 11/2021-12 pokračování USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého, JUDr. Pavla Simona, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Jitky Zavřelové, rozhodl o návrhu náměstka Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Praha 4, Kongresová 1666/2, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním na straně jedné a Obvodním soudem pro Prahu 7 a Městským soudem v Praze na straně druhé, a dalších účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 356/2015, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, v právní věci: žalobce B. M., zastoupený advokátem Mgr. Václavem Strouhalem, se sídlem Čimelice 112, a žalované Česká republika – Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 936/3, t a k t o : I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 356/2015, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč, je soud. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2018, čj. 19 Co 241/2018201, se ve výrocích I. a II. zrušuje. O d ů v o d n ě n í : [1] Návrhem doručeným dne 28. 5. 2021 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon o některých kompetenčních sporech“), se náměstek Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy domáhá, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Spor vznikl mezi ním na straně jedné a Obvodním soudem pro Prahu 7 (dále jen „obvodní soud“) a Městským soudem v Praze (dále jen „městský soud“) na straně druhé ve věci vedené u obvodního soudu pod sp. zn. 14 C 356/2015 o zadostiučinění za nemajetkovou újmu. [2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti: [3] Žalobce se žalobou podanou dne 19. 8. 2015 u obvodního soudu po žalované domáhal zaplacení částky 125 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Ta mu měla být způsobena (a) neoprávněným výkonem kázeňských trestů, k němuž došlo navzdory tomu, že vykonatelnost příslušných rozhodnutí o kázeňských trestech byla ze zákona odložena; a (b) nezpřístupněním informací o odměnách služebního funkcionáře a vedoucích příslušníků Pyrotechnické služby Policie ČR dle žádosti žalobce. V prvním případě [viz bod (a) výše] žalobce vyčíslil svoji nemajetkovou újmu částkou 50 000 Kč (dále jen „relevantní žalobní nárok“), v druhém případě [viz bod (b) výše] částkou 75 000 Kč. [4] Obvodní soud rozsudkem ze dne 15. 11. 2017, čj. 14 C 356/2015147, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 50 000 Kč (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 75 000 Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Ohledně prvně uvedeného, tj. relevantního žalobního nároku, obvodní soud uvedl, že vykonatelnost příslušných rozhodnutí o kázeňských trestech byla ze zákona odložena [§ 196 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“)], neboť žalobce podal proti těmto rozhodnutím správní žalobu. Pokud služební orgán přesto prováděl výkon rozhodnutí o kázeňských trestech, dopustil se tím nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“, což mělo za následek vznik nemajetkové újmy, která zakládá nárok na odškodnění podle § 31a téhož zákona. [5] K odvolání žalobce městský soud rozsudkem ze dne 24. 10. 2018, čj. 19 Co 241/2018201, zrušil rozsudek obvodního soudu ve výroku I. a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I. rozsudku městského soudu), rozhodl v tomto rozsahu o postoupení věci policejnímu prezidentovi (výrok II.), potvrdil rozsudek obvodního soudu (v jeho výroku II.) ve věci samé o 75 000 Kč (výrok III.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok IV.). Ohledně relevantního žalobního nároku městský soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu a konstatoval, že služební poměr policisty je typickým poměrem státně zaměstnaneckým, veřejnoprávním. Liší se od poměru pracovního, který je poměrem soukromoprávním, neboť zahrnuje právní úpravu služební kázně, možnosti ukládat kázeňské odměny a tresty apod. Příslušné služební zákony obsahují konkrétní právní úpravu odpovědnosti státu za škodu v těchto vztazích a pravomoc jednat a rozhodovat ve věcech služebního poměru je dle § 2 odst. 1, věta první zákona o služebním poměru, ve spojení s § 5 odst. 3 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, svěřena policejnímu