1 As 90/2022 — Nejvyšší správní soud

1 As 90/2022- 47 - text  1 As 90/2022 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobkyně: Českomoravská komoditní burza Kladno, se sídlem náměstí Sítná 3127, Kladno, zastoupena Mgr. Jaroslavem Borovičkou, LL.M., advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 32, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ministryně průmyslu a obchodu ze dne 13. 3. 2019, č. j. MPO 21469/19/11300/01000, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2022, č. j. 5 A 70/2019  39, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ministerstvo průmyslu a obchodu rozhodnutím ze dne 20. 12. 2018 č. j. 88862/18/41700/41000, neudělilo státní povolení (dále jen „povolení“) k návrhu na změnu řádu Rozhodčího soudu při Českomoravské komoditní burze Kladno (dále jen „řád rozhodčího soudu“), a to ve znění schváleném usnesením valné hromady žalobkyně ze dne 3. 12. 2018. Žalobkyně proti rozhodnutí podala rozklad, který ministryně průmyslu a obchodu rozhodnutím dne 13. 3. 2019, č. j. MPO 21469/19/11300/01000, zamítla a původní rozhodnutí potvrdila. [2] Proti napadenému rozhodnutí se žalobkyně bránila žalobou, kterou Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zamítl. Stejně jako žalovaný dospěl k závěru, že označení rozhodčího soudu, které bylo v řádu rozhodčího soudu změněno, je způsobilé vyvolat klamnou představu ve smyslu § 6 odst. 1 zákona č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách (dále jen „zákon o komoditních burzách“). Z tohoto ustanovení vyplývá, že příslušný orgán státní správy v rámci řízení o povolení ke změně řádu rozhodčího soudu zkoumá také označení rozhodčího soudu, a proto je námitka žalobkyně o tom, že název byl změněn již dříve na zasedání burzovní komory žalobkyně, nedůvodná. Povolení nemůže být nahrazeno činností členů burzovní komory. [3] Na posouzení klamavosti či nebezpečí vzniku záměny se nevztahuje obecná úprava občanského práva k označení právnických osob, neboť rozhodčí soud je nezávislým orgánem působícím při komoditní burze a vztahuje se na něj zejména ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o komoditních burzách. Městský soud se neztotožnil se závěrem žalovaného o zaměnitelnosti navrhovaného názvu rozhodčího soudu, nicméně potvrdil, že je tento název klamavý. Žalobkyní navrhovaný název „Mezinárodní rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze“ je klamavý, jelikož není pravdivý co do uvedení burzy, při které působí. Vynecháním slova „Kladno“ název rozhodčího soudu vyvolává klamnou představu, že je rozhodčí soud zřízen při „Českomoravské komoditní burze“, což není existující subjekt. II. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a doplnění kasační stížnosti [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [5] Stěžovatelka v prvé řadě uvedla, že žalovaný vůbec nerozhodoval a neměl rozhodovat o názvu rozhodčího soudu. Správní řízení probíhalo podle § 5 odst. 5 zákona o komoditních burzách pouze ohledně povolení změny řádu rozhodčího soudu; pokud měl žalovaný výhrady vůči názvu, měl zahájit řízení podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o komoditních burzách v souvislosti se změnou statutu komoditní burzy. Název byl totiž změněn již dne 27. 3. 2018 na zasedání burzovní komory, tj. o devět měsíců dříve, navíc v přítomnosti zástupce burzovního komisaře, který měl v případě nesouhlasu s názvem vznést námitky, popř. následně postupovat pozastavením rozhodnutí burzovní komory v rámci jeho pravomocí při výkonu státního dozoru. To se ovšem nestalo. Žalovaný uplatnil svůj nesouhlas s názvem v řízení, které se týkalo jiné věci, což je nesprávné a šikanózní. [6] Městský soud se nijak nevyjádřil ke slovu „mezinárodní“, které jako součást názvu rozhodčího soudu žalovaný považoval za klamavé. V tomto bodě je rozhodnutí městského soudu nepřezkoumatelné. Městský soud se také mýlí ohledně právní subjektivity rozhodčího soudu – stěžovatelka a rozhodčí soud jsou dvě různé nezávislé entity; rozhodčí soud není orgánem stěžovatelky, nýbrž je samostatnou právnickou osobou. Městský soud neaplikoval obecné požadavky na tvorbu jména právnické osoby a relevantní judikaturu k pojmu „klamavost“. Pokud by tak učinil, došel