— Nejvyšší správní soud

Vol 9/2022- 38 - text pokračování Vol 9/2022 - 53 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Michaely Bejčkové a soudců Josefa Baxy, Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla Molka a Ivo Pospíšila (soudce zpravodaj) v právní věci navrhovatele: Mgr. Karel Janeček, MBA, Ph.D., a účastníka řízení: Ministerstvo vnitra, sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o ochraně ve věci registrace kandidátní listiny Mgr. Karla Janečka, MBA, Ph.D., pro volbu prezidenta republiky, konanou ve dnech 13. a 14. ledna 2023 takto: I. Návrh se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Návrhem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 30. listopadu 2022 se navrhovatel coby kandidát na funkci prezidenta republiky uvedený na odmítnuté kandidátní listině domáhá toho, aby soud uložil Ministerstvu vnitra povinnost jeho kandidátní listinu registrovat podle § 65 odst. 1 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky), a § 89 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [2] Dne 8. listopadu 2022 podal Mgr. V. Š. jako navrhující občan kandidátní listinu navrhovatele jakožto kandidáta na funkci prezidenta republiky pro volbu konanou ve dnech 13. a 14. ledna 2023. Rozhodnutím ze dne 25. listopadu 2022, č. j. MV-194824-6/OV-2022, ministerstvo odmítlo kandidátní listinu podle § 26 odst. 2 písm. d) zákona o volbě prezidenta republiky z důvodu, že přiložená petice na podporu kandidatury obsahovala po kontrole provedené podle § 25 odst. 5 a 6 zákona méně než požadovaných 50 000 občanů. [3] Navrhující občan připojil ke kandidátní listině petici s celkem 13 128 podpisovými archy, obsahujícími 74 208 záznamů. Ministerstvo nezapočítalo podle § 25 odst. 4 zákona o volbě prezidenta republiky do celkového počtu občanů podepsaných na petici 2 380 občanů, neboť u nich chyběl některý ze zákonem požadovaných údajů (jméno a příjmení, datum narození, adresa místa trvalého pobytu, číslo občanského průkazu nebo cestovního pasu a vlastnoruční podpis občana), nebo byl uveden neúplně, případně šlo o záznamy na petičním archu přeškrtnuté. Před započetím namátkové kontroly správnosti údajů na petici tak zůstalo 71 828 občanů. Postupem podle § 25 odst. 5 zákona o volbě prezidenta republiky zjistilo ministerstvo v rámci prvního náhodně vybraného vzorku 8 500 občanů chybovost 33,494 %, a přistoupilo proto ke kontrole dalšího stejně velkého vzorku, u něhož zjistilo chybovost 32,6 %. Podle § 25 odst. 6 zákona o volbě prezidenta republiky tak od celkového počtu 71 828 občanů odečetlo takový počet občanů, který procentuálně odpovídá chybovosti v obou kontrolních vzorcích, konkrétně 23 737 občanů. Ministerstvo tak konstatovalo, že výsledný počet občanů podepsaných na petici je 48 091, tedy nižší než vyžadovaných 50 000. Z toho důvodu rozhodlo o odmítnutí kandidátní listiny. II. Obsah návrhu [4] Navrhovatel shrnul, že brojí proti rozhodnutí o odmítnutí kandidátní listiny ze dvou důvodů. Považuje systém výběru kontrolních vzorků za rozporný se zákonem a postup ministerstva při kontrole a vyhodnocení podpisů občanů za nedostatečný, nesprávný a vedoucí k nedůvodnému odmítnutí kandidátní listiny. Současně označuje zákonnou úpravu volby prezidenta republiky, zejména pokud jde o ustanovení o podání, náležitostech, kontrole a registraci kandidátní listiny, za netransparentní, nesrozumitelnou, zakládající právní nejistotu a nerovnost mezi kandidáty, a to v takové intenzitě, která zakládá i její protiústavnost a znemožňuje řádné konání voleb. Aktuálně probíhající volba je historicky již třetí přímou volbou prezidenta republiky, konanou podle této právní úpravy, přesto se vyskytují a přetrvávají zásadní otazníky, nesrovnalosti, nejistoty a nespravedlnosti. [5] Konkrétně má navrhovatel za to, že právní úprava vytváří nerovné prostředí ve volební a politické soutěži a omezuje kandidáty navrhované občany v přístupu k veřejným funkcím. Ustanovení § 21 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky nepřiměřeně upřednostňuje postavení poslanců a senátorů, resp. váhu jejich podpisu na podporu kandidáta. Takový kandidát je výrazně zvýhodněn při ohlášení kandidatury co do termínu oznámení své kandidatury, neboť může kandidaturu ohlásit až na poslední chvíli před podáním kandidátní listiny, zatímco kandidáti navrhovaní občanem a shromažďující podpisy občanů ji musí zveřejnit o několik měsíců dříve. Zvýhodněn