10 As 94/2023 — Nejvyšší správní soud

10 As 94/2023- 28 - text  10 As 94/2023 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Michala Bobka a Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: P. N., zast. JUDr. Lucií Madleňákovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Nádražní 381/9, Mohelnice, proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Mírov, se sídlem Mírov 27, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované spočívajícím v tom, že žalovaná nepředepsala žalobci na jeho žádost ze dne 18. 11. 2020 léky Clotrimazol, Clobex a Unguentum leniens pro nedostatek finančních prostředků, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne ze dne 7. 3. 2023, č. j. 65 A 117/202046, takto: I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne ze dne 7. 3. 2023, č. j. 65 A 117/202046, se ruší. II. Žaloba ze dne 29. 11. 2020, jíž se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalované spočívajícím v tom, že žalovaná nepředepsala žalobci na jeho žádost ze dne 18. 11. 2020 léky Clotrimazol, Clobex a Unguentum leniens pro nedostatek finančních prostředků, se odmítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a řízení o kasační stížnosti. IV. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Lucii Madleňákové, Ph.D., advokátce, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce podal u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“) žalobu na ochranu před shora vymezeným nezákonným zásahem žalované. Uvedl, že dne 18. 11. 2020 žádal o vydání předepsaných léků na jeho dermatologické obtíže. Následujícího dne mu bylo zdravotní sestrou sděleno, že požadované léky nedostane, neboť nemá dostatek finančních prostředků. Žalobce považoval za nepřijatelné, aby mu žalovaná odpírala poskytnutí lékařské péče z finančních důvodů. Jako osoba ve výkonu trestu odnětí svobody měl omezenou možnost výběru lékaře, jakož i volby léku na jeho obtíže (s doplatkem / bez doplatku) – obojí je v dispozici žalované. Pokud poté žalovanou zajištěný lékař rozhodne o léčbě lékem s doplatkem a tento žalovaná na svůj náklad (následně případně vymahatelný na žalobci) nezajistí, jde o porušení základního práva na ochranu zdraví a zásah do veřejného subjektivního práva žalobce na poskytnutí předepsaných léků. [2] Krajský soud kasační stížností napadeným usnesením žalobu odmítl. Nejprve poukázal na skutečnost, že při jednání soudu dne 7. 3. 2020 žalobce prostřednictvím soudem ustanovené zástupkyně – advokátky upravil původní žalobní tvrzení spolu s petitem žaloby a nezákonný zásah nadále spatřoval nikoli v nevydání, nýbrž v nepředepsání léků. Žalobce přitom uvedený zásah přičítal právě žalované, jelikož lékařka předepisující léky byla její zaměstnankyní. Takto žalobcem vymezené jednání ovšem dle krajského soudu vzhledem k jeho povaze, jakož i k povaze jeho původce, zcela zjevně nemohlo být nezákonným zásahem správního orgánu, což krajský soud v souladu se závěry rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 11. 2017, č. j. 7 As 155/2015160, vedlo k odmítnutí žaloby pro nedostatek podmínky řízení. [3] Krajský soud předně konstatoval, že předepisování léčivých přípravků je zdravotní péčí ve smyslu § 2 odst. 4 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů. Jako takové je vyhrazeno lékaři. Žalovaná léky nepředepisuje, má „pouze“ v souladu s § 16 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o výkonu trestu“), povinnost zajistit realizaci práva žalobce na zdravotní služby. Pokud poté žalobce soužily dermatologické obtíže, měl žádat lékařské vyšetření, na jehož základě by byl odborně stanoven způsob jejich léčby, nikoli se pouze domáhat vydání v minulosti předepsaných (a na základě toho již vydaných a spotřebovaných) léků. [4] Podle krajského soudu dále žalobce nezákonný zásah nespatřoval v jednání žalované, jehož pouhým podkladem by bylo předepsání léků, nýbrž v samotném nepředepsání léčivých přípravků žalovanou. Proto krajský soud považoval projednávanou věc za bližší případu řešenému Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 6. 3. 