28 Co 223/2020 — Nejvyšší správní soud

Konf 20/2021- 7 - text  Konf 20/2021-10 pokračování USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy Mgr. Ing. Radovana Havelce a soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Tomáše Rychlého, JUDr. Pavla Simona a Mgr. Jitky Zavřelové, rozhodl o návrhu Okresního soudu v Kutné Hoře na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Energetickým regulačním úřadem, se sídlem v Jihlavě, Masarykovo náměstí 5, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 28/2020, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu: žalobkyně KH TEBIS s. r. o., se sídlem v Kutné Hoře, Puškinská 641, IČ 47542713, zastoupená JUDr. Jakubem Havlíčkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Jana Koziny 1295/2a, a žalovaná EC Kutná Hora s. r. o., se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, IČ 28497422, zastoupená Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Mezibranská 579/7, t a k t o : I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 28/2020, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, je soud. II. Rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 20. 6. 2019, čj. 0329932/2018ERU, a rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 12. 11. 2019, čj. 0329941/2018ERU, jsou nicotná. O d ů v o d n ě n í : [1] Návrhem doručeným zvláštnímu senátu dne 7. 9. 2021 se Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen „navrhovatel“) domáhal, aby zvláštní senát zřízený podle zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zvláštní senát“) rozhodl tvrzený kompetenční spor ve věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 28/2020. [2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti: [3] Žalobkyně je obchodní společností, jejímž jediným společníkem je město Kutná Hora, která mimo jiné zajišťuje rozvod a dodávku tepelné energie jednotlivým spotřebitelům v Kutné Hoře. Žalovaná je obchodní společností, která je mimo jiné výrobcem tepelné energie. Účastníci spolu dne 3. 5. 2012 uzavřeli smlouvu o dodávce tepelné energie podle § 76 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Podle čl. 7 byla smlouva uzavřena na dobu určitou v délce trvání 8 let s možností jednostranného prodloužení ze strany dodavatele, a to nejvíce dvakrát, vždy o období tří let. Smlouva nabyla účinnosti dne 1. 10. 2014. Podle čl. 6 odst. 6.1 smlouvy byla cena tepelné energie tvořena v souladu se zákonem č. 526/1990 Sb., o cenách, prováděcí vyhláškou č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, a v souladu s platnými cenovými rozhodnutími Energetického regulačního úřadu. V čl. 6 odst. 6.4 byla sjednána cena za dodávku tepelné energie jako cena dvousložková s tím, že pevná složka je vztažena ke sjednanému rezervovanému výkonu 14 MW. V období od 3. 5. 2017 do 27. 9. 2017 se žalobkyně opakovaně obracela na žalovanou s žádostí o změnu rezervovaného tepelného výkonu, neboť reálná potřeba tepelného výkonu nebyla vyšší než 12 MW. Žalovaná veškeré požadavky žalobkyně zamítala s poukazem na to, že smlouva o dodávce tepelné energie je uzavřena na dobu určitou a v této době nelze sjednané parametry odběru jednostranně měnit. Žalobkyně se obrátila na Energetický regulační úřad (dále též „ERÚ“) s návrhem, aby uložil žalované povinnost sjednat s žalobkyní ke smlouvě o dodávce tepelné energie ze dne 3. 5. 2012 novou výši rezervovaného tepelného výkonu pro stanovení stálé složky dvousložkové ceny na hodnotu 12 MW namísto současně smluvně sjednaných 14 MW. [4] Energetický regulační úřad rozhodnutím ze dne 20. 6. 2019, čj. 0329932/2018ERU, návrh žalobkyně zamítl, když konstatoval, že sporná hodnota tepelného výkonu ve výši 14 MW byla mezi stranami sjednána pro celou základní dobu trvání smlouvy, přičemž postup její změny je ve smlouvě upraven až pro případ opčního prodloužení smlouvy. Sjednání hodnoty tepelného výkonu na pevnou hodnotu 14 MW ve smlouvě vylučuje dle Energetického regulačního úřadu postup podle bodu 3.3 cenového rozhodnutí č. 2/2013, neboť žalobkyně a žalovaná projevily vůli sjednat takový výkon na dobu prvních 8 let trvání smlouvy, přičemž je třeba zohlednit, že žalovaná musela v souvislosti s uzavřením smlouvy vybudovat teplárenské zařízení a navržená stálá složka ceny měla sloužit právě k financování těchto stálých nákladů. Energetický regulační úřad tak uzavřel, že subjektivní právo žalobkyně na změnu smlouvy (uzavření dodatku) nevyplývá ani ze zákona, ani z žádného smluvního ujednání. Ve smlouvě je naopak výslovně uvedeno, že jakákoliv změna smluvních podmínek dohodnutých touto smlouvou může být provedena pouze formou písemného oboustranně odsouhlaseného dodatku. S tímto posouzením se ztotožnila i Rada Energetického regulačního úřadu, která rozhodnutím ze dne 12. 