je také co do vynaložených nákladů, neboť nemusí použít finanční prostředky na shromažďování podpisů a také se dříve může věnovat volební kampani namísto organizace a administrace sběru podpisů pod petici. To vše významně ztěžuje, až znemožňuje nezávislou „občanskou“ kandidaturu a nahrává kandidátům s podporou politiků a různých vlivových skupin. [6] Nedůvodné je podle navrhovatele i to, že zákon požaduje rozdílný rozsah povinných údajů u navrhujících poslanců a senátorů oproti podepisujícím se občanům. Zatímco poslanec a senátor je povinen připojit pouze jméno, příjmení, funkci a podpis, občan musí vedle jména a příjmení připojit také údaj o datu narození, adrese trvalého bydliště, čísle občanského průkazu či cestovního dokladu. Tento odlišný rozsah není odůvodněn, a je proto významně složitější a náročnější získat jeden podpis občana oproti jednomu podpisu poslance či senátora. [7] Další nerovnost vyplývá z § 26 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky a z toho, že kandidát předkládající podpisy zákonodárců je oprávněn ve lhůtě do 50 dnů přede dnem volby odstranit vady kandidátní listiny, tedy opravit nesprávnosti v údajích o poslancích a senátorech, případně jejich jména doplnit, zatímco kandidát podpořený peticí občanů tuto možnost nemá. [8] Zákon o volbě prezidenta je pak podle navrhovatele neústavní také proto, že neumožňuje ověřit skutečnou vůli občana, který svým podpisem na petici podpořil kandidaturu. Podpis občana je jednou z povinných náležitostí petice, avšak není ze strany ministerstva nijak kontrolován. Zákonodárce tak rezignoval na jakoukoliv kontrolu vlastnoručních podpisů jako projevu vůle, což je v rozporu s čl. 56 odst. 5 Ústavy. Kontrola petice se tak omezuje jen na kontrolu úplnosti a v omezené míře správnosti vyplněných kolonek a údajů. Snaha „občanského“ kandidáta o získání podpory občanů se tak proměňuje ve snahu nashromáždit předepsaný počet správných osobních údajů. [9] Navrhovatel je dále přesvědčen, že ústavodárce předpokládal kontrolu všech podpisů občanů na předložené petici, nikoliv pouze kontrolu namátkovou, jak ji vymezuje § 25 odst. 5 a 6 zákona o volbě prezidenta republiky. Požadavek Ústavy na dosažení počtu nejméně 50 000 podporujících občanů je zcela zřejmý a není možné jej nahradit způsobem, který zjišťuje dosažení této „mety“ pouze pravděpodobně a zhruba. Z ústavněprávních hledisek proto nemůže namátková kontrola sama o sobě obstát. Její konstrukce podle § 25 odst. 5 a 6 zákona o volbě prezidenta republiky je však problematická i z jiného hlediska. Jestliže kontrolovaný vzorek vykazuje menší chybovost než 3 %, odečte ministerstvo pouze absolutní počet chyb zjištěný v tomto vzorku, a zákon tak předpokládá správnost všech ostatních údajů mimo kontrolovaný vzorek, což nemusí odpovídat skutečnosti, a jistě neodpovídá. Tedy presumuje správnost ve prospěch kandidáta. Pokud první vzorek vykáže vyšší chybovost, ale druhý vzorek menší než 3 %, odečte se opět pouze absolutní počet chyb v obou vzorcích a zákon předpokládá správnost všech ostatních údajů, tedy opět jde o konstrukci ve prospěch kandidáta. Naopak však platí, že pokud oba vzorky mají chybovost vyšší než 3 %, odečte se od celkového počtu údajů počet údajů procentuálně odpovídajících chybovosti v obou vzorcích. V tomto případě tak zákon předpokládá chybovost i ve zbývající části petice dovozenou z chybovosti v obou kontrolních vzorcích, presumuje tak nesprávnost údajů v neprospěch kandidáta. Navrhovatel v této souvislosti odkazuje na odlišné stanovisko soudců Josefa Baxy, Radana Malíka a Jana Passera k usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. prosince 2012, č. j. Vol 11/2012–77, podle něhož mimo jiné není zřejmé, proč 2,99% chybovost prvního vzorku vede k předpokladu, že zbývající údaje jsou správné, a proč naopak chybovost v obou vzorcích nad 3 % vede k předpokladu, že zbývající část je ve stejném rozsahu nesprávná. [10] Tato konstrukce může vést dle navrhovatele k absurdnímu výsledku, který lze ilustrovat na příkladu, kdy kandidát shromáždí 49 000 podpisů, o nichž ví, že jsou v pořádku a správné, a to díky neoprávněnému přístupu do evidence obyvatel. K nim vědomě přidá 1 400 podvodných, zcela vymyšlených podpisů a odevzdá petici podpořenou celkem 50 400 občany. Odevzdaných 1 400 podvodných podpisů představuje 2,77 % všech podpisů. Ministerstvo při kontrole vzorku 8 500 podpisů zjistí 236 chybných