2015, č. j. 4 Azs 256/201429, nikoli věci vedené tímtéž soudem pod sp. zn. 2 As 133/2019. V uvedené souvislosti konstatoval, že lékařka, jejímž prostřednictvím žalovaná zajišťuje právo na poskytnutí zdravotních služeb, nečiní rozhodnutí týkající se poskytování zdravotní péče jako správní orgán, neboť nejde o rozhodování na úseku veřejné správy. Projednávaná věc se však od věci řešené čtvrtým senátem NSS liší tím, že žalobce za původce zásahu označil přímo žalovanou jako správní orgán, nikoli lékaře nebo zdravotní středisko coby poskytovatele zdravotních služeb. Proto soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nikoli postupem podle § 46 odst. 2 s. ř. s. II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného [5] Žalobce („dále stěžovatel“) podává kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Opakuje, že jeho žádost o poskytnutí požadovaných léků byla lakonicky vyřízena konstatováním, že stěžovatel nemá dostatek finančních prostředků, tedy aniž byl stěžovatel vyšetřen. Stěžovatel se také nedozvěděl, že na základě jeho žádosti o vydání požadovaných léků jej tehdy ordinující praktická lékařka informovala o možnosti kontroly jeho obtíží. Při samotném posouzení žaloby poté postupoval krajský soud přepjatě formalisticky, neboť stěžovatel konstantně brojí proti tomu, že nedostal léky, a v tomto směru není rozhodné, zda tomu tak bylo v důsledku jejich nepředepsání, nebo nevydání. Krajský soud taktéž neidentifikoval skutečnou podstatu pochybení žalované, která spočívala v nesprávné aplikaci vnitřního předpisu žalované zdravotní sestrou. V důsledku toho nedošlo k předepsání léku z důvodu nedostatku finančních prostředků, což stěžovatel od počátku považoval za nezákonné. Takové jednání přitom představuje zásah, o němž mají rozhodovat soudy ve správním soudnictví, neboť jeho podstatou není medicínská otázka, u níž je třeba využít odborných znalostí, nýbrž jde o jednání představující aplikaci vnitřního předpisu žalované, a tedy veřejné moci. [6] Pro případ, že by Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se ve věci skutečně jedná o odbornou medicínskou otázku, k jejímu řešení je tudíž příslušný civilní soud, stěžovatel namítá vadu postupu krajského soudu. Krajský soud měl totiž v takovém případě žalobu odmítnout v souladu s § 46 odst. 2 s. ř. s. Postupoval ovšem podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., aniž stěžovatele poučil o možnosti obrátit se ve lhůtě jednoho měsíce s žalobou na civilní soud. [7] Žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout. Stěžovatel podle něj obsahem kasační stížnosti nijak nepřispěl k rozumnému zdůvodnění jím tvrzeného zásahu a konkretizaci jeho následku. Ztotožňuje se se závěry napadeného usnesení. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [8] Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost je přípustná. Byla podána osobou oprávněnou, ve lhůtě dle § 106 odst. 2 s. ř. s. Napadený rozsudek proto přezkoumal v rozsahu a z důvodů vymezených stěžovatelem v kasační stížnosti. Přihlížel při tom k případným vadám, které je povinen zkoumat z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [9] Kasační stížnost je důvodná. [10] Jak Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) konstantně judikuje, řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční, a proto obsah a kvalita kasační stížnosti do značné míry předurčují nejen rozsah přezkumné činnosti, ale i obsah rozsudku soudu (srov. např. rozsudky NSS ze dne 15. 7. 2021, č. j. 1 As 132/202130, ze dne 26. 1. 2015, č. j. 8 As 109/201470, či ze dne 2. 12. 2011, č. j. 2 Afs 11/201190. Pokud pak kasační stížností stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí návrhu nebo zastavení řízení, z povahy věci nelze namítat jiné důvody kasační stížnosti než důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí žaloby / zastavení řízení (srov. např. rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/200498, č. 625/2005 Sb. NSS). [11] Stěžovatel však v kasační stížnosti příliš argumentační polemiky se závěry krajského soudu nenabízí. Pokud se jedná o stěžejní otázku v projednávané věci, a sice pravomoc správních soudů podrobit přezkumu jednání, v němž stěžovatel spatřuje nezákonný zásah žalované, stěžovatel předkládá v podstatě dva základní argumenty. Zaprvé, krajský soud postupoval přepjatě formalisticky, když stěžovatelem tvrzený zásah omezil na nepředepsání léků žalovanou, ačkoli stěžovatel nezákonný zásah vymezoval šířeji, a sice