by k závěru, že název klamavý není, jelikož nevzbuzuje klamavou představu o osobě ani činnosti, které se rozhodčí soud věnuje. [7] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že se plně ztotožňuje se závěry a argumentací městského soudu. [8] Ve svém doplnění kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že řád rozhodčího soudu pouze zohlednil změnu názvu, jelikož valná hromada stěžovatelky neměla pravomoc jej vůbec posuzovat – název byl změněn zákonem aprobovaným způsobem ve statutu rozhodčího soudu, který dříve schválila k tomu příslušná burzovní komora stěžovatelky. Valná hromada nerozhodovala o názvu, a tak o něm nemohl rozhodovat ani žalovaný přezkoumávající řád rozhodčího soudu schválený valnou hromadou. Přitom žalovaný své rozhodnutí založil výlučně na nesouhlasu s názvem a dále se řádem rozhodčího soudu nezabýval. Žalovaný v napadeném rozhodnutí odůvodnil své rozhodnutí pouze odkazem na ustanovení § 5 odst. 5 ve spojení s § 6 odst. 1 zákona o komoditních burzách a dále svou argumentaci nijak nerozvedl. Stěžovatelka přitom považuje závěry žalovaného jako odporující zákonné úpravě. [9] Je nutné rozlišovat mezi statutem rozhodčího soudu a řádem rozhodčího soudu. První uvedený stěžovatelka přijala podle § 13 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“), nicméně zákon o komoditních burzách takový vnitřní předpis vůbec nepředpokládá. Pokud by zákonodárce chtěl do statutu rozhodčího soudu zasáhnout, dal by správnímu orgánu možnost jej přezkoumat. Pokud tak ovšem neučinil, nelze zákon o komoditních burzách vykládat extenzivně a rozšiřovat tím pravomoci žalovaného, který sám potvrdil, že statut rozhodčího soudu nemá pravomoc schvalovat. Zákon žalovanému dává možnost vykonávat státní dozor nad přijetím statutu rozhodčího soudu prostřednictvím svého zástupce, ale burzovní komisař svých kontrolních oprávnění nevyužil. Oba vnitřní předpisy mají rozdílný účel a oba schvalují odlišné orgány stěžovatelky, jak vyplývá ze statutu stěžovatelky, který byl řádně přijat, a proto jej žalovaný musí respektovat. [10] Stěžovatelka svou žádostí podle § 5 odst. 5 zákona o komoditních burzách vymezila konkrétní předmět řízení, tj. povolení k novému řádu rozhodčího soudu, který žalovaný neoprávněně rozšířil, resp. úplně zaměnil, a posuzoval namísto nových procesních pravidel rozhodčího soudu jeho název, což je v rozporu s principem legality, a žalovaný tím zneužil svou pravomoc. Ustanovení § 6 odst. 1 zákona o komoditních burzách pouze vymezuje důvody, na jejichž základě je žalovaný oprávněn udělit povolení vyžádané podle § 5 zákona o komoditních burzách a žalovaný jej může použít, pouze pokud je již dána jeho pravomoc podle § 5 zákona o komoditních burzách. Podmínky pro aplikaci jsou tak dány pouze v rámci řízení o povolení provozování burzy, jestliže její rozhodčí soud nevyužije možnosti vydat svůj statut, nikoli u následných změn. Rozsudek městského soudu ovšem není založen na závěru, že zákonná úprava obsahuje mezeru, kterou je potřeba překlenout výkladem, ale prezentuje své argumenty jako daný fakt, a tak je rozsudek nepřezkoumatelný. Za situace, kdy existují rozdílné názory na možnost aplikace těchto dvou ustanovení, byl extenzivní výklad městského soudu v rozporu se zásadou in dubio pro libertate, tedy nepřípustný a v rozporu s ústavním právem. [11] V souladu se zásadou dobré víry a ochrany oprávněných zájmů byl za výše uvedených okolností žalovaný povinen nový název bez dalšího respektovat, a to i pokud by pravomoc k jeho přezkoumání měl. Tím, že do svého posouzení zahrnul také název rozhodčího soudu, vzal jako rukojmí všechny obchodující s komoditami s cílem zabránit stěžovatelce v užívání nového moderního řádu rozhodčího soudu, a to vědomě a úmyslně, a tím porušil zásadu zákazu zneužití pravomoci. Napadené rozhodnutí je také v rozporu se zásadou proporcionality, jelikož postup žalovaného, jímž zablokoval nový řád, působí stěžovatelce větší újmu na právech, než jaký je zájem na kontrole označení rozhodčího soudu. [12] Z rozsudku městského soudu nelze dovodit, jakým způsobem by měli být potenciální účastníci rozhodčího řízení klamáni. V každém stupni řízení byly uváděny jiné důvody –v rozhodnutí v prvním stupni vychází klama