prezidentovi. Relevantní žalobní nárok nelze posuzovat podle zákona č. 82/1998 Sb., pravomoc soudu tedy není dána a městský soud věc postoupil k rozhodnutí policejnímu prezidentovi. [6] Navrhovatel následně podal zvláštnímu senátu nyní projednávaný návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu. [7] Nejprve konstatoval, že do jeho pravomoci patří rozhodování o náhradě škody dle zákona o služebním poměru. Tato pravomoc na něj byla delegována v souladu s § 2 odst. 1 tohoto zákona závazným pokynem policejního prezidenta, který navrhovatel blíže vymezil. [8] Navrhovatel dále uvedl, že zákonná úprava § 98 odst. 1 zákona o služebním poměru ohledně obecné odpovědnosti bezpečnostního sboru za škodu se vztahuje pouze na škodu způsobenou příslušníkovi v souvislosti s vykonáváním služebních úkolů, která je majetkovou újmou. Odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 1/19, a citoval z něho tuto pasáž (odstavec 38 nálezu): „Zákon č. 82/1998 Sb. je obecným předpisem pro nároky vyplývající z deliktní odpovědnosti státu za nezákonný výkon veřejné moci. Vzhledem ke svému ústavnímu základu je vystavěn na preferenci ochrany poškozeného jednotlivce a jeho práv a striktní povinnosti státu odčinit jím způsobenou škodu (nález sp. zn. II. ÚS 1782/19 ze dne 8. 10. 2019, bod 18). Jeho základními pilíři jsou mimo jiné kompenzace veškeré újmy způsobené poškozenému jednotlivci, tj. včetně újmy nemajetkové (§ 1 odst. 1 a 3), a nemožnost státu zprostit se své deliktní odpovědnosti (§ 2). Vyloučením zákona č. 82/1998 Sb. a nesystémovou aplikací úpravy obecné odpovědnosti bezpečnostního sboru za škodu způsobenou příslušníkovi sboru podle § 98 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, která je postavena na zcela odlišných principech pracovněprávní odpovědnosti a  na rozdíl od ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb.  neupravuje zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (viz Druhy náhrad, § 101110 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů), zvláštní senát nepřípustně deformoval a omezil právo příslušníků bezpečnostních sborů na náhradu újmy způsobené nezákonným výkonem veřejné moci (nezákonným výkonem kázeňské pravomoci ředitele sboru), ústavně zaručené v čl. 36 odst. 3 Listiny. K argumentu zvláštního senátu, že specifika služebního poměru umožňují omezit práva příslušníků bezpečnostních sborů, Ústavní soud poukazuje na svůj nedávný nález sp. zn. Pl. ÚS 24/17 ze dne 11. 9. 2018 (235/2018 Sb.), ve kterém dospěl k závěru, že výkon funkce v bezpečnostních sborech nemůže příslušníka sboru zcela zbavit ústavně zaručených práv a svobod (body 6568).“ [9] S ohledem na citované závěry Ústavního soudu má navrhovatel za to, že vyřizování žádostí o náhradu nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem v řízení ve věcech služebního poměru by mělo probíhat podle zákona č. 82/1998 Sb. Navrhuje proto, aby zvláštní senát rozhodl, že ve věci je příslušný rozhodnout obvodní soud. [10] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudy se zvláštní senát řídil následující úvahou: [11] Předně, kompetenční spor se týká výlučně relevantního žalobního nároku, tj. nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč, neboť o druhém nároku ve výši 75 000 Kč obvodní soud i městský soud věcně rozhodly. Městský soud tedy pravomoc civilních soudů rozhodovat popřel pouze ve vztahu k prvně uvedenému (relevantnímu) nároku (výroky I. a II. rozsudku městského soudu čj. 19 Co 241/2018201) a navrhovatel ve vztahu k tomuto nároku podal návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu zvláštnímu senátu. Právě v tomto rozsahu je tedy dán negativní kompetenční spor ve smyslu § 1 odst. 2, věta druhá zákona o některých kompetenčních sporech. [12] Navrhovatel se dovolává nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/19. Dříve než zvláštní senát přistoupí k vypořádání této argumentace, je třeba zkoumat vlastní povahu odpovědnostního vztahu mezi žalobcem a žalovaným. Pokud by totiž žalobce ve svých žalobních tvrzeních vymezil jednání žalovaného jako nesprávný úřední postup, spočívající v neoprávněně vedené exekuci, nebylo by rozhodné, zda k tomuto postupu došlo v rámci služebního poměru žalobce, anebo j