11. 2019, čj. 0329941/2018ERU, zamítla rozklad žalobkyně a potvrdila výše uvedené rozhodnutí. [5] Rozsudkem ze dne 20. 7. 2020, čj. 5 C 28/202083, Okresní soud v Kutné Hoře (v řízení podle části páté o. s. ř.) uložil žalované povinnost sjednat s žalobkyní ke smlouvě o dodávce tepelné energie, uzavřené dne 3. 5. 2012, novou výši rezervovaného tepelného výkonu pro stanovení stálé složky dvousložkové ceny na hodnotu 12 MW namísto současných 14 MW sjednaných ve smlouvě o dodávce tepelné energie ze dne 3. 5. 2012, a to s účinností od 1. 1. 2018 (výrok I), tímto rozsudkem v plném rozsahu nahradil rozhodnutí správního orgánu – rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 12. 11. 2019, čj. 0329941/2018ERU (výrok II) a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 17 302,10 Kč (výrok III). [6] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 12. 2020, čj. 28 Co 223/2020136, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o nahrazení rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 12. 11. 2019, čj. 0329941/2018ERU (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované na nákladech řízení před soudem prvního stupně 18 543 Kč a na nákladech odvolacího řízení 15 324 Kč (výrok II). [7] Podle Krajského soudu v Praze nebyl Energetický regulační úřad oprávněn rozhodnout o návrhu žalobkyně, neboť nebyla dána jeho kompetence k rozhodnutí věci podle § 17 odst. 7 písm. a) energetického zákona, § 17 odst. 7 písm. b) energetického zákona, ani podle jiného ustanovení téhož zákona či jiného zákona. Odvolací soud poukázal na to, že výluky z rozhodovací pravomoci soudů ve prospěch správních orgánů je třeba vždy vykládat restriktivně a odkázal na závěry usnesení zvláštního senátu ze dne 13. 4. 2010, čj. Konf 108/200911. Odvolací soud vycházel z toho, že podle § 17 odst. 7 písm. a) energetického zákona rozhoduje Energetický regulační úřad spory o uzavření smlouvy podle uvedeného zákona mezi držiteli licencí či mezi držitelem licence a zákazníkem, když sám energetický zákon obsahuje v § 76 odst. 3 podstatné náležitosti smlouvy o dodávce tepelné energie, mezi nimiž je i cena tepelné energie. Z uvedeného soud dovodil, že Energetický regulační úřad rozhoduje o povinnosti držitele licence s jiným držitelem licence či se zákazníkem uzavřít smlouvu přesně vymezeného znění s náležitostmi uvedenými v § 76 odst. 3 energetického zákona, pokud taková smlouva dosud nebyla mezi smluvními stranami uzavřena, případně pokud taková smlouva uzavřena byla, ale postrádá některou z podstatných náležitostí uvedených v § 76 odst. 3 energetického zákona; v posledně řečeném případě se pak může jedna ze stran domáhat uzavření ujednání o chybějící podstatné náležitosti. Vzhledem k nutnosti vykládat výluky z rozhodovací pravomoci soudů restriktivně soud uzavřel, že za situace, kdy je mezi dvěma subjekty uzavřena smlouva o dodávce tepelné energie, která má podstatné náležitosti podle § 76 odst. 3 energetického zákona, a jedna ze stran se domáhá změny některého z podstatných ujednání smlouvy o dodávce tepelné energie, není dána pravomoc Energetického regulačního úřadu v takové věci rozhodovat. Závěrem odvolací soud shrnul, že jestliže nebyla dána pravomoc správního orgánu věc rozhodnout, nezbylo, než žalobu podle části páté o. s. ř. zamítnout. Odvolací soud rovněž uvedl, že vzhledem k tomu, že nejde o spor mezi soudem obecného soudnictví a soudem ve správním soudnictví, nebyl na místě postup podle § 104b o. s. ř. a nemohl tak věc předložit k rozhodnutí kompetenčnímu senátu. [8] K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 23 Cdo 1416/2021, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020, čj. 28 Co 223/2020136, a rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 20. 7. 2020, čj. 5 C 28/202083, zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Kutné Hoře k dalšímu řízení. Nejvyšší soud uvedl, že spor mezi stranami smlouvy vznikl v okamžiku, kdy žalobkyně požadovala změnu ujednání o ceně tak, aby byla v souladu s později vydanými cenovými předpisy, konkrétně s čl. 3.3 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 2/2013